Ne všichni Rusové… Osobní vzpomínka na sovětského důstojníka, který se omluvil za okupaci

Napsal/a Kristián Chalupa 21. srpna 2015

Před 47 lety – v noci z 20. na 21. srpen 1968 vpadly do tehdejšího Československa statisícové okupační armády Sovětského svazu a symbolické jednotky čtyř jeho satelitů. Brněnský publicista Kristián Chalupa v textu pro HlídacíPes.org vzpomíná na důstojníka okupační armády, který ho v roce 1970 velmi překvapil…

Hlídací pes v červnu informoval o neuvěřitelném lhaní poslance Státní Dumy Jurije Sinělščikova, který v „dokumentárním“ filmu, odvysílaném televizní stanicí Rossija 1, urážel oběti sovětské agrese. Kvůli tomu přijel po 47 letech dokonce do Prahy, aby se nechal natočit u Muzea na Václavském náměstí, které bylo v srpnu 1968 poškozeno výstřely okupantů.

Nejsme všichni komunističtí fanatici…

V souvislosti se srpnovou agresí si opakovaně vybavuji setkání s jiným Rusem. Počátkem 70. let jsem nějakou dobu pracoval v Bruntále na průmyslové škole. V tomto okresním městě panovala tehdy dusná atmosféra začínající „normalizace“, doprovázená konflikty s okupačními vojáky z místní sovětské posádky. A právě v „normalizovaném“ Bruntále jsem tehdy zažil nezapomenutelné setkání.

Popíjel jsem jednou navečer desítku pivo v restauraci čtvrté cenové skupiny. Opodál stál osamoceně se sklenicí našeho národního nápoje mladý sovětský důstojník. Nikdo si ho nevšímal. Po chvíli jsem postřehl, že po mně ruský voják pokukuje. Pak se odhodlal a přistoupil blíž.

„Vy nejste z Bruntálu, že ne?“ začal neutrálním způsobem konverzaci. Podíval jsem se na něj a vtipně mu odpověděl: „Vy určitě také nejste místní.“ Poručík Sovětské armády se krátce zasmál a zavrtěl hlavou. Pak se nenápadně rozhlédl kolem sebe a začal potichu říkat, že nám rozumí a plně nás chápe.

Poslouchal jsem ho a mlčel jsem.  „Nejsme všichni komunističtí fanatici, a to, co jsme vám udělali v srpnu 1968, nadlouho poškodilo tradiční dobré rusko-české vztahy.“ Důstojník se opět rozhlédl kolem sebe a pak dodal, že mohu-li od něho přijmout omluvu za všechny slušné občany Sovětského svazu, bude šťasten – „ščastlivyj“.

Typická východoslovanská emotivně podbarvená terminologie, napadlo mne. Byl jsem jeho slovy velmi mile překvapen a potěšen, poděkoval jsem mu. Pak jsme ještě setrvali několik minut v neutrálním rozhovoru, podali si ruku a mladý poručík odešel. Nikdy jsem se již se Sašou, jak se mi v bruntálské hospodě představil, nepotkal. Bohužel.

Sacharov, Vysocký, Litvinov a ti další

Nyní, kdy si připomínáme tragické výročí brutální agrese proti Československu v srpnu 1968, je dobré si uvědomit, že i v Brežněvově Sovětském svazu žili lidé, kteří odsuzovali bezprecedentní násilí proti naši zemi. A nebyl to jen akademik Andrej Sacharov, který opakovaně odsuzoval intervenci či Pavel Litvinov, Larisa Bogorazovová a další ze skupiny osmi statečných z Rudého náměstí, ale i řada jiných, včetně Vladimíra Vysockého.

Patřil k nim také mladý poručík Saša, který se mi v roce 1970 v Bruntále omluvil za všechny slušné Rusy. Na rozdíl od Jurije Sinělščikova odmítl o okupaci již tehdy lhát. Doufám, že Sinělščikovovi v budoucnu české úřady zabrání, aby si dovoloval na našem území bezostyšně lhát a oběť agrese vydával za útočníka.

1 komentář

  1. Jan napsal:

    No jistě……..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies