http://www.chicagonerds.com/event/r-u-r-rossums-universal-robots/,

Proč se nebát robotů

Napsal/a -pes- 16. března 2017

3. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Česko se v procesu automatizace a robotizace drží na dohled špice globálního peletonu. To se bezpochyby projeví (i) na trhu práce – podle OECD může být bezmála polovina pozic nějak ovlivněna – zásadní deformace se ale přinejmenším ve střednědobém horizontu není třeba obávat. Podrobnosti probírali hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka a předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček. Jejich hlavní teze budeme průběžně doplňovat o expertní ohlasy.

Teze 1:

Co se procesu robotizace a automatizace týče, není na tom Česko vůbec špatně.

1 risk

©©

Je to dáno (i) tím, že je jedním z nepochybných lídrů průmyslu 4.0 Německo, na které jsme úzce napojeni. Co se pak domácích motorů týče, ty je třeba rozdělit na tři segmenty. Prvním je průmyslový sektor, mezifiremní vztah, kde je to nejdále. Druhým je vztah mezi firmami a spotřebiteli, kde se posouváme poměrně výrazně kupředu a to mimo jiné proto, že to mladá generace začíná vyžadovat. Třetím je interakce firem a státní správy – a tam je vhodné zaměřit se na to, jakým způsobem vlastně stát elementární nástroje elektronizace, digitalizace a automatizace zavádí: špatně, a to ne proto, že by nechtěl, ale proto, že u nás elektronizace ve smyslu vztahu firma vůči státní správě znamená jen to, že věci neděláme s tužkou a papírem, ale s počítačem (říká Havlíček). Stát nesdílí data, podnikatelům nešetří čas – dokonce ho někdy nové postupy vyžadují více – a věci se tak sice dělají jinak, podstatu automatizace to ale nenaplňuje. Příkladem je elektronická evidence tržeb, což je banální záležitost, která by nás stejně neminula. Zavádíme ji komplikovaně a v podstatě tím dělíme společnost.

Teze 2:

Automatizace bude pro trh práce výzvou; nemá ale smysl bát se, že ji nezvládneme. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jeden profesor na stavební fakultě říkal, že naše gramotnost bude spočívat ve schopnosti číst, psát, umět s počítačem a umět anglicky. Tehdy to studentům přišlo úsměvné, ale měl pravdu. Jeho premisa přitom stále platí, jen je k ní třeba přidat schopnost bez jakéhokoli problému využívat aplikace všeho druhu. Stručně, internet je součástí čtvrté průmyslové revoluce, což je posun v porovnání s tou třetí, v rámci které byly počítače spojené s automatizací procesů. Tento zásadní rozdíl je třeba vnímat a zvládat. Ten, kdo tuto premisu naplní – a mladá generace tak činí – bude vybaven pro potřeby trhu práce zítřka. I proto je zbytečné se obávat nějaké zásadní deformace či likvidace pracovního trhu. Tím se ostatně strašilo už v době první průmyslové revoluce – a pak pokaždé, když docházelo k nějakému zlomu. Podobně je tomu i dnes, přitom – navzdory rostoucímu počtu lidí na Zemi – lidé práci mají a v Česku a dalších zemích je zaměstnanost na vysokých úrovních. Sečteno a podtrženo, jsme prostě svědky nového trendu, kterému je třeba se přizpůsobit.

Teze 3:

Rozhodující roli by i napříště měl hrát člověk, jeho znalosti a dovednosti (a nikoli automat).

3 budouci prace

©©

Někdo totiž stroje musí obsluhovat, programovat a řídit. Všichni bychom si přitom měli uvědomit, že jakákoli “elektronická udělátka” jsou užitečná, ale jde stále jen o podporu. Někdy je určitě pohodlné si z toho udělat určité alibi, nechat je takříkajíc rozhodovat za sebe, ale ve finále bude muset zodpovědnost přijmout jedinec. To pak má bezesporu své praktické dopady i na trhu práce. Pokud totiž všechno s pomocí technologií unifikujeme, začne to nejen nudit, ale bude to také konkurenční nevýhoda. Příkladem jsou stavaři, kteří ještě nebyli zvyklí vše dělat prostřednictvím software zvaného CAD, kteří se prostě naučili vše dělat rukou. Pozdější generace perfektně zvládli CAD, když na ně ale narazíte ve výběrových řízeních, zjistíte, že věci dělají všichni skoro stejně. Pokud vedle nich stojí někdo, kdo projekt ručně doplní, kdo nabídne podobnou přidanou hodnotu, má hned náskok; dnes začínají vítězit ti, kteří umějí obojí, tedy pracovat s nejmodernějšími technologiemi a k tomu přidat emoce, lidský otisk. Právě to bude trh požadovat, o této cestě rozhodne (věří Havlíček).

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.


Lesk a bída zkrácené pracovní doby

Trh práce zažívá dramatické změny. Jeho dnešní podoba je determinována posunem těžiště ekonomiky od zemědělství k průmyslu a vznikem masové produkce; zítřejší, postmoderní obraz nadiktuje přechod od průmyslu ke službám, automatizace a naše (ne)schopnost na tyto a další výzvy odpovědět. Podrobnosti v předchozím dílu série TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ diskutovali analytik PPF banky Luboš Mokráš a ekonomka Ilona Švihlíková. Diskuzi expertů shrnul Luboš Mokráš následovně: 

Trh práce se kvůli postupující automatizaci mění už řadu let a jsou silné důvody pro předpoklad, že se tempo těchto změn ještě zrychlí a že tyto změny budou zasahovat stále širší spektrum profesí.

Důležité je, že už nejde a nepůjde jen o klasické dělnické profese („modré límečky“), ale ve stále větší míře i o duševně pracující („bíle límečky“). Týká se to mimo jiné i státní správy, kde je vzhledem k jejímu charakteru (velké množství rutinní byrokracie) prostor pro digitalizaci a následnou automatizaci jistě velký.

Jak píše Věra Venclíková, může tím dojít k vytvoření prostoru pro to, aby státní správa místo provozní rutiny řešila problémy, mimo jiné problémy vyplývající z postupující automatizace a následné ztráty pracovních míst. A hned nabízí i inspirativní příklad řešení problému ztráty klíčového zdroje pracovních míst v americkém Jacksonville.

Jak ale uvádí řada dalších diskutujících, problémy transformace tentokrát pravděpodobně budou hlubší a rozsáhlejší a jejich řešení tím pádem obtížnější. Pro řešení otázky kterým směrem se vydat se budeme muset zamyslet nad zásadními otázkami náplně lidského života a rozdělování bohatství vytvořeného společností.

Tento aspekt dobře shrnuje zejména Helena Horská – klíčem je zajištění zapojení lidí do aktivního ekonomického a společenského života, včetně zajištění mezigeneračního přenosu pozitivních modelů chování.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

7 komentářů

  1. Filip Přibáň napsal:

    Důležité je, abychom si uvědomili, že se ekonomika bude rozvíjet a měnit čím dál rychleji a my se tomu budeme muset přizpůsobit. Potřeba se vzdělávat v průběhu života tak poroste podle požadavků na trhu práce. Co se vzdělávání týče, mají mladí Češi výhodu, že je – kromě soukromých škol – školství v Česku bezplatné, čili dostupné prakticky pro všechny, kdo chtějí studovat. To je výhoda oproti některým zemím západní Evropy (například Velké Británii), či USA, kde se kvůli vysokoškolskému vzdělání lidé často zadlužují. Navíc možnosti, které nabízí internet, jsou dnes téměř neomezené. V Česku před rokem 1989 lidé většinou velkou část své kariéry setrvávali na jedné pracovní pozici. Většinou se také nemuseli za prací stěhovat a nemuseli se učit tak velké množství nových nových věcí v průběhu kariéry. Toto dědictví minulosti přitom vidíme i dnes. Stále se najdou tací, kteří nemohou najít práci, protože nejsou ochotní se rekvalifikovat či se za zaměstnáním přestěhovat. Pokud ale člověk bude flexibilní a ochotný vyžívat různé formy vzdělávání, o práci se obávat nemusí.

  2. Tomáš Kozelský napsal:

    To, co bude ve velké míře ovlivňovat trh práce, je schopnost přizpůsobení (se); a to hned v několika oblastech – jak ve vzdělávání, tak i v samotné výrobě či službách. Relevance toho, co a jak se učí, pak bude určovat úspěšnost jednotlivých absolventů. Ti už nevystačí jen se znalostmi jazyků a algebry, bude nutné znát i základy programování. Ne snad proto, že by všichni měli být programátoři, ale proto, že vzhledem k probíhající automatizaci a individualizaci ve výrobě právě znalost systému a nastavení procesů bude klíčová. Schopnost přizpůsobit produkt individuálním požadavkům klienta totiž rozlišuje dřívější „pásovou výrobu“ a moderní pojetí výroby za využití automatizace a robotizace. Struktura výroby se bude měnit tak rychle, že bez celoživotního vzdělávání a přizpůsobení se trendu se už v některých oblastech neobejdeme.

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Cituji : „Pro řešení otázky kterým směrem se vydat se budeme muset zamyslet nad zásadními otázkami náplně lidského života a rozdělování bohatství vytvořeného společností.
    Tento aspekt dobře shrnuje zejména Helena Horská – klíčem je zajištění zapojení lidí do aktivního ekonomického a společenského života, včetně zajištění mezigeneračního přenosu pozitivních modelů chování.“

    To jsou moudra, to by jeden neřekl, že : „klíčem je (doopravdy) zajištění zapojení lidí do aktivního ekonomického a společenského života, včetně zajištění mezigeneračního přenosu pozitivních modelů chování.“ A opravdu : „… se budeme muset zamyslet nad zásadními otázkami náplně lidského života a rozdělování bohatství vytvořeného společností“? Jak objevné! Naozaj!
    Ale vážně, proč odborníci říkají pořád dokola taková obecná moudra? K zničení dat v jakémkoliv počítači či nosiči stačí magnet ze starého vyřazeného hard disku a je po celé digitální parádě. Pero a papír jsou mnohem méně zranitelné, napadnutelné a bezpečnější proti zfalšování:

  4. Zvoník54 napsal:

    To jsou taková moudra, že když se nad tím zamyslím, tak výsledkem bude, že lidé budou bez práce hladoví na ulici, protože jejich práce nebude potřeba. – To si nedělám legraci!
    Můj kapitalistický zaměstnavatel a podnikatel prohlásil na podnikové schůzi, že kdyby se dala jeho výroba v ofsetové tiskárně plně automatizovat bez lidské obsluhy, určitě by to zařízení všechno koupil a všechny ,,chytré“ tiskaře a polygrafické odborníky v oboru by propustil, ať jdou makat jinam. – Třeba zametat ulice.
    Čili, taková by byla budoucnost. Až to nastane, je třeba asi postaru nová zařízení okamžitě zničit, rozbít a vyhodit do povětří a technicky se vrátit zpět alespoň o 50 let, poněvadž mocní a bohatí lidé jsou bestie nejzákeřnější k pracujícím lidem.

  5. vyskočil napsal:

    Nebudeme ničit roboty jako kdysi zaměstnanci stroje.Jen chceme,aby rodiče robotů pochopili,že před nimi jsme tu byli my.A že roboty vítáme,pokud po jejich uvedení budeme vítáni i my.Pak dojde k symbioze techniky a lidství.

    • Zvoník54 napsal:

      K symbióze techniky a lidství nemůže nikdy dojít, poněvadž ti, co vymysleli techniku, se nebudou nikdy chtít dělit s těmi, kteří tvoří masu. Masu je potřeba pozabíjet, aby nevytvářela spotřebu. – Tuto pravdu si neuvědomují optimističti idealisté, kteří opravdu žijí v maximálním optimismu okamžiku. Takoví lidé jsou historicky a sociálně neinteligentní, poněvadž každý takový optimista je jenom primitivní (poloopičí) tvor s nedostatkem informací o daném problému, který si ve své omezenosti vůbec nepřipouští, že žije ve společnosti podobných tvorů. Anebo si to připouští a tajně plánuje likvidaci lidstva, aby se sám stal na Zemi jedinečný jako nějaký bůh něčeho zrobotizovaného.

  6. petrph napsal:

    Ono je to ještě horší, než uvedeno v závěru Teze1 a to co se popisuje v závěru článku je už čistý idealismus. Zrouna u nás je zavádění IT ze strany státní správy naprosto neefektivní a většinou zdroje spotřebovává, než by nějaké nové vytvářelo. Skoro by se dalo říct, že na státu tyhle technologie spíše parazitují, i třeba tak že naopak ze státních evidencí vytahují pro komerční i politické subjekty hromadně informace o občanech a subjektech, ke kterým by se jinak nedostaly.

    Ale chtěl bych upozornit na jeden pozoruhodný trend. Stát na IT /ještě vedle toho co sám za ně utratí) poskytuje poměrně veliké dotace. Tak to je potom skutečně „důvod“ proč se nebát robotů, ale směle ty dotace čerpat dlouho a dlouho 🙂
    Přičemž, není sporu o tom že IT technologie jsou expandujícím trendem dneška -ale stát by se do toho měl plést co nejméně, tedy přesný opak toho co páni experti doporučují..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies