„Nefotil jsem Havla jako panáka, ale jako člověka. A byla to jízda,“ říká Tomki Němec

Napsal/a Robert Břešťan 5. října 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

FOTOGALERIE UVNITŘ. Někdejší osobní fotograf prezidenta Václava Havla Tomki Němec v rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví o současné politice i o „velké jízdě“ počátku 90. let, o Václavu Havlovi a o knize, která vyjde mimo jiné i při příležitosti 80 let, jež uplynou od Havlova narození. 

(Rozhovor s Tomki Němcem probíhal loni v červnu; publikujeme jej nyní znovu při příležitosti výročí narození Václava Havla, pozn. red.) 

„Lidé mají dost důvodů, proč být naštvaní a frustrovaní. Těch nepočítaných afér a podvodů, které v posledním čtvrtstoletí na nás “ti nahoře” napáchali, věcí, které bijí do očí. Když si vzpomenete na to, co tu dělala svého času ODS a ČSSD, jejich zemanovsko-klausovská oposmlouva. A ačkoli se povedlo hodně dobrých věcí, je spousta těch, které se nepovedly, které lidi otravují, unavují a znepříjemňují jim život. Ze strany politiků, tedy těch, co žijí z našich peněz a mají pro nás pracovat, jsem spíš frustrovaný. Napříč všemi stranami, bohužel. Odraz pokřiveného zrcadla se odráží i ve společnosti – chováme se k sobě zbytečně zle,“ říká v rozhovoru Tomki Němec.

„A skončilo to přímou volbou, zvolením Miloše Zemana, který společnost štěpí a dělá mu to dobře. To už ten vřed prasknul a hnis vyhřezl. A my jsme od toho takoví upatlaní.”

  • Když říkáte, že „vřed praskl a hnis vyhřezl”, co je podle vás za tím? 

    tomki portret k rozhovoru

    ©©

Nemůžu nevidět roli Miloše Zemana. Myslím, že se ukazuje, že přímá volba prezidenta je nešťastným řešením. I když sám jsem pro ni byl. Pamatuji si, že někdy na počátku 90. let se Havel s Karlem Schwarzenbergem dívali na zdevastovanou krajinu severních Čech, a Havel říkal – krajina se dá dát do pořádku, ale to, co se dostalo do lidských duší, na to dvacet let stačit nebude.

Pokud si pamatuji dobře, Havel tehdy věřil, že čtvrtstoletí bude stačit na to, aby se něco změnilo. Svůj názor později poopravil. Ukazuje se, že duše je zraněná natolik, že to je v nedohlednu. Zemanovi se nedá upřít, že to, co dělá – dělá dobře. Za peníze daňových poplatníků objíždí republiku, pracuje na kampani a ono to vypadá, že je to takový hodný děda, který se stará a chápe a kývá hlavou…

Verbálně pozvrací své oponenty, jemu naklonění lidé se zasmějí a jede se na další štaci. Pro ně je Zeman miláček a mají radost, že je navštívil prezident, pohovořil s nimi… A věří, že se postará o jejich blaho. Pro mne je to člověk, kterého na Západě nikdo nebere vážně, respektive ho nikdo nikam ani nezve. Strašný kontrast ve srovnání s Václavem Havlem. Táhne nás na Východ. A tam nechci.

Havloid a pravdoláskař, je mi to jedno

  • Čím si vysvětlujete, že řada lidí má i po smrti Václava Havla stále potřebu se vůči němu vymezovat?

Mám dostatečnou osobní zkušenost s Václavem Havlem, poznal jsem ho docela dobře. Byl to normální člověk z masa a kostí. Uměl si ze sebe dělat legraci, byl velmi slušný a tolerantní. Všechny ty reakce k jeho osobě, které jsem zažil směrem na západ od Aše, vypovídaly o tom, že nás dostal do prostoru, kde vítězí spíše normálnost. Dostal nás do NATO a Evropské unie. Ačkoli tyto “instituce” dnes procházejí evidentní krizí, zaplaťpánbůh, že tam jsme. O to usiloval a to se mu povedlo. Za sebe děkuji.

  • A co nálepky až nadávky – pravdoláskař, havloid?

To, že mi někdo může nadávat do pravdoláskařů nebo havloidů neřeším. Je to ztráta energie a frustrovaným jedincům stejně nic nevysvětlím. Řeší si svůj problém. Anonymita internetu a sociálních sítí umožňuje sdělit cokoli. To, že si někdo promítá sebe sama do někoho jiného a myslí si, že ten někdo ho spasí. Aby bylo jasno, v některých věcech se rozcházím s Havlovým vnímáním světa či s některými rozhodnutími. Nejsem žádný fanatik, který by měl zapotřebí ho adorovat. Nicméně těm, kteří na něj jen zvracejí bych rád řekl jediné: Havel nemůže za vaše nenaplněné životy.


UKÁZKY Z FOTOGRAFIÍ

publikujeme se souhlasem Tomkiho Němce (všechna práva vyhrazena)

 

 

další fotografie a informace ke knize najdete ZDE


  • Popularita, jakou měl Havel v zahraničí, toho se asi žádný další český prezident nedočká.

Doma nikdo není prorokem, ale ve světě to bylo úplně zjevné. To není klišé. Byli jsme třeba v New Yorku a u Central Parku, kde prodával nějaký chlapík trička. Havel byl jak známo na trička, mikiny, na polévky a na ženské. Tak si jde koupit tričko, dává si ho na sebe a ten prodavač na něj kouká a nevěřícně říká – Mr. président Hável! V patnáctimilionovém městě vás to dostane. Když už nebyl prezidentem, chodily denně desítky pozvání od všech možných institucí, vladařů, prezidentů, univerzit z celého světa. Myslím, že prezidentu Klausovi a ani Zemanovi nikdo taková potěšení nedělá…

  • Fotil jste ho pravidelně i poté, co přestal být prezidentem?

Nejdůležitější fotografie jsem udělal v rozmezí let 1989 až 1993. Poté jsem si dal pauzu. V roce 1997 jsem byl kanceláří kontaktován znovu, abych nafotil prezidentovu cestu do Ameriky. Pamatuji si, jak v Havlově prezidentování nastal zlom v době nástupu na post českého prezidenta. V té době se z něj stal opravdu ten prezident ve smyslu politik a úřad. Do té doby to byla z pohledu fotografa jedna velká jízda. Nijak jsem fotografie necenzuroval. Fotil jsme reálný život. Fotil jsem ne “panáka”, ale člověka. A Havel byl miláček davů a na fotografiích je to vidět. Začátek devadesátek byla taková doba utržená ze řetězu. A byla to jízda.

  • A pak střih?

Abdikace, země bez prezidenta, rozdělení Československa, volba českého prezidenta a najednou koukáte, že přichází jakoby někdo jiný. Což je naprosto v pořádku. Vážnost prezidentského úřadu si to žádala. V roce 1997, kdy jsem se částečně vrátil, fungovaly v kanceláři jiné mechanismy, měl kolem sebe jiné lidi, než s kterými jsem se znal z prvního období, byl to úřad a jak známo ouřadové jsou všude dost podobní. Z mého pohledu se někteří zbytečně obávali, chtěli víc kontrolovat, co by se mělo a nemělo fotit apod. Z pohledu fotografa to bylo komplikované. Už to nebylo to, co jsem znal z 90. let. Vznikl také model střídání několika fotografů. Což chtěl tiskový mluvčí Špaček, asi měl své zkušenosti s fotografem, který nastoupil po mně a obával se víc, než bylo nutné a nechtěl stálého fotografa. Cítil jsem, že prezidentský úřad funguje jako úřad a že je těžké překonávat formální bariéry. Moc jsem nestál o to je překonávat… Nechal jsem prostor jiným kolegům a fotil jen nárazově. Definitivně jsem se tématu Havel přestal věnovat v roce 2003 po jeho odchodu z prezidentského úřadu.

  • Čím ta knížka bude končit? Pohřbem?

Nechte se prosím překvapit.

Jde o fotky, ne rozbor života

  • Vy sám jste překvapen tím, co jste nafotil? Jistě jste se ponořil dost hluboko do svých archivů…

Potvrzuje se mi, že v mém fotografickém vnímání světa je odstup a čas velmi důležitý. Co mi v roce 1995 připadalo obrazově nezajímavé, za deset patnáct let se na stejnou věc dívám jinak a divím se, jak jsem to mohl přehlédnout. S editací i výběrem, názorem na skladbu knihy, grafickou úpravou mi pomáhá Michal Hladík a Honza Zachariáš, dva osvědčení profíci a současně kamarádi. I oni vnímají z fotografií jakési posuny a přerody v osobnosti Václava Havla. Jsem zvědavý, jak bude kniha přijata, co lidem sdělí a jakou emoci vybudí.

  • Plánujete vydání na podzim, k 80. výročí narození?

Ano, je to tak naplánované, pokud vše půjde jako na drátku. Říjen je ten měsíc, kdy kniha bude na světě. Měla by být i výstava, kde se přesný termín ještě ladí. Rád bych vydání a křest směřoval k této události.

  • Nemáte nějaké problémy spojené se jménem Václav Havel ve smyslu užití ochranné známky?

Vím na co narážíte, ale v mém případě nepojmenovávám veřejná prostranství či ulice ani jinak neužívám jména coby ochranné známky. To určitě ne. Já nepracuji s žádným logem, značkou či jiným atributem, který by naplňoval podstatu ochranné známky. Ani srdíčkem či podpisem, který Václav Havel používal. Spíše odkaz Václava Havla nějakou formou propaguji, což je dnes pro mnohé lidi a běh událostí dost důležité. Někdo to dělá v literární formě, někdo filmem filmu, já ve fotografii.

  • Bude kniha čistě fotografická, nebo tam budou třeba i nějaké vaše reportážní vzpomínky vázané k fotografiím?

Text tam určitě bude, ale nebude to nic ve smyslu rozboru života a díla Václava Havla. Žádný politik, historik či jiný expert na život a dílo Václava Havla v knize zastoupen nebude. Chtěl bych čtenáře dostat do obrazu, do fotografie, nabídnout mu jeho imaginaci a prostor, naladit ho. Je to fotografická knížka a to je vše. Měla by vypovídat něco o tom, jak jsem vnímal dobu, okolnosti a člověka Václava Havla v úřadě prezidenta. A skrze to i jak jsem dobu a jeho cítil já.

  • U fotografií ale budou i popisky. Vedl jste si důkladný archiv s poznámkami?

Bohužel jsem neposlechl svého tatínka, který mi říkal – piš si deník. Já jsem mu říkal, že si deník píšu v obrázcích. Nesmí se zapomínat, že to byla doba, kdy nebyl internet, výstřelem techniky byl fax. S dnešními možnostmi by to bylo jednodušší. A hlavně jsem musel fotit, na psaní nebyl čas.

  • To znamená, že jste u řady popisků musel hodně lovit ve vzpomínkách, dohledávat a ověřovat?

Naštěstí jsem si schovával všechny programy, listiny a takzvané minutovníky z cest, hotelové karty, visačky. Vše jsem uložil do krabic a do sklepa a jsem šťastný, že jsem jí nyní oprášil. Až knihu dokončím, věnuji je knihovně Václava Havla, nebo jiné instituci, pokud projeví zájem. Pro historiky to bude cenný materiál, nevím o nikom, kdo by to měl skoro kompletní. Když si čtete programy s odstupem dvaceti let, musíte se občas smát, co se také v programu prezidenta označovalo razítkem přísně tajné. Z roku 1990 bylo jako přísně tajné uvedeno třeba to, že jde prezident na polévku na Vikárku. Tedy v době, kdy na Hradě permanentně stály desítky lidí, aby prezidenta osobně na nádvoří pozdravili.

  • Knihu si vydáváte vlastním nákladem?

Ano, nakonec jsem se tak rozhodl. Nenašel jsem vydavatele, který by do knihy chtěl investovat své prostředky. Představa, že vše zainvestuji a nesu veškerá rizika a vydavatel skoro žádná, to mi neimponuje. Veřejnou sbírku formou crowdfundingu jsme zavrhli, neb nám připadala s ohledem na téma ne příliš vhodná. Rozhodl jsem se přáteli, že riziko podstoupíme společně a pokud bychom neuspěli, nebudu muset nikomu nic platit. V opačném případě jim zaplatím a sám sobě také, ale jako poslednímu. Z jejich strany to cítím jako krásné a velkorysé gesto. A také, že chtějí na tomto díle o Václavu Havlovi být “přítomni”. Spustil jsem web, kde si každý může knihu předobjednat. Netušil jsem, jaký ohlas vyvolám. Nejedná se o sponzoring, každý si vlastně koupil knihu, jen jí dostane o několik měsíců později za výhodných podmínek. Tím bych také chtěl všem, kteří si jí doposud objednali poděkovat. Není vás málo.

  • Víte, jaký bude náklad?

Přibližně. Plánujeme i samostatnou verzi v angličtině. Dělám si tím radost, uzavírám životní kapitolu s Václavem Havlem a už se k tomu nehodlám vracet. Žádné dotisky, prostě konečná. Proto jsem v číslech opatrný, nemůžu si dovolit přestřelit, je to velmi nákladné po všech stránkách. Do distribuce jí dávat nechci. V knihkupectvích nebude. A někdy méně může být opravdu více. Kdo si ji koupí, bude ji mít.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)