Kecko via Foter.com / CC BY, zdroj

Koho zahrnout do Benešových dekretů? Ministři se po válce dohadovali, komu konfiskovat majetek

Napsal/a Robert Břešťan 14. července 2017

V průběhu soudního sporu mezi Českou republikou a Nadací knížete z Lichtenštejna o říčanské lesy se v archivech podařilo objevit i některé zajímavé dobové dokumenty týkající se vzniku Benešových dekretů.

„Lichtenštejnů, na rozdíl třeba od Švýcarů, se československé úřady nebály. Lichtenštejnských občanů, jichž se dekret týkal, bylo asi jen třicet, a navíc se od nich neočekával velký odpor. Knížecí rodina se ovšem konfiskaci začala bránit ihned, a to i soudní cestou. Nebýt komunistického puče v roce 1948, uspěla by,“ je přesvědčen mediální zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.

Jeho slova dokládají některé zajímavé dobové dokumenty, jež se podařilo objevit v průběhu soudního sporu o 600 hektarů lesů v okolí středočeských Říčan.

Spor mezi ministerstvy

Dokumenty ukazují, jak byla ministerstva a jednotliví politici rozděleni v názoru, koho by se konfiskace majetku měly týkat i to, jak vznikaly některé klíčové Benešovy dekrety.

Především šlo o dekret číslo 3 z 19. května a dekret č. 12 z 21. června 1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“. 

Lichtenštejnské knížectví přitom v průběhu druhé světové nikdy neuznalo vznik protektorátu Čechy a Morava, ani Mnichovskou dohodu. Po celé trvání války uznávalo československé cestovní pasy a zachovávalo neutralitu.

Hlavní spor se vedl mezi komunisty ovládaným ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničí v čele s Janem Masarykem. Svědčí o tom dochovaná dokumentace.

Podle ministerstva zahraničí mělo být na ministra zemědělství Ďuriše „působeno v tom směru, aby stanovisko jeho rezortu (ve věci konfiskace Lichtenštejnského majetku, pozn.red.) bylo zrevidováno a aby nic nebylo podnikáno bez dohody s ministerstvem zahraničních věcí“.

Návrat až k Bílé hoře

Převážila však vůle ministerstva zemědělství a extenzivního výkladu působení dekretů.

V odůvodnění jde tehdejší komunisty ovládané ministerstvo zemědělství i daleko do historie. Připomíná, že „vlastník tohoto majetku nabyl po bělohorské katastrofě jeho uloupením českým vlastníkům“.

Dobové dokumenty ministerstva zemědělství ukazují i to, že k některým cizím státním příslušníkům „vykazujícím jen některé zevní znaky němectví“ československé úřady měly přistupovat mírněji. Do plného vyjasnění situace neměla konfiskace pokračovat u „příslušníků států spojeneckých (Velká Británie, Franci, Belgie atd.), neutrálních (Švýcaři, Švédové) a Italů“.

O Lichtenštejnech se však tento dokument nezmiňuje.

Osm let diplomatických styků

Po roce 1945 zastupovalo Lichtenštejnsko ve vztahu k Československu Švýcarsko. O tom, že jeho zástupci věnovali tématu zabaveného knížecího majetku velkou pozornost, svědčí i tento diplomatický zápis:

I stav diplomatických styků byl předmětem zajímavého vládního rozboru z roku 1947.

Nevyjasněné majetkové záležitosti byly také důvodem, proč Česká republika a Lichtenštejnsko nemělo od roku 1945 až do července 2009 navázány diplomatické styky.

8 komentářů

  1. ČERT napsal:

    V jiné souvislosti jsem se o tom zmiňoval už včera, ale… Myšlenka jít až k samotné genezi lichtenštejnských majetků v té první polovině 17.století (kdy, na druhou stranu, to Lichtenštejnské knížectví v Alpách ještě ani neexistovalo) nebyla „vynálezem“ teprve komunistického ministerstva zemědělství v r. 1945, ale, a celkem pochopitelně, plně korespondovala s idejemi, které se tu objevily už v r. 1918. Ale je také pravda, že právě komunisté se od r. 1945 vehementně chytili řešení obecně pozemkové otázky, zjevně ve snaze zalíbit se drobnějším venkovským vrstvám, a k čemuž patřila i kritika pozemkové reformy z dob 1.ČSR jako nedostačující či nedotažené, apod. Vlastně lze říci, že KSČ v r. 1945 v této sféře nahradila agrárníky, tehdy již zakázanou politickou sílu. Určitě může být vidět právní problém v tom, že Lichtenštejnové přišli o zbývající část svých majetků zde už v rámci těch retribučních kroků (Benešových dekretů) těsně po druhé světové válce.

    • ČERT napsal:

      Jenom, že jsem nad těmi Lichtenštejny hlouběji přemýšlel a ověřil si nějaké informace (velice snadno vyhledatelné i na české Wikipedii)… Ono tedy, když to z takového dlouhodobého časového hlediska může trochu vypadat tak, že v r. 1945 „zloděj (čs.stát) okradl zloděje (Lichtenštejny, kvůli konfiskacím po r. 1620)“, tak tedy původ lichtenštejnských vlastnictví u nás, hlavně na Moravě, sahá časově ještě daleko před Bílou Horu, až na konec 13.století. Ale byla to zkrátka původem německá, nebo dnes bychom asi řekli spíše rakouská šlechta (vždyť i hrad Liechtenstein, od kterého oni odvozují své jméno, stojí nedaleko Vídně), která se nikdy nijak nepočeštila – a že oni tvrdí, že „nikdy nebyli Němci nebo vždy se hlásili k lichtenštejnskému státnímu občanství“, tak o nějakém lichtenštejnském státě můžeme hovořit, a v počáteční fázi ještě jako o říšském knížectví, teprve od roku 1719 (poté, co tam v předchozích letech Lichtenštejnové získali dvě panství). Jak jsem zmínil, mezitím už značně rozmnožili své majetky u nás v důsledku pobělohorských konfiskací, během nichž kníže Karel I. z Lichtenštejna sloužil mj. jako habsburský místodržitel v Čechách. – Ale samozřejmě, to že ztratili poslední část majetků u nás zrovna v důsledku Benešových dekretů, v tom jistý problém je. Také tedy, jak je v článku, resp. přiložených dokumentech ukázáno, Lichtenštejnsko bylo po většinu 20.století na mezinárodním poli zcela odkázáno na Švýcarsko, které stav vzniklý v r. 1939 uznalo. A i v komunistické ČSSR (jak vyplývá z jedné publikace, věnující se mj. Lichtenštejnsku a vydané u nás v r. 1969) se připouštělo za právní problém to, že majetky Lichtenštejnů byly v r. 1945, na rozdíl od případu pozemkové reformy po r. 1918, prostě zkonfiskovány bez jakékoliv náhrady. – Tolik tedy několik poznámek, které mohou být rovněž důležité při celkovém pohledu na problém.

  2. petrph napsal:

    Což o to tyto dokumenty svou historickou hodnotu. Nic víc.
    Ono jde totiž o to, že nejsme v bodě nula, listopad 1989, aby jsme dnes řešili co komunisti (i před únorem 1948) komu ukradli, omlouvali se za to a ještě to měli dobrovolně vracet
    Mezitím tady proběhlo několik vln restitucí a privatizaci, komu se mělo vracet, se vracelo, většina dalšího majetku státu (bez určených restituentů) se rozprodala. A v rámci tohoto období se rovněž diplomaticky řešily závazky státu i vůči zahraničním vlastníkům. Tedy i toto bylo se zahraničními státy dohodnuto a i tyto závazky (resp. škody) projednány a vyrovnány.

    Tudíž – dnešní spor Lichtenštejnů už nelze hodnotit ideologicky (fujky fujky ti komunisti), ale čistě právnicky takových právních sporů kdy se různé subjekty z různých důvodů přou o majetky se dnes vedou odhadem deseti tisíce. A dnes už vůbec není důvod aby stát do těchto sporů politicky zasahoval a sám něco vracel. Když se chtějí Lichnštejní soudit, tak ať se soudí…Ono totiž jde třeba o to že ani naše slavné soudnictví není vzorem právní dokonalosti, takže není vyloučeno, že jim nějaký soudce ve chvilce slabosti (popř za příslušné bakšišné) ty majetky přisoudí.. Ale jak se říká ,to je zase jiná pohádka…

  3. Karel Novotný napsal:

    Dovolil bych se přimluvit, když už se tématu věnujete, abyste se podívali také zpět do r. 2009 resp. období před tím, když se obnovovaly CZ – LI vztahy. Pod předchozím článkem jsem dával odkaz na článek, kde ta vyjádření byla nejasná, co to memorandum vlastně znamenalo (pokud vůbec něco) pro majetkové spory …

  4. Pavel napsal:

    Typické pojetí „právního státu“ v režii Národní fronty.

  5. Milan napsal:

    Lichtenštejnský spor s Českou republikou o lesy je problematický v tom,že knížata si nárokují lesní a další pozemky ,přitom nemají české občanství.Území a lid České republiky prošel strašnými změnami po Mnichovu. Lichteštejnská knížata a knížecí stát se přimkl ke Švýcarsku a přečkal II. světovou válku jako neutrální stát.Po válce okamžitě žádal o vydání majetku .Jak pomáhal našemu lidu překonat svízele vývoje XX století.Investovalo knížeství v ČESKU,založilo nějaké nadace atd,nic není známo. Komunisté v r. 1948 zvítězili a celý majetkový problém byl ztracen.Přišel 11/1989 a problém byl znova oživen. Nešťastný zásah se zadržením obrazu na výstavě v Německu, ukázal jen sveřepou touhu získat majetek zpět od České rep..Německo obraz vrátilo.Lichteštejnská knížata se musí v Česku ekonomicky angažovat a prospívat jeho lidu a potom mohou třeba i kandidovat ,když budou mít občanství a teprve jim může být vrácen majetek.Nelze požadovat navrácení majetků,jen z toho důvodu,že oni byli v závětří Švýcarska,nebyli Němci a z Hitlerem neměli nic společného.To je historicky málo na vydání ,tak ohromných majetků. Příkladem je vydání majetků církvím v České republice a víme jak to je složité.Přesto se domnívám ,že z dlouhodobého hlediska mají lichtenštejnská knížata naději ,když budou aktivními českými občany získávat majetky zpět,když budou aktivni ve prospěch České republiky.

  6. rich napsal:

    Česko,nechoď s pány na led.Spadne-li,ty si nohu zlámeš.Tak se po desítky let vyvíjí spor.Jen úloha Česka a pánů je pofiderní.

    • rich napsal:

      Komentář není duplicitní.To jen Vy si duplicitu vymýšlíte.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies