Je dnes vůbec možné vyhrát válku? Koncepce válek čtvrté generace

Napsal/a -pes- 11. února 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Válka dnes již dávno není tím, čím bývala. Střet dvou uniformovaných armád na bitevním poli, ti, kterých zůstalo naživu víc, byli vítězové, případně se celý proces opakoval po určitou časovou jednotku většinou v maximální délce několika let. To je jen jedna z mnoha představ o tom, jak by regulérní neboli „skutečná“ válka měla vypadat. Bohužel realita není tak prostá a naše společnost čím dál víc čelí stylu válčení, který můžeme označit za neregulérní.

Nejde o nějaký výmysl moderní doby, partyzánské jednotky jsou tak staré jako válčení samo. Výše popsaný obraz války máme zafixovaný díky kulturním obrazům, které nám vštěpovala díla jako Vojna a mír nebo Tři mušketýři.

Odvaha, čest, výcvik byly hlavní kréda této představy války. Ač si všichni uvědomujeme, že taková vize patří do světa dávno zaniklého, a možná spíš nikdy neexistujícího, projektujeme její ozvěny i do současnosti. To, že na Ukrajině bojují neuniformovaní ozbrojenci záškodnickým stylem, neznamená, že to není válka.

Thomas X. Hammes rozpracoval v roce 2005 koncepci válek čtvrté generace poprvé načrtnutou několika americkými plukovníky již v roce 1989. Dnes se hodně mluví o asymetrických nebo hybridních válkách. Limity těchto koncepcí jsou v tom, že se soustředí pouze na použité prostředky, ale opomíjejí cíle aktérů, pro něž byla válka zahájena a kterých chtějí dosáhnout. Konflikt čtvrté generace (Fourth-generation warfare, zkr. 4GW) kombinuje analýzu cílů s prostředky, čímž podává celistvější náhled na válku, než aby jen podal výčet metod neregulérní (čti hybridní, asymetrické) války.

Jedna, dvě, tři generace válek

Obraz války z úvodu Thomas Hammes zařazuje do válek první až druhé generace. Jeho periodizace války stojí na přelomových změnách v politické, sociální, ekonomické a technické oblasti.

V první generaci s rozvojem střelného prachu proti sobě stálo vojsko organizované monarchou suverénního státu. Vyhrát válku nemuselo nutně znamenat pobít celou armádu, jelikož nepřítel byl abstraktní pojem státu reprezentovaný panovníkem.


Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s projektem Online encyklopedie migrace.

Autorkou je Tereza Soušková, studentka politologie a rusistiky na FF UK.


S příchodem demokratizace a nacionalismu Velké francouzské revoluce 1789 a hlavně v průběhu Napoleonských válek doznala armáda změny v tom, že vojákem se stal občan státu, který pozvedl zbraň proti občanovi jiného státu. Nepřítel tudíž byl nejen stát, ale i každý jednotlivý člověk identifikující se národnostně se svým státem.

Válku třetí generace svět zažil ve Druhé světové válce. Bojový prostor se z pevniny a mořské hladiny přenesl i do vzduchu a pod moře. Celý svět měl k dispozici obrovské množství vojenské techniky vyprodukované díky industriální revoluci. Tanky, automatické zbraně, dělostřelectvo, radiové spojení.

Běžte se bít za stát

A propaganda. Neboli mediální obraz války, jak bylo záhodno, aby jej viděli občané. Díky němu se dařilo mobilizovat do té doby poklidně žijící masy obyvatel, aby opustily svůj dosavadní život a šly do nejistoty se zbraní v ruce hájit abstraktní pojmy stát, národní hrdost, svou zemi.

První až třetí generace války se bojovala plus mínus v rámci regulérních vojenských střetů, tedy řekněme za určitých pravidel. Válku proti sobě vedly státy, existoval prostor bitevního pole, kde probíhaly boje a civilní prostor, kde obyvatelstvo žilo dál svůj život bez bezprostředního ohrožení vojenskými operacemi. V týlu působily polní nemocnice, ranění se po bitvě nedobíjeli a na nemocnice se neútočilo. Stejně tak bylo zakázáno rabování a rozlišovalo se zabití v průběhu vojenské akce a vražda.

Toto se samozřejmě nedodržovalo vždy a absolutně, docházelo k bombardování civilních cílů, avšak všichni si uvědomovali, že se to vymyká pravidlům, jinak řečeno, že to ani ve válečných podmínkách a stavu nepřátelství není normální.

Válečná inovace

Válka čtvrté generace znamená popření všeho, o čem doposud byla řeč. Thomas Hammes svůj článek původně psal, aby ukázal rozdíl mezi tím, na který typ konfliktu je USA připraveno: krátké úderné války mimo půdu USA s nasazením velkého množství sil a s co největší technickou převahou plus nejmodernější technologickou výbavou. Strategie, výcvik a soft skills vojáků nad jejich množstvím.

Metoda takto vedeného konfliktu, v podstatě garantující USA vítězství, vznikla po konci studené války, avšak směřování logiky válečných konfliktů se ubíralo jinudy.

Zhruba před 60 lety se začal bořit mýtus o tom, že pouze stát má legální monopol na použití násilí. Začali se objevovat nestátní aktéři, kteří budovali vlastní armády na úrovni těch státních. Konflikt čtvrté generace je většinou střet nestáního aktéra proti lépe vyzbrojenému, disciplinovanějšímu nepříteli, kterého regulérními prostředky není schopen porazit.

I ve 4GW teče krev

Partyzánský způsob boje je jen jeden z mnoha prostředků, jichž takový aktér využívá. Obecně jde o vyhýbání se přímé konfrontaci a místo toho využívání všech dostupných politických, ekonomických, sociálních, vojenských sítí, kontaktů a zdrojů proto, aby se autority dané země, které mají pravomoc o tom rozhodnout, přesvědčily, že cíl, kterého chtějí dosáhnout (např. snaha Francie udržet si koloniální nadvládu nad Alžírskem) je buď nedosažitelný, nebo příliš nákladný.


Psali jsme:

Vše, co jste potřebovali vědět o uprchlících. Studenti spustili Encyklopedii migrace

Filosof Jan Sokol o migraci: Různé kultury vedle sebe jsou vždycky komplikace. Musí spolu komunikovat


Strana, která vede 4GW, si uvědomuje, že svého protivníka nikdy nemůže porazit konvenčními zbraněmi, ale může jej přesvědčit, že tento boj bude jejich „Vietnamem“ (mimochodem Vietnamská válka byla jedním z prvních konfliktů čtvrté generace). Jde o kombinaci guerilly, občanské neposlušnosti, dezinformační kampaně cílící na protivníkovu politickou vůli, vytváření mediálního obrazu nepřítele jakožto násilníka mučícího ženy a děti, různé druhy záškodnických akcí až po teroristické činy s cílem nabourávání morálky nepřítele a oslabení jeho politické vůle ve válce pokračovat.

Neznamená to, že v 4GW neteče krev. Jednou ze složek jsou i ozbrojené střety konvenčního rázu, například když Rusko prostřednictvím nestátního aktéra doněckých a luhanských separatistů vede ozbrojené střety s ukrajinskou armádou a nasazuje vlastní ozbrojence. Ovšem bez uniforem, což je ona neregulérní síla, a ne voják.

Když tanky stojí v garáži

Cílem takto vedeného konfliktu je donutit nepřátelský stát, aby vůbec nezačínal vojenské operace, nebo aby je skončil. Prostředky spadají do všech sfér lidské činnosti.

Velmi efektivní je získat na svou stranu mezinárodní organizace. Například přesvědčit OSN a díky jejím informačním kanálům pak celý svět, že práva ruskojazyčné menšiny v donbaské a luhanské oblasti na Ukrajině jsou porušována. Ukázat, že Ukrajina není civilizovaná země, že její vojáci páchají zvěrstva na civilistech, ukřižovávají malé chlapce atd.


Čtěte také:

Uznání ruské anexe Krymu? Velmi nebezpečný nápad i pro USA

Odsudek ruské anexe Krymu je důležitější než francouzský export sýrů a válečných lodí


Informační kampaň cílí na světovou veřejnost, která má vyvíjet nátlak na své vlády, aby přejaly určitou optiku situace a podle toho jednaly. Mediální obraz má také vliv na představu o bezpečnosti země, jelikož bezpečnostní situace v zemi má přímý vliv na poskytování mezinárodních půjček a na pohyb na burzovním trhu. Pak pouhá hrozba teroristického činu způsobuje větší ochotu centrální vlády zasednout k jednacímu stolu.

Konflikty takovéhoto typu jsou dlouhé, vleklé – spíš než s měsíci a roky je potřeba počítat s desetiletími. Často dochází i k zamrznutí konfliktu v jakémsi statusovém vakuu, kdy se občas rozhoří střet, strany se rychle sejdou jednání, které se postupně zase rozpustí. Můžeme to vidět na příkladu separatistického kvazistátu Podněstří, taktéž pod patronací Ruska.

Uprchlíci, migranti a kolotoč násilí

Ve válkách čtvrté generace je většina obětí civilistů. Stírá se rozdíl mezi bojištěm a neválečnou zónou. Surové praktiky teroru můžeme vidět v akcích Islámského státu po dobytí měst.

4GW vyhání z domovů neskutečné množství lidí, kteří nechtějí žít desetiletí uprostřed bitevního pole, kudy se čas od času přežene armáda. Nechtějí posílat děti do škol, kde na jaře bomba strhne jednu stěnu učebny a na podzim jsou na školním hřišti nakladeny nášlapné miny proti postupu fronty.

Válku, která je vedená záškodnickým způsobem, není možné porazit konvenčními zbraněmi. Přesvědčily se o tom USA ve Vietnamu, Francie při koloniálních válkách o nezávislost nebo Izraelci a Palestinci. Pokud by ale státy přistoupily na stejnou taktiku, svět by se dostal do víru vystupňovaného násilí až k absolutnu, který by měl jediný možný konec: zmáčknutí červeného tlačítka.

O to víc je v dnešní době potřeba rozlišovat regulérní a neregulérní způsob boje a být si vědomi toho, že válka se nevede jen na bitevním poli, ale již pronikla i do našich domovů. A ačkoliv nám tu na hlavu neprší bomby, bylo by bláhové před ní zavírat oči.

Tereza Soušková,
studentka politologie a rusistiky na FF UK, spolupracuje s Online encyklopedií migrace

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)