Facebookový profil Policejní deník, Policejní selfie

Jak poznat, že je policejní účet na facebooku či twitteru pravý? Jednoduše. Policie žádné nemá

Napsal/a Robert Malecký 14. října 2015

„Dítě v ohrožení! Prosíme o sdílení. Pohřešovaná dívka z Jihlavska. Jakékoli info volejte na 158.“ Jeden z mnoha tweetů nebo facebookových statusů, které pomáhají policii s šířením informací. Má to ovšem háček: nejsou to oficiální informace, policie nad nimi nemá kontrolu a neexistuje ani žádný způsob, jak jejich věrohodnost ověřit. Sama policie přitom sociální sítě – aspoň oficiálně – nepoužívá.

Týdeník Policie na facebooku, Policejní Deník na twitteru. Denně jejich zprávy sleduje kolem 90 tisíc lidí – aspoň podle počtu lidí, kteří stránky označili jako oblíbené. Policejní deník je největší a dlužno říct, že i nejdůvěryhodnější ze soukromých účtů, které se na sítích nacházejí.

U těch ostatních platí, že zveřejněné informace pravdivé být mohou, ale také nemusí. Policie proti nim zasahuje, ale jenom v případě, že neoprávněně používají její logo nebo název. Kromě krátké epizody s oficiálním twitterovým účtem vlastní nemá. A ani to zatím neplánuje.

Policie hodnotí rizika

„V minulosti se vyskytly případy, kdy byl založen nepravý účet s názvem a znakem Policie ČR, tyto byly po zjištění následně odstraněny, aby nedocházelo k neočekávatelným následkům,“ říká mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták. Právě na ÚOOZ od října přešla z policejního prezidia agenda internetové kriminality.

Policie se zatím k založení vlastního účtu neodhodlala.  „V případě, že bude po zhodnocení všech rizik rozhodnuto o vytvoření oficiálních účtů Policie ČR, budou provozovatelé předmětných sociálních sítí požádáni o označení účtů jako ověřených,“ říká Hanták. Takový účet je označen modrou kruhovou ikonkou s tzv. ,odškrtnutím´, která dává uživatelům najevo, že profil obsahuje garantované informace.

Právě na dostatečnou ověřitelnost u provozovatelů a zdravou podezíravost u těch, kdo informace přebírají, apeluje internetový publicista Daniel Dočekal. „Za poslední roky se média ve stovkách případů nechala nachytat na falešné účty politiků i institucí, tady nezbývá, než aby novináři prověřovali. Třeba tak, že se prostě zeptají. Nikoliv že bez ověření a přemýšlení něco přetisknou,“ říká Dočekal.

Vydařený trolling Zelené vlny

Odstrašujícím příkladem, kdy došlo k trollingu Českého rozhlasu, je dva roky starý hoax o přejmenování dopravního vysílání Zelená vlna. Média včetně ČTK tehdy naletěla na falešný e-mail, podle kterého rozhlas přejmenovává Zelenou vlnu, protože si posluchači stěžovali, že jde o předvolební propagaci Strany zelených. Narozdíl od řady podobných vtípků byl tento dotažen k dokonalosti zveřejněním telefonního čísla pro ověření, na kterém jakási osoba autenticitu potvrdila (více o případu zde).

Při přebírání a šíření zpráv z policejního prostředí hrozí hned několik kolizí, když nepočítáme prostou možnost, že je celá informace například o pátrání po konkrétní osobě od počátku smyšlená. Tzv. náhubkový zákon, tedy novela trestního řádu posilující ochranu obětí trestných činů, striktně stanoví pravidla pro práci s identitou zmiňovanou v médiích.

Zní to možná absurdně, ale pokud je hledané dítě v pátrání uvedeno plným jménem, v případě tragédie, tedy když se stalo obětí trestného činu, by mělo jeho jméno z médií zmizet. A velká média, zejména ta veřejnoprávní, se toho až úzkostlivě drží. S ministerstvem vnitra mají podepsané memorandum, které stanoví pravidla pro zveřejňování právě případů s klíčovým pojmem „Dítě v ohrožení“. Nic z toho neprověřené servery zpravidla neznají. Hrozí kolize se zákonem, postihy, ale i nenapravitelné škody způsobené necitlivým zásahem do soukromí oběti.

Redakce Policejního deníku k tomu pro HlídacíPes.org uvedla: „Poslední cca 2 roky nesdílím pátrání různě ze sociálních sítí a od dalších civilistů. Chci se tak vyhnout případným problémům, kdy se policii nemusí sdílení pátrání hodit (pátrají tou dobou po vlastní ose a nechtějí, aby se o tom mluvilo).“

Podezírat. A ověřovat

I to je důvod, proč by podle Dočekala měla policie o zřízení oficiálních účtů uvažovat. „Policie ČR by měla komunikovat s lidmi tam, kde lidé chtějí komunikovat a komunikují, tedy na twitteru, facebooku zejména. Zas tak velké náklady to nejsou, aby to nemohli dělat,“ tvrdí.

Mimochodem – právě na Policejním deníku je zřejmé, že komunikovat nechtějí jen uživatelé, ale i sami policisté nebo záchranáři. Řada zpráv vykazuje jejich podpis, a to jak v rychlosti zveřejňovaných informací, tak třeba úhlem pohledu na kritiku policejní práce.

Dočekal zároveň dodává, že policii k zakládání účtů nikdo nutit nemůže. „Ale pak by se měli starat o to, aby za ně nekomunikoval někdo jiný. Nebo, pokud to dělá, tak aby bylo zcela jasné, že to nejsou oni, že to není oficiální. To znamená, aby bylo jasně uvedeno například ,Toto není účet Policie ČR´ – ostatně i tak to v zásadě vyžadují pravidla většiny sociálních sítí,“ říká Dočekal.

Problém podle něho nastává v okamžiku, kdy se běžný uživatel sítí podívá a nedokáže rozeznat, zda je účet pravý, či falešný. Dává základní praktickou radu: podezírat cokoliv, co ještě neznáme. A ověřovat.

1 komentář

  1. Jan napsal:

    Že zákon ve jménu ochrany soukromí zakazuje zveřejnit jméno dítěte, po němž se pátrá, je možná dost absurdní, ale dítě snad nemůže být hledané, ne? Maximálně pohřešované… Nebo se terminologie změnila a „hledaná osoba“ už neznamená jen někoho, na koho byl vydán zatykač, ale je na svobodě a neví se kde?

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies