Kancelář prezidenta republiky, zdroj

Martin Hála: Česká republika na Hedvábné stezce. Jak Čína fúzuje s českým státem

Napsal/a Martin Hála 10. března 2017

V další části článku (první část zde) o obratu české zahraniční politiky k Číně se věnujeme druhé straně rovnice – přístupu Číny a tomu, jak se odráží v aktivitách společnosti CEFC a prioritách čínské zahraniční politiky.  Text vyšel v unikátní publikaci ZE-MAN, Skutečný příběh českého prezidenta.

Při pohledu na dosavadní působení CEFC je zřejmé, že společnost věnuje velkou, možná hlavní pozornost budování politických kontaktů a vlivu.

Jejímu vstupu na české trhy předcházelo zprvu neveřejné jmenování předsedy Jie Ťien-minga poradcem českého prezidenta. V jejím českém zastoupení (CEFC Europe) figuruje řada politicky aktivních postav.

Fúze s českým státem

Jaroslav Tvrdík sám byl současně prvním představitelem CEFC Europe i poradcem prezidenta a současně premiéra (v jeho funkci předsedy ČSSD). Výkonná viceprezidentka CEFC Europe Marcela Hrdá působila donedávna jako poradkyně na Vnitru. Miroslav Sklenář volně rotuje mezi CEFC a prezidentskou kanceláří. Společnost najímá elitní české policisty. CEFC jako by zvolna fúzovala s českým státem…

Ve výčtu vlivných zaměstnanců a partnerů CEFC musíme věnovat čestnou zmínku magistru Radku Pokornému, autorovi předžalobních výzev a další výhružné korespondence ze strany CEFC.


Text vyšel v publikaci ZE-MAN, Skutečný příběh českého prezidenta.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.


Podle analýz v českém tisku si magistr Pokorný vybudoval díky blízkému vztahu s premiérem Sobotkou značný politický a ekonomický vliv; server Neovlivní.cz ho pasoval na „nejvlivnějšího zákulisního hráče“ v ČR. Jeho práce pro CEFC podle stejných zdrojů přesahuje rámec běžného právního zastoupení.

V porovnání s obrovským politickým vlivem, který si CEFC dokázala za pomoci českých politiků (a „zákulisních hráčů“) v krátké době vybudovat, vypadají její hospodářské aktivity v ČR poměrně skromně.

Sestávají převážně z akvizic položek původně v majetku podnikatelů z okruhu Jaroslava Tvrdíka. Pro ty představují miliardové obchody jistě velkou finanční vzpruhu; pro stát jsou však z makroekonomickeho hlediska zanedbatelné a dosahují úhrnem jen zlomku procenta celkových zahraničních investic.

Tajemné impérium a záhadný předseda

Předseda CEFC Jie Ťien-ming spatřuje svou úlohu nejen v obchodní činnosti, ale i ve „veřejné diplomacii“. S veřejností doma i v zahraničí přitom komunikuje minimálně (pokud nepovažujeme za svéráznou formu veřejné diplomacie rozesílání předžalobních výzev médiím a politikům). Za poslední léta svolil k jedinému interview, a sice s časopisem Fortune na podzim minulého roku.

Rozhovor vyšel se zhruba dvouměsíčním zpožděním také v čínské mutaci časopisu (Cchaj-fu 财富), a okamžitě vyvolal vlnu zájmu ze strany čínských a hongkongských novinářů.

V rychlém sledu se objevilo několik investigativních článků o „tajemném impériu“ CEFC a jeho záhadném předsedovi. Články čile kolovaly po čínském internetu, ale po zhruba deseti dnech (a po hrozbách policií a soudy ze strany CEFC) zase stejně rychle zmizely. (Obsah článků jsme ještě před jejich vymazáním shrnuli pro české čtenáře v sérii příspěvků na serverech Sinopsis.cz a Hlídací pes.)

Autoři těchto článků se z pochopitelných důvodů nevěnují kontroverzím kolem CAIFC a čínské rozvědky; soustřeďují se na minulost předsedy Jie a způsob vzniku obrovského konglomerátu CEFC jakoby odnikud.

Docházejí přitom k některým zajímavým zjištěním. Podle verze samotného Jie v časopisu Fortune se CEFC dostalo do ropného byznysu, jinak strategického odvětví kontrolovaného velkými státními podniky, když převzalo kontrolu nad fuťienskou společností Chua-chang (Hua Hang 华航), obchodující s leteckými palivy.

Chua-chang prý získal Jie v dražbě majetku zabaveného králi fuťienských pašeráků Lej Čchang-singovi (赖昌星) v roce 2006. Podle závěrů čínského analytického serveru Ťie-mien (Jiemian 界面) ale společnost Chua-chang, kde mimo jiné působil jako manažer dnešní prezident CEFC Chan Chauto, nepatřila k Lejově pašeráckému impériu; byla to společnost státní, a mladý Jie Ťien-ming by ji musel získat cestou privatizace státního majetku.

To je podstatná informace hlavně proto, že privatizací státních podniků podle všeho získalo CEFC i jiné společnosti, včetně vlajkové lodi konglomerátu, firmy CEFC Energy (Chua-sin neng-jüan 华信能源).

Ta vznikla dle dostupných záznamů „restrukturalizací“ a přejmenováním původně státní firmy Chua-sin ťi-tien še-pej 华信机电设备, dceřiné společnosti obří státní firmy Čung-kuo Chua-sing (China Sinostar 中国华星).

V čem je způsob vzniku společnosti CEFC důležitý, vysvětluje částečně samotný Jie Ťien-ming v interview s časopisem Fortune. Čínská vláda si prý v jistém okamžiku uvědomila, že obří státní podniky, tzv. SOE (State Owned Enterprise), které tradičně dominují strategickým odvětvím, jako je energetika, budí při expanzi do zahraničí podezření jakožto možné nástroje čínského politického vlivu.

Rozhodla se proto „uvolnit“ prostor pro vznik soukromých subjektů i v těchto odvětvích. CEFC je podle něj produktem tohoto „uvolnění“.

To zní celkem pravděpodobně, ovšem s malou, ale důležitou výhradou. Růst CEFC převzetím státních podniků by spíše nasvědčoval, že čínská vláda tuto skulinu nejen uvolnila, ale hned také vyplnila, nebo pomáhala vyplnit.

Jinými slovy, že si pro expanzi do zahraničí vytváří po boku státních podniků také novou kategorii podniků nominálně soukromých, jež jsou v cizině přijatelnější nežli SOE. (CEFC definuje na svém webu svůj vlastnický model jako „podnik v kolektivním soukromém vlastnictví“ (ťi-tchi-č‘ ming-jing čchi-jie 集体制民营企业), což je dost mlhavá kategorie, která vyvolává údiv i v Číně samotné).

To by vysvětlovalo těsné sepjetí CEFC s politikou čínského státu, které otevřeně deklaruje, mj. právě v interview s Fortune, i sám Jie: „Těsně následujeme celostátní strategie. Svoji podnikovou strategii vypracováváme podle těch celostátních.“

Fortune k tomu dodává s přímým odkazem na aktivity společnosti v České republice: CEFC je možná v soukromém vlastnictví, ale v Praze bylo jen ochotným ozubeným kolem v plánech čínské vlády. Koordinace s [čínskou] vládou tvoří ve skutečnosti ústřední bod ve strategii společnosti, jak se stát nejnovějším čínským ropným hegemonem.

Hedvábná stezka Eurasií

To samozřejmě navozuje otázku, jaká je „celostátní“ čínská strategie pro země jako Česká republika, kterou by mohla CEFC „následovat“. „Celostátní“ je zde eufemismem pro strategii Komunistické strany Číny, jak ji v oblasti zahraniční politiky formuluje především Oddělení pro zahraniční styky ÚV KS Číny (Čung lien pu).

Právě toto oddělení je styčným kontaktem pro řadu českých lobbistů a politiků, kteří se v obratu české zahraniční politiky vůči Číně angažují. To je o to pikantnější, že česká kontrarozvědka, Bezpečnostní a informační služba (BIS), charakterizuje i v redigované veřejné verzi své výroční zprávy Zahraniční oddělení ÚV jako „specificky čínskou zpravodajskou organizaci“.

Mezi českými bezpečnostními službami a částí politické reprezentace očividně zeje hluboká propast.

Strategii ČLR vůči České republice lze nahlížet pouze v širším mezinárodním kontextu. V oblasti střední a východní Evropy tuto strategii institucionálně vyjadřuje regionální sdružení 16+1, v němž je zastoupeno 11 členských států EU v oblasti společně s pěti nečlenskými zeměmi na Balkáně.

Sdružení 16+1 má hlavní štáb v Pekingu a probíhá zcela v režii čínské strany. Východoevropské země žádnou společnou strategii vůči Číně nemají; většinou nemají ani svoji vlastní. Navzájem mezi sebou soupeří o přízeň Pekingu, obvykle dost trapným způsobem.

Miloš Zeman si může myslet, že ČR má ve východní Evropě vůči Číně výsadní postavení jako její „nepotopitelná letadlová loď„; stejné iluzi propadají však také např. v Srbsku, když sdružení nazývají „15+1+1„. Společné zastoupení členských a nečlenských zemí EU při jednáních s Čínou vytváří tlak na erozi evropských norem a standardů (v tomto směru má Srbsko v celém sdružení skutečně čelné postavení).

Sdružení 16+1 je jen nejnovější fází mnohem širšího procesu postupné projekce čínského vlivu do zahraničí, který dnes nejlépe zosobňuje iniciativa tzv. nové hedvábné stezky (One Belt, One Road; OBOR).

Tato záměrně vágní iniciativa pod neustále se obměňujícími názvy vposledku vyjadřuje alternativní čínský model globalizace.

Ten v hrubých obrysech sdílí také Rusko; v roce 2015 byla v Moskvě u příležitosti oslav konce 2. světové války (jichž se jako jeden z mála evropských představitelů zúčastnil i Miloš Zeman) podepsána dohoda o spolupráci mezi OBORem a Eurasijským hospodářským svazem (EEU) v rámci procesu zvaného „eurasijská integrace“, tedy řízeného sbližování Číny a post-sovětského prostoru v čele s Ruskem.

V Evropě se často nahlíží ruský a čínský vliv odděleně. „Eurasijská integrace“ nicméně přináší stále zřetelnější koordinaci zahraniční politiky, včetně vlivových operací, mezi oběma mocnostmi.

Ta se projevuje na různých úrovních, třeba i v poměrně hladké spolupráci mezi proruskými a pročínskými poradci v české prezidentské kanceláři.

Zisk oligarchům, rizika masám

Společným jmenovatelem „eurasijské integrace“ je odpor proti současnému, „západnímu“ modelu globalizace. Čína je paradoxně největším vítězem tohoto pojetí globalizace; současně v něm ale zesílila natolik, že má ambice formulovat jeho příští podobu.

Její podstata vyvstává nejlépe ze srovnání čínské iniciativy OBOR a konkurenčního smluvního systému pro volný obchod TPP (Transpacific Partnership) – TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership). Zatímco systém TPP – TTIP předpokládá vedle zón volného obchodu také dodržování nejrůznějších norem a standardů, jako je ochrana práce, životního prostředí apod., OBOR zná – slovy týdeníku Economist – jedinou normu: Naše buldozery, naše pravidla! (Our bulldozers, our rules; slovní hříčka na anglickou zkratku iniciativy OBOR).

Jinými slovy, euro-atlantický model globalizace předpokládá demokratický kapitalismus a vládu zákona; čínsko-ruský model implikuje autoritářský kapitalismus klientelistický, kde stojí vládní představitelé a oligarchové nad zákonem.

Nový americký prezident stáhl podle svého slibu první den v úřadu Spojené státy z TPP. TTIP zřejmě čeká podobný osud. Ve hře na geopolitické šachovnici tak dnes zůstává pouze iniciativa OBOR a „eurasijská integrace“.

„Restart“ v česko-čínských vztazích nás pomalu sune v době tektonických geopolitických změn směrem k rusko-čínskému, eurasijskému bloku oligarchického kapitalismu.

PPF získalo své licence, prezident Zeman má svou letadlovou loď. Na nás ostatní zbyla bezpečnostní rizika politického obratu od euro-atlantických struktur k eurasijským pořádkům.

10 komentářů

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Citát: „Při pohledu na dosavadní působení CEFC je zřejmé, že společnost věnuje velkou, možná hlavní pozornost budování politických kontaktů a vlivu.“
    A ejhle, první ovoce toho budování politických kontaktů a vlivu, této nejspíš „podvratné činnosti“ CEFC, je na světě: Fotbalisté pražské Slávie vedou o 4 body českou Synot ligu. Bohužel o tomto jsem se v článku nedočetl, pan ředitel projektu Sinopsis.cz, který po studiích v Praze, Šanghaji, Berkeley a na Harvardu vyučoval na univerzitách v Praze a Bratislavě a vedl výzkum v Číně, na Tchaj-wanu a v USA, není zřejmě fanouškem fotbalové Slávie. Dodatek: 4. září 2015 se majiteli staly klubu čínská společnost China Energy Company Limited (CEFC), a Fly Sport Investments podnikatele Jiřího Šimáně, který prostřednictvím svých společností Slavii léta sponzoroval. Šimáně podle svých slov nikdy nechtěl Slavii vlastnit, ale když byla bezprostředně ohrožena zánikem, svůj názor změnil, menší podíl koupil[94] a sehnal strategického partnera z Číny. CEFC získala za 27 milionů korun 59,97 % akcií klubu (také se stala jeho generálním partnerem).

    • Karel Novotný napsal:

      Slávii bohatého majitele samozřejmě přeju. Její akvizice byla právě o tom budování politických kontaktů a vlivu, protože to je důvod, proč podnikatelé kupují / sponzorují kluby. Kvůli finančnímu zisku ne 😉

  2. Němec napsal:

    Máme svoji vládu s ministrem zahraničí a dalšími lidmi na zahraniční politiku. Není možné aby někde v zákulisí si dělali svoji zahraniční politiku nějací Tvrdíkové a cizí tajní agenti pod patronací našeho prezidenta a našich miliardářů. Není možné aby někdo za našimi zády měnil geopolitiku a nás nechal mlátit tyčemi.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Ten někdo, kdo za našimi zády mění geopolitiku a nás nechá mlátit tyčemi, je kdo jako? Je to skutečně nějaký Tvrdík a cizí tajní agenti pod patronací našeho prezidenta a našich miliardářů, co si někde v zákulisí si dělají svoji zahraniční politiku? Kolik ran tyčí jste už dostal, Němec? Moc asi ne.

  3. Adam napsal:

    tyto clanky jsou sice pekne, ale bohuzel az moc akademicke a sentimentalni. Je jasne, ze nic o byznysu a politice nevite, jak to chodi. Bohuzel prace v akademickem prostredi vas proste limituje v chapani souvislosti. Copak se podivat do Nemecka, vite kto je dnes nejvecsi obchodni partner Nemecka? Ja ale chapu, ze ted kdyz jse rozviji cesko-cinske vztahy a objevuji jse u nas investory i z Ciny, tak vase clanky i nekdo cte. Ale chapu vas.

    • Martin Hála napsal:

      Největším obchodním partnerem Německa je EU, kam směřuje 64,5% (2015) německého exportu. Z hlediska jednotlivých zemí jsou to USA; ČLR je až na pátém místě. Nevím, zda akademické prostředí limituje chápání souvislostí; přinejmenším je v něm běžné, ověřit si před napadáním autorů snadno dostupné statistiky.

      • Weber napsal:

        Je legrační, jak si naše nejen z čínského pohledu bezvýznamná zemička mudrováním o skutečných čínských cílech svého zájmu v naší zemi, legrační kalkulací „zisků“ a hraním na „férovku“ snaží přidat na své důležitosti. Chtělo by to trochu skromnosti a pochopení taktiky prezidenta Zemana.

        • Martin Hála napsal:

          Legrační, či spíše tragikomické je, kolik lidí, kteří se jinak zaklínají národem a hrdinně odporují „diktátu Evropské unie“, najednou vidí ve vztahu k Číně Českou republiku jako ‘maličkou, bezvýznamnou zemičku’.

          Pokud jde o taktiku M. Zemana, pro její pochopení je ve vší skromnosti zapotřebí přihlédnout k zájmům jeho sponzorů, domácích i zahraničních.

          • Weber napsal:

            Hezké! Víte, rozumný člověk nemusí „běhat“ po světě a čerpat moudra, aby nevěděl, že mrňous je chytrý tehdy, když má kolem sebe silné kámoše a být s nimi zadobře, pokud nechce být jen onucí a otloukánkem polobláznů, jak hezky se vyjádřil pan Fico. I kličkování politiků se bere za pozitivní taktiku i když rychle myslící a hrdí tvorové(lidé)to někdy nechápou.

          • Martin Hála napsal:

            Silný kámoš pro bezvýznamnou zemičku? Myslíte něco jako někdejší Sovětský svaz? Nebo snad říšský protektor?

            ČLR již dva polo-klientské státy má – Severní Koreu a Pákistán. Na nich je hezky vidět vztah „silného kámoše“ k „chytrým mrňousům“.

            Nejde ani tolik o národní hrdost, jako spíš o elementární pud sebezáchovy.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies