Liberalizace zemědělského obchodu s Čínou, Afrikou i USA? Spíše rizika než přínos
ANALÝZA. I když se jistě nelze bránit rozvoji obchodu se zemědělskými produkty a potravinami se zeměmi mimo EU, je možná právě v současné době, kdy vrcholí svaté nadšení ze světlých zítřků nad perspektivami takových obchodů, zmínit také nemalá rizika z tohoto nadšení vyplývající, píše v textu pro HlídacíPes.org agrární analytik Petr Havel.
Oblast zemědělství a potravinářství má své specifika z nichž to největší představují odlišné přírodní podmínky k příslušné produkci v různých regionech planety Země. Pokud k tomu připočítáme ještě rozdílné podoby dotačních politik a velmi různorodé podnikatelské podmínky, kterými se zemědělská a potravinářská produkce řídí, je prakticky jistý jediný možný důsledek rozvoje „perspektivních“ zítřků: totiž, že půjde o byznys, na němž naši zemědělci a potravináři prodělají.
Na obchodu s Čínou nevyděláme
Například na rozvoji obchodu s Čínou, kam v posledních týdnech odlétá jedna podnikatelská mise za druhou s cílem zvýšit objem vzájemné výměny zboží. To se skutečně může povést, zejména autoritářské režimy totiž považují za důležité, aby měl byznys „politické krytí“.
To ale také znamená, že cílem příslušných kontraktů není jen byznys, ale spíše politika, což v případě Číny a ČR znamená, že naše země může poskytnout vhodný a žádoucí nástupní ostrůvek pro asijské zboží v zamýšlené expanzi na evropské trhy.
I kdybychom ale zůstali jen u byznysu, nemůže – v případě zemědělství a potravinářství – na takovém partnerství naše země vydělat.
Nejde jen o to, že Čína má vůči nám pro zemědělskou produkci vhodnější klimatické podmínky, nebo o to, že přes růst tamní ekonomiky disponuje stále výrazně levnější pracovní silou, ale zejména o to, že standardy výroby či složení potravin jsou (nejen v Číně) kdekoli mimo EU jiné a obvykle „měkčí“, než v Evropě.
To vše v praxi znamená, že čínská produkce je a ještě dlouhou dobu bude oproti evropské i naší levnější, a protože se značná část spotřebitelů rozhoduje při nákupu potravin podle ceny, je zřejmé, že zemědělské a potravinářské produkty budou proudit spíše z Číny k nám, než naopak.
I Afriku už obsadila Čína
Obdobný vývoj, byť na kvalitativně vyšší úrovni, lze očekávat (opět je třeba říci – v oblasti zemědělství a potravinářství, v jiných oblastech to tak zcela neplatí) po podpisu dohody TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství). I když příčiny budou v tomto případě trochu jiné – výhodou USA oproti EU nebude nižší cena pracovní síly, ale vyšší efektivita, dána ovšem do značné míry nižší americkou byrokracií. A také, stejně jako v prvním případě, jiné standardy, technologie a příslušná potravinářská legislativa.
Je přitom docela ilustrativní, že zatímco na rizika TTIP upozorňuje kdekdo, o obdobných, reálně však mnohem vyšších rizicích rozvoje obchodu s Čínou se u nás cudně mlčí.
Do třetice je vhodné uvědomit si možné negativní důsledky rozvoje obchodní výměny s některými africkými zeměmi, kam podniká své spanilé jízdy například ministr zemědělství Marian Jurečka.
Podmínkám EU je africké teritorium (snad s výjimkou JAR) na hony vzdálené, ve všech významech tohoto pojmu. Atraktivní teritoria navíc již dříve obsadila v Africe právě Čína, takže obchod s Afrikou může být v některých případech jen jinou verzí byznysu s asijskou velmocí.
I když si to naši, ale ani evropští zemědělci a potravináři nechtějí přiznat, není přitom dlouhodobým strategickým cílem naší a evropské zemědělské a potravinářské produkce expanze na světové trhy, ale naopak obrana vlastních trhů před levnější neevropskou (a často méně kvalitní) produkcí.
Evropa je prostě drahá
Již delší dobu na to poukazují ekonomické analýzy, dokonce i ty naše, které v období kolem vstupu ČR do EU zpracoval tehdejší Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), dnes Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI).
Ten již tehdy předpověděl tuzemské problémy s drůbežím a zejména vepřovým masem, nikdo však argumenty VÚZE, které se bezezbytku naplnily, neposlouchal.
Obdobné prognózy zpracoval (nejen tehdejší VÚZE) v případě dlouhodobého vývoje na světovém trhu s mlékem. Základní (a dnes opět se již částečně naplňující) tezí byl předpoklad, že rostoucí světovou poptávku po mléce nebude sanovat EU, ale mimoevropské a tehdy rozvojové země, například jižní Amerika.
Evropská i naše potravinářské i zemědělská produkce je prostě v globálním měřítku drahá – a i když svět opticky bohatne, roste s tím, jak se prohlubují sociální rozdíly mezi hrstkou nejbohatších a „zbytkem světa“, také množství těch, kteří si evropskou produkci nemohou dovolit, i když nás různí stratégové přesvědčují o opaku.
Samozřejmě lze kamkoli do světa pro úzkou skupinu tamních bohatých naší nebo evropskou produkci vyvézt – při vědomí skutečnosti, že právě druhdy rozvojové země systémově pracují na zvýšení podílu vlastních producentů na vlastních trzích, budou ale možnosti evropských exportů dále klesat.
Zároveň ale budou růst exportní možnosti neevropských zemí na území EU i k nám.
Spanilé jízdy s nečekaným důsledkem
Stávající spanilé jízdy našich politiků prezentované jako otevírání nových obchodních možností týkající se zemědělských produktů a potravin bohužel budoucí expanzi rozvojových zemí například na náš trh urychlují, což není zrovna dobrá strategie.
Už i proto, že se tím napomáhá globální unifikaci čehokoli, včetně tak jedinečné oblasti spotřebního zboží, jako je jídlo a pití. S nadsázkou řečeno tak jde o atraktivní výlety za peníze daňových poplatníků, což zatím ještě není vidět – ale brzy bude.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
No, vcelku se dá souhlasit až na pár droboulinkých podstatných maličkostí.
„obrana vlastních trhů před levnější neevropskou“ V žádném případě si nepřeji aby mi kdokoli nařizoval drahou produkci, když ji mohu mít lacinější. Nikdo totiž nebrání drahou produkci například u ropy.
bráníme vlastní ropné trhy před dražší neevropskou
Bránění čehokoli má jen jeden důsledek. Regulace, kvóty, příděly. Vždy jen dražší a dražší. Zisky jednotlivců a prodělky většiny.
Ne né, pokud mi čiňánek nabídne lacinější a stejně kvalitní pšenku, beru. On mi ten náš zemědělec nakonec taky nepřispívá na dražší dovozy.
JežišiMarja, jen né obchod s Čínou v zemědělství. Již tak nás ničí svými zmetky, jedovatými výrobky a hračkami pro děti. To mi nevymluví ani jejich sinolg Kříž.
Mimochodem, když tedy píšeme že evropounijní zemědělství je drahé, tak taky přiznejme že je vysoce dotované. Jak to dopadá potom v tomto srovnání? Zemědělec dostane na
zemědělskou produkci dotaci – a pak jí i levněji vyveze do států mimo EU.. Vyplatí se mu to? To se ptám..
Druhá věc je že země třetího světa ve svém politickém chaosu často nejsou schopny si zajistit obživu pro své obyvatele, takže jak známo v řadě oblastí tam umírají téměř hlady. Nestačí že jim tam Západ posílá pravidelně nesplatitelné půjčky, ty jsou obvykle rozkradeny či neefektivně využity. Takže jim tam humanitární organizace dodávají i z EU přímo potraviny a rozdělují přimo mezi potřebné lidi. Zase by byla šance pro naše zemědělce (s podporou našich politiků) vmáčknout se do těchto dodávek, hrazených z humanitárních finančních prostředků.
Jaká rizika přináší obchod s USA? Konkrétně tedy pro nás, pro Česko? Nevidím žádná, máme vysokou komparativní výhodu v nízkých platech včetně uměle sráženého kurzu koruny.
Rizika zdravotní z potravin jsou naprosto směšná, ty takzvané geneticky modifikované potraviny jsou už desítky let užívané a nic se neděje. Navíc je možné je daleko méně sypat práškama, protože jsou odolnější. Američané se bojí daleko více našich potravin než my jejich.
A otevření trhu s Amerikou by vedlo ke snížení ceny mnoha technologických výrobků, jako jsou auta, elektronika apod. tohle vše je v Americe levnější až výrazně levnější.
Problémy s konkurencí by měli asi Němci, my ne.
Ale TTIP asi nebude v Česku přijata kladně, protože české obyvatelstvo je snadný terč všech možných lobbystických skupin, kterým politici velmi snadno podléhají, zájem obyvatel je pro ně nevýnosný. Nakonec uměle srážený kurz koruny a okrádání vlastních obyvatel a la Čína nebo komunistické československo bez účinné odezvy veřejnosti je toho jasným důkazem.