Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Hamižnost není zločin. Vydělávat se může i na Hitlerovi

 - 

2503646588_7ac2c2964b_z1936 presentation copy of Mein Kampf” Autor: Dan Iggers

Krajský soud v Brně potvrdil verdikt Městského soudu v Brně, který už dříve rozhodl, že vydání knihy „Adolf Hitler: Projevy“ není trestné. Soudy mimo jiné řešily, zda komentáře k projevům, které kniha obsahuje, nevyznívají jako souhlas s Hitlerovými myšlenkami.

Vydáním projevů Adolfa Hitlera přichází v úvahu spáchání trestných činů podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka.

Podpora takových hnutí může mít podobu materiální nebo morální, přičemž obě tyto podoby se mohou prolínat. Za materiální podporu bude možno považovat poskytování finančních prostředků a dalšího majetku. Morální podpora může mít podobu utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, resp. může spočívat v získávání příslušníků nových.

Existující a “zdrojové” hnutí

Propagace hnutí může být otevřená a přímá, spočívající ve veřejném oslavování a vyzdvihování hnutí, hlásání jeho tezí a cílů, a skrytá či nepřímá, například v podobě tvorby či prezentace literárního, dramatického, výtvarného či filmového díla, které glorifikuje hnutí či jeho představitele. Propagace hnutí předpokládá na rozdíl od pouhého projevu sympatií existenci úmyslu pachatele takovým jednáním ovlivnit další osoby.

Z povahy pojmu podpora plyne, že trestná je podpora pouze hnutí existujících, nikoli hnutí zaniklých. Pro naplnění znaků skutkové podstaty je nezbytné, aby toto hnutí existovalo v době, kdy se pachatel jeho podpory či propagace dopouští.

Je tedy potřeba odlišovat existující neonacistická nebo neofašistická hnutí od konkrétního nacistického nebo fašistického hnutí v jeho historické, dnes již neexistující podobě. Existujícím hnutím může být i takové hnutí, které navazuje v modifikované podobě na již neexistující hnutí (např. neofašistické nebo neonacistické hnutí apod.), pokud využívá např. ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého hnutí. Existující hnutí je ale i v tomto případě odlišné od hnutí „zdrojového“.

1400490120-195x290

Projevy Adolfa Hitlera neodkazují na neonacistické hnutí, které bezpochyby existuje, ale na nacismus v jeho historické podobě. I když je konkrétní hnutí spojováno s určitou ideologií, nesmí být pojmy hnutí a ideologie zaměňovány. Např. antisemitismus je ideologií hlásající nenávist k Židům, nicméně není hnutím, kterým by byla určitá skupina osob jej hlásající, případně i praktikující.

Dále je třeba rozlišovat historický přístup, v rámci kterého jsou tyto myšlenky a názory hodnoceny, a to ať už se zápornými či kladnými závěry, od podpory nebo propagace neofašistických, popř. neonacistických hnutí. Pokud byla kniha projevů Adolfa Hitlera doprovázena komentáři, jedná se o historický přístup, a to i tehdy, pokud by závěry těchto komentářů byly kladné, pokud ovšem zasadí celou problematiku do dějinného kontextu.

Trestná je i propagace “zdrojového” hnutí…

Co se projevu sympatií k hnutím týče, je trestní odpovědnost za projevy sympatií k již zaniklým hnutím omezena jen na ta hnutí, důsledky jejichž činnosti na společnost jsou přes určitý časový odstup od jejich zániku dodnes pociťovány jako velmi závažné. Takovým hnutím nacismus i fašismus bezpochyby je.

Trestní odpovědnost za projevy sympatií k zaniklému hnutí je navíc omezena jen na nejzávažnější aspekty jeho činnosti – tj. nejzávažnější projevy zásahů do sféry lidských práv. Takovým nejzávažnějších projevem určitě není vydání projevů Adolfa Hitlera, a z tohoto důvodu se o podporu hnutí nejedná.

Výše uvedené neznamená, že by propagace hnutí, které neexistuje, byla beztrestná. Propagace hnutí již zaniklého je typově méně nebezpečná pro společnost než propagace hnutí existujícího, takže adekvátní k jejímu postihu, bude posouzení podle mírnějších trestních sazeb stanovených pro trestné činy hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení nebo podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Hanobící či nenávistné projevy mají některé vnější shodné projevy s podporou a propagací hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, avšak nemá žádnou spojitost s existujícím hnutím. Mezi oběma skutkovými podstatami dochází k překrývání některých znaků, resp. užití znaků, které mají podobný význam.

… ale vydání Hitlera pro zisk nikoliv

Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod je úmyslným trestným činem. Pokud byly projevy Adolfa Hitlera vydány za účelem hanobení nebo podněcování k nenávisti, pak se bezpochyby o trestný čin jedná.

O takový případ by s největší pravděpodobností šlo, pokud by šiřitelem knihy byl rasista či neonacista a šíření by bylo činěno s úmyslem hanobit před dalšími jiný národ, etnikum či rasu nebo v nich vzbudit nenávist vůči skupině osob. Pokud takový úmysl a jeho vnější znaky absentují, o trestný čin se jednat nemůže.

Jestliže byl úmysl vydavatele a šiřitele při vydání knihy projevů Adolfa Hitlera edukativní či zaměřen na profit, trestnost takového jednání není možno dovodit.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.