Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Jak násilná kolektivizace zničila český venkov. Expozice zemědělského muzea připomene příběhy sedláckých rodů

 -   - 

Stranné 1928Rodina Vodňanských na statku Stranné v roce 1928” Autor: archiv rodiny Vodňanských

FOTOGALERIE. Vítězný únor v roce 1948 naplno zahájil běsnění, které postihlo český venkov. Následky násilné kolektivizace, vyhánění sedláků ze statků pociťujeme dodnes – vedly k rozvrácení venkova, rozsáhlým sociálním změnám, znamenaly tisíce zničených životů a lidských tragédií. Je to i příběh rodiny Vodňanských, která hospodařila na statku ve Stranném u Blíževedel. Podobné osudy má teď připomenout expozice o perzekuci selského stavu, kterou společně připravily Asociace soukromého zemědělství, Ústav pro studium totalitních režimů a Národní zemědělské muzeum.

Rodina Vodňanských se na statek u Blíževedel na Českolipsku vrátila v roce 1992. Po čtyřiceti letech užívání socialistickými družstevníky zůstaly prakticky jen obvodové zdi, statek byl v dezolátním stavu.

V současnosti už hospodářství opět plně funguje – na 465 hektarech půdy pěstují Vodňanští chmel, obilniny, olejniny a hrách, zhruba třetinu výměry zaujímají trvalé travní porosty, které slouží k chovu šedesátihlavého stáda masného skotu plemene limousine a několika koní. Co tomu předcházelo?

Statek s tisíciletou historií

První zmínka o statku zvaném Stranné pochází z roku 1057, kdy patřil k litoměřické kapitule. V 16. století bylo panství přestavěno na renesanční tvrz a poté využíváno k hospodářským účelům. V roce 1921 jej zakoupil i s pozemky jako zbytkový statek Bedřich Vodňanský, pradědeček dnešního majitele.

Pak do historie statku vstoupily moderní dějiny. V roce 1942 byl poprvé zabrán, a to Němci, kdy připadl pod německé státní statky. Podruhé roku 1948. „Den, kdy naší rodině ráno patřil statek, polnosti, koně a krávy a večer už jsme nesměli vstoupit ani na dvůr, se z paměti vymazat nedá,” vzpomíná Miroslav Vodňanský.

Během jediného dne si lidé z Blíževedel a okolí mohli vzít vše, co potřebovali nebo co se jim líbilo – zvířata, pole, stroje i nářadí. “Kromě vystěhování mi nebylo umožněno odmaturovat, povinnou vojenskou službu jsem absolvoval v Pomocných technických praporech. V roce 1992, kdy mi byl zdevastovaný statek vrácen, z něj zůstaly vlastně pouze obvodové zdi,“ říká Miroslav Vodňanský.

Příběh znásilnění venkova

Je to jen jeden z příběhů, jakých byly tisíce. Právě na ně se má zaměřit nová expozice Národního zemědělského muzea, připravovaná společně s ÚSTR a sedláky z Asociace soukromého zemědělství.


Podívejte se na galerii fotografií z archivu rodiny Vodňanských. Dokumentuje vzmach statku za I. republiky, jeho zničení družstevníky a obnovu do dnešní podoby.


“Přes veškerou tragiku, která proces kolektivizace provázela, to není částí naší historie, jež by byla dostatečně připomínána,” říká Šárka Gorgoňová z ústředí asociace. Výstava se zaměří především na cílenou likvidaci sedláků zejména v 50. letech. “Na konkrétních případech postižených „kulacky“ ocejchovaných hospodářů zmapuje období jak během násilné kolektivizace, tak následně v podmínkách kolektivizovaného hospodářství,” říká Gorgoňová.

Potomci starých sedláckých rodů se mohou zapojit sami – posílat fotografie, dokumenty nebo předměty, které období násilné kolektivizace připomínají. Víc informací najdou na stránkách Asociace soukromého zemědělství.

Stejně jako v případě farmy Vodňanských, kterou se podařilo zrekonstruovat, se má nová expozice muzea zaměřit i na nejnovější historii. “Nebude chybět ani přesah do současnosti spojený s příběhy selských rodin, kterým se podařilo navázat na tradici rodinného hospodaření i přesto, že náprava křivd po listopadu 1989 se příliš nepovedla,” říká Šárka Gorgoňová.

Na statku ve Stranném dnes hospodaří nejmladší generace. Vnuk Miroslava Vodňanského Erich, který vyrůstal s rodiči ve Vídni, nejprve na statek jezdil vypomáhat jen o prázdninách. Po absolvování vídeňské právnické fakulty se rozhodl natrvalo usadit v Čechách „Statek je nedílnou součástí naší rodiny, nikdy ho neprodáme, naopak budeme usilovat o to, abychom ho v co nejlepším stavu předali dalším generacím,“ řekl Erich Vodňanský a jeho dědeček Miroslav dodává: „Rodiče by byli jistě šťastní, že jsem to po nich převzal a že tu teď hospodaří jejich pravnuk. Jen je škoda, že se nedožili alespoň té chvíle, kdy nám byl náš majetek vrácen.“

O autorovi

Autorem článku je Robert Malecký

Komentáře

Komentářů (15)
  1. český maloměšťák napsal - dne 29.2.2016

    465 hektarů…to je slušná výměra. Taková rodinná farma, pokud je dobře řízena, je skutečně schopna obstát i v tvrdém konkurenčním prostředí, to kdyby se najednou zrušily státní dotace – jdoucí do zemědělství.

    Podobně, i když samozřejmě že ne ze stejných ideologických pohnutek, zničil Baťa kdysi lokální ševcovskou výrobu, těžko se jí bude relokalizovat, toto řemeslo díky koncentraci (nazývá se to eufemisticky ” konsolidací”) výroby do monopolu téměř vymřelo.

    Pro některé sedláky , zejména extenzivně hospodařící, podkapitalizované…nohla být kolektivizace úlevou, stejně jako pro bezzemky, čeledíny, děvečky atd.
    Ostatně takováto konsolidace proběhla např. i v USA, opět ale primárně z ekonomickách důvodů, zásahem neviditelné ruky trhu – a ve své hlavní mase o něco dříve, v letech Velké Deprese.
    I dnes Warren Buffett hovoří o tom, že je nesmyslné a pro tyto Američany potupné, aby v zemědělství pracovalo přes 11 milionů lidí. Že se tolik lidí musí tvrdě lopotit, když ostatní si užívají.
    A píše o tom, že i jeho podniky budou velmi brzy např. přepravovat méně uhlí či pojišťovat méně aut – a tedy omezovat pracovní místa …ae to i jiní – viz zpráva , že v důsledku strukturálních změn v retailu zmizí v GB brzy na milion pracovních míst. Zmizí, v daném sektoru – a tedy nebudu nahrazeny, Kdy část kolektivizovaných zemědělců ale mohla dál pokračovat tak, že se realizovali ve své profesi, byť v modu družstevnické majetkové držby.
    Bylo by tedy dobré ukázat i druhou stranu mince – tedy zda by stejně k nějaké konsolidaci, v důsledku intenzifikace výrob, nedošlo i tak. Kdy by ale jistě zásah neviditelné ruky byl jednak vnímaný coby mnohem humánnější, jednak by i takovým byl. Důsledek by ale byl podobný.
    Ostatně lidé např. z textilek by mohli povídat, jak do jjeich osudů zase zasáhla globalizace.

    Já vím, na “kdyby” se nehraje, ale na analogie ano – tedy srovnat kolektivizaci nařízenou adminsitrativně a nařízenou trhem…to by již šlo. Ale jistě by to bylo o mnohem větší práci a o mnohem méně idealizovaném a ideologizovaném vidění světa, to se dnes opět příliš nenosí, dneska chtějí sponzoři a donátoři opět ten smysl dějin – aby ten byl vykládán. Nikolivěk dějiny samé.
    —————————
    Politování patří těm, kteří přišli násilně o majetky, ať již ” díky” komoušům či ” díky” neviditelné ruce. Zejména těm, kteří pak již ve své profesi pokračovat nemohli a těm, kteří byli vyhnáni násilím.
    A politování i nad tím, že mnoho násilníků nebylo potrestáno, zde ale pozor na jedno – koncentrace a monopolizace je jedna z příčin velkých krizí, ústících někdy do velkých válek a tak i do masového krveprolití…kdy v poválečných dobách někdy pokračuje se v podobném duchu (negace na bázi ideologických zvrhlostí např. ).

    • český maloměšťák napsal - dne 29.2.2016

      Ostatně dnes je opět (stejně jako když zabavovali farmy Američanům během Velké deprese) povolání exekutora společensky na výši. Tak jak kdysi bylo na výši povolání kolektivizátora.
      Klidně se to zas může prohodit.
      Dějiny josu plné překvapení. Kdo by kdy tušil, že vláda USA provede jedno největší znárodnění v dějinách ve sféře financí (viz AIG, City, BoA…). A přeci se povedlo !!!

    • petrph napsal - dne 1.3.2016

      Jen bych opravil. Nikoliv pouze “.. kdyby se najednou zrušily státní dotace – jdoucí do zemědělství.”, musely by se najednou zrušit dotace jdoucí do zemědělství po celé EU,
      aby tam farma mohla zůstat konkurenceschopná

    • petrph napsal - dne 9.3.2016

      Vy máte samozřejmě pravdu, na to skutečně přišli v USA v období Velké Deprese, že všichni producenti se na trhu neudrží a zkrachují, at tedy v průmyslu, tak tedy i v zemědělství. Přičemž samozřejmě všichni dobře chápali co znamená “neudrží se na trhu” – že zkrachuje a o svůj kapitál přijde. At už šlo o fabriku, dílnu nebo pole nebo dům pokud na něm měl hypotéku. Samozřejmě že o své podíly přišli i akcionáři takového zkrachovaného podniku. Ale že dokonce – před zavedením pojištění vkladů přišli o své peníze i klienti banky, když zkrachovala. Na to skutečně nebyl potřeba žádný bolševik, toto bylo naprosto nezbytnou součástí onoho úužásného kapitalismu, který jsme si v listopadu 89 vyzvonili..
      Mimochodem před nedávno se mi dostal do ruky Kingův román 1922, popisující dosti brutálně osud amerického zemědělce ve 20-30.letech minulého století, který skutečně ale skutečně naprosto vše obětoval tomu svému políčku, o které pak stejně během Velké Deprese přišel. A musím se přiznat, větší hrůzu jsem snad nikdy nečetl, to stokrát předčí i zde popisované události během kolektivizace u nás…

  2. Pan Košťál napsal - dne 29.2.2016

    Je az k nevíře, jak český malomestak vi vsechno nejlip (soude podle jeho komentaru pod téměř kazdym psím clankem).
    Jeste take stoji za povšimnutí, jak si mnohdy sam odpovida a zarputile odmita cizí nazory.
    To, jak prekrucuje fakta a neuvadi celou pravdu uz nestoji za vetsi rozbor.

    • český maloměšťák napsal - dne 1.3.2016

      Lžete – nevím všechno nejlíp, neodpovídám si sám, příspěvek č. 2 byl jen doplňující.
      “Celou pravdu” ? To jde těžko, to nedokáže v daném formátu ani takový pomlouvačný chytrolín jako jste Vy.
      Hezký den.

  3. petrph napsal - dne 1.3.2016

    Mimochodem, aniž by chtěl popírat celkové negativní důsledky kolektivizace, přece jen bych chtěl ocenit, že se i demokratická prozápadní média učí umění účinné propagandy.
    Protože to je opravdu mediální kumšt, napsat do titulky “Statek s tisíciletou historií”, aby se pak čtenář dozvěděl že soukromý zemědělec, pradědeček dnešního majitele si ten statek koupil od církve až v roce 1921. A když pak začne počítat že mu byl ještě pak napřed nacisty a pak komunisty sebrán, tak zjistí že ta tisíciletá historie soukromé držby se smrskla na pár desetiletí – a to ještě včetně současnosti.
    Já to samozřejmě nijak nekritizuju, jen tedy upozornuji že z hlediska propagandy na tom nejsou ani prozápadní média tak špatně, a mohou se těm proruským plně rovnat. Je to skutečná mediální válka, ve které si čtenář vybírá své informační zdroje a tím i si určuje komu věřit a jaké názory zastávat.

    • Robert Břešťan napsal - dne 1.3.2016

      Ono spíš záleží na tom, jak to chcete číst. Jde o mezititulek a zcela pravdivý, neb hned pod ním čtete: První zmínka o statku zvaném Stranné pochází z roku 1057. Nikdo netvrdí, že tam tahle rodina hospodaří tisíc let…

      • petrph napsal - dne 1.3.2016

        To je právě problém současného světa informační exploze, nejen čtenáři novin ale ani odborníci a rozhodující činitelé nemají obvykle ani čas si podrobně přečíst všechny články a studie úplně celé , u většiny z nich si přečtou, titulek a zvýrazněné mezititulky, už jen tím si musí utvořit svůj názor dle kterého musí rozhodnout (nebo naopak třeba nerozhodnout, a ten problém ignorovat).
        Pokud jde o mne, o mne mít starost nemusíte, já si čtu na Hlídacím psu články (které mne zajímají) celé až do konce, pro mne by tam ty titulky ani mezititulky být nemusely. Už třeba jen proto že považují Hlídacího psa za seriozní zdroj, v rámci kterého si lze ty názory utvářet jakož i o nich diskutovat.

  4. český maloměšťák napsal - dne 1.3.2016

    Nepřeceňujme prosím význam hereditarních držeb majetků, respektive nedělejme z nich posvátnou krávu. Jde o místní dočasnou módu, vzniklou patrně v důsledku romantizujících reminiscencí a s nimi spojených negací nedávné minulosti. Kdy je komické posuzovat soutěž privátního s družstevním či se státním, pokud po téměř celou dobu “soutěže” zasahuje do ní masivně veřejná podpora – ať již primární (subvenční, dotační) nebo sekundární (garanční, cenová, logistická).
    Kdy něco málo dobově relevantního, týkajícího se v tomto případě dokonce země nezasažené válkou, kapitalizačně nadvybavené, prosperující… je naznačeno např. v Moore : Underemployment in American Agriculture (1952)….nebo Taylor : ” Disandvanaged Classes in American Agriculture (1937 ?).
    ———————————————
    Nespravedlivé je jak vyhánění ” ekonomické”, tak i administrativní – kdy až v lidské individuální rovině vidíme to neštěstí ( statisticky to ale vypadá dobře, idylicky).Vhled v kategorii potravinové výživy národa či nutnosti rozvoje civilizace je ale důležitý.
    V dějinách se na “kdyby” nehraje, ale nehraje se ani na neviditelnou ruku opraváře, ta je vždycky viditelná a povíceru státní. Ostatně i bailouty 2008-09 bank provedl stát, kdy se hovoří snad i o tom, že nebýt jich, tak možná (opě ale to ” kdyby” ) vypukne celosvětový chaos (kdy vidíme, kam dospěl chaos “pouze” irácký , libyjský či syrský).
    Idylka tehdejšího ” šťastného a prosperujícícho šafářova dvorečku” je stejně klamná jako prosperující záhumenek strýčka Toma.
    Komouši holt provedli konsolidaci zemědělství po svém, také nemohli připustit jeho krach či zaostávání, respektive neschopnost zareagovat na požadavky doby. Asi neměli tolik zdrojů k dispozici jako např. USA, od let čtyřicátých skvěle prosperující, i díky vpravdě to obrovským socialistickým státním intervencím – které eskalovaly za Trumana.
    Nehledejme za vším jen škodolibost či závist.
    Idealem je samozřejmě zemědělská komunita vytvořená na bazi dobrovolnosti, ale i tam je třeba nějakého společenského tmele – viz ten náboženský v případě Hutteritů či Amishů (přes Hanse Huta a habány mající vztah i k husitské komuně a moravským bratřím).
    Těžko se pak bude relokalizovat (takový je čím dál více požadavek současnosti !!) v rámci hereditárních panství, to je praktický nesmysl – vedoucí zas na začátek konce (bylo nebylo…).

  5. Jiří Líbal napsal - dne 1.3.2016

    Položme si také ale otázku, co přinesla kolektivizace. Přestali existovat nádeníci, děvečky a v neposlední řadě drobní sedláci, kteří žili z ruky do huby a přitom dřeli jak mourovatí. Vznik JZD a Státních statků vedl k tomu, že všichni zaměstnanci se stali i majiteli výrobních prostředků. Ne vše bylo optimální a budování nového zědělství nebylo procházkou růžovým sadem. Časem se však zemědělství zmodernizovalo a republika se stala plně soběstačnou ve výrobě zemědělských produktů, dokonce přebytkovou. A co zaměstnanci potažmo majitelé? Ti měli 8hodinovou pracovní dobu, naturálie vzbuzující obdiv obyvatel měst, dovolenou a stálou mzdu častokrát převyšující platy dělníků v továrnách. Vím o čem píši, většinu oné doby jsem prožil a poznal i myšlení lidí zaměstnaných v socialistickém zědělství. Po hadrové revoluci jenom málokteří chtěli nazpět svá hospodářsví – moc dobře věděli od svých dědů jak se nadřeli a co užili hladu a příkoří od velkých sedláků a statkářů. Co máme dnes? Máme opravdu ty opravené statky ale většinou z dotací. Tyto dotace však tvoříme my z našich daní. A kde je součané zemědělství? Kde je naše soběstačnost. Republika je rozkradena, lidé opět živoří a žijí z ruky do huby. Opět jenom malá vrstva obyvatel se má dobře. Vysávají znova obyčejné lidi, trochu jinými prostředky, o to více důsledněji a pod pláštěm všehoschopného a krutého kapitalismu. Co myslíte, co čeká naše děti a vnoučata? My starší jsme měli krásné bezstarostné dětství, díky socialismu a i kolektivnímu hospodaření

  6. DK napsal - dne 1.3.2016

    Nejde jen o sociální a právní dopad. Jeden z hlavních problémů, který se týká nás všech, nejen postižených rodin, je ten, že kolektivizace přinesla scelení pozemků do obřích lánů. To způsobilo zásadní změnu české krajiny, se všemi důsledky: nestabilita krajiny, zrychlený odtok, eroze … a dál v důsledku toho úbytek organické hmoty, menší schopnost zadržet vodu, větší potřeba hnojit, znečištění povrchových i podzemních vod. Když nic, tak toto je důsledek, který přerůstá v katastrofu. V současnosti se hovoří, že je 65 % české půdy ohroženo erozí. V některých oblastech na jižní Moravě došlo k úbytku desítek cm kvalitní půdy, nyní už se oře často podloží, konkrétně spraše. Ten problém je enormní a může v budoucnu znamenat potravinovou nesoběstačnost ČR.
    Jak velký rozdíl kolektivizace provedla lze vidět např. na leteckých snímcích na mapách.cz, když si prohlédnete hranici ČR/Rakousko někde v zemědělské krajině.

    • petrph napsal - dne 2.3.2016

      Jářku, a jak to bylo před kolektivizací. Neboli, jaké procento pozemků tvořila tehdy drobná políčka malorolníků, a jaké už tehdy velké obří lány velkopěstitelů, ať velkých statkářů, církví a podobně?

  7. mira napsal - dne 8.3.2016

    465ha a jen 60ks dobytka, že se nestydí. Tak málo dobytka na tolik ha, to by byl uspěšnej každej v dnešní době. A hlavně když pěstujou olejniny. Nic jinýho totiž dnešní zem. neumí. :( Jenom chemizovat a ničit půdu, to je dnešní trend. :(((( vyrejžovat na tom co nejvíc prachů. :((( na půdě jim dneska už vůbec nezáleží. :(((

  8. Alena napsal - dne 10.3.2016

    Obrovské poděkování autorovi článku, Asociaci soukromého zemědělství, Ústavu pro studium totalitních režimů, Národnímu zemědělskému muzeu a všem zainteresovaným. Výborná práce ! Co se týká komentářů, tak bezzemci všemu rozumí nejvíc, česká klasika :-)