4 komentáře

1. petrph napsal:

   27.1.2017 (7:56)

   Bohužel, bez komplexní změny našeho právního řádu je tento problém neřešitelný. Pan Koudelká říká „.. tento důvod musí být přezkoumán nejen soudem, který je povolí v přípravném řízení, ale také před nalézacím soudem, případně i soudem odvolacím ..“
   Jenže, ty další soudy rozhodují až ex post, až po provedení přípravného řízení. Ve kterém mezitím, proběhl nejen odposlech ale i další z něho vyplývající úkony. Prohlídky, zatčení, dlouhá vyšetřovací vazba, atd…
   Nemohou tedy té nezákonnosti a porušování práv a svobod zabránit, ale pouze je zpětně konstatovat.Což je tedy čistě aibistické, a prakticky kocourkovské řešení.
   Navíc – tedy (ač se tváří advokáti i experti jak chtějí), i rozhodování vyšších soudů je nezávislé, tedy může být i principiálně subjektivně chybné. V tom případě je situace stejně hrozná, pokud zpětně označí zákonné jednání jiných složek justice (státní moci)za nezákonné.

   Tudíž, ten základní požadavek, pokud tento stát chce vypadat jako právní, a nikoliv hlupák, mělo by přezkumné řízení každého rozhodnutí proběhnout okamžitě po něm. A všechny vyšší soudy by měly výsledek toho přezkumu respektovat.

2. Weber napsal:

   27.1.2017 (10:19)

   Procesní postupy je třeba zjednodušit, neboť společnost potřebuje také zasytit nějakými výsledky potírání především korupce a hospodářské kriminality. Prodlužování procesů pomocí různých , někdy svévolných výkladů zákonů jen násobí rozmrzelost společnosti a výsledkem je blbá nálada. To si pracující a poctiví občané nezaslouží.

3. Ďurko napsal:

   27.1.2017 (10:48)

   Obávam sa, že v článku vyslovený názor nie je o ochrane ľudských práv, ale o formalizme prehĺbujúcom ich potlačovanie. Každý má právo na bezpečný a pokojný život v usporiadanej spoločnosti. Aby tomu tak bolo, štát musí zabezpečiť aby podliaci, t. j. páchatelia trestných činov boli odhalení, usvedčení a potrestaní. Problém odpočúvania spočíva v inom. Ono sa totiž využíva aj na iné účely, než len na odhaľovanie trestnej činnosti. A to je to, čo si zaslúži pranierovanie a postih. Myslím, že každý z nás si vie veľmi živo predstaviť, čo všetko sa dá dosiahnuť zneužitím odpočúvania. Proti tomu treba radikálne a nekompromisne bojovať. Formálne uplatňovanie ochrany ľudských práv na zahmlievanie dôkazov trestnej činnosti by sa nemalo tolerovať, lebo slúži akurát tým, ktorí sa majú za svoje trestné praktiky zodpovedať, ale namiesto toho celkom úspešne spravodlivosti unikajú. Poznamenávam, že tým nebrojím proti súdnym odobreniam odpočúvania. Mne ide len o to, že odpočúvanie áno, len bez ujmy a zneužívania proti tým, ktorí sa nedopustili konania postihovaného trestným právom. V takom prípade sa nikto nemusí odpočúvania obávať, napríklad (poviem polopatisticky na ilustráciu), že na základe odpočúvania niekto jeho manželke prezradí, že chodí za inou. To je tá bieda odpočúvania!!!

4. petrph napsal:

   3.2.2017 (9:12)

   Mimochodem když se tak dívám na ten ostrý titulek, mám takový smutný dojem že se tenhle stát pokouší jít vlastní třetí cestou, úpně jinak než celý svět.Jako za Dubčeka, jako za Klause.
   Všude v demokratickém světě je korupce považována za závažný trestný delikt a rovněž těžký společenský problém. A její potírání má (alespoň formálně) širokou politickou i mediální podporu. Tak mi prosím vysvětlete kde to žiju, že se musím v nezávislém internetovém médiu s mottem „žurnalistika ve veřejném zájmu“ dočíst slova „Dnes je to boj proti korupci, včera to byl boj proti kulakům a ještě dříve proti židům, třeba hilsneriáda. Vždy budou někteří stavět svou osobní kariéru nad právo. Ale jsou i tací, kteří je vykážou do patřičných mezí“.
   Ono totiž samozřejmě, i v ÚeSej (kde je hej) se občas stává, že dobře placení obhájci obžalovaných korupčníků dosáhnou u nezávislého soudu zrušení obvinění z důvodu porušení formálních předpisů během vyšetřování (a mnohem častěji než u nás). Jenomže takové rozhodnutí tamní společnost pouze akceptuje právě jako cenu za neporušitelnost nezávislosti celé (opakuji celé) justice. Nevím zda by si mohl tam nějaký politik, novinář, nebo kdokoliv troufnout, aby na základě takového rozsudku začal psát o zločinnosti státních zastupců a nutnosti je „vykazovat do patřičných mezí“..

   Možná bych doporučil, pro představu jak skutečně vypadá v demokracii takové vyšetřování korupce a zneužívání moci politiky, prostudovat akta případu Watergate.