Kritické myšlení? Domnívat se je luxus, který nás může přijít draho. Potřebujeme fakta

Napsal/a -pes- 23. září 2017

Proč nad ověřováním faktů zatím vede slepé naslouchání intuici a vybírání si slabých důkazů, které ji „potvrzují“? V textu pro HlídacíPes.org rozebírá autor Lukáš Hána. 

Vezměme si příklad trestanců ve státní věznici Rahway v New Jersey. Ti se na konci 70. let rozhodli varovat mládež před následky porušování zákona. Ukazovali proto mladistvým, jak vypadá život za mřížemi, včetně důkazních materiálů znásilnění a vražd. Dobrý nápad, nemyslíte? Program získal název podle stejnojmenného oceňovaného dokumentu Scared Straight (volný překlad Rovnou vystrašit).

Pro program se nadchlo mnoho lidí. Mladí účastníci se svěřovali se svým odhodláním držet se od zločinu a hrozby vězení dál. A vzniklo mnoho dalších podobných programů a dokumentů.

Vše vypadá skvěle do momentu, než zjistíte, že nejenom že Scared Straight kriminalitu nesnižuje, ale naopak zvyšuje.


HlídacíPes.org tímto textem zve čtenáře na konferenci  Kritické myšlení a objektivita, jejímž je mediálním partnerem. Koná se 17.10.2017 v KD Ládví v Praze.

Smyslem konference je předat účastníkům znalosti jak zlepšovat své kritické myšlení.

Pokud lépe rozumíme tomu, jak věci doopravdy fungují, dokážeme dělat lepší rozhodnutí.

V dnešním světě je právě práce s informacemi důležitou dovedností napříč obory. 


Ano. Každá ze sedmi experimentálních studií s kontrolními skupinami ukázala, že mladiství, kteří jsou zapojení do programu, mají v průměru o 13 % větší šanci, že spáchají zločin.

Na dolar dvě stě dolarů

Programem prošlo jen v New Jersey více než 50 tisíc dětí. Z toho 13 % je 6500, tedy počet dětí, které by se zločinu nedopustily, kdyby programem neprošly.

Studie Washingtonského státního institutu pro veřejnou politiku odhaduje, že každý dolar vynaložený na program Scared Straight vyústil v další výdaje společnosti na nápravu škod, vyšetřování a uvěznění v hodnotě přesahující 200 dolarů.

Proč program nefunguje? Nevíme. Víme jen, že nefunguje. Dokonce i nedělat nic by mělo mnohem lepší výsledky. Přesto se v programu desítky let pokračovalo a napáchal tak spoustu škody.

Důvod proč k takovému pochybení došlo, a ve spoustě jiných případech stále zbytečně dochází, je, že upřednostňujeme rozhodnutí založená na názorech místo důkazů. Slovy Rickyho Gervaise: „Názory by neměly ovlivňovat fakta. Fakta by měla ovlivňovat názory.“

Bohužel se často spokojíme s intuitivně přesvědčivými názory a slabými důkazy, místo toho, abychom je zpochybnili a zjistili, jak se věci doopravdy mají.

Co funguje a co ne?

Návod na to, jak se podobným tragédiím a přešlapům vyhnout, není složitý. Jednoduchou metodou je takzvané A/B testování, které se často používá třeba v online marketingu, kde můžete jednoduše měřit úspěšnost různých kampaní.

Například testujete, jestli je na stránce lepší mít obrázek lidí s produktem, nebo jen produktu. Jakmile někdo přijde na stránky, je náhodně přiřazen do skupiny A (zobrazí se lidi), nebo B (zobrazí se produkt) a pak jen sledujete, která z kampaní přinese více objednávek. Po určité době (třeba měsíci) výsledky vyhodnotíte a necháte si tu variantu, která byla úspěšnější. A takto můžete své stránky neustále vylepšovat.

Podobnou metodu můžete použít ale i offline, abyste zjistili, jestli fungují třeba potravinové doplňky, aplikace, meditace nebo jiné techniky, které slibují větší výkonnost, úspěch nebo spokojenost.

Bolí vás hlava a chcete si vzít prášek? Hoďte si mincí (náhodné rozřazení je důležité, odfiltruje mnoho chyb). Pokud padne panna, dejte si ho. Pokud orel, nic si neberte. V obou případech písemně zaznamenejte, jak dlouho bolest hlavy trvala. Porovnejte výsledky obou variant (čím více pozorování, tím větší jistota). Třeba zjistíte, že berete prášky na bolest hlavy úplně zbytečně.

A/B testování je přínosem hlavně proto, že se nedíváte jen na to, co se s bolestí hlavy stane, když si prášek vezmete, ale i když si ho nevezmete. Pokud to neuděláte, nikdy nebudete vědět, jestli vám opravdu zabral prášek, nebo jestli by vás bolest hlavy přešla sama od sebe.

Nespokojte se jen s intuicí

Vlády, veřejné instituce, firmy, neziskovky, ale i my, jednotlivci, můžeme významně ušetřit a polepšit si, pokud se budeme rozhodovat na základě faktů místo názorů.

Právě schopnost rychle opouštět názory, které se ukážou být nepravdivými a ochota připustit vlastní chybu, nám dává obrovskou výhodu před těmi, kteří toho schopni nejsou.

Odmítání přijmout pravdu vede k tomu, že člověk jen tupě opakuje pořád dokola ty samé chyby.

Nespokojte se s tím, že vám něco dává intuitivně smysl nebo máte pocit, že to funguje. Dejte si trochu práce, zamyslete se kriticky, začněte měřit výsledky a ověřujte, jestli tomu tak doopravdy je.


Autorem článku je Lukáš Hána, zakladatel projektu www.krimys.cz, konzultant a lektor kritického myšlení

17 komentářů

  1. petrph napsal:

    Tak pan Hána má sice v závěru pravdu, ovšem mýlí se v předpokladu. Protože právě ty zmíněné experimentální skupiny byly /jak předpokládám) oním A/B testováním, které požaduje.
    V čem je v takových sociologických pokusech problém, že ono vyhodnocení neprobíhá v hodinách, ve dnech ale v letech, a navíc zde může být řada dalších faktorů, které mohou výsledky měření ovlivnit. (Ono už třeba -jak vidíme u nás, když společnost bojuje proti rasísmu, tak je problém vytvořit rovnocenné kontrolní skupiny)
    Nicméně, kladu si otázku, zda tomu nebylo obráceně a zda v tomto případě nebylo lepší se spolehnout na intuici a takové ovlivnování mládeže kriminálníky od začátku zakázat. Ale zase, jak vidíme z pohledu dneška, už tehdy asi existoval v USA dost velký vliv jejich pravdoláskařů, kteří to ukřičeli…

    • Lukáš Hána napsal:

      Petře, diky za komentář, dobrý postřeh. Jsem rad ze článek přilákal publikum s kritickým myšlením. 🙂

      Upřesním. Ano, experimenty a A/B testování představují sami o sobe ztrátu/náklad/investici. Problém ale není to, že se program vyzkoušel, ale že se neukončil, jakmile existovaly důkazy o jeho škodlivosti.

      Shodneme se i na tom, že vytvořit kvalitní experiment s náhodným rozřazením a validními výsledky nemusí být vždy jednoduché. Zejména společenské studie. Někdy to může být i nemozné. Na druhou stranu to často jednoduché je. Článkem chci čtenáře dovést ke zpochybnění intuitivních závěrů a rozhodování více založeném na důkazech (evidence-based).

      Jinak se omlouvám za zjednodušení, pro potřeby článku jsem samozřejmě nemohl diskutovat všechny detaily. Snad vás článek i tak zaujal a přivedl Vás k zamyšlení.

      • nováček napsal:

        Dovoluji si citovat: „Článkem chci čtenáře dovést ke zpochybnění intuitivních závěrů a rozhodování více založeném na důkazech (evidence-based)“. Nemělo by být především definováno, čemu říká autor „intuice“? Protože do „hlavy nikdo nikomu nevidí“, to jest nikdo není schopen přesně popsat, jak kdo příjde k „intuitivnímu“ závěru o něčem. Může to totiž být výsledek vyhodnocení znalosti důkazů, které si člověk ani v dané chvíli neuvědomí a které proběhlo bez přímého impulzu z vlastní vůle jedince. Všem se nám to občas stane, že až po jakémsi rozboru příjdeme na to, že jsme ani jiný závěr o tom či onom při znalostech, které máme, udělat nemohli.
        Jinak řečeno, není intuice náhodou jen závěrem plynoucím z vyhodnocení všech znalostí, které o věci v dané máme a tudíž nemusí být závěrem správným, zejména proto, že toho nevíme o věci, tak říkajíc, dost?

        • nováček napsal:

          Ještě bych dodal, že schema – impuls (míněno jako výsledek úvahy o něčem, tedy záměr) – čin – výsledek – ověření ( tedy , zda bylo cíle dosaženo) je snad samozřejmostí a nejen u lidí.

      • petrph napsal:

        Jasně – jedna věc je náročnost i vysoka cena takové srovnávací studie, druhá je časová náročnost, skutečně v řadě let. Protože tady se nesleduje snad, jestli ten mladistvý nespáchá zločin hned potom co prošel tím experimentem, ale v rozmezí mnoha let potom.
        Tudíž – jestli snad nebylo lepší použít intuici založenou na historické zkušenosti. A zrovna v USA které mají heroizaci zločinců položenou už od svých počátků a navíc posílenou kultem násilí v akčních filmech, bylo asi naprosto zbytečné strašit děti kriminálem.

      • Jenda napsal:

        ..předpoklady
        ….představují sami !!!! o sobě…… Pane, zpátky do základky!

    • František napsal:

      To, že napíšete, že existují faktory které můžou výsledky ovlivnit není argument. Každý člověk kdo má, alespoň základní sociologické vzdělání to ví. Dá se říct, že navrhnout a provést sociologický výzkum tak aby výsledky měli nějaký měřitelný význam je základ celého oboru.
      Nechci tím obhajovat autora který při obhajobě logiky ze záhadného důvodu přeskočí na to jak co měřit. Váš argument je výrazně horší.
      Nemluvě o posledním odstavci. To je vývod hodný kopáče Franty. Spojovat něco co se stalo v New Jersey s imaginární skupinou. To je jako bych vytáhl argument: Za to určitě může jejich obdoba Zemanovců protože žádného jiného blba by nenapadlo snižovat kriminalitu tím, že je naučím jak provádět zločiny.
      To, že někomu přijde něco na základě intuice neznamená, že intuice všech lidí ve skupině je stejná. Tomu, že se vyzkouší něco co je odlišného co je efektivnější než to jak to bylo děláno se říká vývoj. A pak tu jsou ty pravdy o kterých každý ví, že to tak je. Slunce se otáčí kolem Země. Každý kdo vyznává Islám je vrah. Všichni Američani jsou tlustý …

      • petrph napsal:

        Víte,13 procentní zhoršení je v případě kriminality mládeže dosti hrozivý údaj. Kdyby to byla pravda, je třeba hledat důvody (a taky třeba viníky).
        Ale v prvé řadě by to chtělo prověřit právě podklady a metodiky těch studií, zda není chyba v nich-Proto jsem to uvedl.. Mimochodem, a napadlo mne to hned, v USA jsou totiž osobní údaje o trestných činech mladistvých nepřístupné, takže to už je otázka „za sto bodu“ z čeho že ty studie vlastně čerpaly.. Ale chápu že to je nad rozsah tohoto článku.
        Ale za druhé, v USA je pozitivní rasismus rozšířen mnohem více než u nás, takže by skutečně nemožné aby někdo v souvislosti s kriminalitou sestavoval a sledoval třeba pravdivou kontrolní skupinu z hlediska poměru národností. Zkuste u nás v sociologickém průzkumu týkajícím se kriminality použít slovo Róm, a už jenom Šabatová Vás ukřižuje“. A v USA mají těch chráněných skupin víc, černochy, hispánce a další.
        A ještě k tomu závěru, že „..že se vyzkouší něco co je odlišného co je efektivnější než to jak to bylo děláno se říká vývoj. “ Jestli pro Vás, tak pro mne není 13 procentní nárůst kriminality mládeže efektivním vývojem.. Tam je zkrátka potíž, že je intuice /a může být rozdílná, jistě), jsou nějaké výsledky srovnávacích studií (se zpožděním 20 let?), ale tehdy musel nějaký politik (nebo vysoký úředník tu akci povolit, a ten si za ní taky zodpovídá. Když si jen uvědomíte, kolik v těch 13 procentech mohlo být vražd a dalších násilných činů, obětí drog..

    • František napsal:

      Mimoto mohl by jste definovat „pravdoláskař“. Tedy pokud je to něco víc než „člověk říkající/píšící něco s čím nesouhlasím nebo tomu nerozumím“.

  2. nováček napsal:

    „Odmítání přijmout pravdu vede k tomu, že člověk jen tupě opakuje pořád dokola ty samé chyby“. Pamětníci ví, že když komunisté ukradli majetky, trvalo fůru let než ukradené začalo jakž takž fungovat. Dobře si pamatuji dělnického ředitele, který byl jinak slušný člověk a proto si kladl otázku: proč firma panu majiteli fungovala a mě se to řízení moc nedaří? A totéž se nám všem stalo po Listopadu 1989. Nepoučili jsme se z chyb komunistů a nechali novou elitu, co zase vše ukradla, ukradené špatně řídit a mnohé „přivézt na mizinu“!

  3. Jiri Janecek napsal:

    Přiznám se, že moc nechápu ten úvodní příběh…
    50000 dětí je „jen“ v New Jersey – asi jako u nás – půlka populačního ročníku. Běží-li program od sedmdesátých let, byly do něj zahrnuty zhruba jednotky procent dětí. Předpokládám, že ne náhodně vybraných, ale s nějak zvýšenou dispozicí ke zločinu.
    Sledovat v takové skupině relativní nárůst zločinnosti mi přijde celkem vaření z vody…

  4. Ota Luňák napsal:

    Morem dnešní společnosti je převaha levé hemisféry, snaha vše „logicky“ vysvětlit, aniž by člověk znal (či se o to vůbec snažil) podstatu věcí. Podstatou (nejen) všech „věcí“ je Jednotné pole. A právě intuice je základním nástrojem, jak se toto nekonečno poznání pokusit vnímat. Touto cestou dojdeme k poznání sebe sama i toho, co, proč a jak funguje. „Kritické“ myšlení levé hemisféry v nekonečně malém prostoru sisyfovské mysli je poněkud marným pokusem, jak z kola ven.

  5. Lukáš Hána napsal:

    Vidím, že mnoho dotazů se točí kolem metodiky. Bohužel se někam vytratily zdroje takže uvádím alespoň zde odkazy na primární výzkumy:

    1) Metodika výzkumu dopadů – meta-studie:
    http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/14651858.CD002796.pub2/epdf

    2) Cost-benefit analýza preventivních programů včetně Scared straight:
    http://www.wsipp.wa.gov/ReportFile/881/Wsipp_Benefits-and-Costs-of-Prevention-and-Early-Intervention-Programs-for-Youth_Summary-Report.pdf

  6. Jana Pechová napsal:

    Ten experiment popsaný v úvodu byl od počátku mylný, výsledek se dal do značné míry očekávat. Namísto poučení totiž přišel „efekt zakázaného ovoce“.
    Zlo a nebezpečí jsou pro z podstaty romantické výrostky velkým lákadlem, nadto když si ho mladí lidé bez životních zkušeností zamíchají do koktejlu s tím, co je obklopuje. Mají je snad na startu více přitahovat celoživotní poctivé úsilí, starosti a nesnáze, které mají v jejich očích podobu buď neskonale nudnou, případně se jeví jako životní dráha podivínských a osamělých vědců? Zvlášť v době, která se už téměř zcela odstřihla od společně sdílených hodnot, v níž společnost dokáže většinově fandit různým podvodníkům, zlodějům či dokonce vrahům?
    Děti přicházejí na svět jako „čisté duše“ – formuje je to, co je obklopuje. Ovšem, i pokud by byla jejich rodina sebelepší, nejpozději v pubertě začnou narážet na velmi lákavé – protože mnohem snadnější – metody, jak si učinit život pohodlnějším. Na důsledky přitom vidět nemohou, to může až člověk se zkušenostmi. Přičemž platí, že zkušenost je nesdělitelná.
    Kritické myšlení musí být záležitostí nejen výuky, ale souběžně a neodmyslitelně i výchovy. Samo o sobě totiž jedince může klidně dovést i ke kriminálnímu chování, když člověk na základě faktů dospěje k tomu, že se mu nepoctivost vyplatí – a být nepoctivým mu nijak nevadí.

    • nováček napsal:

      Kdyby to bylo tak jednoduché a průhledné, tak by svět byl už dávno rájem na zemi.

      • Jana Pechová napsal:

        Jednoduchá je jen teorie. Zkuste začít hlásat, že do škol patří vzdělání stejně jako výchova k hodnotám. Utlučou vás čepicemi.

  7. Nemec napsal:

    Děti musí vychovávat rodiče a ne pako, které někoho bodne do břicha a potom píše z vězení chytlavé téma o vězeňském životě a zvráceném sexu. Kritické myšlení je blbost, protože každý má svůj specifický mozek, kterým se řídí. To. že český národ je až na vyjímky , které vraždili a likvidovali komunisti s bolševiky, národ zbabělců jsme několikrát dokázali v historii a dnes si to KRYTICKY nedokážem přiznat. Zato hrdinně zakládáme domobrany a KRYTICKY nadáváme na EU zase s dacany co páchali zlo.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies