8 komentářů

1. jan Bárta napsal:

   23.6.2017 (11:10)

   V části českého podvědomí Je pořád několik tabu, reliktů českého nacionálního mýtu, vytvořeného ve druhé polovině 19.století a později rozvíjeného. Vedle nekritického obdivu k husitům a legionářům je to ( s odstupem) mínění o téměř neškodnosti komunistické ideologie; mim o jiné sem patří i neschopnost vyrovnat se s faktem, že Rakousko – Uhersko bylo naše vlast, kde se mluvilo německy i česky. Opatrně našlapujeme kolem tzv. Benešových dekretů a bojíme se je zrušit, raději nemluvíme o zločinech první fáze vyhánění našich Němců v létě 1945. Bojíme se obnovit Mariánský sloup v Praze, i pomník českého šlechtice, vojevůdce maršála Radeckého. Takže když se spojí, zejména v krajích sudetských, komunista s nacionalismem, vznikne zajisté třaskavý myšlenkový mix. Páni ředitelé, kteří se zřejmě domnívali, že je čas na kritické přemýšlení o našich dějinách a podle toho vedli své instituce, budou tedy zřejmě nacionály a levičáky ztrestáni… Je to ostuda.

   • ČERT napsal:

     24.6.2017 (22:11)

     Dobrý den. Já s Vámi téměř ve všem souhlasím, ale dovolil bych se jen několik poznámek k té habsburské minulosti. Tak třeba, když se někdy připomíná, že je třeba na ty zločiny během první fáze vyhánění našich Němců v létě 1945 nahlížet v kontextu bezprostředně předchozích událostí, tak zčásti v mnohem širším časovém rámci to platí i tady. Pozastavil bych se u toho případu pražského Mariánského sloupu, taky proto, že když se někdy oprávněně kritizuje, že výuka dějepisu na našich školách končí nanejvýš druhou světovou válkou, na druhou stranu mi přijde, že zase někteří kritici toho a toho neznají či ignorují historické souvislosti starší než 100 let. – – – Předně, lze říci, že lze i vidět nějaké, možná náhodné podobnosti mezi habsburskou a právě komunistickou érou. A tak jako v r. 1989 končilo předchozích více než 40 „zlých“ let, počínaje Únorem 1948, tak prostě v r. 1918 končilo předchozích „zlých“ 300 let, počínaje bitvou na Bílé hoře r. 1620. A tak jako po r. 1989 mizely sochy Lenina, Gottwalda atd., Mariánský sloup v Praze se stal obětí revoluční atmosféry r. 1918. Připomínám, že ten byl vztyčen po r. 1648, na počest toho, že se pražská města uhájila ke sklonku třicetileté války před švédskou armádou. K vysvětlení historických souvislostí je možno poznamenat, že ačkoliv tehdy mezi českým již většinou pokatoličtěným obyvatelstvem švédští invazoři jako nějací spasitelé vnímáni obvykle nebyli, český pobělohorský exil (včetně slavného Jana Amose Komenského) stále vnímal Švédsko jako našeho eventuálního „osvoboditele“ (abych tedy použil termín, který se v našich dějinách v podobných souvislostech plně prosadil ve 20.století) od habsburské nadvlády. Samozřejmě, vestfálská mírová jednání do r. 1648 (a zjednodušeně by šlo říci též „o nás bez nás“) rozhodla jak rozhodla. — Čili, pražský Mariánský sloup byl po roce 1648 vztyčen jednoznačně v reakci na vojensko-politické události – a ve spojitosti s jinými vojensko-politickými událostmi o zhruba 270 let později, bezprostředně poté, co za tu rakousko-uherskou „vlast“ obětovaly život statisíce našich lidí a stát založený v první řadě na dynastické politice habsburské, habsbursko-lotrinské rodiny, se rozpadl, byl stržen. — Tímto ale, prosím, vůbec neobhajuji tento vandalský čin! Navíc, Mariánský sloup měl už v roce 1918 samozřejmě hodnotu historické památky. Ale šlo mi pouze o jasné vysvětlení těch souvislostí, kdy se v r. 1918 na něj pohlíželo, mohlo pohlížet jako na symbol předchozí tyranie, „tyranie“, jak chceme. — Jsem klidně pro jeho obnovení, třeba s dodatečnou tabulí, kde by celá ta jeho historie od 17.století byla popsána Možná, že čistě z emoční stránky jeho stržení v r. 1918 bylo jaksi srovnatelné např. s přebarvením sovětského tanku na Smíchově po r. 1989 na růžovo atd. atd.

2. klouda napsal:

   24.6.2017 (14:33)

   Nejhorší je, že o odbornosti ředitelů rozhodují politici.
   Největší čistku ředitelů v nedávné minulosti provedl nejhorší ministr kultury Jandák. Bolševíci z Ústí tupě naplňují své gottwaldovské sekernické postoje, snaží se vlísat anachronickému Klubu českého pohraničí a doufají ve volební body.
   Je to smutné, ale podobně jako za Knížákovy hrůzovlády v Národní galerii nesl pražskou kulturu DOX sponzorovaný Bakalou (dnes už to neplatí, DOX je doménou pražské k(r)avárny), např. současný úspěšný ředitel NG Fajt v době Knížáka raději učil na univerzitě v Německu.
   Ti lepší odvolaní ředitelé mají stále šanci přejít do ciziny, ústečtí komouši tu nejsou na věky.

3. petrph napsal:

   24.6.2017 (17:19)

   Aha.. takže jsem četl dobře , jen jsem myslel že mám vlčí mhu „Případ ředitele Oblastního muzea v Chomutově Stanislava Děda přitom vzbuzuje podezření, že jde ze strany vládnoucích komunistů o pomstu muži, který dlouhodobě dráždí péčí o německé hroby nebo spoluprací se sudetoněmeckými krajanskými sdruženími.“
   Tak to je skutečně kvalifikovaný odborník který má stát v čele českého, opakuji českého, opakuji ještě jednou ČESKÉHO muzea..Kdyby šlo o objektivitu dalo by se o tom diskutovat. Jenomže proboha tady nejde o objektivitu. V článku IV známé Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji se totiž jasně píše „přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. “
   Tudíž nechat ve funkci ředitele českého muzea, člověka který se sem snaží infiltrovat proněmecké názory je velezrada..Nebo snad Němci mají v čele nějakého svého muzea člověka který by spolupracoval s českými nacionalistickými sdruženími?

   • ČERT napsal:

     26.6.2017 (6:22)

     Ale otázka je tedy, zda je dokázáno, že se sem opravdu „snaží infiltrovat nějaké proněmecké názory“. Nebo v jaké míře. Vždyť zase pokud jde o tu péči o německé hroby… Přece ti Němci k minulosti Chomutova a jeho oblasti prostě patří. To je prostě neoddiskutovatelný fakt, s tím nic neuděláme.

4. David Novák napsal:

   25.6.2017 (17:55)

   Ústecká kulturní čistka – pomsta, peníze, protekce?

   Počátkem května t. r. přijala Rada Ústeckého kraje bez většího zájmu médií a veřejnosti usnesení, jímž odvolala z funkcí pět dlouholetých ředitelů významných kulturních institucí, konkrétně dvou muzeí a tří galerií, a schválila neprodloužení pracovní smlouvy řediteli dalšího muzea. Odvolaní ředitelé jsou povětšinou uznávanými odborníky, kteří za cenu neuvěřitelného osobního nasazení vybudovali příslušné instituce z mála či dokonce ničeho a vedli je bez jakýchkoli zásadních výtek nadřízených orgánů ohledně umělecké koncepce či hospodaření deset a více let.

   Patří k nim například ředitelka Galerie Benedikta Rejta v Lounech Alica Štefančíková, která je v našich podmínkách zcela ojedinělým příkladem sebeobětování ve službách veřejné kulturní instituce, již vybudovala bez nadsázky vlastníma rukama a která je dlouhodobě proslulá nejen tím, že jde o nejoceňovanější českou stavbu 20. století, ale i cílevědomou výstavní a dokumentační činností. Dalším odvolaným je ředitel GVU v Mostě Petr Svoboda, který v suterénních prostorech přestěhovaného děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie vybudoval během čtvrtstoletí exkluzívní a hojně navštěvovanou výstavní galerii, která si svou uměleckou koncepcí a systematickou publikační a osvětovou aktivitou získala renomé nejen mezi odbornou a laickou veřejností v České republice, ale díky intenzivní spolupráci se zahraničními a mezinárodními odbornými organizacemi a galeriemi i respekt a uznání v Německu, Francii či Finsku. Příkladem vysoce záslužné a zejména z odborného hlediska mimořádně kvalitní činnosti je i ředitel Oblastního muzea v Chomutově Stanislav Děd, respektovaný expert Rady vlády, známý svou dlouholetou angažovaností ve věci dorozumění mezi Čechy a sudetskými Němci, prací na zlepšení stavu historicky německých a židovských hřbitovů a podporou akcí za lidská práva.

   Absence jakéhokoli relevantního – a tedy důvěryhodného – zdůvodnění tohoto bezprecedentního personálního opatření a primitivní vytáčky, do nichž se odpovědní činitelé krajského úřadu zaplétají při snaze ospravedlnit svůj postup, oprávněně vyvolávají podezření ohledně skutečné motivace iniciátorů celé personální čistky.

   Veřejnost a média seznámila s důvody hromadného odvolání nejprve tisková mluvčí úřadu Ing. Lucie Dosedělová prostřednictvím odpovědi na dotaz Alexandra Vanžura z Děčínského deníku; její vyjádření bylo nicméně pouhou matoucí kombinací lži a žvástu. Ing. Dosedělová mylně tvrdila, že bylo odvoláno „5 ředitelů muzeí“ (ve skutečnosti, jak víme, šlo o tři galerie a dvě muzea), se zdůvodněním, že: „Ústecký kraj se chce do budoucna v tomto segmentu kultury ubírat jiným směrem, podobně jako u dalších muzeí ve správě kraje.“ Řídit galerie jako muzea je jistě inovativní myšlenka, ovšem pokud právě v ní nespočívá podstata onoho uvedeného „jiného směru“, zůstává stále záhadou, co krajský úřad reprezentovaný Ing. Dosedělovou tímto slovním spojením míní, o jakémsi vágním „segmentu kultury“ nemluvě.

   Pravděpodobný spoluiniciátor hromadné personální čistky, PhDr. Adam Šrejber, PhD., vedoucí oddělení kultury a po inkriminovanou dobu též fakticky výkonný vedoucí odboru kultury a památkové péče krajského úřadu, uvedl v oficiálních podkladech pro jednání Rady jako důvod odvolání skutečnost, že u dotčených institucí „neproběhla přirozená obměna vedení“, již dotyčný bez uzardění konkretizuje jako „úmrtí“ a „odchody do starobního důchodu“. Situaci porovnává – bez jakýchkoli konkrétních informací – se zřejmě žádoucím stavem „tam, kde již došlo k nástupu nových ředitelů do funkce“ a kde se podle něj údajně „podařil úspěšný provozní i odborný ´restart´ organizací a byly pozitivně reflektovány požadavky zřizovatele“. Aniž by prázdný blábol o „restartu“ a údajné pozitivní reflexi jakýchsi neznámých požadavků jakkoli konkretizoval, korunoval vzápětí PhDr. Šrejber, PhD. absurdní konstrukci konstatováním, že „přes většinou uspokojivé pracovní výsledky organizací – procházejí nyní organizace vlnou zásadních změn, které kladou zcela nové nároky na jejich řízení a je tak více než žádoucí zapojit do jejich činnosti a řízení nové silné osobnosti, které budou s to neustále se zvyšující nároky úspěšně a bez komplikací zvládat.“ Zjevně si ovšem neuvědomil logickou i mravní invaliditu své navazující závěrečné věty: „Výběrová řízení budou vyhlašována v průběhu roku 2017 s tím, že se jich budou moci zúčastnit stávající ředitelé organizací.“ Toto tvrzení totiž představuje výsměch jak odvolaným ředitelům, tak členům Rady a výběrových komisí. Stávající ředitelé dotčených institucí jsou – má-li být Šrejberův text vůbec brán vážně – z výběrových řízení automaticky vyloučeni. Zcela nestydatě přiznaným oficiálním důvodem odvolání je totiž jejich věk, a odmyslíme-li si zázrak, nelze předpokládat, že by omládli a ze „starých“ silných osobností se náhle stali „novými silnými osobnostmi“ – které se dle představ PhDr. Adama Šrejbera, PhD. (potažmo Rady) mají nyní ujmout ředitelských postů.

   Vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Radek Spála o několik týdnů později ve své odpovědi zastupitelům převzal původní text odůvodnění a pokusil se jej doplnit několika vsuvkami – „většinou uspokojivé“ pracovní výsledky se nyní například staly „někdy až vynikajícími“. Mgr. Spála si byl evidentně dobře vědom jedné ze zásadních slabin původního odůvodnění, totiž absence jakýchkoli odborných hledisek, a proto nově zdůrazňuje, že dotčené organizace nyní procházejí „vlnou zásadních změn z pohledu jejich řízení, nikoli odborného směřování a činnosti“ (tyto změny, týkající se výhradně nové legislativy, se směšnou pečlivostí vyjmenovává), aby se však následně vrátil k původní tezi o „nových silných osobnostech“ a konstatování o „otevřenosti“ nadcházejících výběrových řízení. Původní verzi však doplňuje tvrzením, že v rámci nových výběrových řízení je „možné předložit a obhájit stávající koncepci dosavadního vedení jako nosný způsob vedení organizací“. Zde zůstává stát již i mimořádně mdlý rozum. Krajský úřad navrhne – a Rada schválí – odvolání ředitelů se zdůvodněním, že jsou staří (případně nemrtví), a tudíž se určitě nevyrovnají s aktuálními legislativními změnami, s nimiž se až dosud, tedy nepřetržitě deset, dvacet a více let, bez problémů vyrovnávali („vynikající výsledky“), zdůrazní, že důvodem odvolání není odborná koncepce a zároveň se z celé šlamastiky snaží vylhat absurdním ujištěním, že svou odbornou koncepci – s níž ovšem odvolání nijak nesouvisí – moci znovu obhájit.

   Lze pouze spekulovat o příčinách toho, proč Rada přijala usnesení založené nikoli na faktech, ale ryzí dojmologii, a proč jako „argument“ akceptovala odůvodnění předkladatele, že stávající dlouholeté ředitele je třeba odvolat proto, že dosud „přirozeně“ nezemřeli či nedosáhli důchodového věku. V jakékoli civilizované společnosti by byl pachatel podobné nestydatosti na hodinu s ostudou vyhozen pro diskriminaci z důvodu věku. Hladkost, s jakou byl schválen návrh PhDr. Adama Šrejbera, PhD., jemuž nepředcházelo žádné vyhodnocení současného stavu a které neobsahuje jediný validní argument, však vyvolává značné pochybnosti o skutečných motivech nejen některých členů Rady, ale i samotného předkladatele. Je například známo, že Stanislav Děd dlouhodobě čelí zejména kvůli svým aktivitám týkajícím se spolupráce s německými a sudetoněmeckými subjekty útokům komunistů, mezi něž minimálně v jednom případě patřila i radní pro kulturu Jitka Sachetová. Lounskou galerii zase čekají vysoce nákladné stavební práce při nápravě rozsáhlých škod, způsobených vadnou městskou kanalizací.

   Nelze tedy vyloučit, že se hromadným odvoláním chce minimálně část vedení Ústeckého kraje zbavit „problémového“ chomutovského ředitele, aniž by tím vzbudila nežádoucí pozornost případným nezbytným ideologickým zdůvodněním. Podobně nelze vyloučit ryze partikulární ekonomický zájem některých představitelů vedení kraje – a s nimi spřízněných vlivových struktur – na odvolání lounské ředitelky Štefančíkové. V obou případech možná ostatní odvolaní ředitelé představují prostě pouhou stafáž či kouřovou clonu.

   Otázkou na závěr ovšem zůstává skutečná motivace vedoucího oddělení kultury a značně agilního spoluiniciátora popsané personální čistky, PhDr. Adama Šrejbera, PhD. Podezření vzbuzuje například skutečnost, že vzápětí poté, kdy hejtman Bubeníček všechna odvolání podepsal, dotyčný se náhle, prakticky ze dne den a údajně bez jakéhokoli předchozího upozornění, utekl do bezpečného hájemství rodičovské dovolené, čímž velkoryse přenechal tahání vlastních notně rozžhavených kaštanů z ohně svým kolegům a nadřízeným. Pokud jde o možné ryze rodinné důvody snah PhDr. Adama Šrejbera, PhD. o uvolnění pěti ředitelských křesel, ty nyní nutně zůstávají na úrovni pouhé spekulace, a to nejméně do podzimu, kdy výběrová komise krajského úřadu třeba oznámí, že se jistá historička umění s nápadně známým příjmením stala vítězkou konkursu na místo ředitelky mostecké galerie. Všichni pak sice budou mít jasno o morálním profilu aktivních účastníků celé odpudivé šarády, ale dlouholetá práce několika vynikajících odborníků již v té době může být zcela zbytečně a nenapravitelně zmařena. V dnešním Ústeckém kraji ovšem nic neobvyklého…

   David Novák
   V Čáslavi dne 25. června 2017

   Ing. David Novák
   Třiatřicet, z. s.
   Čáslav

   E-mail: [email protected]
   E-mail: [email protected]
   Web: http://triatricet.webnode.cz
   FaceBook: https://www.facebook.com/triatricet/

   Dosavadní přehled celé kauzy:
   http://triatricet.webnode.cz/causa-odvolani-reditelu-kulturnich-instituci-v-usteckem-kraji/

   • ABC napsal:

     26.6.2017 (19:17)

     Poptejte se v dotyčných městech obyčejných lidí, nakolik si ty instituce i ředitele cení, možná budete překvapen, že takto jednostranný postoj nezaznamenáte. My, co objíždíme muzea a galerie v celém kraji s dětmi, víme dobře, kam nemá smysl chodit, protože se tam zastavil čas a necítíme se tam vítáni 🙂

     • David Novák napsal:

       27.6.2017 (16:57)

       Na anonymní výkřiky zbabělců neodvažujících se podepsat nemám důvod reagovat jinak než takto.:-)

       David Novák