Alvaro A. Novo via Foter.com, Mobile defined

Odposlech jako první volba policie? Má to být naopak, až když ostatní nástroje selžou

Napsal/a Robert Malecký 7. února 2017

ROZHOVOR. Obecné a mlhavé podezření, že někdo přijímá úplatky, samo o sobě na povolení odposlechu nestačí. Soudy musejí být při zkoumání důvodů náročnější, vzkázal nedávno Nejvyšší soud. Kritizoval tak praxi tzv. velrybaření, kdy policie teprve z vágně povolených širokých sítí odposlechů plete korupční kauzy. „Odposlechy v trestním řádu nejsou koncipovány jako první věc, kterou máme zkusit a čekat, jestli se někdo chytí, ale téměř jako poslední nástroj, pokud všechny ostatní selžou nebo jsou nepoužitelné,“ připomíná v rozhovoru pro HlídacíPes.org právník Jan Vobořil, ředitel nevládní organizace Iuridicum Remedium.

„Je zřejmé, že podezření z trestného činu přijímání úplatku (…) bylo založeno na nedostatečně podložených skutečnostech, které bylo možné ověřit jiným způsobem, než jaký byl orgány činnými v trestním řízení přípravném zvolen. V situaci, kdy uskutečněné odposlechy v daném směru nic neprokázaly, bylo nakonec přistoupeno k postupu, který měl být realizován na samém počátku celého řízení.“

Je to trochu „právničina“, ale smysl toho, co Nejvyšší soud říká, je zjevný. Oním postupem, který „měl být realizován na samém počátku řízení“, je obyčejný výslech svědků. Ti totiž mohli jednoduše vysvětlit, že se bývalý liberecký policejní ředitel Miroslav Dvořák nemohl dopustit věcí, na které ovšem policie od soudkyně dostala povolení k odposlechu. (O případu jsme podrobně psali zde.)


PODÍVEJTE SE: Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci zákonnosti odposlechů Miroslava Dvořáka


Dvořákův případ je ukázkou toho, co se často děje na počátku trestního řízení, v době tzv. vyhledávání trestné činnosti. Policie má povolené odposlechy na základě mlhavého podezření, které později, v době, kdy už má přehled o jiné trestné činnosti, z obvinění úplně vypadnou. Přesně to se v Dvořákově případě stalo.

Za normálních okolností by soud takový odposlech vůbec neměl povolit. Právě nadužívání „uší“ v situacích, kdy nejsou jednoznačné a konkrétní indicie, že se odposlouchávaný dopouští trestné činnosti, Vobořil kritizuje.

  • Co se v justici kolem odposlechů v poslední době děje?

Jan Vobořil - foto (1)

Vyšší soudy věnují zjevně větší pozornost kvalitě rozhodování soudů nižších instancí o odposleších, a zejména pak odůvodňování jejich rozhodnutí. Justice se tak snaží napravovat pochybení, za něž také zodpovídá. Posouzení důvodů pro odposlechy je totiž hlavně věcí soudů. Ty odpovídají za kvalitu soudních příkazů.

  • Jak je možné, že státní zástupce a policie vůbec od soudů odcházejí s povolením pod takto nekvalitně odůvodněnými žádostmi?

Příčinou je částečná rezignace soudů, které odposlechy povolují, na kvalitní posouzení žádosti zejména v případech, kdy jsou podané žádosti nekonkrétní. Soud zde samozřejmě nemá být pouze tím, kdo žádost o odposlechy orazítkuje. V takovém případě by jeho role byla zcela zbytečná. Soud má vážit všechny okolnosti a zájmy a spíše má hájit zájmy toho, kdo má být odposloucháván, proti vyšetřovatelům a státním zástupcům, kteří zpravidla upřednostňují získání důkazu před například ochranou soukromí. To se v praxi často neděje. Soudy vyhovují žádostem bez náležitého posouzení jejich oprávněnosti počínaje otázkou hodnověrnosti a konkrétnosti zjištění, která odůvodňují odposlechy, až po stanovení jejich délky.

  • Je formalismus soudů hlavním a jediným problémem? Nebo ten vidíte jinde?

Velký problém je nadužívání odposlechů i v případech, kdy nejsou jednoznačné a konkrétní indicie, že se odposlouchávaný dopouští trestné činnosti. Odposlechy v trestním řádu nejsou koncipovány jako první věc, kterou máme zkusit a čekat, jestli se někdo chytí, ale téměř jako poslední nástroj, pokud všechny ostatní selžou nebo jsou nepoužitelné. Tato zásada subsidiarity stejně jako průběžné vyhodnocování odposlechů nejsou v praxi často respektovány. to platí nejen pro odposlechy, ale ještě ve větší míře pro získávání provozních a lokalizačních údajů o elektronické komunikaci.

  • Co by se do budoucna mělo změnit? 

Já vnímám spíše pozitivně, že se stává zřetelnějším, že pochybení při povolení odposlechů může zejména v případech, kdy jde o jediný nebo klíčový důkaz, celý případ rozbořit a v konečném důsledku může vést k osvobození člověka, který se trestného činu dopustil. Předpokládám, že na to bude reagovat jak policie, tak státní zastupitelství tím, že budou lépe specifikovat důvody pro odposlechy a budou více využívat i jiné důkazní prostředky. To by mohlo vést ke snížení množství odposlechů, což je dle mého názoru žádoucí stav.


K TÉMATU ODPOSLECHŮ JSME VYDALI: Česká odposlechová republika: Konec velrybaření, policie musí pro informace do ulic

Tomáš Sokol: Odposlech je návykový jako droga. Hlavně v případě některých útvarů

Tomáš Šmíd: Postavit případ pouze na odposleších? Tragédie českého prostředí

Odposlechy a kampaně jako hrozba: Dnes je to korupce, dříve to byli třeba kulaci, varuje advokát Koudelka

Když žalobce a soudce jedno jsou. V kauze Rath se povolovaly odposlechy metodou Ctrl+C Ctrl+V

Kauza Rath a doktrína ovoce z otráveného stromu

Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz

4 komentáře

  1. petrph napsal:

    Jestli bych se naivně zeptal, a ono je to snad tak, jak se v článku tvrdí? Totiž může snad policie, resp. státní zastupitelství sama od sebe na základě vlastní domněnky zahájit něčí vyšetřování? Samozřejmě že nemůže.
    Přece – pravda je, že i policie smí zahájit toto vyšetřování až na základě nějakého podnětu – dejme tomu výpovědi někoho (o podezření) ze spáchání trestného činu. Tudíž, tuto výpověď má – může si jí doplnit o další jiné výpovědi a indicie – ale víc si sama zákonně zjistit nesmí. Protože všechny další kroky, nejen odposlech, ale třeba prohlídku, zabavení věci, vydání účetních dokladů, prohledání počítačů..atd už jim musí povolit soudce a to pouze na základě toho co policie má. Vyjděme prosím z této právní reality, a nesnažme se jí – podobně jako v politice destabilizovat idealistickým předpokladem jakéhosi Dokonalého naprosto moudrého soudce, který jak v článku uvedeno vše dokonale, s jakousi imaginární přesností zváží-a z tohoto mála předložených informací vydá vždy naprosto spravedlivé rozhodnutí (resp. tedy zde povolení vydá či ne). A navíc tedy vydá zdůvodnění v takové dálce i obsahu, aby s ním všichni i v budoucnu souhlasili. Smiřme se opět i s tou realitou že takové ideální soudce nemáme – ale nejen dole, ale ani nahoře v systému justice. Tudíž – tento právní systém je nedokonalý – a dá se říct že i nespravedlivý, protože může jak potrestat nevinného, tak i osvobodit viníka..Ovšem pořád je legitimně občany uznatelný – pokud tito věří, že je alespoň nezávislý, padni komu padni, pro politika, náčelníka policie, obviněného extrémistu, nebo prostého občana kterého policie sebere a třeba i zmlátí na ulici.
    Samozřejmě pokud z pohledu občanů nezávislý být přestane a začne osvobozovat – z formálních důvodů ausgerechnet politiky a policejní náčelníky – tak tento systém samozřejmě pro své občany legitimní být přestává..

    • Jakub napsal:

      No tak to nemate, ale pravdu. Policie resp. policista rekneme celorepublikoveho utvaru, ktery neni zatizen napadem tretne cinnosti ale je hodnocen za „vyhledanou“ trestnou cinnost mize zhajit ukony trestniho rizeni na zaklade vlastniho setreni. Co si lze pod tim predstavit. Muze tomu predchazet setreni podle policejniho zakona nebo dle ust. § 158/1 tr. radu nebo taky jeden „vylhany“ uredni zaznam.

  2. liberal shark napsal:

    Policajti, státní zástupci a soudci jsou především nesmírně líní a neschopní úředníci. Takže co by se obtěžovali sháněním důkazů a dodržováním trestního řádu.

    • petrph napsal:

      To je právě omyl. Totiž ty dva požadavky získávání důkazů a dodržování trestního řádu stojí dualisticky proti sobě.
      Buď dá policie důraz na získávání důkazů – a tím se dostává do rizika že kdokoliv z vyšších justičních orgánů je později zruší pro subjektivní názor na nedodržení některého z formálních pravidel trestního řádu.
      A nebo bude policie (a státní zástupci) striktně dodržovat ustanovení trestního řádu maximálně ve prospěch vyšetřovaných. A pak tedy musí nutně dojít k právnímu zjištění že žádné důkazy ani hledat nemohou a nesmí..
      Tudíž – pokud jsou líní i neschopní , jak píšete, snadno sám dojdete k závěru které z těchto dvou řešení si vyberou..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies