Na slovo Brusel je leckterý Čech alergický. Ale pořád se tam něco děje… Nabízíme měsíční sklizeň toho, co se v Bruselu urodilo. Za druhý měsíc letošního roku.

O britských pracovních benefitech a přídavcích na děti se na únorovém summitu v Bruselu rokovalo tak vehementně, že z plánované anglické snídaně prezidentů a premiérů se stal nejprve brunch, pak oběd, pozdní oběd, svačina, a nakonec večeře.

Zlí jazykové tvrdí, že se lídři ostatních zemí prostě jen chtěli vyhnout anglickému jídlu. Britský premiér David Cameron každopádně nakonec z bruselské budovy Rady EU odjížděl s přídavky v kapse. A možná i s nějakým příkrmem.

Spokojený mohl být i český premiér Sobotka, kterému se na summitu jako současnému předsedovi Visegrádské skupiny věnovala nezvyklá pozornost. Právě Visegrád totiž Cameronovi slušně zatápěl. Země střední Evropy tvrdě odmítají omezování volného pohybu pracovníků po EU a protestovaly proti možné diskriminaci svých občanů, kteří chtějí pracovat v jiných členských zemích.

Mimochodem, v únoru také podala Evropská komise na Českou republiku žalobu u Soudního dvora EU – kvůli tomu, že na svém území neumožňuje lidem z jiných členských států vykonávat povolání notáře. A to je podle Bruselu v rozporu s pravidly o svobodě usazování a volného pohybu pracovních sil. Nevíte, kolik tak mívají notáři dětí?

Nehádejte se, prosím vás

V únoru se nám tedy Unie nerozpadla. Šanci na to bude mít zase v březnu. Situace je podle pesimistů nazrálá. Napovídají tomu spory mezi členskými státy, které se rozjely na plné otáčky. Důvodem roztržky není nic jiného než migrace.

Jako odplatu za to, že si Rakousko uspořádalo vlastní minisummit s balkánskými zeměmi, se Atény rozhodly odvolat velvyslankyni z Vídně. Popravdě se nemůžeme rozohněnému řeckému premiérovi Alexisu Tsiprasovi, který ze své země prý nechce mít skladiště lidských bytostí, divit. Země balkánské trasy, přes kterou se uprchlíci dostávají z Řecka do Německa a dál, totiž začaly pouštět běžence pouze po stovkách, a to jen Syřany a Iráčany. Na makedonsko-řecké hranici tak uvízly víc než dvě desítky tisíc migrantů.

V této příjemné atmosféře se následně konalo setkání ministrů vnitra EU, kde se proti řeckému ministrovi pro migraci Janisu Muzalasovi do ringu postavil český šéf rezortu vnitra Milan Chovanec. Ten prý řeckému protějšku připomněl poskytnutí finanční a materiální pomoci, které se zemi díky Česku dostalo. Z výměny názorů zůstal jako opařený i slovenský ministr Robert Kaliňák, podle kterého prý není obvyklé, aby se ministři takto hádali.

Přístav, nebo štít?

Kdo se však konečně dohodl, byla EU se Spojenými státy, a to na novém systému předávání osobních dat americkým úřadům. Starý název Safe Harbor tak rychle zapomeňte a zvykněte si na „ochranný štít“, který má bránit soukromí každého Evropana – Privacy Shield.

Ani nový mechanismus však nebyl ušetřen kritiky. Oproti původnímu systému „bezpečného přístavu“ prý k výrazným změnám nedošlo, a u Soudního dvora EU by tak dohoda mezi EU a USA mohla být znovu zneplatněna tak, jak se to v říjnu stalo jejímu předchůdci. Tak schválně, kdo to zkusí jako první?

A abychom nezapomněli, Komise jako každý rok předala členským státům vysvědčení o tom, jak se jim daří v oblasti digitální agendy. Nikoho nepřekvapilo, že se Česko podobně jako loni umístilo na samém konci srovnání evropské osmadvacítky, co se digitalizace veřejné správy týče. Snad se jednou alespoň o kousek přiblížíme Estonsku, kde si kvůli výměně řidičáku nebo občany nemusí brát den dovolené a vše potřebné zařídíte z pohodlí domova u internetu.
Text připravil redakční tým EurActiv.cz.