Heinrich Böll Foundation Palestine & Jordan via Foter.com / CC BY, zdroj

Medicína jako prevence terorismu: „Zachráníte jedno dítě a získáte stovku přátel.“

Napsal/a Robert Břešťan 21. února 2017

„Taková užší malá arabská rodina zahrnuje tak sto lidí,“ říká český velvyslanec v Jordánsku Petr Hladík. „ A vždycky říkám – zachráněním jednoho dítěte získáváte sto přátel, kteří vědí, že Česká republika zachránila jejich dítěti život,“ dodává v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jen za loňský rok provedli čeští lékaři z nejrůznějších oborů – přes ortopedii, dětskou kardiochirurgii po oftalmologii a plastickou chirurgii – v Jordánsku 574 úspěšných operací.

foto petr hladik mzv

  • Jaká je role Jordánska v syrském konfliktu?

Zásadní až životně důležitá. V Jordánsku je v současné době 1,3 milionu Syřanů, z nich je polovina registrovaná OSN jako uprchlíci. Zbytek je tam bez registrace, ale fyzicky přítomni jsou. Jordánská populace byla nějakých sedm milionů obyvatel, takže do země přišlo v posledních letech obrovské množství lidí. To, co se děje v Sýrii, tedy naprosto zásadním způsobem ovlivňuje situaci v Jordánsku.

  • Jaké to má konkrétní dopady?

Jejich zdravotnický a sociální systém je přetížený. Na severu jsou školy, které jedou na dvě směny. A protože Jordánsko není bohatá země, 96 % energetických zdrojů dováží, představuje to pro něj nepředstavitelnou zátěž. A to pomíjím bezpečnostní riziko. Když máte za sousedy nestabilní země, v nichž probíhá občanská válka, ovlivňuje vás to v mnoha ohledech. Kupříkladu Jordánci, i když mají přístup k Rudému moři, 60 % svého zahraničního obchodu realizovali po zemi přes Sýrii.

Syrští studenti v Česku

  • Jak se tedy ten syrský konflikt odráží v Jordánsku ekonomicky?

Jordánská společnost má obrovskou absorpční schopnost. Není tajemstvím, že zhruba polovina jordánské populace je palestinského původu. Jordánsko se k těmto palestinským uprchlíkům postavilo tak, že dnes mají jordánské pasy a jsou plně integrovaní. Společnost je tedy poměrně vstřícně naladěna k novým uprchlíkům. Nejvíce Syřanů přišlo z jihu Sýrie a nešli do Jordánska proto, že je tam tráva zelenější, ale proto, že jim doma šlo o život. Ale ekonomické dopady to samozřejmě má – zvýšení cen nájmů, snížení cen práce, protože uprchlík je rád za jakýkoli příjem.

  • Přesto je postoj jordánské veřejnosti k uprchlíkům stále vstřícný?

Uprchlíci do společnosti zapadnou díky kulturní a jazykové blízkosti. Většina ze Syřanů ani nežije v uprchlických táborech, ale jsou rozprostřeni po celé zemi, nejvíce na severu. Takže Jordánci jsou vstřícní, ale už také říkají, že toho začíná být moc, že jsou na hraně toho, co mohou zvládnout.

  • Žádají někteří Syřané o pomoc, o azyl prostřednictvím české ambasády?

V podstatě ne. Navíc konzulární a vízovou působnost pro Sýrii vykonává náš úřad v Libanonu. Tím nechci říct, že bychom se Syřany nepřišli do styku. Například v rámci programu Nové elity pro Sýrii jsme vzali zhruba osmnáct syrských studentů, jimž česká vláda kompletně hradí pobyt a vysokoškolské studium. Podíleli jsme se na jejich výběru, proběhly tu pohovory i zdravotní testy a tato skupinka je nyní v Česku. Počítá se s tím, že se vrátí do Sýrie.

Dělali jsme i relokace, soustředili jsme se na děti se zdravotním postižením. A když jsme je přesunuli do České republiky, dostaly možnost azylu nejen ony, ale samozřejmě i jejich rodina. Jde ale o jednotlivce. Naše zkušenost je taková, že i s veškerou pomocí, kterou jim český stát poskytuje, jejich schopnost začlenit se, není příliš vysoká. Taková je realita. Důvod, proč chce většina z nich do Německa či Švédska, jsou rodinné vazby a existence komunit, jež u nás nejsou.

Islámský stát za humny

  • Zmínil jste lékařskou pomoc, konkrétně jde o český projekt Medevac. Jak to v Jordánsku funguje prakticky – vozíte tam k českým lékařům zraněné přímo ze Sýrie?

Úplně na počátku konfliktu to bylo tak, že se vybírali převážně dětští pacienti, kteří se převáželi k léčení do České republiky. Zjistili jsme ale, že jordánský zdravotní systém je na velmi slušné úrovni a že bude efektivnější to obrátit. Tedy vozit týmy českých lékařů do Jordánska. Nejprve přijížděli traumatologové a opravdu jsme léčili převážně válečná zranění. Ale vždy to byli Syřani, kteří již byli v Jordánsku. Neléčíme ale exkluzivně jej Syřany – uprchlíky, ale i Jordánce, především sirotky, děti, nízkopříjmové skupiny, kteří by museli dlouho čekat na nějakou složitější operaci. Dík patří i všem lidem ze zdravotnictví a vnitra, za loňský rok jsme úspěšně odléčili asi 570 lidí. Jsem hrdý na to, že z Česka přijíždějí lékaři na vysoké úrovni, profesoři, docenti, fantastické týmy. A všechny výkony, které provedli, byly úspěšné, některé život zachraňující, další výrazně zlepšující kvalitu života. Mezi místními lidmi získáváme velký kredit. Kromě toho jsme s rozjezdem podobného projektu radili Francouzům.

  • Jaká je zpětná vazba od samotných českých lékařů?

Každý z nich má trochu jinou motivaci. Pro některé to může být to, že mají možnost řešit případy, s nimiž se v Česku setkat nemohou, třeba právě v oborech traumatologie nebo ortopedie. Další týmy lékařů se do Jordánska vracejí opakovaně, takže to není snaha podívat se do zajímavé země, touha po dobrodružství, ale upřímná touha pomoct. Plus předat své zkušenosti jordánským doktorům, kteří jim při operacích takříkajíc koukají pod ruce.

  • Ukazoval jste mi rozpis cest českých lékařů zhruba na půl roku dopředu. Je v Jordánsku prakticky stále nějaký český lékařský tým?

V podstatě ano. Co měsíc, to jeden až dva týmy. Musíme to plánovat a sladit tak, abychom stíhali dělat předvýběr pacientů. Je to logisticky poměrně náročné. Ale bez jakéhokoli patosu říkám, že je skvělé vidět, jak jde naše pomoc ke zcela konkrétním lidem. Zvyšuje se tím i kredit České republiky, všichni oceňují úspěšnost našich doktorů, roste dobrá pověst české medicíny a samozřejmě to i do budoucna vytváří potenciál pro vzájemné vztahy. Je to navíc i určitý prostředek deradikalizce. Taková užší malá arabská rodina zahrnuje tak sto lidí. A vždycky říkám – zachráněním jednoho dítěte získáváte sto přátel, kteří vědí, že Česká republika zachránila jejich dítěti život.

  • Projevuje se tento vděk nějak navenek?

Projevuje, až nám to někdy způsobuje problém. Místní už dobře vědí, že k nim neposíláme někoho, kdo by se na nich jezdil medicínu učit, ale špičky v oboru. Tlak na nás roste a nejsme schopni vyhovět všem. I já, jako cynický diplomat jsem ale dojat, když vidím některé příběhy, to, jak operace dokáže neuvěřitelně pomoct. Když byl premiér Sobotka nedávno v Jordánsku a navštívil uprchlický tábor Zátárí, tak si ho tam našli lidé, které dva týdny před tím operovala oftalmoložka doktorka Jirásková z Hradce Králové, a přišli poděkovat. Nikdo je tam nenaháněl, bylo to od nich zcela spontánní.

  • Jaká je teď v Jordánsku vůbec bezpečnostní situace? Všiml jsem si, že na stránkách ambasády vyzýváte ke zvýšené opatrnosti s ohledem na nedávné, byť ojedinělé teroristické útoky a projevy extremismu…

Hlavní turistické destinace, hlavní město, jsou bezpečné. Samozřejmě s tím, jak probíhá boj proti takzvanému Islámskému státu jak v sousedním Iráku, tak v Sýrii, je tu hrozba, že se extremisté budou přesouvat i do Jordánska. Na druhé straně, jordánské bezpečnostní složky jsou efektivní. Projevy extremismu a terorismu jsou ojedinělé, ale upozorňovat na to musíme.

 

4 komentáře

  1. ČERT napsal:

    Jen bych dodal, když už je v článku zmínka o integraci palestinských utečenců v Jordánsku, že se to tak bez problémů také vždy neobešlo. Naopak, lze připomenout tzv. „Černé září“ (míněno září 1970), kdy i v souvislosti s tím množstvím Palestinců v Jordánsku, důsledku konfliktu s Izraelem, došlo ke krvavému konfliktu mezi jordánskou monarchií a Arafatovou OOP – jejíž přívrženci se pak stáhli do Libanonu.

    • teufel3424 napsal:

      Na druhou stranu je přístup Jordánska mimořádný, protože ostatní bratrstké muslimské státy (zejména Saúdové) Palestincům nikdy občanství neudělily. A že by si to mohli finančně dovolit. Dokonce jim pořád dávají jen nějaký institut strpení a ani třetí generace nemá zaručený trvalý pobyt. TAkže péče o bratra dle Koránu vypadá asi takto.

      • ČERT napsal:

        Tak jistěže máte pravdu. Ale pokud jde čistě o tu OOP, jejíž podíl na těch zmíněných událostech jistě nebyl bez viny… Vytáhl jsem takovou knížku, soubor tří reportáží („Země ve vichřicích“, autor Z. Kropáč, vydáno v Praze 1983) – a v jedné kapitole jedné z těch reportáží, věnované Libanonu a Palestincům, je obecně Jordánsko, v souvislosti s těmi událostmi a osudy několika konkrétních Palestinců, líčeno s takovou nepříjemnou pachutí. Samozřejmě, ono to také mohlo souladit s linií režimu, který v době vydání knihy vládl u nás a který byl přece právě OOP a Arafatovi dost nakloněn.

  2. petrph napsal:

    Mimochodem, i na tomto článku je poměrně dobře vidět, kam ve skutečnosti zmizel „Havlův odkaz“.
    Pokud zase použiji trochu kupeckých počtů – při počtu těch 500 operací by jsme měli mít jen tam ca 50 00 vděčných zastánců, kteří vědí, že Česká republika zachránila jejich příbuznému život, a mohli by to dát nějak znát Což nějak vůbec – ale vůbec neodpovídá mediálně šířenému obrazu ČR , jak ze strany západních médií, tak i našich elit, které učelově líčí současbou ČR jako bezcharakterní sobecký stát, který není ochotný pomoci potřebným třetího světa.
    Zkrátka, v případě mezinárodní pomoci a solidarity vůbec nezáleží na objemu ani kvalitě, ale pouze na mediální propagandě, kterou je tato pomoc zveřejnována – nebo naopak utajována . Havel tuto pozitivní mediální propagandu ve své době uměl – současné naše elity ne..

    Ve skutečnosti bych se na nějakou vděčnost vůbec nespoléhal, obyvatelé třetího světa prostě na tu podporu z bohatého Západu zdarma spoléhají. A dobře vědí, že když dojdou do Německa, tak dostanou – a garantovaně to samé a ještě k tomu nemalou sumičku v eurech na bezpracnou podporu k tomu..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies