Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Polemika o Českém rozhlase: Žádná „malá domů“ Zory Jandové se nekoná

 - 

13902443762_93697770a3_zCreative Commons LicenseArtifact” Autor: emilstefanov

V textu „Proč česká veřejnoprávní média ztrácejí kredit“ autor Ondřej Černý naznačuje, že si v Českém rozhlase zaměstnanci údajně přihrávají „malé domů“, a jako konkrétní příklad tohoto „chucpe“ uvádí Zoru Jandovou, šéfredaktorku dětského vysílání Rádio Junior.

Spekulativní obvinění vychází z domněnky, že Jandová nechává hrát na Rádiu Junior své písničky, čímž může ovlivňovat své příjmy z tantiém (či přesněji tzv. provozovacích honorářů). Jak je to ve skutečnosti?


Autorem polemiky je Filip Rožánek, do června 2014 pracoval v Českém rozhlase, je spoluautorem projektu Rádia Junior.


Na úvod si udělejme představu, co to vlastně znamená, vysílat takové rádio pro děti. Konkrétně Rádio Junior má hodně vysokou spotřebu hudební produkce. Za měsíc odvysílá kolem 19 tisíc písniček a říkanek.

Důvody takto vysokého počtu jsou dva. Jednak je to kvůli nonstop provozu stanice – i když české děti už spí, noční písničkový proud poslouchají prostřednictvím internetu rodiny a komunity krajanů v jiných časových pásmech.

Redakce opakovaně obdržela příznivé ohlasy například od krajanů a škol v americkém Texasu, které vysílání využívají pro kontakt s mateřským jazykem.

Druhý důvod spočívá v odlišnosti dětských písniček od skladeb pro dospělé. Písně určené dětem jsou podstatně kratší a na vyplnění vysílacího bloku je jich proto potřeba víc.

Zároveň je v Česku dlouhodobý problém s hudební produkcí pro děti do dvanácti let. Málokdy je komerčně zajímavá, uživí tedy jen relativně málo lidí, proto se jí věnuje omezený okruh autorů a interpretů.

Ovlivňování svých příjmů? Legrační

V playlistu Rádia Junior rotuje 1400 skladeb, od Svěráka a Uhlíře po písničky z pohádek. Na seznamu jsou i písničky Zory Jandové, která se vystoupením pro děti věnovala dlouho před svým nástupem do Českého rozhlasu.

Podíl jejích skladeb v playlistu ale není nijak závratný, je to jedno CD. Jinými slovy, z celkového počtu 1400 písní v rotaci jde o pouhých 12 skladeb. V celkovém měsíčním pohledu pak písničky Zory Jandové zaznějí zhruba 150× z devatenácti tisíc odvysílaných písniček. Podíl hranosti se dlouhodobě pohybuje kolem osmi desetin procenta.

Představa, že by tím Zora Jandová nějak ovlivňovala své příjmy, je v českém systému rozpočítávání provozovacích honorářů docela legrační.

Zjednodušeně řečeno, rozhlas odvádí kolektivním správcům práv celkové platby za veškerou odvysílanou autorskou produkci, rozpočítání a rozeslání konkrétních podílů jednotlivým autorům a interpretům je pak na těchto organizacích.

I když vezmeme v úvahu skladby, kde Zora Jandová není jen interpretkou, ale i autorkou, pořád se pohybujeme v haléřových položkách za jedno uvedení. V celkovém ročním úhrnu jde sotva o stokoruny.

Mezi důvody, proč jsme na jaře 2012 ve vícekolovém výběrovém řízení vybrali na post šéfredaktorky budoucího Rádia Junior právě Zoru Jandovou, bylo i to, že jako autorka a interpretka dokáže vytvořit plnohodnotný obsah pro vysílání sama svými silami.

Kritiku ano, ale oprávněnou…

Pokud někdo na její tvorbě „vydělává“, tak je to naopak Český rozhlas, ne ona. Právě rozhlas vykonává majetková práva ke všemu, co v něm Jandová napíše nebo vytvoří, a neplatí jí za to honorář. Ušetří tedy peníze, které by za běžných okolností musel vyplatit externím autorům, ať už za licenční práva ke zpracování a uvedení jejich tvorby, nebo v podobě honorářů pro interprety.

Takto rozhlas zdarma získal třeba 52 dílů desetiminutového vodnického seriálu Tatrmani, nebo čtrnáct dílů seriálu Letopisy želvy Elvíry, který dětem přibližuje moderní historii.

Zora Jandová navíc provází některými pořady a moderuje představení Rádia Junior po celé republice. Ušetřené sumy jdou v tomto případě do desetitisíců. Co jsou proti tomu stokoruny na tantiémách?

Autor původního textu si v titulku klade otázku, proč česká veřejnoprávní média ztrácejí kredit, Rozbory a kritiky práce médií veřejné služby určitě představují prospěšnou a potřebnou zpětnou vazbu, neměly by však na základě pouhých spekulací šermovat silnými slovy a uchylovat se k poměrně tvrdým nespravedlivým obviněním lidí.

Zvlášť to zarazí v případě, když tito lidé věnují veřejnoprávnímu rozhlasu spoustu energie se zápalem a nadšením pro věc.

O autorovi

Autorem článku je Filip Rožánek