Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Dárky nebo zážitky? Historie a realita vánočních sbírek pro dětské domovy

 - 

Dětský domov9.366: Is 15 pairs enough I ask myself...” Autor: Kit

Předvánoční sbírky na dárky pro děti z dětských domovů mají v Česku slušnou tradici. Doba se však změnila, na dárky má vedení domovů mnohem více peněz než v minulosti. Vladislav Sobol, bývalý novinář a dnes mluvčí ČEZ, se ve volném čase s rodinou a přáteli věnuje aktivitám pro dětské domovy. Pro HlídacíPes.org popsal historii i současnou realitu vánočních sbírek. A nabízí i konkrétní alternativy pomoci, které samozřejmě nikdy není dost…

„Děti z našeho domova si už dnes jednoduše najdou na internetu, kam si můžou napsat o dárek. Jeden klučina se takto vloni zapojil do tří sbírek, všude napsal, že chce MP3. A v každé sbírce jeho přání splnili, takže nakonec pod stromečkem našel – kromě dárků z rozpočtu domova – tři podobné em pé trojky. Samozřejmě využil jen jednu, takže dvě obratem vykšeftoval za pár krabiček cigaret,“ svěřil se mi nedávno se svým názorem na sbírky vánočních dárků ředitel jednoho dětského domova.

Vánoční sbírky měly své jasné opodstatnění na sklonku 90. let minulého století, kdy vznikly první takzvané Stromy splněných přání. Domovy tehdy měly v rozpočtu na Ježíška jen pár stokorun a tak dárky sháněly, kde se dalo. Nejšikovnější ředitelé-manažeři u sponzorů, další právě ve sbírkách, do kterých si každé dítě napsalo své přání. Většinou velmi skromné.

Kapesné a dárky v domovech

Zatímco v devadesátých letech dostávaly nejstarší děti (nad 15 let) kapesné 150 korun měsíčně a na dárky pro každé dítě měl domov v průměru 500 korun na rok, na začátku nového tisíciletí se částky postupně zvyšovaly až na dnešních 450 korun měsíčního kapesného pro nejstarší děti, kterým může navíc domov pořídit dárky (svátek, narozeniny, Vánoce) v hodnotě 2450 korun (např. u dětí od 11 do 15 let je kapesné 300 korun a částka na dárky 2140 Kč). To už jsou – ve srovnání s možnostmi běžných rodin – docela slušné peníze, a tak začaly starší sbírky postupně zanikat. Ale zároveň se rodily nové.

V té době vznikl například projekt Daruj hračku. Hendikepovaní lidé ze společnosti Tango z Havlíčkova Brodu přesunuli „strom splněných přání“ na internet, Český rozhlas ho proslavil dojemnými spoty a reportážemi. Vozíčkářům se ale dobrý nápad vymkl z rukou. „Zku….. Vánoce v dětských domovech,“ řekl mi další ředitel DD, který nechce být jmenován, protože i jeho domov se projektu účastní. Zatímco v „původních“ sbírkách psaly děti Ježíškovy o plyšáky nebo walkmany, do Tanga přicházelo stále více žádostí o chytré telefony, notebooky nebo tablety. A protože vše fungovalo prostřednictvím internetu, našlo se dost lidí, kteří zhruba čtyři tisícovky dárků koupili.

Ježíšek na druhou

Pro dárky koupené v dobré víře si pak jezdily delegace domovů složené z dětí a vychovatelů do Havlíčkova Brodu. Pár dní před Vánocemi se v tamní sportovní hale konala velká slavnost, na které si zástupci zhruba stovky domovů dárky přebírali – na pódiu, jeden domov po druhém. Mezitím někdo zazpíval nebo poděkoval sponzorům. Pro děcka mimořádný opruz, ale zároveň omluvenka ze školy a hlavně dárek, který tam na ně čekal. Takže… proč to nepřežít.

Redaktoři ČRo mezitím povinně jezdili do domovů ve svých regionech a natáčeli dojemné reportáže o dárcích a Vánocích, které neměly nic společného s realitou. Ta je totiž taková, že děti se těší hlavně na to, jestli si je z děcáku na Vánoce někdo „vezme“. Hodnotu dárků – vzhledem k tomu, že díky dobrým lidem a „sociálně odpovědným firmám“ dnes dostávají prezenty a odměny pravidelně, nejen na Vánoce a narozeniny – už nejsou schopny vnímat a posoudit.

Letos Český rozhlas vyslyšel stále silnější volání všech „zasvěcených“ a od sbírky se distancoval. Místo desítek reportáží zveřejnil jedinou zprávu – negativní. Přitom do Havlíčkova Brodu přišly stejně jako obvykle tisíce žádostí o dárky, velkou část ale organizátoři bez mediální podpory ČRo nedokázali splnit. Štědrý den bude proto v domovech zcela jiný než v posledních letech. Ti, kdo měli štěstí, dostanou zase notebook nebo mobil, část dětí se bude muset spokojit s dárkem za pár stokorun z rozpočtu domova.

Štědrý den v dětských domovech

Složení dětí v dětských domovech je zcela jiné, než si mnoho lidí představuje. Nežije v nich většina sirotků (ti tvoří jen nízké jednotky procent) ani Romů (těch je v domovech jen několik málo desítek procent, což se liší region od regionu). Většinu obyvatel děcáků tvoří děti, jejichž rodiče z různých důvodů nezvládli svou úlohu vytvořit potomkům odpovídající zázemí.

V naprosté většině jde o alkoholiky, někdy bezdomovce nebo kriminálníky. A zároveň – opět většinově – jsou to rodiče milující, což se v jejich podání projevuje tak, že vyvinou maximální úsilí, aby se s dětmi mohli vidět alespoň na Vánoce. Z čehož vyplývá, že Štědrý prožívá s vychovateli maximálně třetina dětí, některé domovy jsou dokonce o svátcích zavřeny úplně.

Vánoční program je v každém zařízení jiný, ale základ většinou stejný: dva dny před Vánocemi slavnostní večeře, dárky – a hurá domů. V tu chvíli nastává pro děti, které nemají kam odjet, nejsmutnější a nejtěžší část celého roku: přečkat Vánoce. Mnohde je umí dětem natolik zpříjemnit, že na svou osamocenost tolik nemyslí. Přesto je Štědrý den kombinací patosu – to když děti zdobí stromek, pečou cukroví, zpívají koledy nebo dostávají dárky, a reality – to když tetu či strejdu večer vystřídá noční služba.

Místo dárků zážitky

Kromě tradičních vánočních sbírek jde dětským domovům přispět i jinak, například vybranému domovu na realizaci konkrétního programu. Velkou práci dělají také neziskovky, ve kterých se dětem z domovů věnují specialisté i dobrovolníci. Ti jim obvykle do domovů nevozí dárky, ale zážitky.

Připravují pro kluky a holky víkendovky v přírodě, letní tábory nebo akce, při kterých se děti seznamují s radostmi i strastmi různých profesí a povolání. Patří mezi ně například Letní dům (www.letnidum.cz), Švagr (www.svagr.net) nebo Duha Zámeček (www.zamecek.net), která kromě aktivit pro jednotlivé děti vydává pod záštitou Nadace Terezy Maxové dětem časopis Zámeček.

„Rozhodli jsme se, že lidem, kteří nestihli nebo nechtějí přispívat na dárky, nabídneme možnost podpořit naše akce pro dětské domovy. Ty jim přinášejí do budoucího samostatného života mnohem více než sebehodnotnější dárek,“ upřesnil Ondřej Polák z Duhy Zámeček, která se pokouší získat finance prostřednictvím crowdfundingového projektu na serveru www.penezdroj.cz. Zájemci mohou projekt podpořit na adrese

https://penezdroj.cz/projekt/108-pro-opustene-deti-misto-darku-zazitky#detail

(Autorem článku je Vladislav Sobol, mluvčí Skupiny ČEZ. Dříve působil také jako mluvčí společnosti OKD nebo jako ekonomický redaktor ČTK. Ve volném čase se s rodinou a přáteli věnuje aktivitám pro dětské domovy.)

O autorovi

Autorem článku je -pes-