Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Prodali dům, vzali pět dětí a vyrazili ze Sýrie do Německa. Za tisíce eur

 -   - 

fronta s ISxYPG

Ibrahim už druhý den brečí, jeho žena Helin si také neustále utírá vlhké oči. Lekneme se, že někdo umřel. Neumřel. Jen jeho bratr s rodinou se chystá na cestu do Evropy. A odjíždí právě dnes.


Jaký je život v místech zničených válkou, tvrdými boji s Islámským státem na severu Sýrie a ve městě Kobani? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se o tom přesvědčili napsali reportážní knihu „Islámskému státu na dostřel“. Se svolením autorek publikujeme autorsky vybrané pasáže knihy. Dnes nabízíme druhou ukázku.

První část: Očité svědectví: Islámský stát řeže hlavy, znásilňuje a prodávají lidi do otroctví


Není to chudá rodina. Prodali dům, protože cesta do Německa, kam míří, není levná. Mají pět dětí ve věku od 12 do 20 let. A proč tam jedou?

„Chtějí pro děti vzdělání. Tady univerzity nejsou. Dřív lidé jezdili studovat do Damašku, do Aleppa, do Homsu, ale dnes jsou tato města buď poničená a nefungují, nebo v cestě do nich stojí Islámský stát,” vysvětluje Ibrahim.

Bratři do Evropy

Rodina už před časem poslala do Německa nejstaršího syna, aby cestu vyzkoušel. Dostal se přes irácký Kurdistán a turecký Izmír až do Makedonie. Ted už je v Düsseldorfu a zbytek rodiny míří za ním.

V Německu jsou už i rodiče Helin a její bratr se dvěma dětmi a manželkou. “Když jsme měli nedávno s Ibrahimem svatbu, nebyli tam moji rodiče a můj bratr. Z toho jsem byla velmi smutná,” říká Helin a vystihuje tak realitu mnoha rodin střední třídy v Sýrii.

Do Evropy se chystá i Jin Derwišová, mladá lékárnice, které sice lékárna v Kámišlí prosperuje, ale přesto se rozhodla odjet.

„Léky se do Rojavy dostávají většinou ilegálně, hranice s Tureckem je zavřená, je to ráj pašeráků. A je to nebezpečná živnost, každý týden tady čteme v novinách, že někoho Turci na hranicích při pašování zastřelili. Léků je nedostatek – legálních i těch pašovaných,” líčí Jin situaci ve svém oboru.

Navíc je draho, ceny léků a potravin jsou desetinásobně vyšší než před válkou. „Hlavně nevidíme naději, že se to zlepší. Pokaždé, když vyjdu na ulici, bojím se. Bojíme se dalších útoků Islámského státu,“ říká mladá žena, která už má našetřeno potřebných 3200 eur, které ji bude stát ilegální cesta přes Turecko tzv. balkánskou trasou.

Jeden její bratr je ve Francii, další dva v Německu. „Nejmladší bratr odjel do Německa před měsíci, když se ho pokoušeli naverbovat Asadovi vojáci. Nechtěl jít bojovat za Asada, a tak raději utekl,” říká Jin.

Kolik útoků ještě?

Do Německa cestoval celých 45 dní, čtyři dny jedl jen datle… Do Evropy odjel před dvěma a půl lety i manžel Jin, který nyní žije ve francouzském Lyonu.

„Dostal tam politický azyl jako oponent Asada. Já pojedu do Lyonu za ním. Nejdřív se budu učit jazyk a pak bych chtěla mít vlastní lékárnu,” sní Jin. Podle ní ještě před pěti lety lidé v Sýrii na odchod do Evropy ani nepomysleli.

„Teď si tady všichni myslí, že Německo potřebuje lidi a že tam můžou lehce začít nový a lepší život. Mnoho Kurdů tam má už příbuzné, tak jdou za nimi.” Sama má ale pochyby, zda může být v Evropě opravdu šťastná.

IMG_5044

Z Rojavy chce především kvůli nestabilní bezpečnostní situaci. „Před čtyřmi dny v Kámišlí došlo k hroznému útoku. Před stanicí bezpečnostních složek Asajiš vyletělo do vzduchu auto plné trhavin. Třináct lidí zemřelo a mnoho dalších bylo zraněno, to znamená, že jim to urvalo ruce nebo nohy.”

