skochkarev / Foter / CC BY-NC-SA,

Evropa předvádí parodii na „jednotu v rozmanitosti“. Jak z toho ven?

Napsal/a Amit Mukherjee 3. října 2015

V diskusích o krizi eura i té spojené s uprchlíky se Evropské unii často dává za příklad USA. Ale co se tak podívat spíše na Východ? Jsem přesvědčen, že Indie, země se srovnatelnou rozmanitostí, nás může naučit mnoho, píše pro HlídacíPes.org profesor Amit S. Mukherjee ze školy managementu IMD ve švýcarském Laussane.

Budou se Evropané ochotni učit od rozvíjející ekonomiky, kde bují korupce? Možná ne, ale měli by. Indové toho sice udělali spoustu špatně, ale i mnohé i správně.

Podívejme se na paralely:

  • EU musí sjednotit velmi různorodé národy. A Indie? Za několik málo let od roku 1947 se jí podařilo integrovat na 600 nezávislých a polo-závislých království a někdejší britskou Indii a sloučila je do států dle jazyků. Dnes jich je 29.
  • EU i Indie mají stejně 24 oficiálních úředních jazyků. Národy v Indii, které hovoří těmito jazyky, žijí v zemi, která se rozkládá na území odpovídajícím třem čtvrtinám území Evropy. Mnoho indických jazyků má k sobě stejně daleko jako třeba angličtina k řečtině. Vzhledem k tomu, že jedna půlka Indie ani není schopna rozeznat abecedu druhé půlky, vzdělaní Indové mezi sebou komunikují v angličtině, úředním jazykem.
  • Indie má daleko větší náboženskou rozmanitost než Evropa. Indie má víc křesťanů než pět libovolných států EU a muslimů víc, než dva jiné státy na světě. Hinduisté jsou také různorodí, rituály se mohou značně lišit napříč státy.
  • Stejně jako Evropané nedají Indové dopustit na svou kulturu a jídlo. Ovšem na Západě se sní denně více tradičního kuřete tikka masala, než v Indii.

Německo a třetí světová

Schopnost EU nakládat se svou různorodostí je žalostná. Její politici nepřišli s přesvědčivým důkazem, co vlastně všechny ty různé národy spojuje. Politici jako Jean-Claude Juncker, kteří adorují EU, nabízejí technokratická řešení, nikoliv ta, která vnitřně cítí obyčejní lidé.

Absence emočně laděné racionalizace jednoty vede k dnes běžné otázce „A co EU nabízí mně?“ napříč státními a jazykovými hranicemi, a vede i k odcizení evropských muslimů.

Nezdá se, že by evropští politici pochopili základní pravdu běžně vyučovanou v manažerských kurzech: když se lidé sjednotí za společnou vizi, prosadit změnu je snazší.

Proč vlastně EU existuje? Jistě ne proto, aby se zabránilo Německu začít třetí světovou válku. Tento důvod je už několik desítek let irelevantní.

Oproti tomu snahy o budování společné identity (a to Indie není „tisíciletá říše“) zažívají zřetelný úspěch. Přijala národní hymnu, která zmiňuje každou část země, má vlajku odkazující ke všem třem hlavním náboženstvím.

Politici udělali rozhodnutí, která sice nedávala smysl logicky ani ekonomicky, ale pomohla řídit diverzitu. Každé dítě se už od základní školy učí chápat, co znamená „jednoty v rozmanitosti“.

Čím láká Islámský stát?

I přes pravidelně se opakující, odpudivé a politicky motivované náboženské vraždění, Indie svou náboženskou různorodost dokázala zvládnout.

Čtyři z jejích dvanáct prezidentů byli muslimové, stejně jako 42 předsedů soudů, mnoho nejvyšších ministerských úředníků a mnoho vysokých velitelů ozbrojených složek.

Časopis Forbes má ve svých žebříčcích muslimské miliardáře, muslimové platí za hvězdy v indických filmech i v umění, jsou členy zbožňovaného kriketového národního týmu.

Evropané by se měli zamyslet nad tím, proč se tolik britských muslimů připojilo k Islámskému státu a z Indie to nebyl skoro nikdo. A to přesto, že britská muslimská populace početně představuje 1,6 % té indické.

Různorodost na papíře

Představa, že děti v EU by měly studovat dva cizí jazyky, je správným vykročením k vštěpení si a pochopení rozmanitosti. Nicméně skutečnost je dost jiná.

Ve Španělsku je výuce cizích jazyků věnováno 5 % času na základních školách, 10 % na vyšších stupních; i v Británii je časová dotace výuky cizích jazyků minimální.

A tak britské děti mluví jen anglicky, zatímco při své dvoutýdenní dovolené ve Španělsku jsem narazil jen na jednoho mladíka schopného se domluvit anglicky.

V 70. letech v Indii jsme se spolu se spolužáky vysmívali úsilí jazykového institutu, který se snažil nacházet nemotorné hindské ekvivalenty jasných a srozumitelných anglických názvů. A tak se například návěstidlu (railway signal) mělo říkat „lahu-puth-gameni-awat-jawat-soochak-danda“.

Ačkoli i dnešní politici občas přijdou s podobnými nápady, DJové a moderátoři indické TV a rádia dokáží přirozeně propojit původní indické jazyky s angličtinou. Výsledkem je, „Hinglish“, která kombinuje hindštinu a angličtinu, ale díky níž se i negramotní naučí anglickým slovům. To je jednota v rozmanitosti.

Nejednota v rozmanitosti

Místo toho, abychom oslavovali kulturní bohatství a jednotu Evropy, evropští lídři ji rozdělují.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble chtěl, aby Řecko opustilo eurozónu. David Cameron slíbil referendum o členství v EU. Řecko flirtuje s Ruskem. Viktor Orban chce, aby politika EU ve vztahu k uprchlíkům zaručila, že Evropa zůstane křesťanská. Tento depresivní seznam je nekonečný. To je nejednotnost v rozmanitosti.

Důsledkem je, že ona velmi bohatá EU nemůže účinně řešit současnou uprchlickou krizi. A pro srovnání: po krveprolití roku 1971 jež stálo u zrodu Bangladéše chudá špinavá Indie dokázala poskytnout azyl zhruba 10 milionům muslimských uprchlíků.

EU se přestane potácet od krize ke krizi jedině tehdy, až evropští lídři najdou to, za čím stojí jít, to, na co mohou být Evropané hrdí. Politici musí přijít s mimořádnou a zároveň hluboce lidskou vizí, kterou žádná země není schopna naplnit sama o sobě.

Musí se naučit se nejprve něčeho vzdát, aby za to později něco získali. Pokud to bude nutné, budou muset za své politické vize a ideje bojovat i proti svým, bude-li to v zájmu dlouhodobého úspěchu evropského projektu. David Cameron, Angela Merkelová a Francois Holland neprokázali, že takové výzvy umí přijmout.

Jsem však přesvědčen, že EU může svou různorodost zvládnout a problémy překonat. Umí to. Příklad za všechny. Byli to obyčejní Evropané, kdo vytvořili Lékaře bez hranic… A místo toho, aby si užívali komfortu svých bohatých vlastí, podstupují velká rizika pravidelně vnášejí světlo a naději do nejtemnějších koutů světa.

 

5 komentářů

  1. J.Němec napsal:

    Vůdci EU Německo a Francie lžou a sledují své cíle. Východní Evropa je měla jen oddělit od nebezpečného Ruska. Jsem zvědavý, co budou dělat naši vojáci na hranici až je uprchlíci vezmou útokem. Uprchlíci a kapitál z Číny. Tak se zatím rýsuje EU.

    • Taoiseach napsal:

      Své cíle sleduje každý – 🙂
      V EU máme slovo, které je o poznání větší než náš podíl na HDP. Kdybychom se „jen oddělili od Ruska“, byl by z nás zadní dvorek Německa. Najděte mi v Evropě prosperující „plně suverénní“ stát.
      Naši vojáci na hranici nebudou a nikdo je brát útokem nebude.

  2. petrph napsal:

    Aha..původně jsem sem chtěl nakopírovat některé události z nedávných desetiletí Indie. Ale pan profesor „Amit S. Mukherjee ze školy managementu IMD ve švýcarském Laussane.“ o nich ví, ale bagatelizuje je touto větou „I přes pravidelně se opakující, odpudivé a politicky motivované náboženské vraždění, Indie svou náboženskou různorodost dokázala zvládnout.“..:):)
    To je skutečně bohulibý švýcarský humanismus nutit evropské státy do ještě větší integrace společné unie i za tu cenu že potom bude docházet k „pravidelně se opakujícímu, odpudivému a politicky motivovanému náboženskému vraždění..“.
    Jenom abychom si nemysleli že to jsou nějaké maličkosti jako v EU „Je suis Charlie“.., tak alespon jediný údaj z dějin svobodné Indie …“..1947 Vyhlášení nových států bylo doprovázeno velkými přesuny obyvatel a násilnostmi, které si vyžádaly stovky tisíc lidských životů.Náboženské minority (kolem 100 milionů muslimů v Indii a asi 10 milionů hinduistů v Pákistánu,později způsobily dalším masové konflikty“.. (Čímž se tedy myslí že ona „“zintegrovaná Indie“ v následujích desetiletích vedla řadu nacionalistických válek se svymi sousedy).
    Když už tedy pan profesor zapomněl zmínit to podstatné že sjednocení Indie provedla Velká Británie, která jí okupovala 200 let.V roce 1947 když se Indie stala svobodnou už tedy byla plně centralizovaná jako společný stát i nacionalisticky spojený národ. Ale-jak zmíněno výše, ani pak se nepříblížila tomu jak dnes-i „nezintegrovaně“ funguje mírově a poklidně Evropská unie.Čili ta nemá sebemenší důvod jí následovat. Leda tedy snad-pod vedením nějakého, elitami vybraného Vůdce, který v Evropské unii udělá pořádek a patřičně její národy a občany „zintegruje“….

    • český maloměšťák napsal:

      Pana profesora huspenina je téměř školním příkladem užití nevědeckých postupů typu spekulativního uvažování o zcela předpojatým způsobem vyselektovaných faktech , typu optimistických synkretismů tvořených na základě usuzování z jedné unikátní konstelace skutečnosti na jinou, naprosto odlišnou nejen časově ale i kulturně, tvoření hodnotících soudů tak, že každý prostředek včetně zamlčování či chybného usuzování z části na celek, je dobrý k tomu, aby již DOPŘEDU hotový hodnotící soud byl podpořen – touto kvaziargumentací.
      Zaplaceno za takový článek, uveřejněný v novinách, by však autor dostat měl, článek je to konzumentsky zajímavý (v krátkém formátu lze cestovat přes různé kultury, přes vzdálená časová údobí, čtenář se seznámí s pojmy jako jsou např. “ Lékaři bez hranic“ atd….. a částečně i neotřelý (to blázniviny podobného druhu jsou vždy). I doprovodný obrázek je pěkný, úderný (jistě vyprovokuje k úvaze např. rasisty, což je pak i kulturně významné – každá pokus každého rasisty o to zamyslet se je společnosti povíceru prospěšná, pokud zrovna nezamýšlí daný jedinec provést rasově motivovaný útok).
      Doporučil bych ale změnit název, např. na “ U nás doma to jde, proč by to nemohlo jít všade ?“.
      To kvůli prodeji, jestli mi rozumíte.

  3. Taoiseach napsal:

    Zajímavé, možná inspirující, jenže…

    EU je UNIE, která vznikla dobrovolným spojením plně suverénních států, zatímco USA i Indie jsou FEDERACE, které vznikly ze států, které nikdy plně suverénní nebyly, některé dominovaly nad jinými a spojení rozhodně zcela dobrovolné nebylo. Takže srovnávání je víc než problematické. Americký koncept imigrace se zakládá na melting-pot – což je pravý opak rozmanitosti. A pokud je v Indii úředním jazykem (ještě k tomu nejužívanějším) jazyk, který není vlastní žádnému ze států, jde to přímo proti podpoře rozmanitosti. Pan profesor působí v Lausanne (tedy nikoli v Laussane, jak je psáno v úvodním odstavci), tak by se mohl rozhlédnout kolem a hned by viděl, jak vypadá v praxi jednota v rozmanitosti – ŠVÝCARSKO.

    Vzhledem k tomu, že EU zatím není integrovaná ani do podoby konfederace, nemají její orgány ani představitelé pravomoci na to, aby mohli dělat to, co si autor představuje. Představa, že Jean-Claude Juncker může prosazovat nějaké obecné „řešení“, je naivní. „Bojovat i proti svým“ je hloupost, podstatou má být otevírání možností: kulturní výměna, výměny studentů, cestování atd.

    Hlavní smysl motta je v tom, že Evropané mají být jednotní občansky a rozmanití kulturně. EU své hodnoty má: lidská práva, demokracie, rovnost, svoboda, právní stát. Pokud to všechno beze zbytku splníme, plně to postačí. Žádnou glajchšaltující „vizi“ nepotřebujeme a zmínka o manažerských kurzech je v podstatě urážlivá. Proč bychom měli být „jednotně“ nadšeni z jedné vize, dmout se pýchou a jásat?

    Evropská unie kulturní rozmanitost velmi silně podporuje, a to i na úrovni regionů, nejen států. Pochybuji, že existuje podobná koncepce v Indii. Je ovšem třeba konstatovat, že školství je ve výlučné pravomoci členských států, takže EU prostě nemůže výuku jazyků vynucovat.

    Velká Británie je kapitola sama pro sebe. Angličané (ne tolik Skotové a Velšané) se nikdy necítili Evropany, nikdy nechtěli být jeden celek s tím, čemu odtažitě říkají „Continent“. Proto se také nechtějí učit jiné jazyky. Pokud budou s EU jen volněji spojení, bude to ideální pro obě strany. Ostatní odstředivé tendence bývají přechodné – kde jsou dneska Haider, Berlusconi, Kaczynski, Klaus?

    Ještě několik perliček:
    – EU „oficiálně“ nemá hymnu a vlajku („zásluhou“ Klause a Topolánka), zatímco Indie ji má a je to základ „společné identity“ – to opravdu zní jako špatný vtip
    – „proč se tolik britských muslimů připojilo k Islámskému státu a z Indie to nebyl skoro nikdo“ – to je víc než prosté: v Indii ti muslimové žijí po staletí, z muslimů s britským pasem, kteří odcházejí k IS, se málokterý narodil v Británii (přinejmenším jeho rodiče ne)
    – prznění kulturních jazyků anglickými výrazy není projevem jednoty v rozmanitosti, nýbrž nejpokleslejší formy globalizace

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies