Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Lidé nám vyčítali, že jsme zradili národ. Přišla mi i šibenice

 -   - 

3195041770_b61c66680a_z Zdroj Autor: Erik Daugaard Photography - Copenhagen via Foter.com / CC BY-NC-ND

S diplomatem, někdejším dlouholetým velvyslancem v Německu Rudolfem Jindrákem o vzniku Česko-německé deklarace, od jejíhož podpisu uplyne 21. ledna rovných dvacet let.

„S úmyslem na vznik podobného dokumentu jsem se setkal v Mnichově, kde jsem byl českým generální konzulem. Vezl jsem tenkrát do Prahy první představu německé strany, jak by takové prohlášení mohlo vypadat. Bylo to tuším v únoru 1994. Ten text byl podle mne psán v bavorské státní kanceláři, nikoli na ministerstvu zahraničí či na kancléřství v Bonnu,“ vzpomíná Jindrák.

  • Takže iniciativa přišla ze strany Německa, respektive Bavorska?

Nebyl jsem u všech jednání, ale klíč byl v setkáních tehdejšího českého premiéra Klause a bavorského premiéra Stoibera. Troufám si tvrdit, že pro německého kancléře Kohla to nebyla priorita, on řešil hlavně sjednocování Německa. Ale Stoibera to velmi zajímalo, byl plný síly a nadšení po svém zvolení premiérem, roli hrálo i to, že jeho manželka je sudetská Němka od Františkových lázní. V červnu 1994 jsem začal připravovat první setkání Klause se Stoiberem na území České republiky v Domažlicích a pak už se jednání rozjelo. V červenci bylo první kolo.

  • Cílem deklarace bylo „zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi a zmírnit napětí mající příčiny ještě ve druhé světové válce“. Bylo to napětí v roce 1997 nějak aktuální?

Bohužel bylo. Málo se připomíná, že to byla doba ještě před vstupem České republiky do NATO a do EU. A třeba Spojené státy neměly zájem na tom, aby tu byl potenciální konflikt dvou členských zemí NATO. Takže i Američané žádali, abychom vzájemné vztahy normalizovali. Vztahy byly minulostí potenciálně narušeny na obou stranách. Na obou stranách byli zastánci tvrdého přístupu, na sudetoněmecké straně byly majetkové nároky, na naší straně byla tendence hledat viny, řešilo se jaké mají přijít omluvy…


Čtěte též:

Česko-německý fond budoucnosti získal dalších deset let a miliardu korun na činnost

Česko-německá deklarace budí emoce i po letech. Jak čeští a němečtí politici oslaví 20 let od podpisu?


  • Třeba omluva za odsun z úst Václava Havla z prosince 1989, to byla věc, která se mu předhazovala vlastně až do jeho smrti.

To je taky věc, která by si zasloužila více historického zpracování. Ona to nebyla úplně omluva, spíše vyjádření politování. Ale zásadní bylo to, co s tímto výrokem udělala německá strana. Jak si to tehdy vyhodnotila, že jde o slabost československé strany a že je třeba toho využít požadavky na restituce a vracení majetku.

  • Což je téma, které mělo i vliv na celkovou atmosféru kolem podpisu deklarace?

Ta situace nebyla vůbec jednoduchá, byla to po všech stránkách vysoká škola diplomacie. Měli jsme jedenáct kol jednání a pozoruhodné je z dnešního pohledu to, že se za celou tu dobu nic neprovalilo, nevyneslo. Bylo to právě kvůli obavám, že se na obou stranách rozvíří hysterie, že se pak ocitneme pod tlakem emocí veřejnosti a novinářů. Tlak tam byl velkýrudolf_jindrak i bez toho. Protesty pak samozřejmě přišly, nejen politické. Já sám jsem dostával dopisy, že jsme zradili republiku, obrázky šibenice a podobně. Na druhé straně sudetští Němci totéž vyčítali Kinkelovi a Kohlovi. Dvacet let se dnes zdá jako dlouhá doba, ale tehdy to bylo sedm osm let po změně režimu a šlo o témata, o nichž se za komunistů mluvilo minimálně. Plus žilo mnohem více přímých pamětníků než dnes.