K útoku se přihlásil Islámský stát. Auto, které vezlo odhadem tunu dynamitu, prý přijelo z Turecka… „V Amudě se zase před pár dny chtěla odpálit sebevražedná atentátnice. Zastavili ji včas, ale kolik útoků nás ještě čeká? Bojím se, nechci žít každý den ve strachu, že se mně nebo mým blízkým něco stane…” končí Jin rozhovor a baterkou nám svítí na cestu. Elektřina už zase nejde.

Tisíce dolarů na osobu

Kufry do Evropy si balí i třiatřicetiletá Hatau se svým manželem. Navštěvujeme ji v jejím bytě v jednom z činžovních domů v centru Kámišlí. Vypadá jako průměrný byt někde v Česku.

V obýváku běží velká plazma, kuchyň s linkou je stejná jako v každém českém bytě, v ložnici velké letiště. Na posteli má už nachystanou kupičku věcí, které si vezme na cestu – dokumenty, léky, několik triček, bundu, svetr, brýle.

„Ještě bych si ráda přibalila tuhle fotku mých rodičů, ale ta se mi už do tašky nevejde,” přemítá mladá žena, když ukazuje na zdi černobílý obrázek dvou mladých, moderně vypadajících Syřanů v šedesátých letech – její rodiče. Hatau je advokátka a její manžel učitel arabštiny.

„Před válkou se nám žilo fakt dobře, koupili jsme si tenhle velký byt s terasou. Sice jsme jako Kurdové nemohli mít třeba knihy v kurdštině a používat kurdštinu ve školách a Asada jsme brali jako našeho nepřítele. Teď je všechno horší,” říká.

Podle ní válka změnila úplně všechno. „Já i můj muž máme oba tři práce, abychom se uživili. Všechno je mnohonásobně dražší a platy stejné. Není stabilní elektřina ani voda. A hlavně máme strach, že přijde Islámský stát nebo že se někde zase odpálí nějaký atentátník, zrovna když kolem půjdeme my,” říká Hatau.

K finálnímu rozhodnutí odjet do Evropy však přispělo hlavně to, že už tam odešla část její rodiny. „Už tam odešel i můj bratr s rodinou a mně se velmi stýská, chceme zase být pohromadě. S bratrem si voláme často a je tam spokojený,” vypráví Hatau ve čtyřpokojovém bytě, kde jsme ji navštívili už naposledy. Byt právě prodávají, aby měli na cestu.

„Jen přechod hranic do Turecka stojí 700 dolarů a pak každý další ilegální přechod všech hranic a celá cesta nás budou stát minimálně 4000 dolarů na osobu.”

I když Hatau vypadá odhodlaně, po chvíli přiznává i strach. „Hrozně se bojím té cesty přes moře. Teď ještě navíc na nás z televize bliká ten utopený chlapeček z Kobani, a to jen umocňuje moji úzkost. “


kniha obal

Pokud si koupíte knihu Islámskému státu na dostřel (cena 189 Kč) autorek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové prostřednictvím objednávky přes pomockobani@gmail.com, 50 Kč z ceny půjde na pomoc lidem, kteří namísto útěku zvolili obtížnou cestu obnovy svých zničených domovů, a to ve městě Kobani, které bylo zničeno během bojů s Islámským státem. Více o kampani, o knize i autorkách na www.soskobani.cz

Knihu čeká ve čtvrtek 3.12. 2015 od 19.30 křest v pražské restauraci Plevel (Jindřišská 5). Součástí křtu bude i povídání autorek knihy o jejich zkušenostech z válečných oblastí na severu Sýrie.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

(1) komentář
  1. Petr Homoláč napsal - dne 2.12.2015

    Říká se, že ze Sýrie odchází do Evropy spíše střední vrstva, lidé spíše zámožnější, chudáci na to prostě nemají. Také jsou tedy celkem vzdělaní. Sýrie je přece jen na pobřeží Středozemí, to bývala docela utěšená oblast, také tam nebyl nikdy komunismus aby lidi ožebračil jako u nás.
    Docela bych věřil, že Němci to mají s tou posilou hospodářství docela dobře spočítané.