Jaký je život v místech zničených válkou, tvrdými boji s Islámským státem na severu Sýrie a ve městě Kobani? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se o tom přesvědčily a napsaly reportážní knihu „Islámskému státu na dostřel“. Se svolením autorek publikujeme autorsky vybrané pasáže knihy.

Mohla by to být pěkná terasa, odkud je výhled na velkou část města. Teď navečer je plná žen a dětí, které zde z jednoho konce na druhý natahují provazy. Na ty potom přivazují plachty a vytvářejí zde tak jakési malé pokojíčky.

Na zem dávají matrace a chystají provizorní kóje na spaní, aby každá z rodin měla alespoň nějaké soukromí. Tato základní škola už rok slouží jako ubytovna pro lidi, kteří museli opustit svoje domovy.

Hrdost na kurdské milice

Žije tu na osmdesát rodin z oblastí, které před rokem okupovali teroristé z Islámského státu. A překvapivě to nejsou Kurdové, ale Arabové, kteří před IS utekli.

V následujících dnech přinese HlídacíPes.org pět ukázek z knihy Islámskému státu na dostřel

„Jakmile se Da´iš blížili k naší vesnici, nechali jsme všeho, popadli děti, pár nejcennějších věcí a utekli sem,“ vypráví Džihan Mowhuz, se kterou se bavíme na střeše školy.

Džihan je sice sunnitská muslimka, IS ale nepodporuje: „Dělají věci, které my jako muslimové nemůžeme akceptovat – řežou lidem hlavy, znásilňují, prodávají děti a ženy jako otroky.” Ve škole jsou už rok a nemají se kam vrátit.

„Naši vesnici dobyl nejdřív Islámský stát a pak ji znovu získaly kurdské jednotky YPG. Teď je vesnice svobodná, ale úplně zničená. Nic tam nefunguje, i náš dům je zničený,” pokračuje Džihan a udiveně na nás kouká, když se ptáme, zda nepřemýšleli o tom odejít do Evropy. „To nás ani nenapadlo. Chceme žít tady, opravit si svůj dům a žít doma,” říká.

Lidem žijícím ve škole pomáhá kurdský Červený kříž a Barzáního nadace ze sousedního iráckého Kurdistánu. Dostávají tak jídlo, vodu a základní životní potřeby. V každé třídě bydlí tři rodiny a občas to není vůbec jednoduché.

„Hlavně vůbec nevíme, jak dlouho zde ještě budeme, a to je na tom asi to nejtěžší. V lidech začíná narůstat frustrace,” říká předák kempu Mustafa. Vzápětí hrdě ukazuje na svého pětiletého syna, oblečeného do uniformy kurdských milic YPG: „Moji dva synové bojují v YPG a jsme na to všichni moc hrdí.”

Jeho tělo bez hlavy

Co obyvatel školy, to jiný příběh. Jsou zde staří muži na vozíku, babičky, ženy zametající dvůr nebo plnící kýble s vodou na večerní mytí. Jednou z nich je i krásná mladá Arabka Širín. Jako jedna z mála se za celou dobu neusměje. Její příběh je podobný jako ostatních ve škole – islamisté dobyli jejich vesnici, jejich dům zničili.

Jenže Širín to má mnohem horší. Jejího manžela teroristé totiž podřezali a ona tak zůstala sama se čtyřmi malými dětmi, nejstaršímu synovi je osm a nejmladší holčičce tři roky.

“Když se Da´iš blížili k naší vesnici, všichni vesničané se dali na útěk, i já a děti. Můj muž ale odmítl náš dům opustit. Rozhodl se, že ho bude se svým bratrem bránit. Našli je a za trest mého muže popravili. Jeho tělo bez hlavy jsem neviděla. Říkali mi to pak lidé z vesnice, že jeho tělo a hlavu viděli v příkopu u silnice,” vypráví mladá vdova a do očí se jí stále derou slzy.

Jak sama říká, žádné plány do budoucna nemá, žijí ze dne na den ve škole z toho, co jim kdo dá. Škol obsazených uprchlíky je jen v Kámišlí sedm.

Pokud si koupíte knihu Islámskému státu na dostřel (cena 189 Kč) autorek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové prostřednictvím objednávky přes [email protected], 50 Kč z ceny půjde na pomoc lidem, kteří namísto útěku zvolili obtížnou cestu obnovy svých zničených domovů, a to ve městě Kobani, které bylo zničeno během bojů s Islámským státem. Více o kampani, o knize i autorkách na www.soskobani.cz

Knihu čeká ve čtvrtek 3. prosince od 19.30 křest v pražské restauraci Plevel (Jindřišská 5). Součástí křtu bude i povídání autorek knihy o jejich zkušenostech z válečných oblastí na severu Sýrie.