The Economist, zdroj

Psí týden: Lži, manipulace a propaganda

Napsal/a Ondřej Neumann 17. září 2016

Do popředí zájmu se stále více dostávají otázky související s tím, kdo vlastní tuzemská média, jaké zájmy prosazuje a zda náhodou prostřednictvím svých médií nehraje se svými čtenáři, diváky či posluchači nefér hru. HlídacíPes.org od svého startu v prosinci 2014 soustavně mapuje českou mediální scénu a snaží se upozorňovat na nejrůznější střety zájmů, novinářské fauly, či záměrné dezinformace. V končícím týdnu jedno z našich zjištěních citoval týdeník The Economist.

  • Šéfredaktor Robert Břešťan v sérii textů v průběhu letošního května a června zdokumentoval, jak vedení televize Prima přinutilo redakci zpravodajství referovat negativně o uprchlících. Naše zjištění převzala většina velkých tuzemských médií, informaci vysílalo Rádio Svobodná Evropa, BBC World Service, rozebíraly ji přední švédské deníky (spoluvlastníkem Primy je švédská mediální skupina MTG) i švédský rozhlas. Nejnověji se kauze obsáhle věnuje britský týdeník The Economist v článku upozorňujících, že politici a s nimi provázaní byznysmeni stále více vstupují do mediálního byznysu: Britský The Economist cituje HlídacíPes.org. Píše o kauze TV Prima i napojení jejího majitele na Miloše Zemana.

 

  • Putin

    ©©

    Putin nemá na Západě přátele, jen užitečné idioty jako je Zeman či Orbán. V neděli se v Rusku odehrají první parlamentní volby od anexe Krymu. „Je to jako by se čeští poslanci volili v Polsku,“ říká Brian Whitmore, americký novinář, který dlouhodobě analyzuje ruskou politiku pro Rádio Svobodná Evropa/ Rádio Svoboda. V Praze žije již deset let, v minulosti pracoval mimo jiné pro americký deník Boston Globe či The Moscow Times.

 

 

 

  • A mediální téma řeší i pátý materiál z končícího týdne. „Esencí novinářského hyenismu je to, že novináři jsou mrchožrouty namísto lovců. Čekají do té chvíle, než je veřejně známa osoba zraněna, a tehdy začnou být nejagresivnější. Jakmile takový člověk ztratí svoji moc, novinářské hyeny ztratí veškeré zábrany a stanou nikoli mluvčím lidí, ale davu,“ píše právník Aleš Rozehnal v glose Kauza Dalík a žurnalistický hyenismus.

 

  • 15677ffec90b1d393d6f3bf1064502e0

    ©©

    Opět po roce se rozbíhá fotbalová Liga mistrů. I letos v ní chybějí čeští zástupci, ale byly časy, kdy v ní tuzemské týmy hrály zásadní roli a vlastně se podílely na jejích prvních krůčcích. Více v textu historika oddělení novodobých českých dějin Národního muzea Františka Štambery Česká stopa v „pravěku“ fotbalové Ligy mistrů.

 

  • Věřím jen tomu, co sama vidím. Česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi zůstala navzdory trvajícímu konfliktu jako jeden z mála diplomatů přímo v Damašku. Vedle České republiky zastupuje v Sýrii i zájmy Spojených států. S médii Eva Filipi – s poukazem na citlivost současné situace v Sýrii – v poslední době prakticky nehovoří. Opakovaně zdvořile odmítla i žádost serveru HlídacíPes.org. Jednou z mála příležitostí, jak se od zkušené diplomatky a arabistky o jejím působení v Sýrii, kde pracuje už od roku 2010, něco dozvědět, byla proto nedávná veřejná diskuse v Černínském paláci.

 

  • Probíhající digitalizace všeho, podobně jako historicky každá revoluce, s sebou přináší obrovské příležitosti a hrozby. Prvního se musíme učit využívat, druhému se naopak v oblastech, kde je to jen trochu možné, bránit. Česko by právě v této souvislosti mělo výrazně zabrat v oblasti školství, jinak se totiž může stát, že v konkurenčním prostředí zítřka neobstojí. Podrobnosti probírali hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a někdejší generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka: Dopad digitalizace? Český zázrak se může po 25 letech zadrhnout.

 

  • karel-janecek-1

    ©©

    Zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček považuje policejní reformu, která sloučila dva policejní útvary, za jeden z největších zločinů v naší moderní historii.  Ti, kteří jsou proti této reformě, jsou podle Karla Janečka na straně dobra, zatímco stoupenci reformy jsou na straně zločinu, a pánové Chovanec a Tuhý prý patří rovnou za mříže. S Karlem Janečkem polemizoval právník Aleš Rozehnal: Janečkův opěrný bod spravedlnosti.

 

2 komentáře

  1. bolek napsal:

    Proč se ztratily důkazy o KatyniVedoucí hlavní komise pro vyšetřování zločinů proti polskému národu Dariusz Gabriel oznámil letos 9. července v polském Sejmu ztrátu oficiálně ověřených kopií dokumentů,potvrzujících odpovědnost politbyra VKS(b) a sovětského ministerstva vnitra za povraždění polských zajatců v Katyni.Tyto kopie dokumentů předal v říjnu 1992 tehdejší ředitel ruských státních archivů Rudolf Pichoja tehdejšímu prezidentovi Lechu Walesovi. Co se to stalo, že se polskému státu ztratil tak významný důkaz? Byl za tím šlendrián, čirá náhoda nebo snad záměr?Katyňský případ se zdál být po mnoho desetiletí jasný. V létě 1941, několik měsíců po zahájení bleskové války proti SSSR, obsadila německá vojska (Wehrmacht) Smolensk. Do jejich zajetí se dostali všichni polští generálové, důstojníci a poddůstojníci, kteří po přepadení Polska fašistickým Německem v září 1939 ustupovali před Němci a vzdali se Rudé armádě. Celkem 14 763 polských zajatců bylo soustředěno ve třech zajateckých táborech v okolí Smolenska. Když se v létě 1941 sovětská obrana pod německým náporem hroutila a vojska často ve velkém zmatku ustupovala na východ, nebyl zřejmě čas se o polské zajatce starat a evakuovat je. Poláci tak padli do německého zajetí. Německý stroj na zabíjení podřadné neárijské rasy se spustil naplno, jak to ostatně dnes již detailně známe z konečného řešení židovské otázky Říší. Německá popravčí komanda, jsoucí ve druhém sledu za frontovou linií, jejichž hlavním úkolem byla likvidace komunistů, politických pracovníků, Židů a Poláků, tyto polské zajatce povraždila. Tisíce těl pohřbila v hromadných hrobech v katyňském lesíku u silnice Smolensk-Vitebsk na břehu Dněpru.V roce 1943, když se válka začala vyvíjet v neprospěch Německa, se vůdce Říše Adolf Hitler pokusil upevnit spojenectví se svými evropskými vazaly, aby je vyděsil, mobilizoval a poštval proti nastupující Rudé armádě. Vydal příkaz k odkrytí hromadných hrobů polských důstojníků, povražděných německými zvláštními oddíly v roce 1941 v Katyni, o kterých goebbelsovská propaganda následně rozšířila, že je v roce 1940 nechal popravit Stalin. Svědci zlikvidováni,dokumenty spálenySlábnoucí svazek fašizující Evropy s Německem měla upevnit idea antisemitismu. Hitler zdůrazňoval, že postřílení mnoha tisíců Poláků mají na svědomí sovětští Židé a zorganizoval v katyňském lese propagační show. Do Katyně byla vyslána mezinárodní komise v čele s německým patologem prof. Buhtzem. Pod jeho vedením byly otevřeny hromadné hroby, v nichž bylo údajně nalezeno velké množství osobních dokladů, neodeslaných dopisů a deníků popravených.K jejich převozu bylo prý třeba velkého nákladního auta. Měly potvrzovat, že Poláky postřílely na naléhání židobolševiků popravčí čety sovětského ministerstva vnitra. Věrohodnost akce pak zajišťovali předem instruovaní svědci – ruští kolaboranti, jejichž svědectví pak byla německou propagandou široce publikována. Později, když Spojenci dali Němcům najevo, že válečné zločiny nebudou nikomu prominuty, by se zdálo logické, že Němci budou ochraňovat profesora Buhtze, svědky i objevené dokumenty jako jediné důkazy jejich neviny. Co se však nestalo. Když začali Spojenci vyhledávat svědky i listinné důkazy, zjistili, že na příkaz z Berlína byli všichni svědci, včetně profesora Buhtze, těsně před kapitulací Říše zastřeleni a dokumenty spáleny. Podivné, že?FalzifikátořiPřenesme se teď do konce 80. let. V průběhu tzv. sovětské přestavby přesvědčili mstitelé stalinských zločinů z organizace Memorial Michaila Gorbačova, že nejlépe dokáže Západu svou věrohodnost a oddanost demokracii prohlášením, že zajatí polští vojáci byli povražděni na základě rozhodnutí politbyra VKS(b) v roce 1940. Tak, jak to tvrdila goebbelsovská propaganda fašistického Německa. Gorbačov ve svém sebestředném velikášství s takovým prohlášením nakonec souhlasil. A Západ jásal. Netrvalo však dlouho a Gorbačov pochopil, že svá tvrzení musí podpořit vyšetřováním a rozsudkem soudu. Nařídil proto Hlavní vojenské prokuratuře upravit (zmanipulovat) důkazy tak, aby potvrzovaly novou verzi katyňského případu – vinu Sovětů. Prokuratura vyhledala v archivech osobní doklady všech polských zajatců a zjistila, že byli na jaře 1940 odsouzeni zvláštním soudem.Vojenská prokuratura bez ohledu na utajené vyšetřování veřejně prohlásila, že Poláky povraždili Rusové. Tehdejší generální prokurátor SSSR Ruděnko uvedl, že Poláci byli odsouzeni k trestu smrti zmíněným zvláštním soudem. Záměr byl splněn. V Polsku, kde čekalo 800 tisíc lidí, až soudy v SSSR začnou projednávat vyplacení kompenzací za jejich postřílené příbuzné, zavládlo uspokojení.Posléze se ale ukázalo, že zvláštní soudy nemohly v roce 1940 odsoudit nikoho k trestu smrti, ale pouze k osmi letům nucených prací. Potvrdilo se s definitivní platností, že Poláky povraždili Němci. Po rozpadu SSSR začala jmenováním antikomunisty Rudolfa Pichoji ředitelem Státního archivu Ruské federace další fáze boje s ruskými komunisty. Pichoja rozhodl o zhotovení falešných dokumentů potvrzujících odpovědnost Beriji a politbyra. Padělky byly předloženy ústavnímu soudu, projednávajícímu zrovna tzv. případ KSSS.Průhledné padělkyChyby, kterých se dopustili padělatelé, byly ale příliš zjevné. A tak jeden z právních zástupců KSSS, advokát Slobodkin, na místě dokázal soudcům ústavního soudu, že rozhodující tzv. Berijův dopis s datem 5. března 1940, který měl být ještě tentýž den projednán politbyrem VKS(b), je padělkem – nejen proto, že to z procedurálního hlediska nebylo možné. Dopis především není napsán na předtištěném tiskopisu, a přestože je označen jako přísně tajný, chybí mu číslo jednací.Další dokument Rozhodnutí politbyra VKS(b), schvalující příkaz k likvidaci polských důstojníků, s datem 5. března 1940, má číslo jednací P13/144. Číslo 144 označuje pořadí projednávaných otázek. Pokud by politbyro věnovalo každému problému jen pouhých 10 minut, muselo by 5. března 1940 jednat nejméně 24 hodin. Později bylo zjištěno dalších 50 příznaků padělání dokumentů. Ruský tisk o skandálu u ústavního soudu mlčel. Uvedl pouze, že existují dokumenty potvrzující ruskou vinu…Situace se pro ruské antikomunisty zkomplikovala ještě tím, že ihned po předložení padělaných dokumentů ruskému ústavnímu soudu předal Pichoja jejich ověřenou kopii ve Varšavě prezidentovi Lechu Walesovi. Euforie, která následovala, byla krátce nato zchlazena zprávou o odmítnutí padělaných dokumentů ruským ústavním soudem. Polské vedení, které již zveřejnilo přijetí dokumentů, nemohlo sdělit veřejnosti pravdu. Rozhodlo se proto, že vytvoří kopie Berijova dopisu, ve kterých nebude uvedeno datum 5. března 1940, předpokládajíc, že další chyby, kterých se dopustili padělatelé, nebudou nalezeny. Miliony kopií – sice úředně ověřených, ale padělaných dokumentů – byly poskytnuty polské veřejnosti jako důkaz potvrzující vraždy jejich spoluobčanů a příbuzných, Sověty.Vše prasklo v květnuRuští antikomunisté pochopili, že se paděláním dokumentů, které neuzná žádný soud, dostali do slepé uličky a radili svým polským kolegům, aby celou situaci s dokumenty vedli doztracena. Polská antiruská i antikomunistická propaganda však již v té době jela na plné obrátky. Všechno se navenek zdálo být v pořádku do letošního května, kdy advokáti příbuzných zavražděných polských zajatců začali podávat žaloby u moskevských soudů s požadavky na finanční odškodnění.K podání žaloby stačily prosté kopie dokumentů. Avšak při projednávání případu musí být soudu předloženy originály nebo ověřené kopie týchž dokumentů, které předal Pichoja 14. října 1992 Walesovi. V padělaných dokumentech je ale příliš mnoho snadno zjistitelných chyb. Žádný soud na světě nepřijme jako důkaz padělaný dokument, a už vůbec ne v případě světovou veřejností ostře sledovaného masakru v Katyni, ze kterého norimberský tribunál obvinil Německo. Co zbylo ubohému Dariuszu Gabrielovi než oznámit, že se dokumenty ztratily a že se nyní usilovně hledají. Nešlo tedy o žádnou náhodu či šlendrián. Ověřené kopie zfalšovaných dokumentů prostě zmizet musely. Aby se lež o Katyni neprovalila v celé nahotě.26. listopadu 2008, Karel KLUZ

    • ČERT napsal:

      Podle tvrzení vás (nebo K. Kluze) norimberský tribunál v l. 1945/6 obvinil Německo z masakru polských důstojníků v katyňském lese? Pokud vím, Sověti tam (v Norimberku) tuhle kauzu sice opatrně vytáhli, ale pak s ní zase vycouvali; i když vina nacistického Německa na tomto případu zůstávala ještě dlouho po druhé světové válce, právě až do Gorbačovovy éry, oficiální verzí v komunistickém bloku. Pokud je známo, ony polské důstojníky ještě před německým vpádem do SSSR skutečně zavraždil sovětský NKVD – a v r. 1943 Němci z toho skutečně udělali zmiňovaný humbuk. A také poblíž té lokality u Smolenska měly být nalezeny jiné masové hroby, v nichž byly uloženy tentokrát skutečně oběti nacistické perzekuce. Takže asi takto… Nebo mám špatné informace? – – – Jinak, když už je řeč o „německém stroji na zabíjení podřadné neárijské rasy“, také bychom možná měli pochopit, že mezi sovětským Ruskem a Polskem („panským“ či „velkostatkářským“ Polskem v sovětské terminologii) tu byla stále jizva z relativně nedávné minulosti – polsko-sovětská válka, ukončená 1921 mírem v Rize. Ostatně, sovětský zábor východního Polska (či západní Ukrajiny a Běloruska+litevského Vilniusu) v září 1939, na bázi paktu Molotov-Ribbentrop, mohl Stalin vnímat jako revizi výsledku této války.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies