ivan.centes / Foter / CC BY-NC,

Nezhojené rány národa. Jak se komunismus podepsal na ženách a dětech muklů

Napsal/a -pes- 16. srpna 2015

V komunistických lágrech po roce 1948 skončily desetitisíce lidí. Těžké, i když oficiálně nevynesené tresty však stihly i ty, co zůstali na svobodě.

HlídacíPes.org během prázdnin přinesl sérii autorských textů vycházejících z knihy Lubomíra Vejražky Nezhojené rány národa.


S jeho svolením nabízíme osm vybraných a autorsky zpracovaných dílů jeho knihy ke stažení v souboru docx například pro vaše čtečky:

STÁHNĚTE SI: Lubomír Vejražka, Nezhojené rány národa (autorský výběr)


Rodinných příslušníků vězňů, které komunistický režim zasáhl, nebylo málo. Jestliže se v padesátých letech ve věznicích, lágrech, u PTP a v internaci ocitlo zhruba 150 tisíc osob (možná více) a jestliže nějaké ústrky zažilo nejméně tři až šest příbuzných každého z vězňů, pétépáků a internovaných, šlo v součtu o statisíce osob.

Manželky muklů vytrpěly své. I ty, které se nerozvedly, i ty, které režim dotlačil k rozvodu. Nepochybně i ony byly oběťmi režimu. Tato skutečnost však není stále obecně známá. V letech padesátých zůstaly ženy vězňů komunismu téměř „neviditelné“, ač jich bylo hodně a byly všude.

Ani v roce 1968 při krátkodobém uvolnění poměrů se jejich téma na světlo světa větší měrou nedostalo. Rok 1989 ten stav výrazněji nezměnil. Proč? Z části proto, že muklové, kteří měli děti v době zatčení, byli v tu dobu už většinou po smrti.

Na další doléhaly nemoci, věk; jejich síly mnohdy podlomil lágr a celoživotní tvrdá práce. Kdyby žili a byli při silách, rodinám by určitě místo věnovali.

Mladší muklové, při zavření svobodní a bezdětní, znali rodinná dramata jen z vyprávění starších kamarádů, nikoli z osobní zkušenosti. Proto se obtížné situace manželek svých starších kamarádů neujali. Nelze se divit.

Další důvod je opomenutí. Téma žen a dětí vězňů je hůř pojmenovatelné, hůře uchopitelné. Jednodušší je zobrazit příběhy a osudy – vojáky, letce, obecně lidi z druhého a třetího odboje. Vše je v nich přímočaré, dramatické, dobrodružné a plné napětí..

Naproti tomu rodiny vězňů není možné uchopit přes příběh, protože jejich pouť není tak na venek atraktivní, dramatická.

V rodinách se často jedná o drama vnitřní. Psychologie, vztahové věci, marné snahy o záchranu vztahu, mnohdy domnělá osobní selhání a sebevýčitky, pochyby, také jak moc se režimu navenek podvolit, aby ženy udržely pro děti a sebe to nejnutnější.

Záležitosti zdánlivě obyčejné, šedivé, nezajímavé. Navíc mukl či voják svůj příběh vypoví rychle. Nebrání se obvykle rozhovoru. Ale ženy? Děti? O nejosobnějších věcech se hovoří těžko…

Autor přesto našel cestu a vhled do této temné kapitoly nedávných českých dějin.

Pro ty, kdo dávají přednost čtení on-line, nabízíme osm pokračování…

Předchozí části:


3 komentáře

  1. JAHA napsal:

    Vdaka redakcii za upozornenie a za vyber osmych casti. Chcel by som vediet, kde by sa dala kniha kupit?

    Dakujem.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies