My si zde často myslíme, že naše převeliká metropole Praha je pupkem světa, jejíž věhlas jen občas přemohou zprávy z Brna – to v případě, že se svobodný pán ze Sládkovičova JUDr. Haszek Mihály dopustí nějaké své oblíbené taškařice. Tento týden ale bylo všechno jinak a o mezinárodní ostudu se nestaral žádný z našich prezidentů, současných či bývalých, ale partička politických squatterů, která dočasně obsadila radnici v Prostějově (podle mapy kdesi u Brna).

• V Prostějově mají židovský hřbitov. Tedy mají – 1924 prostějovských Židů je pohřbeno pod dlažbou a trávníkem, které radnice vedená ČSSD tvrdě hájí před židovskou nadací, co by ráda místo zvelebila. Z náhrobků mají místní sem tam dlažbu na dvorcích nebo zdi sklípků, to dá rozum, poctivý kus kamene se hodí. „Abych to řekl decentně, město nás pravděpodobně nemá rádo. Proč? To je stará otázka, na kterou my Židé nemáme odpověď,“ prohlásil podle MF DNES hlavní mecenáš projektu obnovy hřbitova, rabín Louis Kestenbaum. Jeden z dvaceti rabínů, kteří se do Prostějova přijeli podívat.

To je ale hluboké nepochopení. Na onu starou otázku odpověď samozřejmě existuje, jak ukázalo dění kolem informačních cedulek, které rabíni v Prostějově rozmístili. „Z hlediska zabezpečení běžné údržby pozemku vytvářejí tabulky překážku v sečení travnatých ploch a výhledově v podzimním sběru listí,“ uvedla mluvčí radnice Jana Gáborová a dodala: „Tabulky jsou svým provedením také možným rizikem úrazu, jelikož plastový rámeček má ostré hrany a stojka je kovová. Toto riziko vzroste zvláště po zahájení školního roku. Z těchto důvodů považuje Magistrát města Prostějova umístění tabulek za zcela nevhodné a nebezpečné.“ Prostě křupani si svoje město rozvracet nedají, co kdyby se někdo pořezal o plastovou cedulku. Víc vědět nepotřebujeme.

Politici a další veřejně činné osoby se den co den „dopouštějí“ zaznamenáníhodných slov, jež je dobré uvést do patřičného kontextu.

• Osvobození zdravotní sestry z Rumburku, nad kterou se péčí některých kolegů, soudních znalců, policie a státního zástupce Františka Stibora několik let vznášela hrozba doživotí, otevřelo zajímavou otázku: Kdo smí kecat do práce novinářům? Bývalý reportér a nynější account director PR agentury Cook Communications Josef Bouška si dovolil na facebooku občerstvit svůj starší text, v němž obvinil média z toho, že titulky á la „Sestra Smrt“ štvala vůči nebohé ženě veřejné mínění a jinak totálně selhala. Kam ale s takovou na české novináře!

„Neznám nikoho z novinářů, který by v informacích o kauze výrazněji selhal nebo si ulehčoval práci. Něco jiného jsou titulkáři-editoři. Ale OK,  jistě se poučili. Budou se sichrovat. Jenže největší hejty na novináře píšou ti, kteří roky nebyli v terénu, kteří nepřinesli zjištění ani nepamatuju a kteří jen komentují ex post. Nemůžu třeba dohledat nějakou tvrdou zprávu od tohohle Boušky.“ A má to, Bouška. Takhle mu to nandal šéf ústecké MF DNES Jan Veselý. Tak si ty největší hejty na zdravotní sestru Marešovou z produkce Veselého teamu připomeneme:
Sestra Smrt: sebevědomá obhajoba
Soud se sestrou vraždící pacienty začne v červnu
Zabíjela, aby si ulehčila práci
Ať prostě Bouška drží hubu, tvrdou zprávu nenapsal. My jsme neselhali, a pokud trošilinku ano, už jsme se poučili. Na omluvu zapomeňte.

• Jenže lid má jiné problémy. Skutečné. Teď aktuálně sleduje spor, který rozdělil české řemeslníky (to jsou takoví ti pánové, o kterých se vypráví, že se kdysi v Čechách vyskytovali, měli zlaté ručičky a někteří z nás je dokonce viděli, když jim dávali zálohu za práci). Zedníci, instalatéři, truhláři nebo třeba malíři teď podle Českého rozhlasu nadávají na takzvané hodinové manžely. Což jsou takoví ti pánové, co sice řemeslníky nejsou, zato přijedou a opraví, co je potřeba. Asociace malých a středních podniků už poslala na ministerstvo průmyslu podnět (česky udání), aby hodinoví manželé mohli dělat jen drobné práce – třeba mýt okna nebo sekat trávníky. „Nejen že živnostníkům berou práci, ale často navíc pracují nekvalitně. A mohou podvádět při stanovování cen i při placení daní,“ tvrdí předseda představenstva Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.

Zlatá slova. Čeští řemeslníci jsou totiž na kvalitu mistři a o tom, že by dělali na melouch, o tom nikdo jakživ neslyšel. Jen to udání bychom poslali ještě na ministerstvo kultury, tam mají na ptákoviny času dost a třeba by z řemeslníka mohli udělat kulturní památku. Národní.

• Všimněte si, že jsme odolali a ani jednou zde nezmínili jméno toho, na jehož původní profesi traktoristy nebo přišité uši se nesmí ani pomyslet, jinak je to za pořádkovou pokutu. I když aspoň trochu si to užít musíme, je to návykové.

Čili nazdar útvaři, klidnou mysl.

Follow @malecak