5. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Nezaměstnaných mladých a neklidných je v Evropě navzdory pokračujícímu bahnění se vzhůru od krizového dna stále dost. V některých regionech jižního a jihovýchodního křídla je dlouhodobě bez práce dokonce každý druhý mladší pětadvaceti let. S tím je spojena řada výzev, ale také příležitostí (jak například řešit nedostatek pracovní síly v Česku). Podrobnosti diskutovali publicista a konzultant Roman Chlupatý a hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Jako tradičně nabízíme hlavní teze průběžně doplňované o expertní ohlasy.

Teze 1:

Nezaměstnanost mladých na jihu Evropy dosahuje místy až 50 %. To je dáno tím, že je růst evropské ekonomiky tak slabý a nejistý, že se firmy obávají významně navýšit počty zaměstnanců. Zároveň je třeba zmínit vznik duálního trhu práce, v jehož důsledku jsou mnohé pozice, na které mladí dosáhnou, nejisté. Ti, co byli zaměstnáni před krizí, v době konjunktury, dostali často lukrativní nabídky s velkými sociálními jistotami. To se v důsledku posledních let změnilo, trh práce v Irsku či Španělsku prošel významnou reformou. V jejím důsledku mladí přicházejí na trh práce za zcela jiných, na Evropu až neuvěřitelně liberálních podmínek (krátkodobé úvazky, až roční zkušební doba, možnost dát snadno výpověď atd). Tím se Evropa přiblížila USA, jejich schopnosti pružně reagovat na ekonomické cykly. Stále je tu ale většina zaměstnána “postaru,” s čímž jsou spojeny vysoké náklady a často také problematická rigidita.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Dlouhodobě nezaměstnaní mladí a neklidní představují hrozbu (i příležitost). Na jednu stranu mohou (opět) začít bouřit v ulicích, na stranu druhou jsou to právě oni, kdo je podepsán pod úspěchem nestandardních, nesystémových politiků a stran. Proto jsou tak populární politici aktivní na facebooku, na Twitteru, běžná volební kampaň opírající se billboardy prostě už dávno nefunguje. Mladí přitom nepochybně budou určovat trendy, směřování celé společnosti, a společně s tím budou určovat i to, jak budou vypadat naši přední politici, kdo bude vést naše ekonomiky a státy. A jejich výběr může stávající nespokojenost reflektovat. Je třeba si nicméně uvědomit, že nejde o jedinou nespokojenou – neklidnou – skupinu. Podobně ohrožení nezaměstnaností jako jsou mladí jsou lidé v předdůchodovém věku. Kupříkladu v Česku je pak bezesporu mnohem větší problém s nezaměstnaností starších či starých, než mladých.

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

Mobilita evropské pracovní síly může vyřešit problémy na jihu i (třeba) v Česku. V Řecku, Itálii a dalších zemích hledají mladí práci jen stěží, v Česku naopak firmy hlásí potíže s obsazováním volných pozic. Proč se tyto dva světy nespojí, proč se Španělé, Italové a další, kteří dnes už žijí na poměrně nízkých dávkách, nepřestěhují tam, kde práce je? Jazyková bariéra nehraje takovou roli, s Angličtinou je už možné se relativně slušně uplatnit. Podle dostupných signálů je pes částečně zakopán v nedostatku informací, povědomí o tom, že by například v Česku sice dostali nižší platy než doma, ale zároveň že tu jsou nižší životní náklady. Možná by právě to mohli (naši) politici aktivně vysvětlovat, možná by mohli i pomáhat lidem stěhovat se tam, kde práce je. Vždyť původní model měnové unie byl postaven právě na mobilitě pracovní síly, dnes je to ale jen sen – a to nejen celoevropském měřítku, ale v případě Česka i v národním.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

Chcete práci a plat snů? Bez praxe při studiu to nepůjde

V předchozím dílu série diskutovali student čtvrtého ročníku Právnické fakulty UK Štěpán Uherík a šéf personálně-poradenské společnosti Hays v Česku Ladislav Kučera. Diskuzi i reakce expertů shrnul Štěpán Uherík.

Přestože nikdo přesně neví, jak bude vypadat trh práce budoucnosti, jsme již dnes schopni pozorovat dílčí trendy, které zasáhnou především ty, kteří se na budoucí povolání teprve připravují. Nikoho by tak například nemělo překvapit, že samotný vysokoškolský titul spíše není – a do budoucna rozhodně nebude – bez nějaké “přidané hodnoty” zárukou kvalitního uplatnění na trhu práce.

To samo o sobě neznamená, že by vzdělání nebylo důležité; spíše to deklaruje, že titul čím dál více ztrácí na vypovídací schopnosti. O to důležitější může být rozhodnutí, u které vzdělávací instituce „zainvestovat“ roky života, tedy jakou školu zvolit. A to platí především v Česku, kde je jeden z největších počtů vysokých škol na počet obyvatel v EU. Nabízí se vypůjčit si citát Marka Twaina a upravit jej na: “ [n]edovolím, aby titul stál v cestě k mému vzdělání“.

Stručně, (i) v důsledku zvyšující se rychlosti, s jakou se mění svět kolem nás, nebude samotné vzdělání stačit – a významnou výhodu získají ti, kteří budou schopni již během studia také pracovat a ověřit (si) tak své teoretické dovednosti v praxi. Trh přitom, objektivně vzato, již dnes nabízí zajímavé možnosti trainee programů či jiných nabídek práce při škole (jak ostatně zmiňuje Pavel Hnát) a v neposlední řadě je zde také možnost vyzkoušet si vlastní podnikání. Ani práce, ani škola by přitom neměla mít na pomyslné misce vah zásadní převahu, mělo by jít spíše o doplňující se složky.

Klíčovým prvkem celé mozaiky zobrazující žadatele o práci pak podle mě bude postoj člověka (studenta/absolventa) respektive hodnoty, které si po dobu studia vytvoří. Přesto – nebo možná právě proto –, že jsme všichni poznamenáni hodnotami konzumní společnosti, potřebujeme osobnosti, které neomezí výklad pojmu „kvalitní uplatnění“ jen na „vydělat co nejvíce peněz.”

Uvědomění si, co je to pro mě vlastně ona „práce snů“ je přitom zásadním momentem pro osobností a pracovní rozvoj. Nemusí mít nutně podobu jasné představy o konkrétní práci či pozici, ale schopnosti převzít odpovědnost za svou budoucnost (a tím se mimo jiné rozhodnutí nespoléhat se na státní pomoc a sociální programy). Stejně tak je třeba v této souvislosti připomenout hodnoty, o které se na své cestě mohou studenti opřít: Jsou to věci jako touha pracovat a učit se novým věcem, trpělivost, vytrvalost, odvaha něco začít a související připravenost dělat případně chyby a následně se z nich poučit.

Sečteno, podtrženo, klíčovou otázkou – alespoň podle mě – dnes není, co nám přinese trh práce budoucnosti. (Historie nám totiž opakovaně ukazuje, že každý evoluční proces přináší pasti i příležitosti.) Klíčovou otázkou je spíše to, zda zvládáme utvářet a vést lidi, kteří budou schopni na jedné straně čelit hrozbám a na straně druhé odvážně a eticky využívat nových příležitostí.