Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Zákulisí korupce: Kauza falešného whistleblowera

 -   - 

Milan Chovanec Autor: Facebook Milan Chovanec

Příběh podnikatele Lukáše Čadka hýbal v létě 2015 domácí politikou. Sešlo se kvůli němu předsednictvo Bezpečnostní rady státu. Kvůli jeho obvinění, že byl vyzván, aby zaplatil tři miliony pro ČSSD a ministra vnitra Milana Chovance, létala ostrá vyjádření mezi členy vlády za ČSSD a hnutí ANO 2011. “Kauzu Čadek” analyzuje s odstupem reportér HlídacíPes.org Robert Malecký. Materiál vznikl v rámci projektu Informací proti korupci, na jehož realizaci se podílel i HlídacíPes.org.

Čadek byl nakonec sám obviněn z nepřímého úplatkářství. V této rovině příběh zatím konec nemá – státní zástupce neshledal podmínky umožňující vést zkrácené řízení (Čadek odmítl přiznat vinu) a vrátil věc policii. Je zde ale i rovina druhá – je možné na Lukáše Čadka pohlížet jako na whistleblowera? Otazník je na místě.


Informací proti korupci

Projekt, v rámci kterého uznávaní novináři na deseti konkrétních kauzách seznamují čtenáře se zákulisím své práce. Do projektu se zapojili Eliška Hradilková Bártová (HlídacíPes.org), Jana Neumannová (Reportéři ČT), Robert Břešťan (HlídacíPes.org), Jan Hrbáček (Euro), Radek Kedroň (ex Lidovky.cz), Lukáš Landa (Reportéři ČT),  Robert Malecký (HlídacíPes.org).


Redakce HlídacíPes.org získala svědectví ředitele Nadačního fondu proti korupci Petra Soukenky, který v rámci projektu na podporu whistleblowerů s Lukášem Čadkem spolupracoval. Je to svědectví, které nechává otázku minimálně otevřenou. Zároveň nabízí pohled na účinné metody, jak v prvotní fázi po oznámení korupce oznamovatele prověřovat a na co si při tom dát pozor.

Fakta. Co prošlo médii?

  • 12. srpna 2015

Server Neovlivní.cz informoval, že policie vyšetřuje korupční případ, v němž má jít o zakázku České pošty. Úplatek údajně žádal člen středočeské ČSSD Kamil Choc po podnikateli Lukáši Čadkovi, který vede s Českou poštou spor kvůli ukončené spolupráci. Choc údajně Čadkovi nabídl, že spor vyřeší výměnou za tři miliony korun, dva miliony měly údajně jít ČSSD, další přímo ministru vnitra Milanu Chovancovi.

V polovině června podal ministr Chovanec trestní oznámení. O samotném obchodním sporu Čadka s Českou poštou už dříve informovaly Hospodářské noviny, Lukáš Čadek byl 12. června také hostem interview na internetové televizi DVTV. Řekl, že Česká pošta je politická trafika, jsou v ní politické vlivy. Firmu 32 kvůli zmařenému obchodu s odměnami do spotřebitelské soutěže žaluje o 27 milionů korun.

  • 13. srpna 2015

Poprvé se v kauze objevuje Nadační fond proti korupci. Podal trestní oznámení kvůli podezření z úplatkářství při řešení sporu podnikatele Čadka s Českou poštou. Čadek v tuto chvíli z pohledu fondu vystupuje v roli oznamovatele korupce.

  • 16. srpna 2015

Ministr Chovanec požádal premiéra Bohuslava Sobotku o svolá- ní předsednictva Bezpečnostní rady státu. „Důvodem je ohrožení ekonomických zájmů státního podniku Česká pošta a rovněž s tím související pokus destabilizovat pomocí zpravodajsko-bezpečnostních prostředků situaci v resortu ministerstva vnitra,“ zdůvodnil Chovanec svou žádost. Předsednictvo BRS o případu jednalo 20. srpna.

  • 27. srpna 2015

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zahájil zkrácené přípravné řízení proti Chocovi a Čadkovi, podezírá je z nepřímého úplatkářství. Angažmá ÚOOZ v případu je nestandardní, což uznává i policejní prezidium, upozornil 28. srpna HlídacíPes.org. „Co se týká použití zkráceného přípravného řízení v kauze úplatků, šlo o ojedinělý, avšak zcela legitimní prostředek,“ dodala Macalíková. Podle ní je logické, že když už ÚOOZ kauzu načal, též ji dokončil.

  • V polovině září 2015

začalo být zřejmé, že plán na rychlé odsouzení ve zkráceném řízení se státnímu zástupci hroutí. Nedošlo ke sjednání dohody 33 o vině a trestu, což je jedna z podmínek, se kterou je třeba předstoupit před soud. Případ byl vrácen policii k řádnému vyšetřování a dosud není skončen. „Věc byla rozhodnutím soudu vrácena do přípravného řízení, neboť nebyly shledány podmínky pro vedení zkráceného řízení, a proto bylo policejnímu orgánu nařízeno konat vyšetřování (viz § 314c odst. 6 trestního řádu), uvedl po dalších téměř pěti měsících dozorující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Zdeněk Matula.

(časová osa byla zpracována s využitím informací ČTK)

Pohledem protikorupčního fondu

Exředitel NFPK Petr Soukenka se ve svém vyprávění vrací na přelom července a srpna, kdy jeho kolega z fondu zhlédl na internetu Čadkovo vystoupení v DVTV. „Vzhledem k tomu, že se pan Čadek vyjadřoval ke státnímu podniku Česká pošta, rozhodl se, že ho bude kontaktovat. Důvodem byl fakt, že Česká pošta je velmi významný státní podnik s vysokým objemem veřejných zakázek a je v dlouhodobém zájmu NFPK.“

Nejprve se s Lukášem Čadkem sešel Soukenkův kolega, Čadek mu popsal svůj příběh včetně dění kolem údajné korupční nabídky. Dne 6. srpna se pak s podnikatelem sešel i Petr Soukenka a požádal ho kromě zopakování příběhu také o to, aby svá tvrzení doložil důkazy. „Po této schůzce také proběhlo interní posouzení, zda vůbec můžeme panu Čadkovi pomoci, resp. zda můžeme tento případ dále zpracovávat,“ říká Soukenka.

V prvotní fázi se posuzuje soulad se zakládající listinou a statutem fondu. Čadek požadované informace předával postupně. Po několika dnech ovšem zástupci NFPK došli k závěru, že skutečně existuje důvodné podezření ze spáchání několika trestných činů, a rozhodli se neprodleně podat trestní oznámení.

K tomu došlo 13. srpna. Stále se ale souběžně probíhalo vyhodnocování jednání a postojů podnikatele Čadka. „Nutno dodat, že vše probíhalo ve velmi dynamickém tempu. Moje první schůzka s panem Čadkem proběhla dne 6. srpna, první informace o možném korupčním jednání se objevila v médiích 12. srpna a téměř okamžitě pan Čadek začal vystupovat v médiích.“

V této fázi vyprávění je zřejmé, že lidem z protikorupčního fondu se Čadkovo vystupování v médiích příliš nezamlouvalo. A také již v této chvíli měli určité podezření na nesrovnalosti. „Vzhledem k časové tísni a s vědomím toho, že existují určité nejasnosti, jsme se rozhodli panu Čadkovi pomoci tím, že jsme mu poskytli možnost konzultací a také nadační příspěvek ve výši 40 tisíc korun. Nadační příspěvek byl účelově vázán výhradně na úhradu právních služeb, které byly spojeny s jeho právním zastoupením, neboť byl zadržen policií a následně sám obviněn. Také jsme mu zajistili právníka. Samozřejmě jsme již na začátku celé kauzy poučili pana Čadka, že on sám se mohl dopustit nezákonného jednání (např. neoznámením trestného činu), a že by se měl zdržet mediálních výstupů, neboť by se mohl vystavit trestnímu stíhání (např. křivé obvinění) nebo civilní žalobě (např. zásah do osobnostních práv),“ vysvětluje Soukenka.

Úkryt v Bibione

Jak už bylo řečeno, příběh má dvě roviny – trestněprávní, jejíž posouzení teď bude na orgánech činných v trestním řízení a soudu, a samotné jednání Lukáše Čadka. „Kauza možných korupčních trestných činů pro nás skončila podáním trestního oznámení, resp. zahájením úkonů trestního řízení ze strany policie, a další naše aktivity tímto směrem by mohly mít negativní dopad na průběh vyšetřování,“ říká Soukenka.

Zároveň ale přiznává, že se pohled na jednání a osobu podnikatele Čadka průběžně měnil v závislosti na informacích, které se pracovníkům fondu podařilo k jeho osobě získat. A to jak z otevřených zdrojů – zde Soukenka uvádí například Centrální evidenci exekucí, tak z rozhovorů s lidmi, kteří pana Čadka znají, nebo přímo od něho. Za některé věci si mohl Čadek sám.

Například vznesl požadavek na zajištění bezpečného úkrytu v zahraničí, neboť se bojí o svůj život – což byl požadavek, který NFPK shledal jako legitimní. „Sám si prý předběžně vybral Bibione! Takový požadavek jsem považoval mírně řečeno za nestandardní,“ říká Soukenka. Problematické bylo i Čadkovo vyjadřování v médiích.

„Přislíbil, že se zdrží vyjadřování pro média, ve vlastním zájmu, ale i v zájmu vyšetřování. Tento slib ale téměř okamžitě porušil,“ říká ředitel fondu s tím, že jednání Lukáše Čadka bylo nebo je velmi silně ovlivněno jeho nepříznivou životní situací, vysokými dluhy a pravděpodobně i rezignací na jakékoliv systémové kroky, které by situaci zvrátily. Závěr fondu zněl: Míra jeho důvěryhodnosti a spolehlivosti se v průběhu vzájemné komunikace významně snížila.

Jak poznat pravdu?

Těžko. Fond disponuje lidmi a metodikou, která je propracovaná a při dodržení stanovených standardů má vysokou šanci odhalit nesrovnalosti při prověřování oznamovatele. To je možná nejdůležitější poznatek z kauzy údajné korupce kolem České pošty.

Petr Soukenka ostatně říká, že na ověřování a prověřování informací se desítky let nic nemění. Důležité je podle něho hned v počátku získat co nejvíce informací, a to jak z veřejně dostupných zdrojů, tak od fyzických osob a samozřejmě od samotného nositele prvotní informace. Pak tyto informace pečlivě analyzovat a odvodit z nich správné závěry.

Konkrétnější být nechce – i kvůli zachování know-how protikorupčního fondu. „Na tomto místě není prostor popisovat metodiku vyhodnocování a ověřování informací, ani metodiku vyhodnocování důvěryhodnosti fyzických osob – zdrojů informací,“ říká s tím, že se hodnotí jak zdroj, tak samotná informace.
Dodává ale několik axiomů, nad kterými je třeba se vždy v takových případech zamyslet.

  • 1 Absolutně pravdivý příběh neexistuje, vždy musíme počítat s určitou mírou nepřesnosti nebo neurčitosti.
  • 2 Každý člověk lže a každý člověk udělal v životě něco, co nechce, aby se vědělo.
  • 3 Motivace zdroje je důležitá, nikoliv však zásadní.
  • 4 Úzká specializace automaticky neznamená, že člověk nemůže v dané oblasti „naletět“.
  • 5 Vstřícný, přátelský a „otevřený“ postoj zdroje vyvolává nutně tendenci nekriticky zdroj hodnotit.
  • 6 Nikdy není nic tak, jak to na první pohled vypadá.
  • 7 Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Robert Malecký

Autor je reportérem HlídacíPes.org

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

(1) komentář
  1. petrph napsal - dne 10.8.2016

    Možná i tento případ ukazuje jak je u nás špatně pochopen a špatně používán pojem whistleblower. Protože ten se na Západě primárně používá pro osobu která předává informace z korporativních, neveřejných subjektů. Které se sice mohou dopustit v širokém liberálním (nekontrolovaném) prostředí trestného (nebo jinak společensky nebezpečného jednání, ale přitom mají i po oznámení právo tuto svou protiprávní činnost popírat tajit, a bránit se právními prostředky proti vyšetřování i sankcím .Proto je zde whistleblower tak nutný, protože jeho výpověd (neb jím dodané informace) jsou často jediný, právně uznatelný důkaz který stát (justice) může proti té korporaci mít.
    Ale nemá mít už takový význam v případě odhalování protiprávního jednání ve státních institucích a státních podnicích. Protože tyto mají být už z principu demokracie naprosto transparentní, otevřené a jednající v zájmu veřejnosti. Tudíž i když dojde jednáním některých jejich činitelů k protiprávnímu jednání, je potom primární povinností této veřejné instituce – a na politickou zodpovědnost politiků v jejich čele (statutárním orgánu, nadřízeném orgánu, atd) aby sama provedla vlastní kontrolní šetření, sama (dobrovolně) poskytla policii potřebné důkazy, dokumenty i informace o různých nekorektních vazbách atd. A samozřejmě, hned v první řadě eliminovala ty protiprávně jednající činitele i ty kteří je třeba kryjí..
    Tudíž, prosím nemylme se, tyto naše zárodeční a vleklé pokusy s policejním využití whistleblowerů proti podezřelým ve státní správě (i státních podnicích) vůbec nemusí brát Západ jako boj s korupcí ve státní správě. Ale naopak jako důkaz o zcela korupčním, protekčním prostředí státního aparátu, který nemá sebemenší zájem o změnu