Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Jezy bez vody: Dotovaný byznys vítězí nad krajinou, rybami i vodáky

 - 

6203340244_1156c6b52c_zKanoe” Autor: Lourenço Tomás

Zákon nařizuje udržet nepřerušovaný tok vody krajinou. Zejména menší vodní elektrárny ji ale zadržují, aby mohly vyrábět státem dotovanou energii, píše analytik Petr Havel.

Přestože se o nutnosti zvýšit péči o zdroje vody a stabilizovat vodní toky v krajině začalo po loňském jarním suchu více mluvit, reálné činy politiků ani úředníků tomu zatím neodpovídají. Jedním z důkazů je například přetrvávající postoj vodoprávních úřadů k dodržování zákonů, jejichž smyslem je udržet nepřerušovaný tok vody krajinou v místech, kde jsou na vodních tocích postavené jezy.

Ve výsledku tak na celém území přibývá takzvaných suchých jezů, přes které voda buď vůbec neteče, případně přes ně teče tak málo, že to nestačí k životu pod jezy žijících vodních živočichů a rostlin. Suché jezy navíc komplikují život vodákům, kteří musí svá plavidla na mnoha místech přenášet dlouhé úseky, někdy i několik set metrů.

Zákon pamatuje na minimální průtok

To vše ve většině případů proto, aby majitelé a provozovatelé malých vodních elektráren mohli vyrábět státem dotovanou energii z vodních zdrojů – na úkor krajiny, biodiverzity a rekreační turistiky. A bez ohledu na skutečnost, že je porušován zákon.

Konkrétně jde o nedodržování takzvaného minimálního zůstatkového průtoku, který má být stanoven na všech jezech a jehož cílem je podle paragrafu 31 vodního zákona „ průtok povrchových vod, který ještě umožňuje obecné nakládání s povrchovými vodami a ekologické funkce vodního toku“.

Kromě výše uvedeného je přirozený a nepřerušovaný průtok vody krajinou zejména v případě malých a středních řek mimo jiné také nezanedbatelnou prevencí proti povodním a zároveň vůči rizikům sucha.

Vodáci se brání

I když jde tak primárně o problém ochrany přírody, ochránci přírody se o nápravu stavu podle dostupných informací nezajímají. Hlavním hybatelem změny nežádoucího stavu jsou tak paradoxně vodáci, konkrétně Český svaz kanoistů a Vodácká škola záchrany.

Obě organizace také vytvořily webovou stránku, na které mapují a dokumentují reálný stav na tuzemských jezech a vyzývají (bohužel obvykle marně) kompetentní úředníky k nápravě.

Ti ale jdou v praxi zpravidla „na ruku“ majitelům a provozovatelům malých vodních elektráren, a na podněty vodáků buď neodpovídají vůbec, nebo tvrdí, že jezy nejsou určené ke splouvání, což ovšem není podle paragrafu 2 uvedeného vodního zákona pravda.

Existují sice i případy, kdy místně příslušné vodoprávní úřady pošlou na suchý jez kontrolu, stává se ale, že ji dopředu nahlásí. V době kontroly je ta sice vše v pořádku, pár minut po ní už ale přes jez zase neteče nic.

Stovky metrů suchého koryta

Samozřejmě ale nejde jen o vodáky – hlavním problémem přerušovaných vodních toků, v extrémních zdokumentovaných případech až v délce 300 metrů, je úhyn ryb a vodních živočichů a také zásadní zásah do krajiny a prostupnosti vodních toků.

Nad tím vším ale vítězí byznys producentů obnovitelných zdrojů energie (tedy energie z vody), který je navíc podpořen v současnosti platnými zákony. Do roku 2010 bylo například možné při opakovaném nedodržování minimálního zůstatkového průtoku odejmout licenci k provozování malých vodních elektráren, což však dnes už nejde.

Přístup úřadů k vodním tokům a turistice s vodou spojené je také v zásadním kontrastu s přístupem úřadů a politiků k dalším rekreačním aktivitám. Zatímco například pro cyklisty je budována jedna cyklostezka za druhou, pro vodáky jsou trasy naopak znehodnocovány, aniž by o tom kdokoliv jednal s dotčenými vodáckými organizacemi nebo firmami podnikajícími ve vodní turistice.

Pomůže inspekce životního prostředí?

Ročně se přitom u nás vydá na vodu tři čtvrtě milionu lidí a tento počet se každoročně zvyšuje. Roste ale i počet suchých jezů – server suché jezy jich v současné době eviduje 29, nejvíce v turisticky atraktivních regionech středních a západních Čech. A to je jen začátek, počet cíleně přerušených vodních toků v krajině je z pohledu evidence teprve na začátku. Nejen proto, že zemi, byť o něco později než loni, opět letos postihlo sucho.

Alespoň částečná možná náprava se ale rýsuje. Podněty vodáků se totiž začne zřejmě zabývat Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která má bdít nad dodržováním zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, a kontrola suchých jezů tak logicky spadá také do její působnosti.

O autorovi

Autorem článku je Petr Havel

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.