Jaroslav Šonka: Co to tropí ti Němci? Nejen s uprchlíky…

Napsal/a Jaroslav Šonka 7. září 2015
FacebookTwitterPocketE-mail

Současné dění v Německu, včetně vstřícného přístupu k uprchlíkům, má své základy v moderní německé historii, píše publicista Jaroslav Šonka.

Druhá světová válka a s ní spojené nacistické zločiny, genocida, nacionalistické vypětí, to vše zanechalo v německém povědomí patřičnou stopu.

Zločinci s pocitem nadlidství byli většinou, i když ne vždy, potrestáni, zbytek, alespoň tedy v poválečném západním Německu, začal s pomalou reflexí této násilné a tragické periody.

Východ versusu západ

Tohle západní Německo pak dostalo podněty k ústavní diskusi, k rozvoji ústavního pořádku, svobodných médií, a za těmito impulzy stáli především Američané.

Začala i politická perioda rozvoje a integrace. Během prvního rozvoje západoněmecké státnosti dostala vojska vítězné koalice za úkol, fraternizovat se s německou populací (1945 byla fraternizace někde i zakázaná).

Vojáci chodili v civilu do hospod, bavili se s Němci, Američané zvali své německé kamarády na baseball, Kanaďané učili Němce v britské okupačnní zóně hrát lední hokej. Dát si pivo s americkým vojákem černé pleti bylo brzy samozřejmostí.

Došlo tím také ke všeobecnému rozvoji komunikace v angličtině. V sovětské okupační zóně k takovému setkávání s domácí populací ovšem docházelo jen na rozkaz při nějakých výročích – a dodnes se východ země liší od západu.

Boom pracovní síly

Pak se západoněmecké hospodářství dostalo do boomu a bylo nutné doplnit pracovní sílu. Původní představa „Gastarbeiterů“, kteří se po letech vracejí domů, se ukázala jako nerealistická. Pojednou zde byli nejen dělníci, ale také rodiny.

Do škol přicházely italské, řecké, ale hlavně také turecké děti. Dnes jsou z nich zelináři, zubaři, výborní kabaretisté, ale i politické elity.

Státní ministryně při kancléřství Aydan Özoǧuz, zodpovědná za integraci, se narodila v roce 1967 v Hamburku, je sama muslimka a na své reprezentační fotografii dává na odiv své krásné dlouhé vlasy.

V této společnosti je prostě vidět, že se vidění světa nemění jen v „křesťanské“ Evropě.

Místopředseda hesenské vlády, „zelený“ Tarik al Wasir, je synem arabského otce a sudetoněmecké matky – vládne spolu s konzervativní CDU.

Odhaduje se, že ve dnešním Německu žije na tři milióny muslimů, země pohltila desetitisíce rusky mluvících židů, kteří prchali před ruským rasismem a antisemitismem, vedle sebe na trhu spatříme řecké a turecké zelináře a ve školách jsou děti všech těchto přistěhovalců.

Výlet do Osvětimi

Pokud jede školní třída na návštěvu Osvětimi, jedou samozřejmě všechny děti. Školství je v Německu organizované na úrovni spolkových zemí, ale existuje i Spolková centrála pro politické vzdělávání, která produkuje pedagogické a historické materiály pro výuku – zabývající se mimo jiné intenzivně soužitím.

Nedá se popírat, že zde existují i extrémistické okraje společnosti. Pokud ovšem budeme filozofovat o násilí a skupinách, které jsou jím motivovány, jsou to na jedné straně mladí muslimští fanatici, ale na druhé straně němečtí neonacisté.

Berlínská policie zná i případy, kdy se puberťáci obou skupin domluví na bitce. Někteří pak leží vedle sebe v nemocnici.

Před několika dny bylo předčasně odpískáno fotbalové utkání 3. třídy mezi židovským klubem Maccabi a jiným berlínským klubem s převážně muslimskými mladými hráči.

Vedení tohoto klubu, prozatímně vyloučeného ze soutěže kvůli antisemitským projevům, zachází se svými hráči přísně, chápe o co jde, a vystupuje v médiích velmi civilizovaně.

Argumenty, ne populismus

Podstatné je v zacházení s uprchlíky i chování politických elit. Sice někteří politici plavou na populistické vlně, ale řada z nich si uvědomuje, že se jejich elektorát sestává z velké části z občanů ze zmíněných migračních vln, což značně posouvá politickou debatu do pozice, kde jsou ohledy pestré.

Zatímco při nedávném setkání ministerských předsedů Visegrádu většina formulací směřovala domů, a zde beze snahy nějak pozitivně a lidsky ovlivnit vlastní veřejnost, v Německu je jasně viditelná politická pluralita – nikdo si nezíská většinu populismem a voličstvo chce být přesvědčeno argumenty.

A jen na okraj – V Německu narůstá pocit nutnosti vojenského konfliktu, který by zlikvidoval Islámský stát a ochránil normální lidi. Ať už křesťany či muslimy.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)