Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Internet věcí: Šance na globální úspěch pro české firmy (díl čtvrtý)

 -   - 

Internet věcí IIOne World - One Web” Autor: Paul Downey

Internet věcí představuje velmi zajímavou oblast, plnou příležitostí pro podnikavé firmy i jednotlivce. Díky tomu, že jsme na samotném začátku rozvoje těchto technologií, nejsou karty tak jednoznačně rozdány, jako je tomu v zavedenějších oborech, a šanci prorazit má každý. Technologický evangelizátor Martin Malý se proto v sériií článků pro HlídacíPes.org na Internet věcí podíval podrobněji, bez nekritického nadšení, ale i bez neopodstatněných obav. Publikujeme čtvrtou, závěrečnou část.

Česká republika je v oblasti informačních technologií rozporuplná. V některých oblastech, zejména tam, kde jde o nasazení inovativních technologií, je jednoznačný leader (např. DNSSEC – zabezpečení domén), zato pokulhává v oblastech, kde se technologie potkávají s lidmi – tedy především ve službách. Internet věcí zasahuje do obou těchto oblastí.


 Čtěte předchozí díly série:

Internet věcí: Co to je? Co to není? Co to být může (Díl první)

Internet věcí: On-line hlídači, myriády informací a bezpečnostní dluh (Díl druhý)

Internet věcí: Využití v průmyslu, boj o standardy, šance pro každého (Díl třetí)


S technologiemi IoT by proto v ČR nemusel být velký problém: Máme stále dost šikovných a technicky nadaných lidí, dostatek technologických firem i znalostí. Horší může být situace s navázanými službami, a to nejen co se hostingu a zpracování dat týče. Jako problém se mohou ukázat i některé legislativní překážky, které snad nebyly původně zamýšleny ani jako obstrukce, ale dnes se leckomu hodí pro zdůvodnění toho, že “nelze poskytnout data”, “nelze povolit přístup” atd.

Šance na globální úspěch

IoT přináší pro české firmy obrovské příležitosti, a to nejen na lokálním trhu. IoT je ze své podstaty nadnárodní a není důvod, proč by dobře navržené zařízení nemělo uspět i na světových trzích. Navíc pomůže vyvážet přidanou hodnotu, ne jen mechanickou práci, takže na něj není vůbec na místě hledět skrz prsty, jako se tomu děje v případech “montoven”.

Příkladem může být původní český startup Angelcam. Začal s vlastní technologií pro online přenosy videa, ale postupem času se přeměnil ve službu, která sdružuje a zpracovává video z online kamer dle požadavků zákazníka. Klient může své kamery přihlásit do systému, jednoduše k nim nastavit požadované zpracování (např. rozpoznávání značek aut apod.) a přijímat zpracovaná data, popřípadě může povolit veřejné využití svých kamer (různé webkamery na turistických místech apod.)

Angelcam s touto službou úspěšně vstoupil na globální trh, díky dohodám s některými výrobci kamer jsou dnes na trhu “Angelcam-ready kamery” a v současnosti pracují na tom, aby se jakákoli kamera mohla stát “angelcam”.

Domácí úkoly

Internet věcí potřebuje i podporu od stávající infrastruktury. T-Mobile a Radiokomunikace budují datové sítě, vhodné pro M2M komunikci (LoRa, SIGFOX), další operátoři hovoří o podpoře IoT a M2M komunikace (Machine-to-Machine, tedy mezi zařízeními) více či méně oficiálně.

Nemalé procento zařízení pro IoT si vystačí s malými datovými přenosy v řádech stovek bajtů za den, i méně, a pro ně je využití klasických mobilních dat nevýhodné – cenově i technologicky. Speciální sítě, jako např. zmíněný SIGFOX, dokážou přenášet podobně malé objemy dat za haléřové částky, což je v případě, že máte mnoho připojených zařízení, výhodné.

Přesto je stále několik problematických bodů, kde by potřeboval Internet věcí v ČR větší podporu. Víceméně vycházejí z předchozího textu.

Pomohlo by, kdyby se nějaké pracoviště, specializované na bezpečnost přenosů, ať už z akademické či komerční sféry, věnovalo bezpečnosti připojených zařízení a vyvinulo otevřený standard pro bezpečnou výměnu dat, popřípadě certifikovalo použité způsoby datové výměny z hlediska bezpečnosti.

Pro některou VŠ by to mohl být zajímavý výzkumný úkol, rozhodně zajímavější a užitečnější než mediálně proprané zadání Ministerstva vnitra na prolamování šifrované komunikace, a vzhledem k renomé českých kryptologů by se výsledky nemusely omezit na Českou republiku.

Pár příkladů

Pro komerční poskytovatele hostingů a datových služeb je otevřené pole v oblasti cloudového zpracování dat amatérských a poloprofesionálních (služby typu Pachube nebo Thingspeak, tedy služba s jednoduchým a unifikovaným API pro příjem a vysílání dat, a k nim i webové rozhraní z modulů a vizualizačních komponent), popřípadě i v oblasti profesionálních služeb (podobné systémy pro profesionální použití, s vyšším důrazem na bezpečnost a vyšší flexibilitou).

Pomohla by koncepční podpora státu – ne vymýšlet “národního internetového poskytovatele”, ale napomoci rozšíření M2M komunikačních sítí. Ze všeho nejvíc by pak prospělo rozumné posílení polytechnické výchovy ve školách (a to nejen kvůli IoT – pozn. aut.), ideálně ne stylem ojedinělých výkřiků a la “pojďme tedy utratit evropské peníze za nějaké ty součástky”, ale opravdu koncepčním způsobem.

Možnosti, kde může být Internet věcí bezprostředně užitečný v každodenním životě, je mnoho. Pomocí autonomních propojených senzorů lze například sledovat provoz ve městě, předpovídat zácpy nebo zjišťovat nestandardní situace už v samotném začátku. V menším je to například řízení a sledování parkovacích míst.

Zajímavou aplikací mohou být například už v praxi testované a nasazované “chytré” zastávky, které přijímají zprávy o pozici jednotlivých vozů. Zajímavou aplikací může být například sledování kontejnerů na tříděný odpad. Takový kontejner se sám ozve, když se naplní za určitou hranici, což by mohlo výrazně pomoci při plánování svozu.

Zázračný elixír?

Už zmíněný Angelcam například ve spolupráci s předním českým dodavatelem v oblasti zabezpečení řeší propojení poplachových senzorů s kamerami, které umožňuje lépe pracovat s poplachy, tzn. výrazně omezit procento falešných výjezdů a rychleji vyhodnotit pozitivní poplach: Je potřeba poslat policii, nebo stačí zavolat klientovi a říct “máte otevřené okno, asi větrem, uvnitř nikdo není, tak my vám tam pošleme někoho, aby ho zavřel”?

Jablotron zároveň spolupracuje se sdružením CZ.NIC na vývoji routeru Turris, který by mohl sloužit jako brána pro domácí připojená zařízení, různá čidla a měřidla.

Internet věcí není všespásný elixír ani vyslanec pekel. Je to nový zajímavý směr vývoje technologií, oblast, která se bouřlivě rozvíjí, a díky tomu dokáže nabídnout neobvyklé příležitosti s minimálními náklady. Je na nás, jestli se jich chopíme. Příležitost ukázat, co umí, má v IoT nejen velká firma nebo bohaté výzkumné pracoviště, ale doslova každý, a to s minimem vstupních nákladů.

O autorovi

Autorem článku je Martin Malý

Komentáře

(1) komentář
  1. petrph napsal - dne 10.10.2015

    Mimochodem,jak je to v tomto díle popsáno podle příkladů, tak technologicky IoT vlastně není žádná novinka nebo revoluční změna,je to něco co už dávno funguje, a co už skutečně řada firem dávno nabízí.V čem je bohužel asi ohromne riziko, (nevím zda bude popsané v příštích dílech) je otázka kdo se k těm dátům dostane. Což nemyslím tedy vlastní počítačovou bezpečnost-ale legislativní. Už teď mají operátoři povinnost evidovat a dávat k dispozici státním orgánům informace o hovorech a SMS.
    Takže předpokládám že totéž bude platit i v případě IoT??? Na vyzvání bude muset všechny zjištěné a přenesené údaje předávat policii, BIS, finančnímu úřadu,každému úřadu který si na to vymůže v parlamentu zákon?