Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Proč soutěžíme na cenu? Protože snižujeme riziko, že antimonopolní úřad bude chtít zakázku přezkoumat

 -   - 

2573912203 Zdroj Autor: WarzauWynn via Foter.com / CC BY-NC

ANALÝZA. Odvolací řízení před ÚOHS trvá extrémně dlouho – v průměru přes 260 dnů. Důsledkem je mizerná vynutitelnost práva, zadavatelé často raději zakázku zruší, než aby čekali na rozsudek, upozorňuje ve své analýze Jiří Skuhrovec.

Chci postavit silnici, nebo se chci rok soudit? Podobnou otázku si občas klade každý ministr či starosta. A protože nemají času ve funkci na rozdávání, zvolí první variantu — což v praxi znamená soutěžit „na cenu“ a nebo zadat zakázku rovnou bez soutěže.

Proč? To ukazuje naše nová studie: oba typy zakázek totiž znamenají mnohem nižší riziko přezkumu zakázky ÚOHS. Soutěž cenou o 34 % a zadání bez soutěže (tedy v jednacím řízení bez uveřejnění) dokonce o 75 %. Tyto zakázky se prostě méně napadají, a to je bohužel často důležitější argument, než že se veřejné peníze mají utratit hospodárně.

Nekonečné kauzy

Proč se zadavatelé ÚOHS tak bojí? Nestačí prostě postupovat legálně? Bohužel ne. Studie ukazuje, že průměrné řízení i s odvoláním trvá 329 dnů. Pokud se stěžovatel odvolá až k soudu, táhne se kauza v průměru ještě třikrát déle. Polovina zadavatelů tento výhled nevydrží, a raději zakázku zruší nebo změní podle vůle stěžovatele. Není se čemu divit – když potřebujete třeba úklidové služby, údržbu IT kritického systému nebo vyčerpat dotaci do konce roku, těžko můžete čekat rok na potvrzení, že jste postupovali podle zákona.

Když Ministerstvo financí zrušilo otevřený tendr na EET, a radši jej zadalo společnosti IBM bez soutěže, neudělalo to nejspíš z lásky k IBM. Udělalo to s vyhlídkou, že toto otevřené řízení mělo velké vyhlídky skončit u ÚOHS (například po stížnosti oné IBM).

Tím pádem by na EET do dneška nevznikl žádný systém, a pan ministr by šel do příštích voleb s tím, že jeho vlajková loď nikdy ani nevyplula. V obavách před stížností raději ministerstvo volilo drahého, technologicky nedotaženého vrabce v hrsti, raději než holuba na střeše.

Dvě oběti

Zkrátka a dobře – systém přezkumu zakázek nefunguje ideálně. Oběti jsou dvě: vymahatelnost práva a veřejné peníze. ÚOHS by v jejich zájmu měl:

a) zrychlit odvolací řízení (první stupeň už citelně zrychlil a zaslouží za to chválu),

b) proaktivně kontrolovat zda se výjimka pro zakázky bez soutěže nenadužívá – v tom totiž v ČR patříme k „šampionům“ EU (viz naše loňská studie),

c) spolu s MMR poskytovat konkrétní metodické návody, jak se vybrané služby a komodity dají soutěžit lépe než na cenu. Bez právní jistoty se totiž zadavatelům nelze divit, že se do pořádání kvalitních výběrových řízení nehrnou.

Celou studii naleznete zde. Díky kolegům Adamu Nedvědovi a Tomáši Ducháčkovi za hromadu kvalitní práce.

O autorovi

Autorem článku je Jiří Skuhrovec

Vede akademický think-tank EconLab a sesterskou společnost Datlab, obě zaměřené na zpracování a analýzu veřejných dat. Je garantem Rekonstrukce státu, uči na FSV UK, provozuje portály vsechnyzakazky.cz, zindex.cz, politickefinance.cz.

Komentáře

Komentářů (3)
  1. teufel3424 napsal - dne 15.2.2017

    Pane Skuhrovče, výraz “nefunguje ideálně” je pitomost, systém nefunguje vůbec. Pokud čekám na rozhodnutí úřadu rok, je to bordel. První stupeň se možná zrychlil, ale do správní lhůty 30 dnů má stále daleko. Pokud nedodržuje zákon ani úřad, jak potom může žádat jeho dodržování ode mě jako občana. Takže jednoduše, dopsat do zákona dovětek “pokud úřad nerozhodne ve správní lhůtě, považuje se podání za bezpředmětné” a fertig.

  2. Klouda napsal - dne 15.2.2017

    Nelze u zakázek na cenu říci, že ryba smrdí od hlavy. Ona smrdí celá.
    I soukromí zákazníci přesmolí do češtiny jakýsi žvást ze zahraniční centrály a jejich jediným kritériem výběru je cena dodavatele. Naprosto je nezajímá kvalita, ztížené podmínky, práce ve složitém prostředí, veškeré normativně předepsané body v plnění zakázky podle české legislativy.
    Takto postavená výběrová řízení rovnou hážu do spamu.
    Oproti tomu německé firmy (i u nás-pokud ovšem nemají místní český menežment) dodavatele vyberou podle svých kritérií a je-li vše v realizaci OK, stává se dodavatel ve svém segmentu činnosti nadále jejich monopolním dodavatelem, dokud zde německá firma působí.
    A to jim zase tak moc nefandím, mají to dobře spočítané, proč podnikat u nás. Ale kus jistoty u nich stále je a odpovědný dodavatel dobrého zákazníka nechce ztratit.

  3. petrph napsal - dne 16.2.2017

    Já bych se tak neukvapoval s odsudkem. Jistě že mediální sdělení “průměrné řízení i s odvoláním trvá 329 dnů” zní děsivě.
    Jenže v té zprávě jsou i jiné statistické informace, dejme tomu
    ” Při počtu 600 rozhodnutí ročně a průměrné délce 60 ti dnů
    by Úřad měl mít v každý okamžik v
    běhu řádově 100 řízení. ” Popřípadě další údaje, resp. dokonce ty které tato studie ani zohlednit nemohla, protože je nesledovala – tedy podrobné informace o povinně prováděných postupech v rámci šetření dle správního řádu – a jejích vlivu na skutečnou deĺku trvání.
    Tady bych připomenul – ať se někdo nezlobí – ale je to naprosto srovnatelné,rozsudek Vrchního soudu v případě doktora Ratha – (který je i zde právnickými kapacitami obhajován). Že totiž jednotlivé úkony během řízení musí být prováděny nejen naprosto formálně přesně dle příslušných předpisů, ale ale rovněž i takto dostatečně hluboce písemně zdůvodněny a zaevidovány. V opačném případě (a to je důležité), pak mohou být právně napadeny a soudem zrušeny.

    Pro srovnání, uveďme “rychlost” samotného Vrchního soudu. Po vyhlášení rozsudku (zdůrazňuji až po vyhlášení) mu trvalo vyhotovení písemného znění dva měsíce.(jistě naprosto formálně precizní práce.)

    Ergo tady vidíme v čem je problém – a proč už vůbec nelze bez rozsáhlých změn řízení dosahovat výraznějších zkrácení lhůt. Buď bude stát (a zejména soudy) požadovat u řízení naprostou formální preciznost – a pak se smiřme s délkou všech řízení ve stovkách dnů. A nebo tedy povolí v rámci těchto řízení určitou “operativnost” ale pak tedy musí jak vyšší úřady tak zejména soudy při odvolání tuto operativnost nižších instancí uznávat – a nebudou její rozhodnutí pro čistě formální důvody rušit..