(Ne)mocní centrální bankéři

Napsal/a -pes- 8. června 2017

1. DÍL SÉRIE MĚNOVÝ (AB)NORMÁL 21. STOLETÍ. Velký měnový experiment, který přišel jako odpověď na krizi započatou v roce 2007, rozžhavil doběla akcie nebo trh s bydlením. Jinými slovy, ze záchranných kroků centrálních bank ve velkém profitoval kapitál zatímco ti, kteří jsou odkázáni na výplatu a nemají (moc) zainvestováno na to doplácejí. Podrobnosti probírali hlavní ekonom AKCENTA CZ Miroslav Novák a prorektor na Vysoké škole ekonomické v Praze Petr Dvořák. Jako tradičně nabízíme hlavní teze (od června do srpna bez expertní debaty).

Teze 1:

Ultrauvolněná měnová politika centrálních bank mnohde rozžhavila trh s bydlením doběla. Jde o klíčovou věc, na které například v Česku vidíme, že se uvolnění měnové politiky promítlo do obrovského nárůstu hypotečních úvěrů, které se následně projevil v obrovském nárůstu cen nemovitostí. Problémem přitom je, že na jedné straně jsou rostoucí ceny nemovitostí a na druhé mzdovou úroveň. V důsledku toho má dnes průměrný člověk obrovské problémy uhradit nejen nákup nemovitosti, ale náklady na bydlení jako takové. Pokračující rozevírání pomyslných nůžek mezi cenami bydlení a mzdami by pak bylo potenciálně velkou hrozbou, schopnost splácet hypoteční úvěry by totiž byla do budoucna omezená a mohla by se tak projevit podobnými problémy, jejichž svědky jsme byli v nedávné minulosti.

Teze 2:

V důsledku měnové politiky se rozevřely nůžky mezi těmi, kteří jsou odkázáni na příjem a vlastníky kapitálu. To je také v současnosti naprosto klíčový problém a schopnost, jak se s tím vyrovnáme, bude nejen pro vývoj ekonomiky, ale vůbec pro politickou stabilitu nesmírně důležitý. Problémem je, že standardní recepty ne(za)fungují. Platí to, zjednodušeně, jak o pravicovém náhledu opírajícím se o nižší daně, snahu nedělat populistická opatření a tak dále, tak i o klasických levicových doporučeních. Tyto a další nástroje, což platí i o praktikované ultrauvolněné měnové politice nejsou v tomto smyslu účinné, přispívají k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými respektive k tomu, že čím dál tím více peněz plyne na stranu kapitálu. Na straně mezd – těch kteří spoléhají na příjmy – je pak, logicky, poptávka přidušená.

Teze 3:

Role centrálních bank se navzdory stávající situaci – nebo právě kvůli ní – do roku 2030 příliš nezmění. Možná se naopak ještě prohloubí respektive rozšíří o propracovanější makroobezřetní politiku (tzn. centrální banka bude mít větší zodpovědnost za stabilitu finančních institucí). Zároveň centrální banky budou více ovlivňovat vývoj ekonomiky, což je pole, kde státy nejen vzhledem k výši zadlužení nebudou příliš aktivní. A možná k tomu ke všemu přibude ještě něco dalšího – dnes je například populární ochrana spotřebitelů. Stručně, centrální banky si toho nakládají skutečně hodně a dlouhodobě to nebudou schopny zvládat (říká Dvořák a pokračuje); kdyby nějakou ze stávajících kompetencí neměly, může to být v krátkodobém horizontu trochu problematické, v delším výhledu to nicméně může být rozumné.

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web
Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies