Obchodní rizika zítřka? Robotizace i Evropa proměněná v sociální skanzen, varuje šéf EGAP

Napsal/a -pes- 25. května 2017

4. DÍL SÉRIE RIZIKO 21. STOLETÍ. Globální hospodářský a politický rámec se rozpadá, (nejen) obchodní rizika rostou. Pro malou, na exportu závislou zemi, jako Česko, je to výzva, kterou – paradoxně – mnohé firmy stále podceňují. Podrobnosti diskutovali předseda představenstva Exportní garanční a pojišťovací společnosti Jan Procházka a místopředseda české pobočky Mezinárodní obchodní komory Michal Mejstřík. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze průběžně doplňované o expertní ohlasy.

Teze 1:

Většina českých exportů míří na evropský trh, budoucnost EU je tak klíčová. Riziko přitom tkví v tom, že by Evropa mohla skončit jako “sociální skanzen;” přehnaný důraz na sociální aspekty totiž může zastavit rozvoj. Na druhou stranu, řada evropských zemí se poučila z historie respektive s tímto vědomím pracuje, jak potvrzují mimo jiné německé Hartzovy reformy. Stejně tak se například i nový francouzský prezident Macron snaží najít řešení některých problémů – a bude to mít těžké, protože narazí na 35hodinový pracovní týden a nejrůznější sociální úlevy, které se v zemi zavedly v posledních letech. Pozitivním příkladem – a ukázkou evropské konkurenceschopnosti – je v tomto smyslu Německo. I proto bude důležitý výsledek celoněmeckých voleb. Snad potvrdí stávající predikce, podle kterých se šok nečeká.

Teze 2:

Robotizace a její dopad na trh práce dnes (také) patří mezi obchodní rizika. Na druhou stranu, české firmy jsou vysoce adaptabilní, což dokázala jejich schopnost absorbovat výkyvy v posledních deseti letech. Navíc, mnohá rutinní povolání sice budou v nadcházejících letech nejspíš mizet, ale celá řada nových pracovních míst se zase objeví. Exportéry by v tomto kontextu mohla zaujmout například competitive intelligence, tedy schopnost s pomocí počítačových systémů, velkých databází a tak dále zanalyzovat detailně trh, který je kupříkladu velmi vzdálený a pro český subjekt na první pohled málo čitelný. Dnes nicméně většina našich firem stále sází na tradiční nástroje, například mise, které ale ne vždy končí dobře. Příkladem může být Brazílie, kam ministerstvo zahraničí vypravilo přes deset výjezdů a nic velkého z toho nebylo.

Teze 3:

Mnozí exportéři nezkoumají teritorium, na kterém se snaží prosadit, dostatečně. Mnohdy ani nepoužívají dostupné nástroje, jako je CzechTrade, který má kupříkladu v Číně pět kanceláří. Navíc mnohé firmy nezvládají ani elementární obchodní techniky – namísto čisté platby, která s sebou nese značné riziko, by například mohly používat dokumentární akreditiv (jde o platbu podmíněnou dokumentem potvrzujícím, že zboží došlo, což je při obchodování s Čínou a podobnými zeměmi šikovné). Opakovaně se tak objevují případy firem, které po několika menších, úspěšných zakázkách zaslaly partnerovi vyšší částku, zboží se nedočkaly a partner se prostě vypařil. V tomto kontextu je pak vhodné doplnit, že je v Česku přes 14,5 tisíce exportérů, kteří vyvážejí na mimoevropské trhy, kde jsou ta rizika povětšinou vyšší než v rámci Unie.

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

3 komentáře

  1. petrph napsal:

    Jasně. V tomto smyslu je nutné vidět robotizaci jako nutné zlo dalšího stupně zavádění strojů v 19.století.

    Ten rozdíl mezi 19.století a dneškem je v tom, že tehdy stát propuštěným dělníkům nic negarantoval, a mohl je s klidným svědomím nechat pomřít hlady nebo v případě protestů postřílet (jako v Chicagu v květnu 1886).
    Zatímco dnešní západní (postkapitalistické) státy mají velice silnou sociální složku, tudíž těm propuštěným dělníkům musí zajištovat základní živobytí, a to pouze z prostředků vybraných daní (a jejich neustálým zvyšováním), na úkor jiných státních potřeb a efektivity výkonu státu, a zejména tedy svým neustálým zadlužováním,což se dá klidě označit jako sociální skanzen uvedený v článku.

  2. Laj napsal:

    Nové technologie vyžadují odbornou obsluhu a její vývoz do vyspělých zemí je pochopitelný.
    Hledat spíše projekty k snížení ekologického dopadu,využití místních zdrojů a omezení dopravních přesunu během výroby a obchodu vedoucí k harmonisaci životní úrovně je dle mého bezpečnější cesta.
    Rozvoj ve smyslu zajištění bazálních hodnot-přístup k pitné vodě, přístup ke vzdělání,odstranění hladu-se jeví důležitější než lepší zbrojní systémy.

  3. Richter napsal:

    Vždy když čtu „.. ale celá řada nových pracovních míst se zase objeví.“ mám neodbytný pocit, jde o nějaké nové zjevení. Nebo že by to byl konečně tolik očekávaný mesiáš?
    Už vidím jak v inalajnu, jak se babce doteď posluhující na obci nahrazenou novou robotikou objeví nějaká vyjimečná příležitost třeba v CERN v nově otevřeném oddělení zkoumání mionů.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies