jurvetson via Foter.com, What’s That? (65)

Nezákonné odposlechy. Jak inspekce díky nim zatočila s bývalým policejním šéfem z Liberce

Napsal/a Robert Malecký 15. ledna 2017

Případ nezákonně povolených odposlechů v kauze bývalého libereckého policejního ředitele Miroslava Dvořáka není zdaleka ojedinělý. Nejvyšší soud konstatoval v případu Dvořák porušení zákona loni na konci roku, tento týden stanovisko zveřejnil. Kritizoval též liknavost okresního soudu v povinnosti Dvořáka o proběhlém odposlechu informovat. Za uplynulé tři roky byl takto porušen zákon v deseti případech.

Dvě citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu ukazují, proč předseda senátu František Hrabec v polovině listopadu loňského roku označil postup, jakým byly odposlechy v Dvořákově případě povoleny, za nezákonný:

„Není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání.“

„Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. (…) V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. užitečným záměrem.“

Nezákonných odposlechů přibývá

Prověřit zákonnost odposlechů je možné jen dvěma způsoby. Buď vedou k podání obžaloby a pak se jimi, často z podnětu obhajoby, zabývá soud při projednávání věci.

To je příklad známého zrušujícího rozsudku ve věci bývalého hejtmana Davida Ratha, kde nezákonnost pořízení odposlechů konstatoval odvolací Vrchní soud v Praze.


PSALI JSME: Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz


Existuje ještě druhá cesta – návrh na přezkum zákonnosti odposlechu k Nejvyššímu soudu. „Předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném odposlechu účastníka stanice. Ten má právo navrhnout Nejvyššímu soudu, aby přezkoumal zákonnost odposlechu,“ říká prezident Unie obhájců, advokát Tomáš Sokol.

Na Nejvyšší soud se takto od roku 2012 obrátilo čtyřicet lidí, kteří byli odposloucháváni jako „vedlejší produkt“ trestního řízení.

Jak plyne z odpovědi, kterou v těchto dnech advokátu Sokolovi Nejvyšší soud poskytl, v deseti případech soud zjistil nezákonné nasazení odposlechů, osmnáct jich bylo v pořádku, zbylé případy odmítl.

Prvním uznaným případem byla v roce 2014 kauza pražského klenotníka Václava Oudy. V roce 2015 soud našel nezákonný postup ve čtyřech z deseti přezkumů, loni bylo z dvaceti posuzovaných kauz pět, kde byly odposlechy povoleny v rozporu se zákonem.

Soudy informovat příliš nechtějí

Jak je možné, že se mezi těmito případy nachází i kauza bývalého policejního ředitele Dvořáka, když byl pravomocně za zneužívání pravomoci a korupci odsouzen k dvouleté podmínce?

Odpověď je jednoduchá – šlo o jiné skutky, než na které se vztahovalo povolení k odposlechům. Předseda senátu měl proto povinnost ho o nasazených odposleších informovat, což sice učinil, ale se značným zpožděním.

Nejvyšší soudu jasně řekl, že jde jednoznačně o nedůvodný průtah v řízení.

„Na vrub okresního soudu je třeba ale poznamenat, že konečné pravomocné meritorní rozhodnutí ve věci obviněného JUDr. D. bylo v odvolacím řízení Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci vyhlášeno dne 11. 8. 2015 (…) a spis byl Okresnímu soudu v Liberci vrácen nejpozději na začátku září 2015, přesto informační dopis (…) byl obviněnému předsedou senátu okresního soudu zaslán nejdříve dne 4. 5. 2016 a posléze v podobě vyžadované zákonem dne 13. 7. 2016, a to až po předchozím upozornění ze strany Nejvyššího soudu,“ píše se v aktuálním rozhodnutí Nejvyššího soudu.


PODÍVEJTE SE: Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci zákonnosti odposlechů Miroslava Dvořáka


Samo o sobě by prodlení, které může zmíněného soudce dostat až před kárný senát, nebylo nic neobvyklého. Zákon, který informační povinnost zakládá, je navíc tak gumový, že se většina lidí o svém odposlouchávání nikdy nedozví.

Horší ovšem je, co Nejvyšší soud zjistil o odposleších, které policejní inspekce na Dvořáka nasadila.

Zakázky ovlivňovat nemohl. Nevadí

V té době totiž měla v ruce pouze mlhavou teorii, podle níž měl Dvořák z pozice ředitele liberecké policie ovlivňovat zakázky na dodávky pohonných hmot ve prospěch společnosti KM-PRONA, od níž měl v užívání mobilní telefon.

Liberecký soud na základě této teorie, kterou bylo snadné vyvrátit, leč nikdo z policistů se tím neobtěžoval, povolil nasazení odposlechů. To je podstatou kritiky Nejvyššího soudu z úvodu tohoto textu: „Není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání.“

Prověřit, zda mohl Dvořák zakázky na pohonné hmoty ovlivňovat (nemohl), šlo totiž i jinak, bez odposlechu. Čímž byl porušen zákon.

„Svědčí o tom především následný postup orgánů přípravného řízení, kdy teprve po zahájení trestního stíhání JUDr. D., kdy byl jmenovaný obviněn z trestných činů, které ale nezahrnovaly ani náznakem jednání, pro něž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu okresním soudem povolen a posléze krajským soudem dokonce prodloužen, byly vyslechnuty osoby, jež mohly celou záležitost ohledně dodávek pohonných hmot policii snadno objasnit,“ píše Nejvyšší soud.

Šlo o pracovníky automobilového oddělení Krajského ředitelství policie z Ústí nad Labem, kteří nebyli Dvořákovi ani podřízení. Ti shodně vypověděli, jak byly dodávky pohonných hmot zajišťovány, a především že je Dvořák ze své funkce neměl jakoukoli možnost ovlivňovat.

Chronický problém

Prezident Unie obhájců Sokol připomíná, co je typické pro všechna opatření umožňující odposlech: z logiky věci proti nim není přípustný opravný prostředek.

Případ Miroslava Dvořáka je ukázkou, co to může způsobit: policie se podle jeho přesvědčení dostala prostřednictvím nezákonných odposlechů k informacím, na kterých postavila obžalobu.

Původní domněnka se z případu vykouřila a fungovala jako jakýsi „katalyzátor“ k povolení odposlechu. Problém ovšem je, že se o tom Dvořák dozvěděl až po pravomocném skončení věci.

„Mám k dispozici několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstatoval nezákonnost odposlechu právě proto, že z opatření, jímž byl nařízen, nelze zjistit, zda se soud skutečně zabýval podmínkami pro nařízení odposlechu, tedy v podstatě toto opatření je nepřezkoumatelné,“ říká v obecné rovině advokát Sokol. Podle něho rozhodně nejde o čerstvě zrozený problém, ale o problém chronický.

5 komentářů

  1. petrph napsal:

    Problém je opět někde jinde. Není totiž pravda, že že za uplynulé tři roky byl takto porušen zákon v deseti případech. (jak se v článku tvrdí)
    Skutečný počet povolených odposlechů (jak si každý může zjistit) je každoročně několik tisíc – a většina z nich trpí podobnými formálními chybami. Navíc -a to je podstatné, nejsou odposloucháváni jen „sprostí podezřelí“, ale i jejich známí – a u nich se samozřejmě vychází z předpokladu (o němž soudci ale vědí), že teprve odposlechem se zjistí zda „.se odposlouchávaná osoba dopustila – ve spojením s podezřelou osobou protiprávního jednání.“ A samozřejmě ani tito známí nejsou o svém odposlechu informováni.
    V závěru se tak dostáváme, (pokud přijmeme výklad Nejvyššího soudu) k dost absurdnímu právnímu stavu našeho státu. Že totiž policii a státním zastupitelstvím (v jejich součinnosti s nižsími soudy) je v širokém okruhu případů tolerováno protiprávní jednání vúči občanům tohoto státu – a protiprávnost tohoto jednání je pouze v malém počtu (které ale mohou být ryze účelové a ovlivnitelné) anulováno rohodnutím nejvyšších orgánů… Ale proboha, potom tenhle právní systém funguje naprosto stejně jako za bolševika.-..

  2. Weber napsal:

    Opět další pokus oslabit práci nadšených a obětavých policistů s konečnou platností zatočit s korupcí politiků a úředníků státu, tu ze strany justice. Pokud se chceme pohnout z místa, musíme skousnout jednotlivé nedostatky co se týká procesního pořádku, kterými se ohánějí korupčníci a vidět, že vše se koná v zájmu lidu. Když se kácí les, létají třísky, řekl jeden významný revolucionář. Myslím, že vše začalo podrazem na nejlepšího policistu Šlachtu a hydra rozvratu spravedlnosti rozhodila svoje chapadla do širokého záběru. Nesmíme jim to trpět!

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      I kvůli takovému systému policejní práce – rozhození sítě šmírování a odposlouchání telefonátů až se „ryba chytí“ – jsme zvonili po náměstích. a teď to tu máme zase. Na vině toho, že je kdeco zkorumpované je ochrana lidských práv bez dodržování „lidských“ povinností, jako je respektování svobody druhého, zodpovědnosti za své činy, nebo slušného chování se navzájem. Dnešní společnost dospěla ve svém zdůrazňování práv jedince bez zodpovědnosti do stádia, které lze nazvat „urvi co můžeš, na ostatní nehleď“! Nadšení a obětaví policisté byli i estébáci. Nadšení a obětavost policistů je nepovyšuje nad zákony!

  3. dědek pamětník napsal:

    Jak to vidím, – nastává čas k tomu, aby serozní novináři kupř. z Hlídacího psa pro veřejnost zpracovali POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE, aby se „zasloužili“ politici, kteří ovládli Justici i Policii a mají na vývoji velký podíl dozvěděli,že na ně občané, v účtování (při volbách) nezapomenou!

  4. Laj napsal:

    Protispolečenská aktivita jakkoli skryta za službu veřejnosti musí být odhalovány v š e m i prostředky.
    Pokud se jedná o zneužití mocenského postavení pak zejména a právě proto je zřízen GIBS, který se věnuje kontrole ozbrojených mocenských struktur.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies