Jan Urban: Deset otázek k arbitráži s Diag Human

Napsal/a Jan Urban 25. června 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Politici, schovávající se za jméno České republiky, prošustrovali ve dvacetiletém sporu se společností Diag Human zatím více než třináct miliard korun. Každý den, po který se Česká republika vzpírá verdiktu lucemburského soudu, stojí na úrocích jeden a čtvrt milionu korun navíc.

Poznámka redakce: Diag Human je letitá a zapeklitá kauza, která vyvolává řadu emocí. Táhne se déle než dvacet let a stále nekončí. Naopak se objevují nové informace, nové soudy a Diag Human vyvolal i novou mezinárodní arbitráž vůči České republice kvůli ochraně investic. 

Autor níže uvedeného komentáře, publicista Jan Urban, je v této věci ve střetu zájmů, kterým se však nijak netají. Několik let pracoval v právním týmu Diag Human a pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.

Redakce HlídacíPes.org tento názorový text vnímá i jako výzvu k polemice, otevřené odpovědi či jiné formě reakce od zástupců státu, tedy zástupců daňových poplatníků, z jejichž peněz by se – případná – mnohamiliardová náhrada škody vyplácela.


Pokračování komentáře Jana Urbana: 

Od rozsudku, který ukončil tento více než dvacetiletý spor, uplynou brzy dva měsíce, tedy zhruba dalších osmdesát milionů na zanedbaných úrocích. A to je přitom jenom začátek.

V příštích týdnech mohou stejně rozhodnout i soudy ve Spojených státech a dalších nejméně třech evropských zemích. Bude hůř. Třináct miliard doslova mizí před očima, ale v České republice nikdo ani nevzdechne. Jakoby to nebyl žádný problém. Nikdo nebude volán k zodpovědnosti.

Policie a státní zastupitelství budou dále předstírat slepotu. Nebude se svolávat žádná mimořádná schůze Sněmovny, aby poslanci v přímém televizním přenosu mohli zjevit svoje rozhořčení nad penězi, které nepřilepší důchodcům nebo zaměstnancům, nepůjdou do investic a nepřilepší školství nebo zdravotnictví.

Nikdo se neodváží navrhnout ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Zpravodajství a diskusní pořady veřejnoprávní televize a rozhlasu budou mlčet. Zbylé sdělovací prostředky si této „nepříjemnosti“ raději ani nevšimnou. Taková je česká „politika“ a veřejná diskuze.

Nikdo se nebude zajímat ani o to, že vláda riskuje a mlčí před veřejností i o další, tentokráte mezinárodní, arbitráži ve stejné věci. Přes tři měsíce od jejího formálního ohlášení nehnula ani prstem, takže těch z okna trestuhodně vyhozených miliard může nakonec být více než dvacet nebo třicet.

Zkušenost české politiky přece říká, že když se o prošustrovaných desítkách miliard nebude mluvit, tak nikomu nebudou ani chybět. Díra v rozpočtu se nějak schová. A na potřebách lidí přece nezáleží. To, co si voliči mají myslet, určují přece zase politici.

Je tu ostatně tolik zajímavějších věcí, které je dostanou na televizní obrazovku – rozdílení funkcí v ČSSD, kdo jí jaká kuřata, kouření před hospodami, strach z neexistujících uprchlíků, Brusel…

Nenajde se nikdo, kdo by občanům řekl: „Vlády ODS a ČSSD od roku 1992 udělaly v této věci opakovaně velké chyby. Někteří politici případ zneužili pro podivné a viditelně korupční pokusy, které orgány činné v trestním řízení nechtěly vidět a odmítaly vyšetřit. Nezkušení a zmanipulovaní novináři nedokázali veřejnosti objasnit pravdu. Naše chyby a zavinění, kterých litujeme, nás teď dostihly – a vy, vážení občané, vy to budete muset zaplatit.“

Znáte snad českého politika, který by něco takového uměl a mohl vyslovit?

A tak – ve snaze pomoci českým politikům a veřejnosti – je snad už jen možné položit několik návodných otázek. Takových, na kterých se bude lámat chleba a rozhodovat ve zmíněné a tichem obestřené mezinárodní arbitráži:

  1. O tom, že Česká republika způsobila škodu, kterou musí nahradit, bylo pravomocně rozhodnuto už v roce 1998, tedy před devatenácti lety. Ano, nebo ne?
  2. Vláda České republiky ve svém usnesení č. 1186 z 22. listopadu roku 2000 přijala Důvodovou zprávu ministerstva zdravotnictví s výsledky tří nezávislých právních posudků, které se shodly, že spor, ve kterém stát už nemá šanci na úspěch, je nutné co nejrychleji ukončit a omezit tak nárůst škody, kterou bude nutné zaplatit. Zpráva uvádí, že trh s krevní plazmou v ČR „umožňoval v souhrnu let 1992 až 1999 dosažení zisku 8 mld. Kč a firmou prokázané parametry by ji umožnily obsadit 70 % tohoto trhu, tj. dosáhnout zisku 5,6 mld. Kč bez úroků za dobu vedení sporu“. Dále pak: „DH tedy požaduje náhradu přibližně o polovinu nižší, než by mohla požadovat podle poznatků ministerstva zdravotnictví“. A odborníci přidali i varování: „Hrozí riziko, že při dalším pokračování sporu by ministerstvu zdravotnictví byla uložena povinnost předložit své statistiky a firma by právě jimi mohla odůvodnit zvýšení svého požadavku na náhradu škody. To by – vedle nárůstu úroků za další pokračování sporu – znamenalo další zvýšení rizika dopadu na státní rozpočet.“ Vláda České republiky tedy už v roce 2000 věděla, že spor je prohraný, a že Diag Human navíc vzhledem k nedostatku informací požaduje jako náhradu škody mnohem méně než mu náleží. Odpověď: Ano, nebo ne?
  3. Vlády přesto pokračovaly ve sporu dalších sedmnáct let, i když věděly, nebo měly vědět, že je prohraný? Ano, nebo ne?
  4. Staly se nakonec vládou zmíněné statistiky podkladem pro znalecké určení výše škody v arbitráži? Ano, nebo ne?
  5. Použila vláda ČR nebo její složky tajné služby a policii v soukromoprávním sporu k získání výhody v tomto sporu? Ano, nebo ne?
  6. Nechalo si Ministerstvo zdravotnictví České republiky „svými soudy“ najmenovat všechny tři rozhodce tzv. přezkumného senátu a upřelo právo jmenovat rozhodce druhé straně sporu? Ano, nebo ne?
  7. Zakázalo Vrchní státní zastupitelství v Praze policii zjistit skutečné vlastníky offshorových firem, které měly s podporou státem jmenovaných rozhodců získat ze sporu dvě miliardy korun? Ano, nebo ne?
  8. Předal bývalý ministr financí Eduard Janota protikorupční policii 62 stránek dokumentace, usvědčující ministerstvo zdravotnictví z nezákonné konspirace s těmito rozhodci? Ano, nebo ne?
  9. Obsahovala tato dokumentace i poznámky z jednání u premiéra ČR Jana Fischera, kde náměstek ministryně zdravotnictví referoval o tom, že zpravodajská služba BIS rozhodce „drží za kulky“? Ano, nebo ne?
  10. Uzavřelo ministerstvo zdravotnictví bez vědomí druhé strany sporu ještě před jeho skončením dohodu s rozhodci, že jim zaplatí každému deset milionů korun? Ano, nebo ne?

Známá fakta dosvědčují odpovědi „Ano“ ve všech deseti případech. Tak jaké asi šance bude mít Česká republika v nastávající mezinárodní arbitráži o ochranu investic? A proč o tom česká politika mlčí a veřejnost nesmí nic vědět?

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)