Oregon Department of Agriculture via Foter.com / CC BY-NC-ND, zdroj

Problémy s nedostatkem vody. Až naprší a uschne, může být už pozdě. I v Česku

Napsal/a -pes- 1. srpna 2017

Na celém světě se zásoby podzemních vod, které se ve zvodních hromadily tisíce nebo milióny let, buď rychle vytrácejí v důsledku nadměrného odčerpávání během posledních několika desetiletí, nebo je ve stále větší míře kontaminují chemikálie, které do nich prosakují.

Téma uvědomění si celosvětového problému s vodou je druhou ukázkou z bestselleru amerického podnikatele, právníka a spisovatele Setha Siegela Budiž voda. Ten varuje před současnými i budoucími problémy s vodou na příkladu izraelského přístupu nabízí funkční řešení. Ukázky publikujeme se svolením vydavatele, společnosti Aligier


Města i zemědělci, kteří jsou na rezervoárech podzemních vod závislí, budou brzy muset buď výrazně omezit čerpané objemy – a nést ekonomické důsledky s tím spojené – nebo najít nové zdroje vody.

Mnohé zvodně (gravitační zásoby podzemních vod zachycených v hornině, pozn. red.) jsou dnes ve velmi špatném stavu kvůli nedostatečnému plánování.

Izrael připravuje dlouhodobé plány průběžně od třicátých let minulého století a v současné době již několik let pracuje na přípravě vodohospodářského plánu s výhledem do roku 2050.

Desítky let na práci

Michael „Miki“ Zaide, ředitel strategického plánování izraelského Vodohospodářského úřadu, říká: „V Izraeli musí všichni postupovat v souladu s platným dlouhodobým plánem. Řada zemí po celém světě samozřejmě také plánuje dlouhodobě, v tom nejsme nijak výjimeční. Jenže dlouhodobé plány v jiných zemích málokdy bývají závazné. U nás plán schválíme a pak jej striktně dodržujeme.“ obalka2

Menachem Priel, ředitel odsolovací divize ve společnosti Mekorot, říká: „Izrael umí skvěle plánovat. Ale nejde jen o plánování. Do našich výhledů zároveň zapracováváme představy, jak budeme využívat nejmodernější technologie.

Kombinujeme plánování s uplatňováním nových přístupů a nápadů. Vzhledem k tomu, že naše plány zasahují tak daleko do budoucnosti, umožňuje nám to zapracovávat do nich technologie a infrastrukturu, které ještě neexistují, ale budeme je potřebovat. Máme pak celá desetiletí na to, abychom tyto myšlenky a nápady rozvinuli.“

Vždycky může dojít k něčemu nepředvídanému. Extrémní sucha, zrychlený populační růst nebo nové a na vodu náročné technologie mohou zvyšovat poptávku po dodatečných zásobách vody.

Někdy se problémy s nedostatkem vody mohou objevit zcela nečekaně. Ale do plánů lze zapracovávat i předpokládané komplikace, takže když pak nastanou nepředvídané situace, nemusejí být jejich důsledky tak drastické.

Každopádně dostatečné zásoby vody mohou být jen iluzorní, pokud neexistují spolehlivé plány, které propočítávají, kolik vody z nich lze odčerpávat. Obdobně je nezbytné nastavit jasné kvalitativní standardy a neustále sledovat jejich dodržování.

Jednotlivci obvykle přemýšlejí ve výhledu měsíců a let. Lidé, kteří připravují vodohospodářské plány, potřebují pracovat v horizontu několika desetiletí.

Tam, kde voda není téma

Zvodeň nebo jezero nevyschne za rok nebo za dva, ale během jedné generace může dojít k nevratnému poškození vodních zdrojů v důsledku znečišťování, nadměrného odčerpávání nebo změny klimatických podmínek.

K tomu, aby každá generace mohla té následující předat vodní zdroje v lepším stavu, než v jakém je sama zdědila, je třeba disciplinovaného dlouhodobého plánování.

Ve většině zemí světa voda není tématem, které by se probíralo v médiích nebo kterému by veřejnost obvykle věnovala pozornost. Obecně platí, že pokud někde dramaticky nepraskne potrubí nebo nenastane extrémní sucho, což je obvykle prezentováno jako nečekaná událost, média se o vodu nezajímají.

Stejně se k problematice vody staví veřejnost. Jenže pokud máme plánovat a přijímat dlouhodobá řešení ohledně zásobování vodou, potřebujeme zapojit kvalitně informovanou občanskou společnost, podnikatelskou sféru i média.

Pat Mulroy, ředitelka pro vodohospodářství v oblasti Las Vegas, říká: „Vláda věnuje velkou pozornost energetickým problémům, protože energetický průmysl dokázal politikům vysvětlit, co je třeba dělat a řešit. Problematiku vody řídí vodárenské společnosti nebo státní agentury a není zde nikdo, kdo by politiky upozorňoval na problémy, jimž budeme muset brzy čelit.“

Mulroy říká, že v důsledku tohoto stavu se vodárenství, včetně jeho plánování a schvalování investic, dostává jen zlomku pozornosti, jakou vláda i podnikatelská sféra věnují energetice. Podle ní je nezbytně nutné, aby také vodárenství mělo své zastánce, kteří budou hájit jeho zájmy na rozhodujících místech.

V Izraeli problematika vody takové zastánce vždycky měla. V prvních letech existence izraelského státu byl jedním z největších sám izraelský premiér, David Ben Gurion. Třetí izraelský ministerský předseda, Levi Eškol, byl zakladatelem a dlouholetým ředitelem izraelského státního vodárenského podniku Mekorot.

Nečekat na příchod krize

V současném Izraeli mají vlivné instituce, jakými jsou Vodohospodářský úřad, státní podnik Mekorot nebo sdružení farmářů, zajištěn přístup k vládním představitelům, kteří rozhodují o politických strategiích.

Totéž platí pro mnohé obecní vodárenské společnosti, jichž v Izraeli působí něco přes padesát. Celonárodní zájmy v otázkách souvisejících s vodou navíc formálně zastupuje jeden z členů vlády, odpovědný za problematiku vodohospodářství.

Dohromady všechny tyto subjekty tvoří mocnou vlivovou skupinu, která udržuje otázky spojené s vodou v centru pozornosti i plánování, a sleduje, zda do této oblasti směřuje dostatek finančních prostředků.

Na rozdíl od jiných zemí je tak v Izraeli vytvořen systém, který zajišťuje, že země nemusí s řešením problémů s vodou čekat až na vypuknutí krizové situace. Také izraelská média se průběžně zabývají problematikou hospodaření s vodou a veřejnost je všeobecně dobře informována o situaci i potenciálních problémech.

Díky tomu, že vodohospodářství má své vlivné a obecně respektované zástupce na rozhodujících místech, do vodárenské infrastruktury proudí potřebné peníze a podnikatelé mohou využívat motivačních programů, které je podněcují k vymýšlení dalších zdokonalení a k vývoji nových technologií.

Tento systém Izraeli pomohl zajistit jeho současnou celosvětově dominantní pozici, pokud jde o vodárenské technologie i systémy řízení národního vodohospodářství.

Nejvyšší čas jednat

Vzhledem k velmi aktuální hrozbě, že na celém světě brzy vypukne krize z nedostatku vody, je možná nejdůležitějším prvkem vodohospodářské filozofie Izraele jeho ochota přijímat odvážná rozhodnutí a podnikat rázné kroky.

Izrael existuje v podmínkách, kde musí počítat s hrozbou neustálého nebezpečí. Díky tomu je zvyklý problémy předvídat a snažit se jim předcházet. Stejný způsob myšlení uplatňuje i při řízení svého vodohospodářství.

Výsledkem je, že minimálně od třicátých let minulého století se Izraeli daří problémy s vodou řešit dříve, než se stihnou rozvinout do kritických rozměrů a než by země začala pociťovat jejich následky.

V době, kdy měla židovská komunita v Palestině k dispozici pouze místní vodní zdroje, začínala plánovat a posléze budovat národní rozvodné sítě, aby mohla transportovat vodu z míst, kde se nacházela, tam, kde jí bylo nejvíce potřeba.

V době, kdy ještě neexistovala domácí poptávka po čištěné odpadní vodě, začal Izrael budovat celostátní infrastrukturu a systém, díky němuž je dnes světovou jedničkou ve využívání recyklované vody. Následovala výstavba odsolovacích zařízení.

Rozhodnutí postavit první nákladný závod padlo v době, kdy existovala silná opozice brojící proti této myšlence a kdy se jako nejjednodušší řešení jevilo pokračovat v dosavadní vodohospodářské politice.

Přesto se Izrael do výstavby pustil a krátce po dokončení prvního závodu postavil v krátkém sledu ještě čtyři další. Tyto odvážné kroky představují modelový příklad a dávají nám představu, co bude třeba udělat, pokud máme vyřešit světové problémy s nedostatkem vody.

Abraham Tenne, jeden z vedoucích představitelů izraelského Vodohospodářského úřadu a odborník na problematiku odsolování a čištění odpadních vod, říká:

„Izraelské zkušenosti nabízejí ostatním zemím jedno základní ponaučení. To zní, že není dobré čekat, až budeme znát odpovědi na všechny otázky. V Izraeli postupujeme tak, že shromáždíme dostatek informací na to, abychom se mohli do nového projektu pustit, a pak to uděláme, byť je nám jasné, že ne všechno bude fungovat perfektně. Ostatně to není třeba, protože zároveň víme, že problémy dokážeme řešit průběžně.“

Tenne říká, že snaha vyčkávat, až bude všechno dokonale jasné, vede k obrovským zpožděním.

„Ještě horší je, že mnohdy se nezačne dělat vůbec nic. Nároky na vodu stále stoupají a zatím svět pokračuje ve vyčerpávání přírodních zdrojů takovým způsobem, že to může mít hrozivé dopady na životní prostředí. Rozhodnutí nedělat nic je také rozhodnutím. Znamená to zvolit status quo.“

Krize z nedostatku vody může vypuknout co nevidět. Je nejvyšší čas jednat. Izrael ukazuje cestu.

4 komentáře

  1. petrph napsal:

    Bohužel, tenhle článek není ani tak o vodě, ale o rozdílu mezi politikou západní demokracie a politikou Izraele. Ve všem.
    Protože, je to na začátku článku napsáno jasně „..Jenže dlouhodobé plány v jiných zemích málokdy bývají závazné. U nás plán schválíme a pak jej striktně dodržujeme.“
    Takto Izrael fungovat musel a musí – už od dob vzniku(sotva pár desítek let), kdy vybudoval svůj stát z nuly uprostřed pouště. A dodnes ho musí neustéle bránit jak vůči objketivním vlivům (přírodním i ekonomickým), tak ale i proti opakovaným atakům vnějšího nepřítele. Chyba nebo opomenutí by ho mohla během krátké doby zničit – doslova vymazat z mapy.
    Zatímco západní politici toto vůbec neuznají – ti totiž předpokládají, že tohle všechno funguje „samo sebů“, a žádnou zodpovědnost za to nedrží. Takže to jediné o co se „musí“ starat jsou politické čachry a dohody „co za co“ při přerozdělování vybíraných daní během čtyřletého volebního období..Proč přemýšlet co potom. Přinejhorším tu jejich „krizi“ prosedí v lavicích parlamentní opozice, padesátka na ruku taky dobrá, a v poslanecké kantýně určitě bude vždycky všeho dost. .Nic horšího se (jim) přeci v demokracii stát nemůže, že ne???

  2. nováček napsal:

    Zdroj vody pro Prahu „Želivka“ je vužíván na ani ne 40% v důsledku vysokých cen vody pro obyvatele. Tak jaké „Tenne říká, že snaha vyčkávat, až bude všechno dokonale jasné, vede k obrovským zpožděním..“??? Ano, obrovským zpožděním očekávaných částek inkasa!

  3. Richter napsal:

    Je to takové srandovní. Naši zastupitelé, jež mají dbát řádné správy zastoupeného majetku předali vodu k vydrancování zahraničnímu kapitálu a teď titíž zastupitelé burcují „jak máme té vody málo“. Ta zastupitelská pakáž opět bojuje proti válce jenž sama rozpoutala a při tom se tváří světodějně. Přestaňme si již dělat starosti a drancujme zbytek všeho, dokud ještě nějaký zbytek zbyl.

  4. jan vyskočil napsal:

    Hluboce se skláním před moudrem hesla „petrph“.Jsem obdivovatelem Izraele ve všem jeho konání.
    Jsme zemí oplývající medem,strdím,už netuzexovými dívkami,pivními mudrci a podivným vztahem k rodné hroudě.Naši akademičtí vodohospodáři po desítky let melioracemi,regulacemi a jiným nezadržováním vod ubližují ne obyvatelstvu,ale původní přírodě.Nasype si nějaký adresný akademik popel na hlavu za to,že za socializmu se nevzepřel melioracím a dnes nám chybí zádržné plochy vřesovišť,rozlivů a lužných lesů?To oni a výkonná moc rozhodla o tom,že voda kdysi klátící Česko naznak najednou chybí,je jí nedostatek a výhled není optimistický.A teď nastoupí můj(nebo má) milovaný(á) Izrael.Prosím,učte se od nich.Jim s vodou stojí nebo padá život.Nechtěl bych v zemi,kde voda šumí po lučinách stál před problémem,zda stojím nebo padám.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies