Islám je zrazovaný vlastními věřícími. Džihádisté uvěřili „mazané lži“

Radikalismus muslimů nevychází z koránu, nýbrž se opírá výhradně o hadísy, výroky přisuzované zakladateli islámu. Nejde o víc než sumu propagandy, kterou muslimští vladaři nechali vytvořit jeden a půl století po smrti proroka islámu výhradně z potřeby diktované jejich mocenskými zájmy.

Sbírky hadísů odporují duchu koránu a dodnes matou hlavy muslimům. Věřící muslimové zrazují islám, pokud se následkem vlastní neznalosti nechají strhnout „mazanou lží“ hadísů. Ve svém článku zveřejněném v listu Le Monde, to dokazuje alžírský spisovatel Ali Malek.

Muhammad na chvostu popularity

Faktem je, že prorok islámu je nejméně populární mezi zakladateli světových náboženství. Ti, když uslyší nekřesťané jména jako Konfucius, Buddha nebo Ježíš, jsou připraveni naslouchat. Když ale před nemuslimy padne jméno Muhammad, ozvou se docela důvodné pochybnosti.

Jeho jménem se dnes děje příliš mnoho otřesného a hrozného a to také živí nechuť jej blíže poznat. Na ulicích muslimských měst manifestovaly davy, aby daly najevo pohoršení nad karikaturami satirického časopisu Charlie Hebdo. Chválily přitom vrahy novinářů jako mučedníky.

Leč lze najít v koránu jediný verš, který by vyzýval k zabíjet toho, kdo hanobí proroka? Žádný koránský verš nedává právo ospravedlnit usmrcení rouhače, kacíře nebo odpadlíka. Žádný!, zdůrazňuje Ali Malek v Le Monde začátkem loňského roku.

Muslimové nečerpají náboženství z koránu, který, jak tvrdí, je „božím slovem“ předaným proroku Muhammadovi andělem Gabrielem. Když se obrátíte k tomu, co muslimové nazývají „šaría“ – islámský boží zákon, zjistíte opak.

Není shodný s koránem a někteří mezi muslimy, zřejmě z neznalosti, si přejí, aby se praktikoval. Se zděšením následně odhalíte, jaké masakry spáchali učenci, teologové (álimové, ulamá) na islámu.

Šaría odkazuje na korán minimálně. Álimové se opírají o jinou věc, o „hadís“. Jedná se o názor, který se vkládá do úst proroka. Džihádisté se chvástají, že ovládnou svět. Našli v koránu tvrzení o takovém vítězství? Nikoliv. Leč hadís jim to odsouhlasí. Korán nechává promluvit proroka následovně: „Rci: Neznám budoucnost, nevím, co se se mnou nebo vámi stane“. Přesto džihádisté věří, že prorok budoucnost znal a že jim přikázal ovládnout svět.

Tajemství „hadís“

Všechny potíže, které se lepí na kůži muslimů, pocházejí z oné věci, která se jmenuje „hadís“, vysvětluje Malek. Neobjevil se na jejich cestě náhodou. Některá fakta o islámu je třeba znát. Především prorok nestanovil, nejmenoval chalífy, kteří přišli po něm.

První teologické pojednání sepsané muslimem nese název „al-Muwatta“. Pochází od Malika ibn Anase, imáma Medíny, který žil v letech 711-796. Spis neobsahuje jediný verš z koránu. Vznikl na přání chalífy, aby se zdůvodnily mravy, které vladaři vyhovovaly a vyřazovaly ze hry jeho oponenty. Současníkem Malika ibn Anase byl Ibn Isháq (704-767), autor prvního životopisu Muhammada. Tato kniha určila a vymezila obsah a podobu všech následujících prorokových životopisů.

I tento spis zvaný „Síra“, byl psán na chalífovu žádost. Stalo se tak téměř jedno a půl století po Muhammadově smrti (632). Během této doby se sepisují rovněž první souhrny hadísů a krystalizuje verze islámu, která přetrvává dodnes. Hadís se zrodil v éře vlády Umajjovců, první arabské chalífské dynastie (660-749), a sloužil jako nástroj propagandy. O zápis produktů svých propagandistů se umajjovští chalífové nestarali.

To bylo dílo Abbásovců, následující chalífské dynastie (749-1258). Pro ně psal Ibn Isháq životopis proroka islámu a na míru jejich krvelačnosti.

Neislamizovat svět, ale sebe

Džihád koránu nemá nic společného s tím, co praktikovali muslimové pro smrti Muhammada a jak ho provádějí dědicové prvních chalífů dnes. Oslavované dobyvatelské úspěchy jsou prvním velkých hříchem, který muslimové spáchali.

Zavedli útočný džihád, i když něco takového korán zakazuje. Během prvních třináct letech prorocké mise byl Muhammada a jeho druzi pronásledováni, ale korán je vyzýval k trpělivosti. Následně se objevil verš: „Je dovolen těm, kteří jsou vtaženi do boje kvůli své víře“. Džihád je povolen, ale dříve tomu tak nebylo.

Později přichází jiný verš: „Bojujte na boží cest s těmi, kteří s vámi bojují, ale neobracejte je na víru, Bůh nemá rád převraceče“. Korán nežádal od obyvatel Arabského poloostrova islamizovat svět, nýbrž islamizovat sebe, což znamená, jak to dokládají súry, umírnit se a skoncovat s vlastní domácí kulturou války a loupežných razií. Prorok bojoval jen s těmi, kteří bojovali s ním. Lze mu věřit, už jen proto, že to byl on, kdo formuloval súry a těžko si mohl dovolit mluvit proti učení, jehož byl nositelem.

„Pokud by Tvůj Pán chtěl, všichni lidé na zemi by se obrátili: jseš to ty, kdo má přimět lidi, aby uvěřili?“ Tento verš pochází z mekkánské periody, kdy prorok horlivě káral své okolí. Tuto horlivost mu korán vyčetl: „Ten, kdo chce věřit, věří, a ten, kdo věřit nechce, nevěří…“ Lze si zde položit otázku, jaký korán četli generace álimů. Ti, kteří spotřebovali moře inkoustu na fatwy pošlapávající svobodu, exkomunikace a výzvy k zabíjení.

„As-salámu alajka“ – mír s tebou!

„Bojujte, aby nebyla žádná fitna v náboženství…“ Fitna v náboženství je persekuce jiných z důvodu jejich víry. Zastavit náboženské pronásledování je jediný motiv připouštějící podle koránu ozbrojený džihád. Za svého života se prorok držel džihádu striktně obranného, protože jiný džihád by šel proti smyslu koránských súr, kdyby požadoval přijetí Boha.

Přesto se prorokovi připsal výrok „Byl jsem poslán, aby se bojovalo, dokud lidé nepřijmou víru“. Tento hadís se objevuje až v době, kdy se rozpoutaly dobyvačné výpravy. Hadísy nebyly zapisovány během prorokova života. V samotné definici islámu vězí největší mystifikace. Položíte-li muslimovi otázku, co je to islám, bude se vám snažit opakovat, jistý sám sebou, že náboženství spočívá na vyznání víry, modlitbě, almužně, ramadánu a pouti. Říká se tomu pilíře islámu. Kdo určil tuto definici? Dostanete odpověď, že to byl prorok. Je to pustá lež.

Zajisté se jedná o koránské předpisy, ale ty nejsou samy pro sebe. Jsou to jen prostředky k vyššímu cíli. Tím je „taqwá“ – bohabojnost. A smysl „taqwá“ lze najít jen ve světle koránských veršů a to jako povinnost uloženou muslimovi neopustit mírumilovnost vůči svému bližnímu, ať je to kdokoliv. Což to není obsaženo již v muslimském pozdravu: „as-salámu alajka“ – mír s tebou!

Oběti „mazané lži“

Álimové stanovili, že definice islámu se omezuje na vyznání víry a čtyři rituální praktiky. Leč první sbírky hadísů byly podstatně méně obsažné než sbírky pozdější. Čím větší byla časová vzdálenost od proroka, tím více narůstaly na objemu výroky, které se mu připisovaly.

Džihádisté do omrzení opakují hadís, který tvrdí, že prorok vyzývá bojovat s ostatními, dokud se muslimům nepodrobí. Nikdy nezkoumají texty a výroky, kterými zdůvodňují své akce. Spoléhají se na ideologické předchůdce.

Dodnes tvoří podstatnou část kázání v mešitách odvolávky na sunnu, sbírky hadísů. Vrazi karikaturistů v Paříži a dalších obětí jejich řádění nejsou žádní mučedníci. Jsou to jen oběti „mazané lži“, jak to to nazývá jeden současný muslimský mudrc. Chalífové se snažili muslimy utvrdit v názoru, že chalífát je pevně spjat s islámem. Je to lež, neboť žádný koránský verš nezavazuje muslimy podřizovat se chalífovi.

S kým se radil Usáma ibn Ládin

Půl století po smrti proroka oblehli muslimové Mekku a poškodili Kaabu. Vedl je chalífa Jazíd. Byl prvním chalífou, který se dostal k moci tím, že titul zdědil. Vládl tři roky, vyvraždil prorokovi mužské potomky a ženy vzal do zajetí. Syrští povstalci dnes označují své oddíly jmény Jazída (642-683) a jeho otce Muáwiji (605-680). Jak je možné spojovat islám s připomínkou takových muslimských řezníků?

Pochází to ze zmatku, který panuje v hlavách muslimů. Z minulosti je zajímají jen vojenská vítězství. Obnovují slávu krvelačných chalífů a dělají z nich vzor, kterému se pomatenci džihádu chtějí vyrovnat. Ibn Ládin se neradil s koránem, zda má právo nechat unést letadla obsazená nevinnými civilisty a navést je proti budovám, které byly plné nevinných lidí. Usáma ibn Ládin je ryzí produkt sbírek hadísů.

„Když bojujete na cestě Boží, mějte se na pozoru a neříkejte tomu, kdo k vám přistupuje s mírem, ty nejsi věřící“. Výrok „když bojujete na cestě Boží“, znamená, když jste strženi do boje proti nepříteli, který vůči vám sám zahájil válku. I v tomto případě učí koránský verš muslima, že nemá právo zabíjet protivníka, pokud se připraven k míru a skládá zbraň.

Když připomínáte džihádistům základy koránských zákonů, horlivě vám odpovídají odkazy na hadísy a tradice, které se vracejí k prorokovi a v níž se dává na odiv, jak nechává zabíjet vězně a masakruje židy. Tyto hanebnosti, které muslimové sami připisují svému prorokovi, korán kategoricky odmítá. Jsou plodem vazalské podřízenosti álimů a jejich bezohlednosti.

Norové muslimstější Saudů

Evropští muslimové velice škodí svému náboženství, když ho redukují na nošení závoje a halál stravu. V koránu jsou podstatně důležitější hodnoty než modlitba, ramadán a společná pouť. „Bůh přikazuje spravedlnost, dobročinnost…“ Málokterý koránský verš má tak vznosný tón, když mluví o prioritách víry. Ve sbírkách hadísů se nenajde jediná kapitola, věnovaná spravedlnosti.

Kdyby se měřilo samotným koránem, byla by země jako Norsko stokrát muslimštější než Saúdská Arábie.

Připravil Zdeněk Müller, arabista žijící v Paříži. Mezititulky HlídacíPes.org. (Článek poprvé vyšel 10. února 2015.)