PSÍ UŠI. Máme tu listopad, tedy ten klidný čas, kdy již nad neúrodou nepláčou zemědělci a ještě nezačali fňukat vlekaři. O to víc se můžeme soustředit na řešení vnitropolitických problémů, jako jsou například experimenty s mezí elasticity Ústavy. My bychom se v zásadě podrželi standardního výkladu, podle kterého prezident Miloš Zeman pověří vládou toho, kdo mu přinese 101 podpisů a tlačenku. Václav Klaus senior pak dotyčného vyzkouší z angličtiny a je posekáno. Nyní k některým jevům podrobněji.

• Ještě jsme se pořádně nestačili oklepat z toho, které strany a v jakém poměru jsme namíchali do smrtícího sněmovního koktejlu, a už je tu fáze dva. Začíná se totiž rovněž ukazovat, koho jsme tam vyslali. A je to pozoruhodný výkvět.

„Kvůli ztrátě senátorského mandátu, který zanikl mým zvolením, se cítím podveden. (…) Nepovažuji to za demokratické a vracíme se zpátky do totality.“
(bývalý senátor a čerstvě zvolený poslanec za hnutí ANO 2011 Jiří Hlavatý pro Krkonošský deník, 24. října)

Ano. Ona totalita se jmenuje Ústava ČR. Za normálních okolností by u toho i zůstalo. My bychom si řekli, že pan Hlavatý je trochu trouba a popleta, který si prostě nepřečetl Ústavu a volební zákon, a šlo by se dál. Ti hloubavější by si tedy možná kladli otázku, co asi tak pan velkopodnikatel v Senátu dělal od roku 2014, když nezná ani základní normy, ale už tam seděly jiné exempláře. Ale ne. Pan Hlavatý zjevně nemá dost. Zjistil totiž, že za jeho poslancování by milovaný senátorský mandát mohl obsadit někdo jiný, a přišlo mu to tak nějak lidsky líto. A tak bude v lednu kandidovat zpět. Poplatníka to vyjde jen na nějaké 4 miliony korun.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Za pozornost ovšem stojí i důvod, proč Hlavatý upřednostňuje senát před sněmovnou. Zájmy voličů? Ale kdeže. V souladu se zvyklostmi obvyklými v hnutí Agrofert 2011 jde samozřejmě především o firmu, v tomto případě o Hlavatého textilku JUTA.

„Poslancem jsem se kvůli pracovnímu vytížení ve firmě nikdy stát nechtěl. Zvládat výborně práci poslance a generálního ředitele největší české textilky by bylo hodně složité.“
(budoucí bývalý poslanec Jiří Hlavatý pro Novinky.cz, 31. října)

Teoreticky přichází v úvahu scénář, ve kterém se Hlavatý stane chodící výukovou pomůckou legislativního procesu. Ve sněmovně si přijme zákon, vyhraje doplňovací volby do senátu, pošle zákon dál, a když bude mít trochu štěstí, ještě si ho jako prezident podepíše. V závěru celého dramatu sám na sebe podá ústavní stížnost, protože byl podveden a je to všechno totalita.

• A teď finále. Kdo za to všechno může? No přece blbý volič! Kdyby Hlavatého nekroužkoval, nikdy by k těmto problémům nedošlo.

HN: Vy jste se dobrovolně nechal napsat na kandidátku hnutí ANO. To bylo vaše rozhodnutí se na ni nechat napsat.
Hlavatý: „Já nevím, co je na tom nelogického. Vy to rozporujete a jdete proti 4850 voličům, kteří mě vykroužkovali. Proti nim jdete. Jich se zeptejte, proč mě vykroužkovali. A jich se zeptejte na to, jestli zaplatí náklady na dodatečné volby. Ale ne mě. Rozumíte mi.“
(z rozhovoru Jiřího Hlavatého pro Hospodářské noviny, 3. listopadu)

Dramatický oblouk byl dokonán, blbec je volič. Konkrétně těch 4850 nesvéprávných lidí na Trutnovsku, kteří dali Hlavatému přednostní hlas. V roce 2014 ho do senátu dostaly hlasy 11 563 voličů, polovinu právě pozurážel. Dobrý start kampaně.

• Vraťme se ale na počátek celého příběhu, do okamžiku, kdy senátor Hlavatý neví, že jeho zvolením do sněmovny jeho mandát automaticky zaniká. Podívejme se, co o tom praví příslušné zákony a jak složitá na pochopení je to konstrukce.

Ústava ČR, článek 19 
(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
článek 21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.

Je to jasné? Zřejmě jak komu. Nelze se divit, že se v tak složité věci ztrácí obyčejný zákonodárce Hlavatý, když v ní tápou i „odborníci“, jakým je třeba politolog Jiří Štefek.

„Nejsem o tom přesvědčen. On sice zvolený je, ale poslancem se vším všudy se stává v okamžiku, kdy složí poslanecký slib.“
(expert iDNES.cz na politologii Jiří Štefek, 21. října)

Dospěli jsme do fáze, kdy editorům velkých zpravodajských webů nestačí jako pravda obyčejný zákon, ale musejí ho svým ovečkám nechat přežvýkat mluvící hlavu. Sežeňte někoho, kdo to řekne, zní v takových chvílích v newsroomech. A pak se stane, že se najde politolog, který zákon pro zvýšení dramatického efektu přežvýká jemně řečeno blbě. On totiž zákon jasně říká, že mandát vzniká zvolením, a to ke druhému dni voleb. Nesplnění požadovaných náležitostí, jako je zmiňované složení slibu, pak vede již ke ztrátě mandátu, z čehož rovněž jasně plyne, že mandát předtím vznikl.

Čili nevěřte všemu, co se kde píše. Zvlášť v situacích, kdy si stačí otevřít Ústavu. Klidnou mysl.

Follow @malecak