Podle pesimistických odhadů necháme v Evropské unii ležet ladem zhruba sto miliard korun. Tolik peněz alespoň podle hrubých odhadů nedokáže Česká republika vyčerpat z fondů EU za roky 2007 – 2014. Podle prezident NKÚ Miloslava Kaly to však není žádná škoda.

„Pokud se z toho mají financovat hlouposti, tak je to vlastně dobře. Pořád a naprosto nesmyslně slyšíme, že naším cílem je získat maximum peněz a celý ten balík pokud možno všechen utratit. Já bych si přál, abychom se za nějakých sedm let stali již čistými plátci, ne čistými příjemci peněz,“ říká Kala v rozhovoru pro HlídacíPes.org

Stát se z čistých příjemců čistými plátci? To bude povyku…

Nebude, protože to má být moment, kdy doženeme země jako je Německo nebo Francie. Evropské dotace jsou přeci nástrojem na to, abychom doháněli bohatší evropské země. Nejsou tu od toho, aby z toho měly „vejvar“ nějaké podivné ekonomické skupiny. Cílem ani není prolít miliardy betonem a asfaltem. Cíl má být v tom, že se díky tomu dotáhneme na vyšší úroveň. Tak se na ty peníze z EU máme dívat.

Evropské fondy by asi bez problémů zabraly celou kapacitu NKÚ… Dá se říct, že je to oblast, kde se v Česku nejvíce krade?

Skoro si už myslím, že opak je pravdou. Často kontrolujeme instituce, které dotace řeší, a musejí je dokládat nejen nám, ale i Evropské komisi. Celá ta evropská mašinérie včetně zastavení plateb je dovedly k pochopení, že některé věci se prostě dodržovat musí.

Ale to se musely i předtím…

Když sem začaly peníze z EU proudit, panovala tu představa, že dostaneme peníze a uděláme si s nimi po našem co chceme. To už je pryč.

Nyní připravujete report za rok 2014 k deseti letům Česka v Evropské unii, převážně z pohledu nakládání s penězi. Jaké to bude čtení?

Snažili jsme se tam dát i kapitolu o těch dobrých věcech, co se povedly. To, co nás EU naučila je, že jde o víc, než o peníze. Osobně považuji za nejdůležitější větší vymahatelnost práva a právní unifikaci. Třeba to, že nám EU na nějaký čas zastavila čerpání peněz, je pozitivní věc, protože nás tím donutila se těmi problémy zabývat. Šlo o správný mocenský zásah ve stylu „když vám ty peníze máme dát, musíme vědět, jak s nimi nakládáte“.

Koneckonců pod tlakem EU vznikl i služební zákon…

Ano, kdyby nebyl, tak by se v novém období vůbec nemohlo čerpat. Takže ta výhrůžka sehrála zásadní roli.

Ale zpět k tomu reportu – očekával bych spíše neveselé čtení.

Myslím, že to nejméně veselé čtení vychází za mezinárodního srovnání vývoje produktivity práce. Pro mne je velikánské zklamání, že od roku 2004 do roku 2013 se produktivita práce u nás prakticky nezměnila a je na na 67 % průměru EU. Třeba Slováci za tu dobu vyskočili na 76 %.

Co z toho plyne?

To je přeci zpráva o tom, jak jsme naložili s těmi miliardami z EU. Když z nich postavíme třeba nové muzeum, ale do toho muzea nezačnou jezdit lidi, vedle už nevznikne kavárna nebo hospoda, kde se uživí podnikatel se svou rodinou, tak se ukazuje, že to nemělo smysl, protože to nepřineslo žádný další efekt. A to je zásadní změna, o které se prakticky nemluví. Posuzování nových projektů v letech 2014 – 2020 bude probíhat z pohledu toho, co nového a dalšího investice přinese.

Ve své výroční zprávě za rok 2014 jste napsali, že z fondů EU nevyužijeme desítky miliard korun. Nemáte nějaké přesnější číslo?

My pracujeme se sumou 65 miliard korun, i když můžeme být i pesimističtější. Poslední informace z Ministerstva pro místní rozvoj je, že to může být až 85 miliard korun za poslední rok. Když k tomu přičtete těch 30 miliard, co už zkráceno bylo, tak jsme nad 100 miliardami. To je ten pesimističtější scénář.

A je to vlastně špatně? Sám jste řekl, že cílem přeci není vše takzvaně „vydojit“, ale něco reálně vybudovat.

Špatně by to bylo, pokud bychom měli fantastické projekty, které by snížily nezaměstnanost, pomohly regionům, zlepšily životní prostředí… Pokud se z toho ale mají financovat hlouposti, tak je to vlastně dobře. Podle údajů, které máme, bylo díky penězům z EU nově vytvořeno 83 tisíc pracovních míst. Jenže to často šlo o místa, která by se tak jako tak zřídila, nebo o takové pozice, které se zruší s tím, jak se dočerpají dotace. Takovéto projekty už příště přes Evropskou komisi neprojdou, ale tady to nikdo neřeší.

Další problém je takzvaná udržitelnost. Tedy riziko, že se do pěti let ukáže, že projekty byly nesmyslné a zbytečné a příjemce dotací bude muset peníze vracet. To hodláte také kontrolovat?

Udržitelnost musí kontrolovat ten, kdo dotaci poskytl. My postupujeme paralelně, jdeme namátkově podle detekce rizik. Osobně jsem ale přesvědčen, že řada projektů má s udržitelností problémy. Máme případy, kdy podle projektu mělo přijít ročně do muzea 50 tisíc lidí a přišlo jich 1200.

Jak mimochodem hodnotíte nová centra excelence, miliardové vědecké projekty? Nezjistíme za pět let, že tu máme špičkové vybavení, ale provoz si na sebe nevydělá?

Myslím, že to nebyl správný krok. Ten rozměr kapacit, které jsme tu vybudovali, neodpovídá postavení České republiky ve vědě. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsou všechna špatně, ale to množství projektů bude problém udržet. I v akademické sféře panují obavy, že se budou tyhle projekty dále dotovat třeba na úkor vysokých škol a tradičních vědeckých center, i přesto, že přínos nových center příliš velký nebude.