V reakci na metanolovou kauzu přijali zákonodárci mimo jiné i zákon 309/2013 Sb., který nařídil koncovým prodejcům destilátů obstarání koncese. „Účelem zpřísnění je získat přehled o prodejcích a omezit tak prodej nedaněného a nekvalitního alkoholu,“ říká důvodová zpráva.

Nicméně když jsem požádal o seznam živnostníků s koncesí, ministerstvo odmítlo takovou informaci vydat, což následně (po chvilkové nečinnosti) potvrdil i ministr Jan Mládek (ČSSD). Za řadou poněkud zvláštních důvodů se skrývá fakt, že úřad požadovanou informací nedisponuje a tedy že nová legislativa k žádnému „získání přehledu“ o prodejcích lihu ani nevedla.

Původně se ministerstvo drželo argumentace, že seznam živnostníků s koncesí na prodej lihu nespadá pod svobodný přístup k informacím, konkrétně mělo jít o výjimku ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ: „Zákon se nevztahuje na poskytování informací […] informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.“ Oním zvláštním zákonem zde měl být zákon živnostenský.

Úřad se takříkajíc sám střelil do kolene tvrzením, že živnostenský zákon poskytnutí požadovaných informací bezezbytku upravuje, jelikož jedním dechem odmítl zmíněný soubor v režimu tohoto zákona vydat.

Vytahovat informace z databáze? Nelze.

Zjevná nelogičnost sice nebránila ministrovi Mládkovi rozhodnutí potvrdit, nicméně alespoň naznačil pravděpodobné důvody úřednické rebelie: „[…] ministerstvo informaci v požadované podobě, tj. výpis všech subjektů, které mají platnou koncesi na prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin – jejich IČ a datum vzniku předmětného oprávnění, k dispozici nemá. Jak již bylo výše uvedeno, z živnostenského rejstříku lze získávat pouze individuální data (ať již v elektronické podobě nebo ve formě výpisu pořizovaném jednotlivými živnostenskými úřady). Hromadná data podle určitého výběru (např. všechny osoby mající koncesi na prodej kvasného lihu) z něj pořizovat nelze, a není to ani jeho účelem. Ministerstvo zpracovává (a má k dispozici) pouze určité statistické výkazy (a to i pro potřeby českého statistického úřadu), které pravidelně zveřejňuje. Data v požadované sestavě však ministerstvo k dispozici nemá.“

Takže ještě jednou, poslanci prosadili povinné koncese, aby stát (spolu s občany) získal přehled o prodeji lihu. Nicméně z rejstříku pak není možno tuhle informaci vydolovat. Respektive ne zdarma:

„Sestavu dat požadovanou stěžovatelem by bylo nutno vytvořit výběrem z databáze živnostenského rejstříku. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že živnostenský rejstřík pro ministerstvo spravuje externí subjekt, kterému by bylo třeba uvedené práce zadat a zaplatit.“

A jsme doma, rejstříková data úřad ulil k soukromé firmě, čímž se od nich odřízl (a občany taky) a zablokoval si možnost analýzy. A kolik že jsme tímhle nepohodlím ušetřili rozpočtu? Spíš nic, registr stojí to přes tři milióny měsíčně, viz dále.

Každopádně proti rozhodnutí ministra jsem podal žalobu, sledovat ji můžete na webu.

Kolik za to?

Abych si ukrátil čekání na soudní verdikt, poprosil jsem poslance Jana Farského, aby ohledně celé věci ministra Mládka interpeloval. Po měsíci dorazila po čertech vydatná odpověď:

„Hromadná data, tj. např. databáze všech podnikatelů, resp. data podle určitého výběru, nelze případným zájemcům poskytovat a není to ani účelem tohoto rejstříku. Stejně tak neposkytují hromadné informace í jiné významné informační systémy veřejné správy, např. obchodní rejstřík, katastr nemovitostí, apod.“

Pravdou je, že obchodní rejstřík (aspoň v základní podobě) visí na webu ministerstva spravedlnosti v XML, do katastru se je možné se dotazovat na základě smlouvy s ČÚZK (a samotné parcely i budovy jsou dostupné zdarma ke stažení v RÚIAN).

Následně ministr zkusil celou věc hodit na ČSÚ: „[…] poskytnutí hromadné sestavy podnikatelů) má ovšem spíše charakter statistického údaje. K poskytování informací tohoto druhu podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, je příslušný český statistický úřad […]“. Tohle už je čirá psychedelie, žádná statistická data jsem nechtěl, žádal jsem naprosto konkrétní seznam živnostníků, který ministerstvo prostě musí, vzhledem ke své agendě, mít. Navíc statistici informace o koncesích vůbec nezpracovávají (ptal jsem se).

A dostáváme se k závěru, komu že by ministerstvo muselo zaplatit export dat? Od vzniku rejstříku v roce 2004 je to společnost ICZ, a.s., která za paušální měsíční cenu 3 314 800 Kč bez DPH obstarává běh celého systému. V rámci služeb jsou orgánům státní správy „poskytovány (zpravidla automatizovaně, denní dávkou dat), veškeré údaje z živnostenského rejstříku, které tyto orgány potřebují pro výkon státní správy“. Občani ovšem v tomhle paušálu zjevně zahrnuti nejsou.

Kam dál

Nakonec jsem podal žádost přímo ICZ, a.s., a to rovnou o celou veřejnou část rejstříku. Odmítli se o tom bavit, já podal stížnost a až se ministerstvo probere z tradiční nečinnosti (a laskavě stížnost vyřídí), tak zkusím ICZ po vzoru CHAPSu učinit povinným subjektem dle InfZ. A než rozhodne soud, se vším možná zamíchá transpozice směrnice PSI.

V mezičase prozkoumám ty „automatizované exporty“ pro orgány státní správy. Něco mi říká, že s tím bude ještě plno mrzení.