Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Jan Urban: Zbabělé násilí a terorismus v nás

 -   - 

16039997749_e541407fd0_zI am Charlie Hebdo.” Autor: Ben Ledbetter, Architect

V neděli na pařížském bulváru stáli mezi evropskými představiteli i český premiér a ministr zahraničí. Premiér Sobotka pronesl i pamětihodné odsouzení terorismu, které bylo státnické, tvrdé a závazné. Oběma našim politikům za to patří poděkování. Tolik, tolik by se chtělo věřit, že to nebyla zase jenom slova.

Že právě tato konkrétní tragédie v „cizí“ zemi se pro českou politiku může stát zlomovým okamžikem pochopení tíhy její zodpovědnosti – a neodvratnosti krizí. Je nejvyšší čas.

České instituce se v minulých patnácti letech naučily zvládat obrovské povodně. Naši vojáci jsou dnes už v zahraničních misích srovnatelní s kýmkoliv ze spojenců. Sám český stát a jeho politici ale dodnes připomínají narychlo postavený dům bez střechy, jehož obyvatelé vedle svých hlasitých sporů o ničem stále jenom usilovně předstírají, že je všechno v pořádku – protože už nikdy nebude pršet.

Zbraň proti terorismu – otevřenost

Pařížský incident v této chvíli nastavuje poloslepé české politice nové zrcadlo. Vždycky ho potřebovala, ale málokdy si s tím, co v něm viděla, věděla rady. A tak ho raději rozbíjela, a ve chvílích, kdy převzetí zodpovědnosti hrozilo rizikem, raději předstírala, že žádné zrcadlo a problémy neexistují.

V této pro ni tak neočekávané situaci stojí zády u zdi, neboť ztratila prostor pro mudrlanství, kterým doposud nahrazovala definování obsahu českého národního zájmu jako součásti vztahů středoevropského regionu a části evropské politiky.

Současný globální terorismus představuje pouze zbabělé politické násilí. Iracionální fanatismus pomsty za domnělá či skutečná příkoří a nespravedlnost, ospravedlňující cokoliv nezákonného a nemravného. Je nutné ho nekompromisně odsoudit a bránit mu na základě hodnot demokracie a nedotknutelnosti lidských a občanských práv. Není to snadné řešení.

Nepromyšlená a přehnaná reakce americké politiky na teroristické útoky z 11.září 2001 vedla na tamní domácí scéně ke zbytečnému omezení občanských práv a v zahraniční politice k drahým a neúspěšným válkám v Iráku a Afganistánu, s jejichž důsledky se celý demokratický svět bude potýkat ještě po mnoho let.

Jenom obtížně se dopracováváme k poznání, že nejlepší zbraní proti terorismu a fanatismu je více demokracie i otevřenosti – a ne jejich omezování. Že proti bigotnosti se nedá bojovat stejnou bigotností, ale otevřeností a tolerancí.

Zamlčovaný státní terorismus

V kontextu české politické a společenské debaty to ovšem bude důvěryhodné a pro historii platné, jenom když tyto principy použijeme i sami na sebe. Komunistický režim byl nesporně teroristický. Vyšetřovatelé StB a ti, kdo jim dávali příkazy a „politické“ krytí, byli skutečnými teroristy, kteří vraždili a ničili životy tisíců lidí. Nikdy nebyli potrestáni – a jako preferovaní státní zaměstnanci pobírali a dodnes pobírají nejvyšší penze.

Státní terorismus je omlouván, jako v případě Ruska, nebo zamlčován, jako ten náš. Poválečný československým státem organizovaný a tolerovaný teror proti německému civilnímu obyvatelstvu s tisíci nevinných obětí je ještě dnes považován za správný a nedotknutelný. I to byl stejný iracionální fanatismus pomsty za domnělá či skutečná příkoří a nespravedlnost, navždy ospravedlňující cokoliv nezákonného a nemravného. Fanatismus, který zničil především demokracii.

Česká politika se jistě může pokusit předstírat, že jde jenom o problémy někoho jiného, které se nás zas tak moc netýkají. Může utíkat k tradičnímu obecnému teoretizování o škodlivosti multikulturalismu či potřebě vystěhovat jinověrce z Evropy.

Poslední dva prezidenti se do toho ostatně už s chutí pustili. Podobná chorobná populistická žvanivost bez zodpovědnosti je jistě směšná a neevropská. Je dobré si připomenout, že je také jenom jinou, další tváří zbabělosti a fanatismu. A jenom ty mohou ohrozit demokracii.

O autorovi

Autorem článku je Jan Urban

Komentáře

(1) komentář
  1. Petr Polnický napsal - dne 14.1.2015

    Vážený pane Urbane,
    děkuji Vám za komentář, bohužel v mnoha lidech převažuje strach z neznámého. Snažím se rozlišovat lidi na slušné a neslušné. I to je často složitější. Chybí nám více informací ze světa, ale i o tom jak i u nás jsou lidé úspěšní v podnikání nebo pomoci druhým a podobně. Nevím zda většina lidí si jen chce užívat a bavit se. Je málo těch, kteří se zajímají o věci veřejné aktivně aspoň v místě svého bydliště……
    Pamatuji si Vás již z doby OF, protože jsem už tehdy měl podobné smýšlení.
    Pěkné dny přeje Petr Polnický, důchodce