A.day.in.the.life.of.C / Foter / CC BY-NC-ND,

Jak jsem znevážil řecký parlament, americký sen tamního stánkaře a další postřehy z Atén

Napsal/a Kristián Chalupa 8. srpna 2015

Znevážit – byť omylem – hrdý řecký parlament je pro neinformovaného Čecha velmi snadné. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil spolupracovník serveru HlídacíPes.org Kristián Chalupa. Jak vypadá všední život v těžce zkoušeném Řecku očima brněnského spisovatele a novináře? 

 

Vedle řeckého Parlamentu je Národní zahrada. V ní potkáváme skupinu uniformovaných policistů, kteří si pozorně prohlížejí návštěvníky. Když se jednoho ze strážců zákona zeptáme na zahraniční migranty, muž prohlásí, že zde v Národní zahradě žádní nejsou, protože všechny vyhnali a nedovolí, aby se sem vrátili.

Na Akropoli či u jiných památek na cizí běžence rovněž nenarazíme. Jak nám řekl policista, v jiných, turisty méně navštěvovaných částech metropole, se ale migranti potulují.

Hned první den pobytu v Řecku mi z ostrova Thassos telefonuje dramatik Panagiotis Turturopulos, se kterým jsem za tzv. normalizace pracoval několik let jako kulisák v brněnské Mahenově činohře. Je to světoběžník, který emigroval z Řecka poté, co se v roce 1967 moci chopila vojenská vláda.

Žil a studoval v západním Německu, později  přijel do Československa a oženil se zde. V 70. letech se ale dostal do problémů s našim komunistickým režimem a byl i několik měsíců ve vazbě. Stalo se tak na základě udání někoho z řad komunistických řeckých exulantů, kteří Turturopulose označili za amerického špiona. Domlouváme si setkání, nikoliv však v Aténách, ale v říjnu v Brně. Ptá se mne, jak vnímám současnou řeckou krizi. Odpovídám, že jsem se nestačil ještě moc zorientovat.

Není to ale zcela pravda. Po příjezdu do čtyřhvězdičkového Hotel apartments J.K. na ulici Ilia Iliou, z níž je perfektní spojení ze zastávky metra Neos Cosmos do centra  Atén, požaduje recepční zaplatit za jednu noc dopředu. Samozřejmě nikoliv kreditní kartou, ale v hotovosti. Omluvně vysvětluje, že každé jisté euro v „kapse“ je dobré. Dodává, že doba je velmi těžká.

Stánkařův americký sen

Druhý den se přesunujeme do Hotelu Palace, v Glyfadě, který je od moře vzdálen pouhých sto metrů. Kousek od hlavního vchodu do tohoto čtyřhvězdičkového hotelu s mezinárodní klientelou je stánek s občerstvením s názvem Everest. Kiosk je otevřen od rána do pozdních nočních hodin. K dostání jsou zde bagety, které obsluha na požádání připraví, dále pivo či v cola v plechovkách.

Obsluhující mladík mi s nadsázkou říká, že nyní tvrdě pracuje a jednou se vyšplhá až na Everest. Ukáže přitom na název občerstvovacího zařízení. Myslí tím, že zbohatne a pak se odstěhuje z Řecka někam do Ameriky, kde už nebude muset pracovat.

Přímo na pláži prodává chlazené nápoje mladý muž z nedalekého Pirea. Za jedno euro připravuje také frappé, či lépe řečeno jakousi jeho napodobeninu, v níž tvoří největší podíl led a voda. Jeho přítelkyně pochází z Rumunska, ale od čtyř let žila v Nizozemsku a deset let je již zde v Řecku. Říká, že osm měsíců v roce je, podobně jako její přítel, bez práce.

Domnívá se, že Rumunsko a Řecko jsou na tom nyní ekonomicky asi tak stejně. Řecký předseda vlády Alexis Tsipras je podle ní jen obyčejná slibotechna. Nejraději by odsud odešla někam do západní Evropy. Při těchto jejích skeptických slovech si vzpomenu na hru o dvou dějstvích od zmíněného dramatika Panagiotise Turturopulose s názvem Čas odejít. Turturopulos ale o ochodu z Řecka vůbec neuvažuje a na Thassosu je evidentně spokojen. Jeho důchod a příjmy z umělecké činnosti jsou pravděpodobně dostačující k příjemnému pobytu na tomto krásném ostrově.

 

Levná doprava aténská

Jízdenka do metra, na tramvaj či autobus se dá použít nejen ve městě, ale je možné na ni dojet až na pláže u Atén. Stojí 1, 20 eur. Pro studenty a důchodce pak pouhých 60 centů a můžete cestovat 70 minut s přestupem.

Vagony i jednotlivé stanice metra, které  má celkem tři linky, jezdí dost přesně a jsou čisté. Aténské tramvaje jezdí překvapivě také načas a jsou rovněž udržovány v čistotě.

Na každé zastávce je digitální jízdní řád. V lince metra vedoucí z letiště se z reproduktoru kromě hlášení stanic opakuje upozornění pro cestující, aby si dali pozor na své věci. V Řecku je tradičně nízká kriminalita a tak je možné, že anonymní hlas spíše varuje před zloději neřecké národnosti.

 

Jak jsem znevážil hlídání řeckého parlamentu

Před budovou Parlamentu se každou hodinu za značného zájmu turistů střídá stráž v historických uniformách  a s replikami starých pušek, pravděpodobně  z doby bojů proti turecké nadvládě.

Velitel hlídky, který má na sobě normální uniformu, vždy při výměně stráže upraví oběma vojínům půl metru dlouhé třásně na čepici, narovná opasek, červenou čepici, zkontroluje prostě, zda  je vše v dokonalém pořádku.

Je to symbolický rituál, protože vojíni připochodují na stráž z nedalekých kasáren již řádně upraveni. Vojáci pak celou hodinu stojí nehnutě a bez mrknutí oka i ve 35 stupňových vedrech.

Když jsem se vedle hlídky postavil za účelem fotografování a začal předpisově česky salutovat, voják přivolal třísknutím pažby pušky o zem svého velitele. Ten mne anglicky napomenul, že civilista salutováním nemůže přece znevažovat hlídání parlamentu.

 

5 komentářů

  1. Jaroslav napsal:

    Pěkný report s postřehy ze současného Řecka!

  2. český maloměšťák napsal:

    To víte, u nás se může v pralametu dokonce obchodovat s hlasy poslanců…je zde totiž větší volnost a svoboda.
    Jiný kraj, jiný mrav.

  3. Jana Čipáková napsal:

    Report nejen pěkný, ale i zajímavý pro případnou návštěvu Řecka.

    • Ondřej Neumann napsal:

      Děkujeme za autora. Pokračování již brzy…

  4. Jan napsal:

    Jako vždy výborné a profesionální. Díky.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies