Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Když média suplují soudy a odhalují sprosté podezřelé…

 -   - 

4153621948_85c3b7dbf7_zWanted: Charlie Brown” Autor: Kevin Dooley

Média v mnoha případech nerespektují presumpci neviny a na osobu, jíž je sděleno byť jen obvinění z trestného činu, pohlížejí jako na vinného. Po případném zprošťujícím rozsudku pak jen omílají floskule o nedostatku důkazů, jako by právě nedostatek důkazů viny nebyl – ve smyslu trestního práva – důkazem neviny.

V poslední době se též stalo zvykem, označovat lidi, kteří byli zproštěni obvinění nebo jejichž trestní stíhání bylo zastaveno, za osoby mající problémy s justicí. Nestačí, že dotyční čelili třeba i několik let trestnímu stíhání za něco, co se třeba ani nestalo, ale mají mít i doživotně cejch toho, o nějž se zajímala justice.

To je taky pěknej ptáček

Jedním z nejnovějších příkladů je text internetového serveru neovlivni.cz, který přinesl informaci, že předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš „má malér“. Důvodem je skutečnost, že se v nočním centru Prahy zúčastnil uzavřené akce, na níž se setkal s různými lidmi, které server v infografice rozděluje do čtyř skupin: na politiky, vlivné právníky, vlivné v justici, a ty, které označuje jako vlivné v problémech s justicí. Z článku pak vyplývá, že právě Burešova účast na akci, na které se objevili „vlivní v problémech s justicí“ považují autoři za nevhodné.

Názory na tuto otázku mohou být různé, ale zarážející je seznam jmen, které zařazuje server neovlivni.cz za „vlivné v problémech s justicí“. Nacházíme zde jména bývalých ministrů Pavla Němce a Pavla Drobila, tedy osob, které nebyly odsouzeny, nebyly ani obžalovány, ba dokonce nebyly ani obviněny.

Jediný jejich „problém s justicí“ byly tedy úvahy médií o jejich vině, která ale očividně nikdy nedosáhla ani takové intenzity, aby existovalo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, a tedy k obvinění. To, že je někdo vinen, může konstatovat jen soud. Jakékoli spekulace médií ohledně viny před jeho pravomocným rozhodnutím soudu jsou nejen protiprávní, resp. protiústavní, ale též neetické a neprofesionální.

Dále v uvedené kategorii nacházíme bývalého ministra Martina Bartáka, který byl po několika letech nezákonného trestního stíhání zproštěn obvinění. Do stejné kategorie řadí autoři rovněž bývalé poslance Ivana Fuksu, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře, jejichž trestní stíhání bylo zastaveno.

Soud ho osvobodil, ale znáte to

Soudy jsou při trestních řízeních se známými osobnostmi vystaveny velkému tlaku veřejnosti a médií a referování o těchto kauzách často vzbuzuje ve veřejnosti dojem, že rozhodnutí soudu je jen formalitou, která má odrážet veřejné mínění. Jakýkoli jiný rozsudek je pak považován za selhání justice a za její neschopnost „poradit si s velkými kauzami“.

Takové zpravodajství neškodí jen obžalovanému, ale i soudnictví jako celku. Kriminalizace obžalovaného před odsuzujícím rozsudkem může zcela zničit osobní i profesní život takové osoby, i v případě, že je shledána nevinou.  Jedná se o svého druhu „viktimizaci“ – údajný pachatel trestného činu, který je obvinění zproštěn, se kvůli způsobu, jak o něm referují média, stává obětí. Je vystaven nedůvěře, podezřívání a ostrakizaci.

Popsaný postup ukazuje, že některá média princip presumpce neviny buď nepochopily, nebo ho neuznávají. Zproštění obvinění nebo zastavení trestního stíhání totiž neznamená, že se vinu nepodařilo prokázat, ale že se skutek nestal, není trestným činem a podobně. Presumpce neviny by měla pro média znamenat rovněž presumpci dobré pověsti, cti a důstojnosti podezřelého.

Pokud média označí nevinné osoby, které byly obvinění zproštěny, jejich trestní stíhání bylo zastaveno nebo dokonce nebylo ani zahájeno, za osoby „v problémech s justicí“, jsou tím porušena nejen jejich práva. Takové referování překračuje rámec novinářské etiky i obecné meze slušnosti. Novinář má získávat informace, ale vždy musí zvážit, zda jejich publikováním trvale nepoškodí nevinné.

Hlídejte, ale chovejte se zodpovědně

Dlužno poznamenat, že s respektováním presumpce neviny mají problém skoro všechna média. Existuje i judikát Nejvyššího soudu ve věci rozsudku proti vydavatelství MAFRA, a.s., který konstatoval, že pokud odsuzující rozhodnutí nenabylo právní moci, nelze o zadrženém, o tom na koho bylo podáno trestní oznámení, o tom, na koho byla uvalena vazba, u koho bylo zahájeno trestní řízení, o obžalovaném či o nepravomocně odsouzeném referovat jako o pachateli trestného činu.

Proto je také do této doby nepřípustné ho označovat jako kriminálníka, zločince, podvodníka, násilníka atp. V tomto stádiu je třeba zdržet se jakékoliv zpravodajské úvahy, která by se dotýkala viny této osoby, neboť vina je věc hodnocení, které náleží výlučně soudu. O fyzické osobě jako o pachateli trestného činu je pak přípustné informovat veřejnost až po pravomocném odsuzujícím rozsudku.

Ústavní soud zdůraznil nezastupitelnou roli tisku v demokratické společnosti jako “hlídacího psa”, současně však připomněl i odpovědnost novináře za překročení především etických a morálních norem jeho povolání. V takovém případě musí existovat zákonná sankce, která odpovídá jak svojí přiměřeností, tak i společenskou potřebou chránit veřejný zájem sledovanému legitimnímu cíli.

Čemu pak věřit

Média hrají klíčovou roli ve formování postojů, názorů, přesvědčení a hodnot ve společnosti. Pokud se veřejnost nenaučí chápat pravou podstatu presumpce neviny, nemůže plnit trestní soudnictví svůj účel, tedy chránit společnost před skutečnými pachateli trestných činů. Pokud nabude veřejnost přesvědčení, že se mezi námi pohybují nepotrestaní zločinci, ztratí víru v trestní systém. Média hrají důležitou roli v udržování společenské soudržnosti, která bez funkčního justičního systému a jeho pozitivního vnímání nemůže fungovat.

Společnost je stále více a více založená na informacích. Z toho plyne zvláštní odpovědnost a zvláštní moc, která média mají. Pokud s ní neumějí zacházet, trpí tím celá společnost.

Autor byl deset let nezákonně stíhán.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (6)
  1. petrph napsal - dne 10.3.2015

    Já bych si dovolil tvrdit naprostý opak.On totiž bohužel i pan doktor Rozehnal záměrně opomijí definici presumpce neviny a místo toho se jí pokouší odvozovat naprosto obecně pouze z jejího označení,což je samozřejmě špatně.
    Jenomže v té definici se zcela jasně píše” je závazná pouze pro orgány činné v trestním řízení,neomezuje svobodu názoru a myšlení osob nezúčastněných v řízení ani například práci vědců či novinářů. “.Toto je nutné brát v úvahu – vzhledem k mimořádné pravomoci justice.Protože ta má jako jedna z mála státních institucí pravomoc omezovat ústavní práva a svobody svých občanů.(rozhodnutím o výkonu trestu, ale i vazbou, zatčením ,atd..)-je tedy samozřejmě že je absolutní požadavek aby nepostupovala nikdy vůči občanům “s předpokladem viny”-ale ještě předtím než proti němu použije jakýkoliv prostředek omezující jeho ústavní práva a svobody získala sdostatek důkazů o jeho vině které použití takového silového prostředku opravňují. Mimochodem zajímavá je pokračování definice presumpce neviny kde se píše “Na druhou stranu je objektivní povahy, tzn. k trestně stíhanému je třeba se chovat jako k nevinnému, ale nesouvisí se subjektivním přesvědčením orgánů činných v trestním řízení, neboť v opačném případě by nemohli předpokládanou vinu dokazovat.
    Čili-i toto právo trestní orgány mají, a v plné míře ho využívají…

    Je samozřejmě otázka jaké právní postupy aplikovat na ostatní subjekty-ať tedy média, pracovníky zodpovědné za nějaké hodnoty,další občany . Dejme tomu když vedoucí chytí pracovníka jak ho okrádá,je snad jeho povinnost na něj pohlížet další 2-3 roky jako na nevinného a nechat ho krást dál-než dojde (pokud vůbec) k jeho pravomocnému odsouzení, nebo má právo ho propustit (resp. jinak omezit jeho trestnou činnost vůči sobě), popřípadě má právo o tom nějakým způsobem informovat jiné subjekty?Nebo jak se má v tomto případě zachovat řídící initel ve veřejné instituci? Mají toto tajit i média? Jaký by pak byl jejich smysl při informování veřejnosti se spožděním 2-5 let (i více) až dojde k pravomocnému odsouzení?
    Toto jsou skutečně složité právní otázky a je zbytečné je zakazovat s odkazem na alibistický výklad presumpce neviny

  2. Taoiseach napsal - dne 10.3.2015

    Autor napsal : “Jakékoli spekulace médií ohledně viny před jeho pravomocným rozhodnutím soudu jsou nejen protiprávní, resp. protiústavní, ale též neetické a neprofesionální.”
    Prostě, jak praví klasik: “Nechutné, nečestné a nesportovní.”
    Fajn. Ale proč se tedy potom dotčení nebrání žalobou, resp. ústavní stížností, když přece “vina je věc hodnocení, které náleží výlučně soudu”, tedy o protiprávnosti nerozhoduje ctěný názor JUDr. Rozehnala.

    “Pokud nabude veřejnost přesvědčení, že se mezi námi pohybují nepotrestaní zločinci…”
    To je ovšem velmi úsměvné – 🙂 Především je třeba a priori – tedy bez vztahu ke konkrétní kauze a tedy bez nutnosti presumpce neviny – předpokládat, že ne každý zločin, který se stane (a zločiny se opravdu stávají), je objasněn, dospěje do stádia trestního řízení, které skončí pravomocným odsouzením. Takže se mezi námi nepotrestaní zločinci ZCELA JISTĚ pohybují. Viz např. připomínané vraždy taxikářů.

    A to ještě nechtějte vědět, co si myslím o Vašem mandantovi PhDr. VŽ – 🙂

  3. J.Němec napsal - dne 10.3.2015

    Pan Rozehnal má jistě pravdu. Ale držme se moudra našich babiček, které říkají, že ryba smrdí od hlavy. Pokud budeme mít takového prezidenta, který lže o médiích a novinářích a navíc naše armáda , které velí snad ani neví, kterým směrem by se měla bránit nebo útočit, protže podle chování prezidenta Zemana jako vrchního veletile je to sporé. Tak musíme počkat na rybu, ktrá nebude smrdět a bude hlásat vlastenectví a morálku.

  4. Jiří Vápeník napsal - dne 10.3.2015

    Souhlasím s tím, že bychom měli být opatrnější v rychlém rozvěšování lidí po lucernách – myšleno obrazně. Spravedlnost nikdy nebude dokonalá. Ovšem to zjednodušování, které mnohdy vede k odsudku kdekoho, kdo je veřejně vidět, zavání leností spravedlivě přemýšlet o světě. Tady (http://neovlivni.cz/jaroslav-bures-soudce-nesmi-zit-pod-poklopem-na-syr/) je rozhovor s panem Burešem, jeho pohled na pár věcí souvisejících s tématem.

  5. jarpor1 napsal - dne 11.3.2015

    “V poslední době se též stalo zvykem, označovat lidi, kteří byli zproštěni obvinění nebo jejichž trestní stíhání bylo zastaveno, za osoby mající problémy s justicí. Nestačí, že dotyční čelili třeba i několik let trestnímu stíhání za něco, co se třeba ani nestalo, ale mají mít i doživotně cejch toho, o nějž se zajímala justice.”

    Můžete se upsat, pane doktore, ale pro mnohé “bezmozky” je výše Vámi psané házením hrachu na zeď…
    Bohužel, dodávám, že za takový názor si může justice /v obecném smyslu slova/ částečně sama… konáním/nekonáním počínaje a podivnými rozsudky /odsouzením ale i zproštěním/ konče… a profesionalita médií a jejich novinářů ? Kapitola sama pro sebe…

    • petrph napsal - dne 14.3.2015

      Nějak tak, nezapomeňme že to jsou právě soudci kteří musí dávat předem a podle předložených informací policii podepsaný souhlas k většině úkonů vůči vyšetřovaných,od odposlechů přes zatčení,prohlídky (i ve firmách a na úřadech),umístění do vazby, rozhodují o případných stížnostech na vyšetřování,dokonce po podání žaloby mohou rozhodnout jestli jí soud vůbec přijme…atd.
      Ono to pak vypadá skutečně blbě když na onoho označeného člověka justice od začátku pohlíží jako na “sprostého podezřelého” a využije proti němu veškeré možné právní prostředky, včetně anonymních udání, atd..a potom ho “prostě propustí”-jak mají jiní lidé (a zejména novináři) z toho poznat, jestli to bylo proto že je nevinnej nebo jestli měl dobrýho advokáta?