Hlas byznysu, hlas boží: Českou konkurenceschopnost brzdí politici a státní správa

Napsal/a -pes- 2. září 2016

5. DÍL SÉRIE KONKURENCESCHOPNOST. Stát nemusí podávat byznysu pomocnou ruku; hlavně, když mu nebude komplikovat život. České vládě však dlouhodobě chybí jasná a dlouhodobá koncepce, což mimo jiné znamená vysoce nestabilní zákonné podloží, na němž se firmám stěží něco buduje. Podrobnosti diskutovali emeritní rektor VŠE Richard Hindls a prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner. Nabízíme vám jejich hlavní teze (v létě bez expertní debaty).

Teze 1:

Chybí jasně nadefinovaná hospodářská politika. O tu zástupci podnikatelů bez úspěchu žádali několik vlád po sobě. Nikdy se jim ale nepovedlo, aby vláda určila hlavní úkoly, které korespondují s hospodářskou politikou. Aby určila, na co by se měl průmysl zaměřit a tak dále. Podle nás by měl být prioritní průmysl a obecněji rozvoj toho, v čem jsme vždy byli dobří a za co jsme ve světě uznávaní. S tím jsou pak, samozřejmě, spojeny i další obory, které na kvalitu průmyslu mají vliv: školství, věda, výzkum, inovace a další věci, které podmiňují náš postup v rámci globálních žebříčků konkurenceschopnosti (kde jsme v případě IMD na 27 místě z 61 a WEF na 37 místě ze 144 hodnocených).

 Teze 2:

Problém zvaný státní správa. Časté personální změny týkající se i ministerstev – každý ministr si přivede své lidi, kteří zasednou na klíčové posty aniž by tomu rozuměli či měli potřebnou odbornost – totiž působí problémy. Nový služební zákon tomu zatím nijak nepomáhá. Věci si zatím „sedají“ a jsou s tím nemalé potíže. Podnikatelé přitom doufali, že státní správa zeštíhlí, že v ní zůstanou ti nejlepší lidé. Ti by pak měli být adekvátně placeni, protože dobrý úředník prostě musí být slušně zaplacen. Je ale třeba, aby to byl člověk na svém místě, který umí a může řešit i koncepční věci. Čtyřleté funkční období vlády totiž mnohdy nestačí na to, aby se věci zrealizovaly.

 

 Teze 3:

Stát šíří nejistotu a podnikatelům výrazně komplikuje život. Příkladem mohou být daňové zákony: před dvěma lety například až do prosince nebyla jasná sazba DPH. Dodavatelsko-odběratelské vztahy se přitom řeší rok a více dopředu, což znamená, že se s takovýmto předstihem výrobce se zákazníkem dohaduje o ceně a podmínkách dodávky. Jak má ale něco podobného dělat, když neví, co bude v době realizace platit? To jsou věci, které mají dopad na podnik jako takový a zprostředkovaně i celou ekonomiku. Velké podniky si alespoň mohou pořídit lidi, kteří jim něco z toho ohlídají. Malé firmy a drobní podnikatelé ale neustále změny zákonů často postřehnou až ve chvíli, kdy jim o nich řekne kontrola.


Rozhovor Richarda Hindlse s Janem Wiesnerem si můžete poslechnout ZDE.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

2 komentáře

  1. Laj napsal:

    Komentuji jen titulek.Hlas byznysu,hlas boží. Stát by měl,musí, dbát minimálně na to zda byznysmen uznává i morální hranice tak jak je známo z knihy knih.
    Spravedlivá odměna dělníka za práci je nejjistější podpora podnikání,protože umožní spotřebu a tedy posiluje cyklus /výroba–spotřeba/.
    OSVĚČENÁ ZÁSADA BATI ?

    • petrph napsal:

      To už by jste zase chtěl příliš. Právě do smluvních vztahů (a tedy i zaměstnavatel – zaměstnanec ) by měl stát zasahovat co nejmémě. Ale je to samozřejmě jiný požadavek – aby tedy stát zajistil všem podnikatelům stejné podmínky podnikání. Bohužel ten princip byl od začátku porušován, takže dnes zde neexistuje a celý trh je naprosto pokřivený a to nikoliv jen v platech zaměstnanců..

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies