Marcy via Foter.com, Imagine peace and love creed or color differences Forget all hatred and rancor ..Between us Imagine the world without war Where the weapon used is love and colors !All together united in one heart ♥

Je dnes vůbec možné vyhrát válku? Koncepce válek čtvrté generace

Napsal/a -pes- 11. února 2017

Válka dnes již dávno není tím, čím bývala. Střet dvou uniformovaných armád na bitevním poli, ti, kterých zůstalo naživu víc, byli vítězové, případně se celý proces opakoval po určitou časovou jednotku většinou v maximální délce několika let. To je jen jedna z mnoha představ o tom, jak by regulérní neboli „skutečná“ válka měla vypadat. Bohužel realita není tak prostá a naše společnost čím dál víc čelí stylu válčení, který můžeme označit za neregulérní.

Nejde o nějaký výmysl moderní doby, partyzánské jednotky jsou tak staré jako válčení samo. Výše popsaný obraz války máme zafixovaný díky kulturním obrazům, které nám vštěpovala díla jako Vojna a mír nebo Tři mušketýři.

Odvaha, čest, výcvik byly hlavní kréda této představy války. Ač si všichni uvědomujeme, že taková vize patří do světa dávno zaniklého, a možná spíš nikdy neexistujícího, projektujeme její ozvěny i do současnosti. To, že na Ukrajině bojují neuniformovaní ozbrojenci záškodnickým stylem, neznamená, že to není válka.

Thomas X. Hammes rozpracoval v roce 2005 koncepci válek čtvrté generace poprvé načrtnutou několika americkými plukovníky již v roce 1989. Dnes se hodně mluví o asymetrických nebo hybridních válkách. Limity těchto koncepcí jsou v tom, že se soustředí pouze na použité prostředky, ale opomíjejí cíle aktérů, pro něž byla válka zahájena a kterých chtějí dosáhnout. Konflikt čtvrté generace (Fourth-generation warfare, zkr. 4GW) kombinuje analýzu cílů s prostředky, čímž podává celistvější náhled na válku, než aby jen podal výčet metod neregulérní (čti hybridní, asymetrické) války.

Jedna, dvě, tři generace válek

Obraz války z úvodu Thomas Hammes zařazuje do válek první až druhé generace. Jeho periodizace války stojí na přelomových změnách v politické, sociální, ekonomické a technické oblasti.

V první generaci s rozvojem střelného prachu proti sobě stálo vojsko organizované monarchou suverénního státu. Vyhrát válku nemuselo nutně znamenat pobít celou armádu, jelikož nepřítel byl abstraktní pojem státu reprezentovaný panovníkem.


Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s projektem Online encyklopedie migrace.

Autorkou je Tereza Soušková, studentka politologie a rusistiky na FF UK.


S příchodem demokratizace a nacionalismu Velké francouzské revoluce 1789 a hlavně v průběhu Napoleonských válek doznala armáda změny v tom, že vojákem se stal občan státu, který pozvedl zbraň proti občanovi jiného státu. Nepřítel tudíž byl nejen stát, ale i každý jednotlivý člověk identifikující se národnostně se svým státem.

Válku třetí generace svět zažil ve Druhé světové válce. Bojový prostor se z pevniny a mořské hladiny přenesl i do vzduchu a pod moře. Celý svět měl k dispozici obrovské množství vojenské techniky vyprodukované díky industriální revoluci. Tanky, automatické zbraně, dělostřelectvo, radiové spojení.

Běžte se bít za stát

A propaganda. Neboli mediální obraz války, jak bylo záhodno, aby jej viděli občané. Díky němu se dařilo mobilizovat do té doby poklidně žijící masy obyvatel, aby opustily svůj dosavadní život a šly do nejistoty se zbraní v ruce hájit abstraktní pojmy stát, národní hrdost, svou zemi.

První až třetí generace války se bojovala plus mínus v rámci regulérních vojenských střetů, tedy řekněme za určitých pravidel. Válku proti sobě vedly státy, existoval prostor bitevního pole, kde probíhaly boje a civilní prostor, kde obyvatelstvo žilo dál svůj život bez bezprostředního ohrožení vojenskými operacemi. V týlu působily polní nemocnice, ranění se po bitvě nedobíjeli a na nemocnice se neútočilo. Stejně tak bylo zakázáno rabování a rozlišovalo se zabití v průběhu vojenské akce a vražda.

Toto se samozřejmě nedodržovalo vždy a absolutně, docházelo k bombardování civilních cílů, avšak všichni si uvědomovali, že se to vymyká pravidlům, jinak řečeno, že to ani ve válečných podmínkách a stavu nepřátelství není normální.

Válečná inovace

Válka čtvrté generace znamená popření všeho, o čem doposud byla řeč. Thomas Hammes svůj článek původně psal, aby ukázal rozdíl mezi tím, na který typ konfliktu je USA připraveno: krátké úderné války mimo půdu USA s nasazením velkého množství sil a s co největší technickou převahou plus nejmodernější technologickou výbavou. Strategie, výcvik a soft skills vojáků nad jejich množstvím.

Metoda takto vedeného konfliktu, v podstatě garantující USA vítězství, vznikla po konci studené války, avšak směřování logiky válečných konfliktů se ubíralo jinudy.

Zhruba před 60 lety se začal bořit mýtus o tom, že pouze stát má legální monopol na použití násilí. Začali se objevovat nestátní aktéři, kteří budovali vlastní armády na úrovni těch státních. Konflikt čtvrté generace je většinou střet nestáního aktéra proti lépe vyzbrojenému, disciplinovanějšímu nepříteli, kterého regulérními prostředky není schopen porazit.

I ve 4GW teče krev

Partyzánský způsob boje je jen jeden z mnoha prostředků, jichž takový aktér využívá. Obecně jde o vyhýbání se přímé konfrontaci a místo toho využívání všech dostupných politických, ekonomických, sociálních, vojenských sítí, kontaktů a zdrojů proto, aby se autority dané země, které mají pravomoc o tom rozhodnout, přesvědčily, že cíl, kterého chtějí dosáhnout (např. snaha Francie udržet si koloniální nadvládu nad Alžírskem) je buď nedosažitelný, nebo příliš nákladný.


Psali jsme:

Vše, co jste potřebovali vědět o uprchlících. Studenti spustili Encyklopedii migrace

Filosof Jan Sokol o migraci: Různé kultury vedle sebe jsou vždycky komplikace. Musí spolu komunikovat


Strana, která vede 4GW, si uvědomuje, že svého protivníka nikdy nemůže porazit konvenčními zbraněmi, ale může jej přesvědčit, že tento boj bude jejich „Vietnamem“ (mimochodem Vietnamská válka byla jedním z prvních konfliktů čtvrté generace). Jde o kombinaci guerilly, občanské neposlušnosti, dezinformační kampaně cílící na protivníkovu politickou vůli, vytváření mediálního obrazu nepřítele jakožto násilníka mučícího ženy a děti, různé druhy záškodnických akcí až po teroristické činy s cílem nabourávání morálky nepřítele a oslabení jeho politické vůle ve válce pokračovat.

Neznamená to, že v 4GW neteče krev. Jednou ze složek jsou i ozbrojené střety konvenčního rázu, například když Rusko prostřednictvím nestátního aktéra doněckých a luhanských separatistů vede ozbrojené střety s ukrajinskou armádou a nasazuje vlastní ozbrojence. Ovšem bez uniforem, což je ona neregulérní síla, a ne voják.

Když tanky stojí v garáži

Cílem takto vedeného konfliktu je donutit nepřátelský stát, aby vůbec nezačínal vojenské operace, nebo aby je skončil. Prostředky spadají do všech sfér lidské činnosti.

Velmi efektivní je získat na svou stranu mezinárodní organizace. Například přesvědčit OSN a díky jejím informačním kanálům pak celý svět, že práva ruskojazyčné menšiny v donbaské a luhanské oblasti na Ukrajině jsou porušována. Ukázat, že Ukrajina není civilizovaná země, že její vojáci páchají zvěrstva na civilistech, ukřižovávají malé chlapce atd.


Čtěte také:

Uznání ruské anexe Krymu? Velmi nebezpečný nápad i pro USA

Odsudek ruské anexe Krymu je důležitější než francouzský export sýrů a válečných lodí


Informační kampaň cílí na světovou veřejnost, která má vyvíjet nátlak na své vlády, aby přejaly určitou optiku situace a podle toho jednaly. Mediální obraz má také vliv na představu o bezpečnosti země, jelikož bezpečnostní situace v zemi má přímý vliv na poskytování mezinárodních půjček a na pohyb na burzovním trhu. Pak pouhá hrozba teroristického činu způsobuje větší ochotu centrální vlády zasednout k jednacímu stolu.

Konflikty takovéhoto typu jsou dlouhé, vleklé – spíš než s měsíci a roky je potřeba počítat s desetiletími. Často dochází i k zamrznutí konfliktu v jakémsi statusovém vakuu, kdy se občas rozhoří střet, strany se rychle sejdou jednání, které se postupně zase rozpustí. Můžeme to vidět na příkladu separatistického kvazistátu Podněstří, taktéž pod patronací Ruska.

Uprchlíci, migranti a kolotoč násilí

Ve válkách čtvrté generace je většina obětí civilistů. Stírá se rozdíl mezi bojištěm a neválečnou zónou. Surové praktiky teroru můžeme vidět v akcích Islámského státu po dobytí měst.

4GW vyhání z domovů neskutečné množství lidí, kteří nechtějí žít desetiletí uprostřed bitevního pole, kudy se čas od času přežene armáda. Nechtějí posílat děti do škol, kde na jaře bomba strhne jednu stěnu učebny a na podzim jsou na školním hřišti nakladeny nášlapné miny proti postupu fronty.

Válku, která je vedená záškodnickým způsobem, není možné porazit konvenčními zbraněmi. Přesvědčily se o tom USA ve Vietnamu, Francie při koloniálních válkách o nezávislost nebo Izraelci a Palestinci. Pokud by ale státy přistoupily na stejnou taktiku, svět by se dostal do víru vystupňovaného násilí až k absolutnu, který by měl jediný možný konec: zmáčknutí červeného tlačítka.

O to víc je v dnešní době potřeba rozlišovat regulérní a neregulérní způsob boje a být si vědomi toho, že válka se nevede jen na bitevním poli, ale již pronikla i do našich domovů. A ačkoliv nám tu na hlavu neprší bomby, bylo by bláhové před ní zavírat oči.

Tereza Soušková,
studentka politologie a rusistiky na FF UK, spolupracuje s Online encyklopedií migrace

16 komentářů

  1. petrph napsal:

    Gratuluji, je to perfektně popsáno. I když – ale vyplývá to dále z článku to “ rozpoznání této 4.generace války “ v roce 2005 resp 1989.
    bylo poněkud pozdní.
    Když (a je to správně zmíněno) tyhle konflikty probíhaly již v půlstoletí předtím. Nejen Vietnam, ale i Korea, lze připomenout i třeba sudetoněmecký freikorps u nás, krátce před Mnichovem 1938.
    Ostatně, už v roce 1960 Bergier ve své knize Jitro kouzelníků píše o stejném způsobu vedení válek : „Svědkové čínské revoluce, války v Indočíně, války v Alžírsku, specialisté na sovětský svět jsou všichni překvapeni, jak se moc ztrácí v tajemstvích mas, nemožností zvědět, „kdo je kdo“ a „kdo rozhoduje o čem“.
    Takže, nabízí se spíše otázka zda „náhlé překvapení“ Západu nad použití těchto metod války na Ukrajině před pár lety bylo způsobeno nevědomostí a nebo spíše alibistickou ignorancí západních elit. Stejně jako dnes podobně alibisticky ignorují nebezpečí ilegální migrace z oblastí islámu do Evropy..

