hrad.cz, zdroj

Rusko jako hrozba i milovníci Putina. Politické strany v Česku hrají ve svých programech „ruskou ruletu“

Napsal/a Vít Dostál a Pavel Havlíček 20. října 2017

Česko je směrem k Rusku rozpolcené. Na jedné straně představuje bezpečnostní hrozbu, na straně druhé obchodní šanci. Dilema ještě víc vyostřila válka na východní Ukrajině a ruská anexe Krymu. Tahle polemika není zdaleka ukončená a jasnou odpověď co dál s Ruskem nemají ani české politické strany. Tady je analýza jejich programů.

Příští vláda přitom bude rozhodovat o další podpoře českého exportu do Ruska v rámci nové exportní strategie. Bude schvalovat prodlužování unijních sankcí proti Rusku. A bude reagovat na iniciativu tzv. Česko-ruského diskusního fóra, o kterém se během jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Číně zmínil český prezident Miloš Zeman.

Nahlédli jsme do programů deseti nejvýznamnějších českých politických stran – ANO, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, Pirátská strana, SPD – Tomio Okamura, Starostové a nezávislí (STAN), TOP 09 a Zelení.

AMO

Sledovali jsme v nich devět oblastí relevantních pro česko-ruské vztahy: politické vztahy, obchodní vztahy, lidská práva v zahraniční politice, NATO a bezpečnostní politiku, kulturu, vzdělávání a společenský dialog, dezinformace, Východní partnerství, energetickou bezpečnost a ruské investice do ČR. A co z analýzy vyplynulo?

Na východ ano, ale na západ taky

Zaprvé, SPD a KSČM usilují o celkové redefinování vztahů mezi ČR a Ruskem a neztotožňují se ani se současnými východisky české zahraniční a bezpečnostní politiky, jak jsou definována v základních koncepčních dokumentech.

To je patrné nejen ze snahy o zrušení sankčního režimu EU vůči Rusku, ale také z celkového vnímání ČR, NATO, EU a pozice Ruska ve světě. Pozoruhodná je také skutečnost, že SPD se o Rusku ve svých programech zmiňuje často a explicitně, zatímco KSČM přímo o Rusku ve svém volebním programu nemluví.

AMO

Zadruhé, politické strany – s výjimkou SPD a KSČM – se ve svých programech hlásí k euroatlantické orientaci České republiky. Specificky k Rusku se jich ale vyjadřuje pouze několik. ANO prosazuje vytvoření nové strategie EU pro vztahy s Ruskem s ohledem na posílení bezpečnostní architektury v Evropě.

Zároveň má ale tato strategie umožnit rozvoj vzájemných vztahů. Realizace obou cílů nejednou je ale těžko kompatibilní. Z programu pak není jasné, jak chce ANO rozvoje vztahů dosáhnout.

ČSSD chce udržovat dobré strategické vztahy s globálními velmocemi, jako jsou USA, Čína nebo Rusko. Vztahy s Ruskem však dnes nejsou ani dobré, ani strategické a je tedy otázkou, jaké vztahy chce ČSSD udržovat.

Lidská práva versus lákavé kontrakty

Ostře se vůči Rusku vymezuje TOP 09, která ho označuje za agresivní „autoritářskou mocnost“ či „revizionistickou sílu“. TOP 09 se jako jediná česká politická síla zasazuje o udržení sankčního režimu, dokud nebudou naplněny Minské dohody a dokud Krym nebude navrácen zpět Ukrajině.

Zatřetí, strany se většinou hlásí k podpoře ekonomické diplomacie. TOP 09 a Zelení odmítají obchodovat s autoritářskými státy výměnou za kompromisy v oblasti lidských práv. STAN připomíná zachování morální integrity při rozvoji obchodních vazeb.

AMO

Snížit ekonomickou závislost na nedemokratických režimech chce KDU-ČSL. K lidským právům v zahraniční politice se hlásí ANO, KDU-ČSL, STAN, TOP 09, Zelení i Piráti a překvapivě se v této otázce zcela odmlčely ODS a ČSSD.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

Přestože politické strany – opět s výjimkou SPD a KSČM – nedeklarují, že by měly ve vztazích s Ruskem zájem něco zásadního změnit, nemůže nás tento stav zcela uklidňovat. Jednak se zdá, že bude pokračovat nejednoznačná politika ČR, která kombinuje vnímání Ruska jako ekonomické příležitosti a zároveň jako bezpečnostní hrozby.

Často jsou pak podrobnější cíle stran nejednoznačné nebo vzájemně nekompatibilní. A konečně je zarážející, že strany se zřídkakdy – ať už pozitivně nebo negativně – zmiňují o současné sankční politice vůči Rusku.

Česká politika vůči Rusku tak po volbách s největší pravděpodobností zůstane někde na půli cesty. Tedy tam, kde je i dnes.

Autoři působí v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO), text vznikl v rámci projektu Asociace pro mezinárodní otázky „Jak na Rusko“.

 

3 komentáře

  1. Plebejec napsal:

    Nejsem Putinovec, ale nebýt krásné Anglie, Francie, Itálie, kteří nás v roce 1938 předhodili skopčákům a v roce 1945 opět Francie, Anglie a bratr USA předhodili Sovětskému svazu, tak možná by názor byl jiný

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    U mě by byl, ve Vámi popsaném případě, „… nebýt krásné Anglie, Francie, itálie, kteří …“, názor zcela určitě jiný.

    • petrph napsal:

      Tak to už rovnou můžete napsat „..krásné Anglie, Francie, itálie a Německa.. Protože Itálie byla tehdy fašistický stát a šel Německu na ruku..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies