Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Google vyrábí psího robota. Pro armádu i ranní jogging

 -   - 

SpotSpot” Autor: Boston Dynamics

Po chodbě mezi kancelářemi se ladnými pohyby blíží čtyřnohý robot. V nestřeženém okamžiku jej do boku zasáhne kopanec. Konstrukce z trubek s motorkem a plná elektroniky uskočí, trochu se jí rozjedou nohy, ale úder ustojí a pokračuje dál. Docela jako mírně stoický či submisivní pes…

On to vlastně pes je. Či ho tak aspoň označují jeho majitelé. Říkají mu Flek (anglicky Spot) a kromě něj mají ještě jednoho, většího.

Od roku 2013, kdy společnost Google koupila Boston Dynamics u Walthamu ve státě Massachusetts, se moc nevědělo, co se v jejích laboratořích vlastně děje. Občas se na youtube objevilo krátké video, ale teprve v poslední době dostal jejich program jasnější obrysy. Z laboratoří vycházejí roboti, kteří se pohybují jako lidé či zvířata. A zájem už projevila i americká armáda.

Sedmdesátikilový Flek se sám orientuje ve spleti kanceláří, dokáže se pohybovat v nerovném terénu či zdolat schodiště. Se svým pánem si může i zaběhat a – jak je vidět na videu – ustojí i kopanec.

O psí roboty se již zajímá i americká námořní pěchota. Jedním z možných využití, které demonstruje na dalším videu (účinkuje v něm tentokrát druhý, větší „pes“, označovaný jako Mastif), je nošení nákladů. Voják pohybující se kdesi v arizonské poušti je sledován čtyřnohým robotem, který může nést kolem padesáti kil potravin, výzbroje, munice atd. Bez problémů zdolává obtížný terén, podobně jako třeba soumar. Lze ho naprogramovat, řídit joystickem, ale umí i sám následovat „svého pána“.

Humanoidní robot Atlas zase na jedné noze vybalancuje – stejnými pohyby jako člověk – náraz mnohakilovým závažím. Elegantně se přesunuje po kamenité cestě, vypořádává se s překážkami.

Využití robotů pro vojenské účely se přímo nabízí. Nicméně má to jeden vcelku překvapivý rozměr. Na univerzitě v německém Duisburgu zkoumali, co v nás roboti dokážou vyvolat. A zjistili, že v nás probouzejí emoce. Několika desítkám lidí pouštěli videa, na nichž z například obrazovali násilí páchané nejdříve na člověku, pak na robotovi a nakonec – pro srovnání – ničení velké papírové krabice. Pomocí monitoringu pokožky výzkumníci sledovali reakce účastníků.

Ve všech třech případech zaznamenaly monitorovací zařízení zvýšenou aktivitu v předním mozkovém laloku, který „zodpovídá“ za naše emoce (vysvětlují to skutečností, že na jakýkoliv druh násilí i destrukce většina lidí reaguje), ale v případě robotů byla odmítavá reakce vůči násilí daleko prudší, než když lidé sledovali ničení kartonové krabice (i když samozřejmě nebyly tak silné jako při pohledu na násilí páchaném na člověku).

Vědci si nyní kladou otázku: budou se naše emoce stupňovat s tím, jak se budou roboti čím dál více podobat živým tvorům? Jinými slovy: nakolik se dokážeme citově identifikovat s umělými bytostmi?


O autorovi

Autorem článku je Libor Stejskal

Komentáře

Komentářů (3)
  1. SuP napsal - dne 18.2.2015

    Krásnej článek. Celej život jsem tohle chtěl dělat. V sedmé třídě jsem si postavil Jeep Willys na ovládání bowdenem a elektropohonem. Vyhál jsem cenu TTM a svazáci z devítky mi ho pak ve skladu exponátů při hře rozflákali. Po převratě jsem nějakou dobu dělal automatické meřicí stanice na rozměrovou kontrolu obrobků a skončil u manipulace materiálu do obráběcích strojů. A tyhle hračičky mě mezi tím minuly. No možná v příštím životě.
    Ale máte pravdu, JE TO srdeční záležitost. Mám radost, když občas vidím, jak to některé nové mladé kluky taky baví a tím, že mají mnohem lepší “materiálovou základnu” dokážou vymýšlet i realizovat krásné věci.
    Ať se daří v novém působišti.

  2. Libor Stejskal napsal - dne 18.2.2015

    Díky za přání. Doufám, že se tu budeme vídat 🙂

  3. Tichá voda napsal - dne 18.2.2015

    Dobrej hlídací pes. Že by maskot?
    Tvůrci mají sice můj obdiv, ale spíš mě to děsí. Na procházku půjdu radši s mojí čubinou 🙂