Jan Urban: Brexit? Velkou Británii může zachránit královna

Napsal/a Jan Urban 28. června 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

Zmatení z výsledků hlasování britského referenda o členství v Evropské unii je téměř dokonalé. Vítězní příznivci brexitu však už nyní, bohužel, připomínají ohlušeného opilce, který se po těžké pitce probouzí uprostřed chaotické vřavy s krvavýma rukama a prázdnou hlavou.

Nikdo z nich – jak nebritské – nemá plán pro příští období, a mnozí už dokonce přiznávají, že v kampani tak trochu lhali… Labouristé se rozpadají. Konzervativci čelí největší vnitřní krizi za posledních téměř sto let.

Libra spadla na třicetileté minimum. Skotsko a Severní Irsko mluví o odchodu. Ještě štěstí, že Britové mají mlčící a pracující monarchii, která ještě může – alespoň teoreticky – posloužit jako záchranná brzda.

Co na to královna?

Pokud v této situaci britský politický systém tiše nepřizná, že selhal, a nevyužije této záchranné brzdy, může hysterie zcela rozervat sedmou největší světovou ekonomiku, postavenou v současnosti ze sedmdesáti procent na výkonu sektoru služeb, stejně jako zlikvidovat vojenskou moc Velké Británie, kontrolující pro NATO strategicky důležitý prostor severního Atlantiku.

Bylo by to velmi jednoduché a rychlé. Velká Británie je totiž sama o sobě unií Anglie, Skotska a Walesu, ke kterým teprve forma takzvaného Spojeného království v 19. století připojila Severní Irsko.

Takže pokud by brexit prošel do důsledků, a Skotsko a Severní Irsko v odpovědi na to zvolí samostatnost, zbude z monumentální architektury kdysi největšího impéria v lidských dějinách pouze část ostrova Británie (už ne Velká) a, případně, poněkud nuzné Spojené království Anglie a Walesu.

Royal Navy a Royal Air Force, tedy královské námořnictvo a letectvo, přijdou o svoje základny ve Skotsku a Severním Irsku. Pro případ připojení severu Irska k Irské republice je potom nutné kalkulovat nejenom s obnovením teroristického násilí mezi probritskými severoirskými protestanty a proirskými katolíky (tuto možnost považuje za nevyhnutelnou většina britského tisku), ale i s rozšířením neutrality Irska na celý ostrov, což by znemožnilo i jakoukoliv formu pronájmu vojenských základen.

Pro britské vojenské plánování i pro NATO by ztráta tak velkého operačního prostoru byla zásadním oslabením.

Další komplikací je vztah Spojeného království k takzvaným Korunním závislým územím, například Isle of Man, který kontroluje přístupové námořní cesty k Británii z jihu. Tato území (territories) jsou totiž soukromým majetkem koruny.

Patří tedy britskému panovníkovi, a nejsou ani v současnosti formálně součástí Spojeného království, ani Evropské unie. Pokud zanikne Velká Británie, s největší pravděpodobností zanikne i právo britského parlamentu vydávat pro ně zákony, stejně jako právo britské vlády spravovat jejich zahraniční vztahy a obranu.

Jenomže, co když královna nebude souhlasit?

Většina. Lhostejno jaká

Podobně problematický vztah má Spojené království k takzvaným Zámořským teritoriím, kterých je celkem čtrnáct. Právě sem logicky patří i všechny vojenské základny mimo území Spojeného království, včetně Falklandských ostrovů, Kypru a Gibraltaru.

Ani jedno z těchto teritorií není formální součástí Spojeného království. Pokud by britský Zbytkostán přišel o monarchii, nezbude mu, než znovu vyjednat všechny jednotlivé vztahy od začátku.

Španělsko už nárok na Gibraltar vzneslo. Argentina se s jistotou přihlásí o Falklandy, znovu vybojované Velkou Británií v krvavém konfliktu roku 1982. A pro Kypr v Evropské unii bude prodej pozemků obrovských britských základen Akrotiri a Dhelekia developerům podstatně zajímavějším byznysem, než udržování jejich pronájmu britskému námořnictvu a letectvu.

A navíc – je tady panství Balmoral ve Skotsku, od dob královny Viktorie osobní majetek královské rodiny a její letní byt. Kromě rozsáhlého komplexu historických budov jde o dvě stě kilometrů čtverečních zemědělsky a lesnicky využívaných pozemků a přírodních rezervací.

Spekuluje se i o obrovském utajovaném protiatomovém krytu, údajně postaveném pro celou britskou vládu a královskou rodinu v padesátých letech. Těžko si představit, že by britská královská rodina mohla takové strategické zařízení využívat na území suverénního Skotska.

Takže se nám brexit komplikuje. Ano, většina pro brexit hlasovala, a je zcela lhostejné, že jde o většinu malou, o méně vzdělané a starší lidi, především z venkova, udávající jako hlavní zdroj svých informací bulvární tisk.

Formálně brexit platí. Stejně formálně, jako právo Parlamentu výsledek jakéhokoliv referenda odmítnout. Referendum je v Británii totiž, opět formálně, výhradně poradním, nezávazným hlasem.

Více než 420poslanců z celkového počtu 650 je však veřejně proti brexitu. Se znalostí skvělé tradice schopností britského parlamentarismu cokoliv nepříjemného rozmělnit k nepoznání, třeba jen založením několika výborů a řady pracovních skupin, je na jásot v protiunijním táboře poněkud brzo.

Stačí malý příklad. Při skotském referendu o nezávislosti měl skotský parlament předem zpracovaný detailní dokument ke všem právním, ekonomickým i politickým krokům, nutným k odchodu z Velké Británie. Měl šest set padesát stran. Zastánci brexitu nemají ani jednu.

V zájmu koruny

Těžko lze očekávat, že by britská politická kultura a styl dovolily parlamentu výsledek referenda otevřeně odmítnout. Stejná politická kultura a styl však dovolují stovky způsobů, kterými se dá celý brexit zkomplikovat k neproveditelnosti.

A existuje ještě jedna neveřejná pojistka. Podle britského tisku, a dokumentů, citovaných v minulosti v listu The Guardian, má britský parlamentní systém zvykovou „kotvu“, připomínající funkci našeho Ústavního soudu.

Královna Alžběta Druhá a její nejstarší syn, princ Charles, mají právo veta k jakémukoliv textu zákona, schvalovaného parlamentem. Návrhy zákonů jsou jim předkládány před jejich definitivním hlasováním ve Sněmovně.

Jejich úlohou je dbát na práva a zájem koruny, tedy státu v kontrastu s aktuálním „zájmem lidu“. The Guardian dokonce před časem zveřejnil seznam téměř čtyřiceti zákonů, ve kterých královská rodina v zájmu země prosadila změny.

A teď si zkuste vsadit, jestli by pro zájmy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska tak destruktivní populismus brexiteerského vůdce Nigela Farage u takovéto „ústavní“ pojistky mohl najít pochopení.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)