Koho zahrnout do Benešových dekretů? Ministři se po válce dohadovali, komu konfiskovat majetek

Napsal/a Robert Břešťan 14. července 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

V průběhu soudního sporu mezi Českou republikou a Nadací knížete z Lichtenštejna o říčanské lesy se v archivech podařilo objevit i některé zajímavé dobové dokumenty týkající se vzniku Benešových dekretů.

„Lichtenštejnů, na rozdíl třeba od Švýcarů, se československé úřady nebály. Lichtenštejnských občanů, jichž se dekret týkal, bylo asi jen třicet, a navíc se od nich neočekával velký odpor. Knížecí rodina se ovšem konfiskaci začala bránit ihned, a to i soudní cestou. Nebýt komunistického puče v roce 1948, uspěla by,“ je přesvědčen mediální zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.

Jeho slova dokládají některé zajímavé dobové dokumenty, jež se podařilo objevit v průběhu soudního sporu o 600 hektarů lesů v okolí středočeských Říčan.

Spor mezi ministerstvy

Dokumenty ukazují, jak byla ministerstva a jednotliví politici rozděleni v názoru, koho by se konfiskace majetku měly týkat i to, jak vznikaly některé klíčové Benešovy dekrety.

Především šlo o dekret číslo 3 z 19. května a dekret č. 12 z 21. června 1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“. 

Lichtenštejnské knížectví přitom v průběhu druhé světové nikdy neuznalo vznik protektorátu Čechy a Morava, ani Mnichovskou dohodu. Po celé trvání války uznávalo československé cestovní pasy a zachovávalo neutralitu.

Hlavní spor se vedl mezi komunisty ovládaným ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničí v čele s Janem Masarykem. Svědčí o tom dochovaná dokumentace.

Podle ministerstva zahraničí mělo být na ministra zemědělství Ďuriše „působeno v tom směru, aby stanovisko jeho rezortu (ve věci konfiskace Lichtenštejnského majetku, pozn.red.) bylo zrevidováno a aby nic nebylo podnikáno bez dohody s ministerstvem zahraničních věcí“.

Návrat až k Bílé hoře

Převážila však vůle ministerstva zemědělství a extenzivního výkladu působení dekretů.

V odůvodnění jde tehdejší komunisty ovládané ministerstvo zemědělství i daleko do historie. Připomíná, že „vlastník tohoto majetku nabyl po bělohorské katastrofě jeho uloupením českým vlastníkům“.

Dobové dokumenty ministerstva zemědělství ukazují i to, že k některým cizím státním příslušníkům „vykazujícím jen některé zevní znaky němectví“ československé úřady měly přistupovat mírněji. Do plného vyjasnění situace neměla konfiskace pokračovat u „příslušníků států spojeneckých (Velká Británie, Franci, Belgie atd.), neutrálních (Švýcaři, Švédové) a Italů“.

O Lichtenštejnech se však tento dokument nezmiňuje.

Osm let diplomatických styků

Po roce 1945 zastupovalo Lichtenštejnsko ve vztahu k Československu Švýcarsko. O tom, že jeho zástupci věnovali tématu zabaveného knížecího majetku velkou pozornost, svědčí i tento diplomatický zápis:

I stav diplomatických styků byl předmětem zajímavého vládního rozboru z roku 1947.

Nevyjasněné majetkové záležitosti byly také důvodem, proč Česká republika a Lichtenštejnsko nemělo od roku 1945 až do července 2009 navázány diplomatické styky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)