  2. Josef napsal:

    Studentka politologie UK T.Souškové si zaspekulovala s válečnou hrůzou válek čtvrté generace.Náznaky této války byly znát v Evropě při rozpadu Jugoslávie .Některé projevy války čtvrté generace proběhly při Majdanu na Ukrajině. Rusko předvedlo obranný protiútok obsazením Krymu s okamžitě provedeným referendem/ Podk.Rus/.V Doněcku a Lugansku se z toho stal zamrzlý konlikt,který má střídavou intenzitu bojů.Je tedy zřejmé,že Evropa není imunní proti vypuknutí války této kategorie.Je nutné si položit otázku,které evropské země jsou konfliktem 4GW ohroženy.Jako nejvíce ohrožené země EU, se jeví velké státy EU a to Francie a Německo. VB provedením Brexitu předvídavě získala čas. Pro země V4,která vznikla nějakým zvláštním vnuknutím prez. Havlase rýsuje jako nutnost toto uskupení silně militarizovat,není jíné alternativy pro obyvatele těchto zemí a ostatní země EU.

    • petrph napsal:

      Jen bych tedy upozornil, že zrovna GB je tím ohrožena na prvním místě – a to díky Severnímu Irsku, kde ta 4GW válka probíhá prakticky nepřetržitě. A to se ještě teď ozývají Skoti, že oni vlastně s brexitem nesouhlasí. A už si vyzkoušeli za dob Železné lady, že se postavit umí. Když na jejich území v roce 1989 pokusila zavést daň z hlavy, tak místní oddíly APTUś prakticky paralyzovali místní státní správu..Jistě tehdy (ještě) beze zbraní, demonstracemi, blokováním zasahů policie, úředníků exekutorů, hromadným ignorováním příkazů státní a veřejné správy..
      Tož, šlo by to..

      Zatímco v Německu – tam mi to připadá, že Němci si sice někde potichu brblají – ale proti své Mutti Merkell zatám nikdo z nich nepůjde..

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    „Obecně jde o vyhýbání se přímé konfrontaci a místo toho využívání všech dostupných politických, ekonomických, sociálních,vojenských sítí, kontaktů a zdrojů proto, aby se autority dané země, které mají pravomoc o tom rozhodnout, přesvědčily, že cíl, kterého chtějí dosáhnout (např. snaha Francie udržet si koloniální nadvládu nad Alžírskem) je buď nedosažitelný, nebo příliš nákladný.“ Nahradíme-li to . co je v závorce – např. snaha Francie …, poněmčení českého národa, tak pak již Husité,Jednota bratská, či Obrozenci (jak popsal Alois Jirásek) provozovali masivně 4GW, jen nevěděli, že se tomu tak říká. Je to celé příliš spekulativní a navíc zbytečně protirusky zaměřené. Kdyby studentka v praksi neupotřebitelných věd (sociologie a rusistika) napsala, že se Rusko pokouší rozbít Ukrajinu podporou ruskojazyčných menšin, tak by se nemusela pouštět do takových spekulací.

  4. ČERT napsal:

    Tvrzení, obsažená ve článku, mi přijdou tak zjednodušující a abstraktní, že by na ně bylo možno odpovědět asi ještě jednodušší formulací: „Při pohledu na dějiny válčení, samozřejmě s ohledem na to, co je známo víceméně jako fakta, tedy nikoliv na nějaké vize světa „spíš nikdy neexistujícího“, od starověku až po současnost, můžeme říci, že válčení bylo vždycky, podle okolností, různé“ – byť nutno uznat, že i to autorka, zmínkou o „partyzánských jednotkách“, připouští. Ale třeba jen tvrzení (nebo jen tvrzení o představě?), že vítězové byli jednoduše prostě ti, „kterých na bitevním poli zůstalo naživu víc“… To by jistě bylo na seriózní průzkum těch a těch konkrétních historických událostí. – – – Dodatky k těm „generacím válek“, podle T. Hammese… „V první generaci s rozvojem střelného prachu…“ Tak dodal bych, že klasické střelné zbraně (tj. neberu v potaz luky či kuše vystřelující šípy, praky atd.) jsou přece jen relativně (!) mladým vynálezem – a víme tedy, že např. římští legionáři nebo středověcí evropští křižáci, kteří od konce 11. do 13.století bojovali na Blízkém východě, válčili i bez nich. I když Číňané využívali střelný prach k válečným účelům patrně ještě před Evropany, v evropských dějinách se klasické střelné zbraně objevily nejspíše ve 14.století, v souvislosti s tzv. stoletou válkou mezi Anglií a Francií (za jednu z prvních bitev, kde došlo k jejich nasazení, se někdy uvádí bitva u Kresčaku 1346, pro nás zajímavá tím, že v ní padl náš král Jan Lucemburský). Více rozhodujícím faktorem v evropském válečnictví se pak střelné zbraně, včetně či prvořadě artilerie, staly až zhruba tak v průběhu 15.století (u nás to svým způsobem předvedly již husitské války). – – – Ke druhé světové válce a třetí generaci… „Bojový prostor se z pevniny a mořské hladiny přenesl i do vzduchu a pod moře.“ Tohle a zčásti i další k tomu uvedené bychom mohli směle říci už o první světové válce; byť ta druhá samozřejmě neobyčejně zvýšila úlohu letecké úderné síly, tak jako využila zase nových či zmodernizovanějších forem starších technických vynálezů (příp. přispěla k jejich rozvoji). Ale budiž… V článku není popřeno, že by už první světová válka nenáležela ke třetí generaci. – – – Celé tohle „škatulkování“ je ale takové diskutabilní. To, že „pouze stát má legální monopol na použití násilí“, tenhle „mýtus se začal bořit“ teprve „zhruba před 60 lety“? Dalo by se o tom dlouze diskutovat. Nebo když se mluví o zhoubném dopadu nových 4GW na civilní obyvatelstvo… Jen bych např. podotkl, z evropských dějin, že třeba třicetileté válce v 17.století se připisuje zhoubnější dopad na civilní, neválčící populaci než zase válkám, které mezi evropskými státy proběhly v pozdějším období, v 18. a 19.století. – – – Tím vším nechci popřít, že ta teze o 4GW do sebe něco má. Jak zmíněno, 4GW není válkou mezi dvěma rovnocennými protivníky. Totiž celkově, už třeba jen vynález jaderných zbraní způsobil, že po r. 1945 byly prakticky vyloučeny válečné konflikty mezi nejsilnějšími velmocemi, které dost charakterizovaly světové dějiny celá staletí předtím. 4GW nejsou většinou ani mezistátními konflikty – a to i když za jednu z prvních takových je označena vietnamská válka, konflikt USA nejen s Vietkongem, ale vlastně i s komunistickým Severním Vietnamem. Jistě, ta komunistická VDR byla proti potenciálu USA hodně slabý soupeř; ale sotva bychom asi zase za 4GW označili konflikt, který ještě o pár let později vypukl mezi Irákem a Íránem (irácko-íránská válka 1980-88) a který je charakterem svých vojenských operací často přirovnáván k první světové válce. Prostě je to o okolnostech – a tak to v dějinách bylo vždycky. Mohli bychom možná říci, že 4GW vedli Titovi jugoslávští partyzáni za druhé světové války, Španělé už proti napoleonské okupaci cca v l. 1808-13, atd. atd.

    • petrph napsal:

      Jasně – naprosto čistá kategorizace je nemožná. Jak i z úvodu článku vyplývá, nejde ani čistě o technické vojenské prostředky, ani o nějaký konkrétní způsob vedení boje,ale něco jiného a méně precizního. Kdybych se to pokusil zformulovat velmi zjednodušeně, tak jde vlastně o občanskou válku s podporou ze zahraničí. To pokrývá většinu těchto konfliktů – zvláště pak i tu prohranou ve Vietnamu, kde se Vietkongu dostávalo rozsáhlé podpory z Ruska, i Číny. Takže proti USA to byl poměrně silný soupeř. Podobně jako musely USA ukončit svou vojenskou pomoci v Koreji, v padesátých letech, kdy čínské jednotky „prostě“ překročily hranici a působily jim těžké ztráty.
      V případě partyzánů za 2.světové války-je nutno vidět, že oni sami vlastně žádnou válku nevedli, jejich skrytě přepadové akce působily malé lokální škody,a mohly (někdy) vyvolat problémy v logistice dopravy zdrojů na frontu armád, kde probíhaly ty rozhodující boje.
      Nicméně, pokud chceme vidět tu hlavní válku 4GW dneška musíme se podívat hlavně do Sýrie..A otevřeně se ptát, kdo za tím stojí, jaký je jeho skutečný plán a jak bude pokračovat. Možná že proti tomu i nějaký Krym a Doněck hadr..

      • ČERT napsal:

        Když tedy 4GW by šlo zjednodušeně charakterizovat jako občanskou válku s podporou ze zahraničí, a uvádíte jako takovou i tu vietnamskou… Ve 20.století, a časově ještě před korejskou válkou, byla takovým úplně typickým příkladem španělská občanská válka l. 1936-39, ve které nacionalisty, frankisty podpořily hlavně Itálie a Německo, kdežto levicové republikány hlavně SSSR (do čehož lze započítat i ty komunistické interbrigadisty). Ale od začátku do konce válka zůstala hlavně ryze španělskou záležitostí. Mussolini, Hitler, Stalin a další, kteří se do toho nějak trochu více zapojili (připomeňme Portugalsko na straně frankistů, Mexiko na straně republikánů), se do toho jen „přimíchali“ a zase se stáhli – ale jejich role ve Španělsku nikdy nedosáhla takového rozhodujícího významu jako role USA ve Vietnamu (pravda, na co se také jihovietnamská armáda, jejich tamní spojenec, zmohla?). To, jak píšete, že Vietkong (a Severní Vietnam- VDR) podporoval komunistický blok, tak samozřejmě… – – – To ještě spíše než tu vietnamskou válku mi připomíná to Španělsko 1936-39, a tedy takovou tu úplně typickou občanskou válku podporovanou ze zahraničí, situace v některých afrických zemích ke sklonku studené války (např. Angola, kam se „zamíchali“ Kubánci, jako takové „prodloužené páky“ Moskvy, dále Jihoafričané atd.) – a ano, velice podobně bych to viděl i v té dnešní Sýrii, kterou uvádíte jako typickou 4GW dneška. To povstání v Doněcku, to už je zase asi jiná. Možná, že by celá věc už dávno skončila, mohla by se nějak urovnat, nebýt podpory Ruska povstalcům. – – – A pokud jde o ty partyzány za druhé světové války, tak jsem zcela konkrétně měl na mysli jugoslávské komunisty v čele s Titem, kteří během té velice komplikované situace v prostoru Jugoslávie l. 1941-45 přímo i kontrolovali, ovládali celé oblasti atd. Ono stačí připomenout i takové ty debaty, třeba už za komunistů, který stát v Evropě ke konci druhé světové války osvobodil SSSR a který USA- a tvrzení, že vlastně „Jugoslávci se osvobodili sami“. I když tu např. byla spolupráce s Rudou armádou při osvobození, převzetí Bělehradu, myslím, že tohle tvrzení v zásadě platí.

        • petrph napsal:

          Popřemýšlel jsem o té Jugoslávii a podíval jsem se do moudrých knih. Fakticky máte pravdu. Ale je to složitější, a vedlo by to k ještě složitější analýze způsobů vedení válek.
          Věc první, rozlišení kategorizace partyzánů a postalecké armády. Tito měl k dispozici až 800 000 můžů, plus určité množství těžší vojenské techniky. A s touto vojenskou silou skutečně ovládal poměrnou část Jugoslávie. Klasická role partyzánů je kvalitativně i kvantitativně trochu jinde.

          Ale, věc druhá, když se hlouběji podíváme na průběh války v Jugoslávii, tak zjistíme že po rychlé porážce v roce 1941 bylo její území rozděleno mezi státy Osy, plus vytvořeno několik nových umělých Osou kontrolovaných satelitů. (Už tehdy se politicky projevila národnostní hererogenita Jugoslávie).
          Tudíž, sice Tito mohl se svou povstaleckou armádou kontrolovat určité území Jugoslávie (které nebylo dostatečně chráněno bezpečnostními silami okupační správy). Ale osvobození a znovuobnovení Jugoslávie jako celistvého státu dosáhnout nemohl. K tomu skutečně mohlo dojít až po vojenské porážce nejen nacistického Německa, ale všech jeho fašistických spojenců v Evropě

      • ČERT napsal:

        Ještě dodávám, když nad tím tak přemýšlím, může se nabízet otázka, jestli právě spíše to povstání na východní Ukrajině není ještě typičtější 4GW než ta válka v Sýrii? Ale to bychom se asi točili v nekonečné diskusi.

        • petrph napsal:

          Válka na východní Ukrajině je jistě podobná 4GW válka jako ta v Sýrii. V tom se shodneme.´

    • Matěj Dvorský napsal:

      Uf, ještě že jste to sepsal a ušetřil mi práci. Při čtení mě napadlo asi 90% toho, co tu píšete. Za sebe ještě doplním poznámku k pasáži „První až třetí generace války se bojovala plus mínus v rámci regulérních vojenských střetů, tedy řekněme za určitých pravidel. Válku proti sobě vedly státy, existoval prostor bitevního pole, kde probíhaly boje a civilní prostor, kde obyvatelstvo žilo dál svůj život bez bezprostředního ohrožení vojenskými operacemi.“ Pokud autorka jako třetí generaci bere WWII (a spolu se shodneme, že tam patří i WWI), pak je tohle tvrzení úplně mimo. BTW když už je řeč o WWI, pak se jistě shodneme, že takové vyslání Lenina Němci do Ruska bylo jasným znakem 4GW. Autorka se v textu opravdu dopouští příšerného zjednodušování a škatulkování informací. Škoda, téma je to rozhodně zajímavé.

      • ČERT napsal:

        Dodal bych, že obecně podpora, „přiživování“ vnitřního rozkladu nepřítele (jasný znak 4GW?) není vůbec, ale vůbec nic nového v dějinách. Píšete o Němcích a Leninovi za WWI – ale Německo tohle za WWI praktikovalo zdaleka nejen vůči Rusku. Dokonce ještě než vstoupily do války USA (v dubnu 1917), což už Německo tak nějak předpokládalo kvůli své neomezené ponorkové válce, objevila se myšlenka zatáhnout do války proti USA neutrální Mexiko (kde tehdy probíhala revoluce a občanská válka), s tím, že se Mexiku vrátí území, o která přišlo ve válce s USA v polovině 19.století – tzv. Zimmermannova nóta. Stejně tak Němci za WWI podporovali např. protibritský odpor v Irsku. – – – A to, prosím, když tedy budeme klasifikovat WWI jako válku „třetí generace“, konkrétně Irsko je ukázkou toho, že tohle se dělo i za válek „první a druhé generace“. Protože určitý náznak podpory Irům projevovali už Španělé během své války s Anglií ke konci 16.století, stejně tak jako Francouzi během série válek s Velkou Británií, počínaje druhou polovinou 17.století a konče počátkem 19.století (napoleonskými válkami). – – – Z druhé strany, za projev 4GW během WWI bychom asi mohli označit i podporu Dohody našim, československým legiím nebo třeba arabskému povstání proti Osmanské říši (Turecku), spojenci Německa a Rakouska-Uherska. A zase, jak s těmi Turky, tak nakonec i s námi by se našlo mnoho příkladů třeba i ještě z mnohem starších dějin, naznačujících příznaky 4GW. Nakonec, nevešel by se to toho např. i fakt, že někteří naši pobělohorští exulanti sloužili za třicetileté války ve švédské armádě, tj. armádě jedné z mocností tehdy stojících proti rakouským Habsburkům? Za napoleonských válek využívaly zase mocnosti, bojující proti Francii, služeb emigrantů z revoluční Francie. A podobných, nebo ještě zcela jasnějších příkladů (třeba podpory vyloženě všelijakých povstání na území nepřítele) je v dějinách válek tzv. „první až třetí generace“ nepřeberně. – – – Ještě nakonec, zmínil bych, jak obrovskou velmoc představovalo v raném novověku (16. a ještě 17.století) habsburské Španělsko. Jeho moc se nakonec zhroutila v podstatě hlavně v důsledku všelijakých povstání v jeho obrovském impériu, „živeným“ zvenčí jeho nepřáteli. Mnoho historiků tahle někdejší pozice Španělska svádí k přirovnání ke globální pozici USA od druhé poloviny 20.století. Ale možná i tohle srovnání mohl mít na mysli levicový kubánský revolucionář argentinského původu „Che“ Guevara, když v důsledku pro USA vyčerpávající (např. i finančně) války ve Vietnamu prohlásil zhruba, v zájmu zhroucení či úpadku moci USA ve světě (a aniž by se sám stažení USA z Vietnamu dožil), „stačí dva, tři Vietnamy“…

  5. Němec napsal:

    USA a Rusko chtějí bojovat proti terorismu a přitom ho sami způsobují. Úžasná je věta o odvaze, čestnosti a výcviku jako o něčem co snad ani neexistovalo. Madam by se měla jet podívat na Ukrajinu kde jsou mladí Ukrajinci ochotni zemřít za svou vlast. Válka, která se vede záškodnictvím způsobem se naopak dá porazit konvenčními zbraněmi ale nedá se porazit víra. Také by si madam mněla uvědomit, že válka není regulérní boj jako sportovní utkání a vítězí zákeřnější, tedy i ten kdo zmáčkne červené tlačítko jako první.

    • petrph napsal:

      Jestli jsou Ukrajinci, jak píšete, ochotni zemřít za svou vlast. Tak jak se dá vysvětlit to co se stalo na Krymu? Krym přece Rusové neokupovali v boji. Tam stávající ukrajinské vojenské jednotky vůbec vojensky nezasahovaly ani proti těm „ruským vojákům na dovolené“, dokud tam byli neoficiálně jako součást místních povstaleckých oddílů, které tam destabilizovaly místní ukrajinskou veřejnou správu. Zůstávaly v kasárnách situaci ignorovaly a potom Krym opustily. Když přišly ruské jednotky, nikdo Krym nebránil. Já Rusy nechci nijak omlouvat -ale ptám se kde je ta ochota ukrajinských vojáků zemřít za vlast. Že by si snad mysleli že Krym není jejich vlast?

  6. Weber napsal:

    Je nesmyslné mudrovat o nějakých válkách, žádné větší konflikty nebudou, dnes všemu konání vévodí chytré mobily a stále se objevují nové aplikace na využití jejich předností. Pomocí chytrých mobilů a nechuti bojovat se jakýkoli nepřítel záhy po udělení rozkazů k útoku dozví kámoši v nepřátelských řadách co protivník zamýšlí i se selfie účastníků s výzbrojí. I kdyby se nějaké jednotky dostaly do pozic střetu, tak stačí mezi ně rozházet pokémony a než se s jejich sběrem vojáčci popasují, bude po vojně. Pak si zase udělají vzájemná selfíčka a rozejdou se domů do zábavních podniků a na rockové koncerty. Tak jakýpak války, jděte do háje se strašením.

  7. Demokrat napsal:

    Celý článok je jednostranne zameraný na pošpinenie Ruska. Autorka zabudla čo sa dialo v Líbyi, Iraku. Kedy bola Americká kultúra implantovaná do arabských krajín, čo spôsobilo nespočetne viac mŕtvych ako absolutistické vlády, ktoré v daných lokalitách udržiavali poriadok. Je mi na zvracanie že sa niekto môže zapredať americkej propagande. Americká demokracia je demokracia zbrojárskych monopolov, je to krvavá demokracia. Nech Amici zverejnia ako pošlapávajú práva Indiánov a ostatných menšín. To je pre americké media tabu. Amici potrebovali rozvrátiť pokoj v Európe a arabských štátoch. Naši Bruseláci za dobré peniaze potom zohrali pre plebs nádherné divadlo. I slepý vidí, ako sa amíci plazia k hraniciam s Ruskom. Podporujte ich v tom a potom budete vidieť čo dokážu Rusáci. Pose……me sa z toho potom my a krvaví zbrojari Americkej demokracie si budú čvachtať nohy na pláži a fajčiť Havanské cigary. Gratulujem pisateľke článku, je to hviezdne.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies