Podívejte se, kteří politici (ne)chtějí referendum. Přehledně od roku 1993

Napsal/a Kamil Gregor 14. července 2015

Vláda včera schválila návrh na zavedení možnosti vypisovat celostátní referenda, který podle některých analytiků zajišťuje, že se nikdy žádné platné referendum konat nebude. Pojďme se při téhle příležitost podívat, jaké strany byly v minulosti pro zavedení tohoto institutu a které byly naopak proti.

Graf je interaktivní – po najetí myší na datový bod se zobrazí infromace o tom, kolik procent poslanců dané strany hlasovalo v daném roce ve prospěch zavedení možnosti vypsat celostátní referendum.

Graf nahoře ukazuje, jak často v průměru hlasovali poslanci jednotlivých stran ve prospěch návrhů pro zavedení celostátního referenda (tedy pro schválení nebo proti zamítnutí) od roku 1993. Detailní údaje o všech poslancích a hlasováních najdete v aplikaci Hlasovali.Referenda.cz, kterou připravila organizace KohoVolit.eu. V některých letech se žádná hlasování nekonala.

16 neúspěšných pokusů

Zavedení možnosti vypsat celostátní referendum je jedním z parlamentních evergreenů – od roku 1994 bylo předloženo 16 různých návrhů, o nichž proběhlo celkem 30 hlasování. Navrhovateli z řad poslanců byli zástupci téměř všech stran a rovněž tři vlády – Stanislava Grosse, Miloše Zemana a Petra Nečase. Většina těchto návrhů byla zamítnuta už v Poslanecké sněmovně, a to hned v prvním čtení. Dva návrhy pak zamítl Senát a jeden se nestihl projednat kvůli předčasným volbám.

Jak je vidět, proti referendům byla historicky vždy ODS, toto téma měli na starosti speciálně dva poslanci – Marek Benda a Jiří Payne, kteří při projednávání nejčastěji navrhovali hlasování o zamítnutí. Lidovečtí poslanci hlasovali pro zavedení referend v době, kdy byla KDU-ČSL členem koaličních vlád s ČSSD a Unií svobody. Ze stran, jež byly zastoupeny ve Sněmovně v minulosti, byla spíše proti Strana zelených či ODA.

V aktuálním volebním období se zatím o zavedení možnosti vypsat celostátní referenda hlasovalo jen dvakrát – jednou byl zamítnut návrh komunistů a podruhé byl zamítnut návrh poslanců Úsvitu. Pro zamítnutí hlasovali kromě poslanců KSČM a Úsvitu skoro všichni ostatní poslanci.

Nejradikálnější návrh přišel od Úsvitu

Jednotlivé návrhy se výrazně liší v několika důležitých parametrech, které určují, jak snadné by bylo vyvolat referendum v praxi, zda by referendum bylo závazné a o čem by bylo a naopak nebylo možné hlasovat. Zatím „nejostřejší“ návrh podali bezpochyby poslanci Úsvitu v tomto volebním období. Podle něj by k vyvolání referenda stačil návrh 50 poslanců nebo 33 senátorů či petice 100 tisíc občanů.

To je poměrně málo, vždyť např. při navrhování kandidátů na prezidenta byla hranice nastavena na 50 tisíc a potřebný počet nasbíralo hned osm kandidátů. Záleží ale na tom, jak konkrétně by byla nastavena pravidla pro ověřování platnosti podpisů. Zkušenosti z prezidentské volby, ale i z komunální úrovně ukazují, že petici lze „odstřelit“ nepřiměřeně přísným posuzováním platnosti podpisů.

Podle návrhu Úsvitu by bylo možné hlasovat o všem kromě lidských práv, mezinárodních závazků ČR (vyloučeno by tedy bylo nejspíš například hlasování o členství v NATO) a o soudní moci (lidé by tedy např. nemohli referendem poslat někoho do vězení). Výsledek referenda by měl sílu zákona a bylo by možné ho změnit pouze jiným referendem – to je velmi důležité, protože změna jednou přijatých rozhodnutí by byla velmi pracná a hlavně dost drahá – náklady na referendum o přistoupení k EU v roce 2003 byly skoro půl miliardy.

Vůbec nejdůležitější je ale skutečnost, že návrh Úsvitu nepočítal s žádnou minimální účastí nutnou pro platnost referenda – výsledek by platil, i kdyby k němu přišlo třeba jen 10 % voličů, podobně, jako platí např. senátní či evropské volby, k nimž skoro nikdo nechodí.

Jak „zabít“ referendum

Současný návrh, který včera schválila vláda, je naproti tomu prakticky bezzubý. Matematik Michal Škop ve svém blogovém článku ukazuje, že i kdyby byl schválen, v referendu by se nedalo rozhodovat skoro o ničem, vypsat referendum by bylo velmi obtížné a i kdyby se to povedlo, pravděpodobně by nebylo platné.

Je zajímavé, že v případě návrhu, který předložila vláda Miloše Zemana v roce 2001, nevíme, kteří senátoři ho zamítli, protože hlasovací zařízení bylo v té době poškozeno kvůli povodním.

Psáno pro HlidaciPes.org. Autor je datový analytik a politolog, působí v občanském sdružení KohoVolit.eu a na Katedře politologie Masarykovy univerzity v Brně.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte nás pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS ROK KOHOVOLIT (cena 30 Kč, z toho 27 Kč pro KohoVolit.eu).

Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies