Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Kozel zahradníkem v Bruselu a kovářova kobyla v New Yorku

 -   - 

7916738948_b549c520a2_z Autor: grongar via Foter.com / CC BY

Na slovo Brusel je leckterý Čech alergický. Ale pořád se tam něco děje… Nabízíme měsíční sklizeň toho, co se v Bruselu urodilo. Za čtvrtý měsíc letošního roku.

Počet nelegálních migrantů přicházejících do EU přes Řecko se výrazně snížil, a evropští politici proto nabyli dojmu, že si alespoň na chvíli můžou dát nohy na stůl, dřív než do Evropy díky stále teplejšímu počasím dorazí další vlna běženců, pravděpodobně skrz Itálii.

To se ale spletli. Z letargie je hodně rychle probudila Evropská komise. Evropské vody totiž rozvířila představením dvou možných plánů, jak v Evropě reformovat azylový systém.

Červeným hadrem, který poutá největší pozornost, je takzvaný dublinský systém, podle kterého se o běžence má primárně postarat ta země, kde člověk poprvé vstoupil na území Unie. V ní má požádat o azyl. To zemím, kterých se ani jeden z těchto dvou případů netýká (pro příklad uveďme třeba Českou republiku), náramně vyhovuje.

Druhá z variant (v českém mediálním žargonu „ta přísnější“), kterou Komise hodila do placu, navrhuje Dublin zcela opustit. Všichni nově příchozí migranti by tak byli automaticky rozdělováni do všech zemí EU. V tu ránu jako by Komise červeným hadrem skutečně zamávala a z českých politiků se stali rozzuření býci, jejichž rozhořčení nebralo konce.

Pomalý lídr

Na druhou stranu je mohlo uklidnit, že se nikdo z nich neobjevil na seznamu Panama Papers odhalujícím možné daňové únikáře, kteří své peníze ukrývají v daňových rájích.

Ještě větší radost měla ze seznamu Komise, která má boj s daňovými úniky mezi hlavními prioritami. Například proto, že její šéf Juncker má jako bývalý lucemburský premiér ve vytváření daňových rájů potřebné know how – rozhodně větší než v disciplíně „jak nenaštvat slušnou řádku členských zemí“. Prostě kozel zahradníkem.

A kovářova kobyla chodí bosa. To zase v klimatické politice. V New Yorku začal ratifikační proces Pařížské klimatické dohody, podle které má lidstvo udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia.

Přestože se Evropa tváří jako lídr světové politiky snižování emisí, dohoda možná vstoupí v platnost dřív, než ji EU ratifikuje – kvůli očekávaných dohadům členských zemí o jejich vlastní cíle.

Jako pozorovatel pak EU nebude moci spolurozhodovat o důležitých detailech smlouvy, jako například o způsobu, jak se budou snižovat emise skleníkových plynů v zemědělství.

Místa máme málo

Mimochodem, globální oteplování. Když stoupne hladina moře, může to zatopit třeba Nizozemsko. Proto má tahle země sklon ke klaustrofobii. V referendu, na kterém se vyřádili ruští trollové, Holanďané odmítli asociační dohodu s Ukrajinou, ratifikovanou jinak všemi členskými státy. Prý by to byl příliš velký krok směrem ke členství východní země v EU. A my tu máme málo místa.

Úspěch nizozemských euroskeptiků v referendu je voda na mlýn euroskeptiků britských, kteří se těší na červnové referendum o setrvání Spojeného království v EU.

Jenže do Británie v dubnu přiletěl americký prezident Obama a řekl, že země má v EU zůstat. A když to řekl Obama…

Text připravil redakční tým EurActiv.cz.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

(1) komentář
  1. Petr napsal - dne 12.5.2016

    Už by si to mněli v Bruselu uvědomit. Myslím,že jedna z cest, jak řešit migraci by bylo nastavení jednotné siciálni sazby podpory na úrovni současné nejnižší sazby členského státu. A bylo by po nátlaku na cestu do sociálně silných států a do slabých nikdo migrovat nechce. Za sociální podporu ve výši jako v Česku se v Evropě žít nedá a u nás žít nechtějí, alespoň ne ti, kteří jsou migranti ekonomičtí,což již prokázali.