  • I jich se ostatně ta deklarace přímo týkala, skrze Česko-německý fond budoucnosti.

Ano, původní smysl fondu bylo odškodnění obětí nacismu. My jsme byli v té době snad jedna posledních zemí v postkomunistickém světě, která odškodnění nedostala. I když třeba už v roce 1968 proběhlo v Československu odškodnění obětí pseudolékařských pokusů. V 70. letech se ale ta debata úplně zastavila. V Deklaraci se pak mluvilo právě o tom, že bude zřízen fond na odškodnění obětem nacionálně-socialistického pronásledování. Oběti byly odškodněny a nebýt té Deklarace, tak jsme se na tom možná nedomluvili. Fond byl původně ustanoven na deset let, v roce 2007 se prodloužil o deset let a nyní o dalších deset.

  • Nově má být podepsáno „Prohlášení k deklaraci“. Co má být jeho obsahem?

Bude to na úrovni ministrů zahraničí takový velmi vstřícný text, pozitivní zhodnocení uplynulé doby. Bude zdůrazněný fakt, že jsme společně v Evropské unii a že jsme se ve vzájemných vztazích posunuli úplně někam jinam. Že se deklarace vyplatila a že nic kontroverzního, co naše vztahy ruší, neexistuje.

  • V Prohlášení má být ale pokud vím i odkaz na současnou bezpečnostní situaci. Ve smyslu, že s přihlédnutím k výzvám, jimž musí Evropa i naše země v současnosti čelit, je dobré mít dobré vztahy“. Je to zjevně poukaz na uprchlickou krizi. Řada lidí přitom dává příchod uprchlíků za vinu právě Německu, konkrétně kancléřce Merkelové. Neobáváte se, že to Prohlášení může vyvolat podobné emoce jako kdysi samotná Deklarace?

To je něco jiného. Lidé to myslím už dnes neberou tak, že Němci chtějí Čechům nějak ubližovat. Samozřejmě kritické hlasy na adresu německé kancléřky zaznívají z celé Evropy, zejména z té východní části. A u nás je to ve srovnání s jinými zeměmi Visegrádu ještě umírněné. Navíc – u tématu migrace je řekněme deset zásadních bodů, jež chce unie naplnit a s Německem se neshodujeme v jediném, v kvótách. Jinak vnitřní bezpečnost, kontroly, Dublinský systém… Tam jsme stejného názoru.

  • Je pozoruhodné, jak v české veřejné debatě historická témata, zejména ve vztahu k Německu stále rezonují. Dnes jako před 20 lety. Byly i proto v textu deklarace drobné významové rozdíly v různých jazykových verzích? Například v české se píše, že česká strana lituje, že „poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem“, ale v německé verzi stojí slovo unrecht – bezpráví…

O těch dvou slovech jsme se dohadovali na dvou kolech jednání. V české verzi nebylo možné použít slovo vyhnání. A třeba německý unrecht a české bezpráví není v překladu plně totéž. V německém smyslu je to spíše protiprávní, takže k tomu byla velká debata. Ale je nutno říct, že šlo o politickou deklaraci a ne o právní dokument nebo mezistátní smlouvu.

  • Například až vloni Němci poprvé odhalili pamětní desku na místě podpisu Mnichovské dohody. Hrají symboly ve vzájemných vztazích stále velkou roli?

Hrají. Vloni byl představitel českého státu, premiér Sobotka, vlastně úplně poprvé v místnosti, kde se Mnichovská dohoda podepsala. Ta místnost je v podstatě úplně stejná jako v roce 1938, je tam i stůl, u něhož tam úřadoval Hitler. Být v té místnosti, to byl silný moment. To jsou ty symboly a jsem přesvědčen, že symboly jsou důležité.

O autorovi

Autorem článku je Robert Břešťan

Komentáře

Komentářů (16)
  1. KJ napsal - dne 20.1.2017

    Je to drzost Německa a vlastizrada naší vlády.

    • Karel Poláček napsal - dne 20.1.2017

      Ovšemže se jedná o vlastizradu. Příští generace na ně budou plivat.

    • pablo 41 napsal - dne 26.1.2017

      Kdyby Žižka jen nevraždil,nevypaloval a nekradl , mohlo být celé Bavorsko české.

  2. viki napsal - dne 20.1.2017

    Fakt je že s odsunem Němců po válce to všechno nebylo zrovna košer,ale ani dnes si mnozí Němci nechtějí připustit že válku projeli.Vezmněte si na př.nedávno vydanou knihu “Boj o Východní Prusko”,kde autoři,němečtí důstojníci píší cituji:”Východní Prusko,dočasně ve správě Polské republiky”.Když si k tomu připočtu obálky vydaných knih z edic Militaria,kde se na vás z každé druhé šklebí Hitler tak si můžu myslet že revize poválečného uspořádání je na postupu.Historicky si stačí vzpomenout na Versailskou smlouvu,o které mnozí tzv.historikové tvrdí že byla nespravedlivá.Ale v čem,už vám neřeknou.

    • petrph napsal - dne 20.1.2017

      Jestli chcete komentář proč ta smlouva byla (ne)spravedlivá, tak se musíte ptát k čemu měla sloužit. Pokud měla sloužit ke stabilizaci Evropy po 1.světové válce, tak nespravedlivá byla. Zejména Francie si proti Německu výrazně pomohla.
      Ale – pokud přijmete za předpoklad, že ta smlouva měla zabraňovat Německu aby v buoducnu zahájilo další válečnou expanzi, tak v tomto ohledu spravedlivá a dostatečná byla.
      Smůla byla v tom, že se po pár letech prakticky přestalo vyžadovat její plnění.

  3. jiri978 napsal - dne 20.1.2017

    Tehdy jsem deklaraci tak pozitivně nevnímal, ale s odstupem času to byla obrovská prozíravost politiků na obou stranách. Položila základy pro moderní spolupráci, postavila na vedlejší kolej radikální názory u obou stran. Usnadnila České republice vstup do EU, což je největším úspěchem našeho novodobého státu.

  4. petrph napsal - dne 20.1.2017

    Gratuluji, perfektně odvedená práce, víc ani proti Německu uhádat nešlo.

  5. Petr Harabaska napsal - dne 20.1.2017

    Deklarace, tedy česky prohlášení, není ničím závazným, jestliže jsme ve světě svědky nedodržování resp. nerespektování dokumentů na mnohem vyšší úrovni, a to mezinárodních smluv. Zmíněná Deklarace není projevem dobré vůle obou stran, nýbrž produktem českého defétismu reprezentovaného Havlem a jeho poskoky, především J. Dienstbierem. Deklarace není uzavřením mírové smlouvy, která jediná by ukončila válečný stav, v němž se s Německem stále nacházíme. S tím, jak se vzdalujeme okamžiku hanebné německé porážky, nabývá čas od času na síle německá arogance naposledy plně projevená vystupováním K. Kinkela právě v době jednání o Deklaraci. Česká strana ve své naivitě a dobré víře rezignovala na plné využití závazků na straně vítězných mocností a spokojila se s laciným ujišťováním dobrou vůlí ze strany Německa. V tomto okamžiku je Německo díky idiotismu A. Merkelové svazováno problémy vyplývajícími z přijetí milionu tzv. migrantů, ovšem ve vhodném okamžiku začnou němečtí politici opět vytahovat na světlo boží své představy o “konečném” uspořádání věcí ve střední Evropě. A na to vezměte jed.

    • petrph napsal - dne 20.1.2017

      Potíž je v tom, že “.. Česká strana ..rezignovala na plné využití závazků na straně vítězných mocností ” – po více jak 40 letech. Snad se dalo využít závazky na straně vítězných mocností těsně po válce – když mj. dokonce ty vítězné mocnosti okupovaly poražené Německo a soudily neměcký nacistický režim.
      O 40 let později když už Německo (a nikoliv my) bylo zase pevnou a snejstabilnější součástí Západu (a vlastně jeho evropským hegemonem) by jakékoliv naše požadavky na “vítězné mocnosti” vyvolaly je grotestkní úžas, co to ti Čecháčči zase chtějí?

  6. Hugo Mensdorff-Pouilly napsal - dne 20.1.2017

    Blahopřeji Dr.Rudolfu Jindrákovi za veškerou jeho práci
    po celou jeho činnost jako významného diplomata této země, srdečně ho zdravím a přeji vše jen nejlepší pro
    jeho budoucnost Hugo Mensdorff-Pouilly

  7. huga napsal - dne 20.1.2017

    Němci,vyprovokovali dvě světové války.Spravedlivé by bylo kdyby tento qvázi národ slepený z různých germánských státečků neměl už nikdy možnost se spojit v celek a tím poznal jaké to je dýt malým státem.Vyvraždily miliony lidí a nikdy za to nezaplatili dostatečně.Jestli je nějaká spravedlnost tak zaniknou jak římani na vlastní degeneraci.

  8. Josef Járos napsal - dne 21.1.2017

    Vina Němců na světové válce je tu sice dána, ale není to tak jednoduchá záležitost.Je tu SSSR jeho napadení Finska, Versaileská smlouva, příčina úpadku a války ze strany Německa.Tudíž vina není na Němcích ale na skoro celé Evropě její politice velmocí.Němci byli jen natolik schopní jak organizačně tak technický, že v začátku války, měli díky svým lidem dokonalé zbraně na tu dobu.Dnes kdy díky své pracovitosti jsou zase tahounem ekonomiky Evropy je už vyčpělé zabývat se válkou,ano byla byla hrozná,ale dnes tu stojí sjednocená Evropa, dokonce podle snů jak Karla IV nebo Jiřího z Poděbrad,čili česká stopa,tak je nutno přestat osočovat sousedy a hledat způsob jak spolu žít ve shodě a spolupráci.Díky auto moto průmyslu má u nás statisíce lidí práci.Mohli jsme si sice průmysl vésti sami jenže komanči nás dali do rukou RVHPa tím nás zazdili na celá léta.Ruský diktát náš průmysl zcela devastoval.Nejen ten ale i ostatní.Plody s kyselou příchutí budeme jísti ještě dlouho.Ale né vinou Německa sami jsme zvolili komunisty a dnes bohužel díky jim jsem tam kde jsme a kde jsme víme všichni v prd….li.Nenávist k Němcům živili po dobu totality, a my místo budování prosperity budovali socialismus a kde jsme dnes my a kde Němci.Dnes jsou pro mnoho našich lidí zdrojem závisti.Ale oni to co mají vybudovali sami a my to musíme udělat také, bože co já se nahledal země kde létají pečení holubi do pusy, nikde, všude se musí makat!!!!To dělají Němci a proto jsou tam kde jsou a to ještě dostali na opravu DDR po ruské okupaci a to byl zaběr na erár.Takže shrnuto náš největší a nejbohatší soused si zaslouží uznání a spíše hledat jak se u nich něčemu naučit, než jen blábolit a závidět.

    • petrph napsal - dne 21.1.2017

      Smůla je v tom, že jste příliš uvěřil přihlouplé propagandě, že pokud budeme stejně produktivní jako Němci, tak je brzo doženeme. Jenže tak to vůbec není,ty ekonomické faktory pro které jsme a zůstáváme montárnou Evropy a vždycky budeme vůči sousednímu Německu chudé socky byly umělě vytvořeny brzy po sametu v rámci privatizace, a nedají se po dlouhou dobu změnit.
      Stačí si jen uvědomit, že z “českých” podniků patří zahraničním majitelům zhruba půlka. A banky prakticky všechny..

  9. Erik napsal - dne 21.1.2017

    Na podzim se myš stěhuje do chalupy, protože je jí zima. Když je to chalupářum jedno, bude mít plný sklep myší, a časem tu chalupu rozežerou. To je i stejná situace s uprchlíkama. Když je budou pouštět, za pár let bude Německo v takém průseru, že bude rozežrané ze všech stran. A co se stane až bude jedna chalupa rožeraná ? najdou si druhou.. To mně děsí..

  10. ČERT napsal - dne 21.1.2017

    Reagoval bych jaksi souhrnně na některé z výše publikovaných komentářů, v nichž se hovoří o vině Německa za obě světové války apod. Tak budiž… Ale samozřejmě, mluvit o nějaké jednoznačné vině by bylo opravdu velké zjednodušení. Stačí se jen letmo podívat na vývoj a situaci mezinárodní politiky v celé té epoše nazývané běžně doslova “imperialistickou” a trvající od závěru 19.století právě až do první světové války. Německá říše, po r. 1870 vlastně rozšířené staré Prusko, byla vlastně novým faktorem v evropské a světové politice, který svou dynamikou, svou vojenskou, námořní, průmyslovou a obchodní silou, i svým koloniálním pronikáním do zámoří, jaksi narušoval rovnováhu velmocenského uspořádání Evropy, vytvořenou dlouhá desetiletí předtím, po napoleonských válkách, nebo zčásti ještě o dost dříve. Nakonec, první světová válka v r. 1914 přece vypukla nejbezprostředněji jako konflikt mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem, spojenecky vázaným na Rusko (a to zase svázané s Francií). Německo, spojenec Rakouska-Uherska, se tak záhy ocitlo ve válce s Ruskem i Francií – v případě Francie tu byla starší německo-francouzská rivalita; v případě Ruska (zpočátku dost vojensky úspěšného na úkor Německa) ožily staré myšlenky Drang nach Osten. Německý útok na Francii, vedený přes neutrální Belgii, mezitím přivedl ke vstupu do války Velkou Británii. Pochopitelně, po r. 1918 byla vina za válku jednoznačně “přišita” Německu. – – – A komplikovanější to může být i s druhou světovou válkou. Ta začala 1.9.1939 jako německo-polský konflikt, ale světovou se v podstatě stala až krátce poté, kdy v důsledku tohoto německého útoku Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu. A také, jak za první, tak druhé světové války západní velmoci, a hlavně V. Británie, razantně odmítly všechny nabídky k míru či aspoň rovnocennému příměří z německé strany (pravda, ono by to nakonec stejně mohlo dopadnout možná podobně jako třeba s Francií za napoleonských válek). Já jen, když je u nás často zvykem vidět v Německu, případně v Rusku či v některých dalších státech takové “padouchy” dějin, tak se také stalo určitým trendem poukazovat na to, za co “všechno může” Velká Británie – a nechtěl bych to teď komplikovat nějakými jinými záležitostmi, ale každopádně nařčení, že Velká Británie vlastně “může za druhou světovou válku, respektive za její eskalaci ve světovou válku”, k tomu patří (“Jak bychom to vysvětlili Polákům?” brání se ostatně takovému nařčení jeden z britských historiků). – – – Ono by se to všechno dalo rozvádět k dalším myšlenkám, ale jen bych se ještě pozastavil u té “degenerace Němců na způsob starých Římanů”, zmíněné v jednom z komentářů. Tak je pravda, že právě dnes, kdy jsou v souvislosti s migrační krizí apod., prezentovány scénáře o vytvoření islámského státu v Německu atd., se taková myšlenka může zdát aktuální.

  11. Daniela napsal - dne 26.1.2017

    Hodně Čechů má ve svých předcích někoho bývalých odsunutých Němců, tak jako odsunutí Němci mají v sobě české předky. Za staletí společného soužití tomu prostě tak bylo. Mnoho německých příjmení se počeštilo …., stále je tu ještě hodně bolavých vzájemných ran, které obě stany utrpěly. Až nastupující generace, která nebude zatížená minulostí jednou vše přehodnotí. Na každé straně byli vinní a nevinní.